Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.10.2023)
I televiznímu záznamu této inscenace se podařilo výborně zachytit mnohé její klady, jak výborné herecké výkony všech sedmi účinkujících, i jejich sympatické překračování čtvrté stěny a zapojení diváků "do hry", tak výraznou a jednoduchými prostředky velmi efektně konstruovanou a rozehranou scénografii či podařený zvuk, světla i hudební složku. Zaujal i příběh sám, zajímavý mimo jiné i tím, jak hravě a poutavě dětským i dospělým divákům předává ne právě lehké téma. Živě předpokládám ještě výraznější a lepší zážitek.
(zadáno: 18.10.2021)
Další z dokladů toho, že se dá udělat kvalitní muzikál i na malém divadle a málem jevišti. Skvělá živá hudba, velmi dobré herecké i pěvecké výkony (vyzdvihnout mezi nimi zaslouží v roli Kabaretiéra Karel Heřmánek ml., Jan Fanta i představitelé starší milenecký dvojice, Jitka Sedláčková a Dušan Sitek), a i při malém prostoru velmi dobré choreografie. Obludnost nastupujícího režimu v Německu třicátých let podtrhuje i výrazná výtvarná stylizace, která se projevuje zejména v líčení.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 22.3.2024)
75% - Fantasmagorický kousek kdesi mezi operou a operetou s příběhem, v němž jedna neuvěřitelná příhoda střídá druhou, postavy nepřestávají vstávat z mrtvých a objevovat se všude, kam se hlavní hrdina z jakkoli nepředstavitelných pohnutek a důvodů pohne. Vážně se to hrát snad nedá a tvůrcům plzeňské inscenace se přesně v tom smyslu inscenace podařila. Je barevná, hravě výpravná, roztančená množstvím efektních choreografií, podaná s potřebnou nadsázkou. Nejsem jen plně přesvědčená o postavě průvodce (ať se již vydává za kteroukoli postavu), respektive jeho pojetí - při srovnání s operními zpěváky to prostě za mě, nemá-li jen mluvit, nefunguje.
(zadáno: 6.4.2022)
85% - Ano, po inscenační stránce rozhodně není Čapek v Rokoku ničím nový, jde v podstatě o klasiku, didaktickou, inscenačně nepřekvapivou, nenovátorskou. A při prvním setkání (prostřednictvím videokanálu MdP) možná i proto působila inscenace především právě didakticky a zaujala hlavně hereckými výkony. Jak ale bylo uvedeno v předchozích komentářích, jsou myšlenky, které nemají zapadnout, a je děsivé s jakým důrazem zaznívají nyní v době derniéry. Dodávají slušné inscenaci důrazu a skvělé herecké výkony naživo samozřejmě působí ještě mnohem víc. (Skvělí zejm. O. Hána, M. Málková, V. Dvořák.)
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 22.2.2020)
Podařené uvedení světového muzikálu kazí zejména nepříliš povedená výprava, která by u pohádkového či fantazijního příběhu měla hrát jednu z hlavních rolí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.5.2022)
75 % - Zajímavá a efektní výprava i využití živé hudby a zpěvu, vedle toho výrazné a podařené herecké výkony a především Millerova skvělá a nestárnoucí hra - společně vytvářejí velmi dobrou kombinaci, která rozhodně činí z této inscenace záležitost, jež stojí za vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.8.2018)
85% - Nesmírně silná inscenace. Z velké části je to hrou samotnou, byť při čtení mě všechna ta lidská zloba a hloupost neuvěřitelně rozčilovala. V divadelní adaptaci zůstává, ale působí v kontextu celé hry jinak. Vinohradská inscenace je nesmírně emotivní a silná, což umocňují i skvělé herecké výkony (T. Pavelka, A. Elsnerová, I. Bareš, D. Ratajský), dobře působí i strohost scény a vůbec výtvarné řešení.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 6.3.2014)
85%
Ta hra je v podstatě jen dialog. Několik dialogů, jeden za druhým, z každého čiší energie, napětí, vášeň... Je to hádka za hádkou a hovor za hovorem.
Výborné výkony a temná, hutná atmosféra.
(zadáno: 23.4.2022)
55% - Velká poklona patří režisérovi a hercům, protože skutečně dělají, co mohou - po herecké stránce inscenaci není co vytknout: J.Langmajer i A.Šťastná jsou výborní. Problém jsem bohužel měla s hrou samotnou. Kdyby se zabývala "jen" vztahem otce a nevlastní dcery, nejspíš by mě zaujala výrazně víc. Všechny další motivy (dceřina traumata, vyjma těch "rodinných", a z nich plynoucí rozhodnutí), které se objevují, na mě působily jako nadbytečné a poněkud "prvoplánově" zahrnuté zápletky - ne vždy právě logicky a někdy poněkud přepjaté. (Ano, jde o vždy aktuální témata, ovšem v tomto případě z mého pohledu nevhodně využitá.)
(zadáno: 26.3.2017)
Opět skvělé provedení - zajímavá scéna, kostýmy, choreografie, velmi dobrý výkon všech tří Chaplinů - M. Salvadoriho, T. Saghera i R. Jatela - i dalších, byť B. Remišová zpívá skuteně na hraně svých možností. Zajímavý je i příběh, ale z mého pohledu tomu chybělo něco navíc - jiskra, kouzlo, emoce... Hudba pěkná, ale druhý den už si z ní nepamatuji ani jedinou část.
(zadáno: 8.11.2023)
55% Vyrypajev předkládá divákům řadu absurdit dneška v šíleném příběhu podivného setkání po letech. Neschopnost komunikovat, lpění na banalitách, obelhávání i ignoraci problémů světa, to vše jsem v textu našla. I jakýsi smysl související s koncem epochy. Hned po zhlédnutí inscenace, která mě bavila asi do půlky, mě však napadlo, a přečtení textu utvrdilo v tom, že by Višňový muž potřeboval střízlivější režii. Tam, kde je expresivita a přebujelost postav i situací tak výrazná, by to pro vyznění bylo vhodnější. Pak by nevadilo, že absurdita nevychází z nejobyčejnějšího, že jsou postavy přepálené, o to víc by vše vyniklo a snad bavilo déle.
(zadáno: 13.3.2024)
75% Studenti DAMU si s Mayenburgovou poetikou a humorem zjevně rozumí. Inscenace Chladné dítě toho pro mě byla jasným důkazem, hodnotím ji v posledních dvou letech jako nejlepší na repertoáru činoherní katedry v DISKU. Tomáši Rálišovi se podařilo vystavět celou řadu dokonale absurdních situací, kde se kousavý, absurdní, často až nepříjemný humor a nezbytná nadsázka kloubí s momenty, v nichž na povrch vyvěrá množství traumat, bolestí a ohavností. Tohle je můj šálek kávy a i sehrané herecké výkony napomohly intenzivnímu a pozitivnímu zážitku.
(zadáno: 25.5.2023)
Ani skvělé herecké výkony bohužel nezachraňují inscenaci, která by mohla sloužit jako jasný doklad toho, že ne vždy se úspěšný film dá stejně úspěšně inscenovat v divadle. A skvělé herecké výkony Chlast nabízí. Tedy možná se na divadle inscenovat dá, ale prostě vyžaduje zásadnější úpravu a výklad, v tuhle chvíli však stále předpokládám, že nám tvůrci prostě onu zásadní myšlenku nebo hodnotu, kterou film má, zapomněli sdělit.
(zadáno: 12.2.2018)
55% Celou poměrně dobrou inscenaci, ať jde o plzeňské provedení či o samotné dílo, neuvěřitelně sráží naprosto nepochopitelné obsazení hlavní role. M. Harich se snaží, chuť a zápal se mu upřít nedají, ale k čemu to je, když se neumí pořádně pohybovat po jevišti a není schopný mluvit a zpívat češtině - není mu pořádně rozumět, často se přeřekne, trpí tím i jeho pěvecký projev. Přitom jsou v company obsazeni lepší.
Skvělý M. Stránský nemá pořádně s kým hrát. Velká škoda.
A ještě pochvala pěvecky i herecky výborné Ch. Pščolkové.
(zadáno: 1.10.2020)
75% - Inscenace plná energie, výborných tanečních a pěveckých scén, s velmi dobrým obsazením v čele s Peterem Pechou a Kateřinou Marií Fialovou, kde však nikdo není výrazně slabší. Podařily se choreografie, funguje i scéna a kostýmní výprava.
(zadáno: 15.3.2024)
Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.
(zadáno: 3.8.2018)
Zkrácení a zjednodušení příběhu známé televizní pohádky vychází maximálně vstříc cílovému dětskému publiku - někdy však až na úkor dospělého diváka, pro nějž se ztrácí část původního humoru (chybí některé notoricky známé hlášky a scény) a poetiky. Dětem je přizpůsobena i výprava - kostýmy vycházející z dětské kresby, velmi jednoduchá scéna. Výborné jsou herecké (i pěvecké) výkony - P. Klimenda, Ch. Pščolková, L. Zvoníková, E. Staškovičová i další. Notoricky známé písničky a příběh fungují i v divadelní adaptaci (a i dospělí si s pomocí trochy nostalgie pohádku užijí).
(zadáno: 20.8.2015)
Je až neuvěřitelné, jak moc jsou některé situace trefné a podobné konkrétním lidem, některé ovšem byly na můj vkus trochu moc přehnané.
(zadáno: 28.2.2023)
Nevyužitý potenciál nové inscenace MDP.
První část zoufale postrádá tempo. Přináší sice řadu informací a neopomíná ani letmo (zábavně) zmíněné detaily, ale nevyužívá námětu, k titulní postavě se nijak zásadně nestaví, jen ilustruje motivace a myšlenky, mnohokrát napsané a vyřčené, navíc únavně dokumentárním způsobem, jevištní akce a obrazotvornosti se nedostává.
Audiowalk bojuje nejprve s organizací, načež opět nevyužívá možností: jak cestou (zřejmě přítomné postavy), tak následně v Petschkově paláci, v němž dojde v podstatě k průletu diváků a dvěma krátkým scénám. Bez ohledu na působivost té poslední, dalo se z této návštěvy vytěžit víc. (více v článku na blogu)