Redakce

Iva Bryndová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (540)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.2.2022)
Silný příběh jednoznačně dokazující a ilustrující povahu minulého režimu v 50. letech a to, jakým způsobem se v něm projevovaly lidské charaktery. Inscenaci výrazným hereckým výkonem táhne Beáta Kaňoková, které velmi dobře sekundují i Petr Konáš, Viktor Dvořák, Veronika Janků a Antonín Kracik. Postavy sester hlavní hrdinky se tolik nepovedly, jedna má málo prostoru, druhá je snad i kvůli zvláštní paruce, která omezuje mimiku, podivná. Efektní scénografie, i sympatické zapojení hudby a zpěvu. Inscenaci se zdárně daří budovat napětí a udržovat diváky v očekávání až do dramatického konce.
(zadáno: 30.12.2022)
65% - Inscenace Hordubala v Národním divadle jednoznačně dokazuje, že hrát Hordubala bez Hordubala je myšlenka zcela platná a použitelná. Dramatizace se podařila, nicméně inscenace by zaprvé výrazně potřebovala krátit: krátit, krátit a krátit a zrychlit. Zejména v první polovině, kdy se velmi táhne. A lépe sladit herecký soubor v řadě druhé. Radúz Mácha v početném souboru v této inscenaci herecky vyčnívá, naproti tomu někteří další, zejména představitelka Tulačky, jejíž role je navíc úplně zbytečná a otravná, naopak výrazně nestačí.
(zadáno: 12.2.2018)
V Brně se mnohem víc snaží najít a vyprávět alespoň nějaký příběh - úspěšně, je neuvěřitelné, jak v tom slaboduchém libretu nějaký děj staví. Jenže se zdá, že snaha o příběh jde na úkor tance, a to je chyba zásadní. Horečka má být hlavně o tanci, o víc v ní nejde, ale brněnské choreografie, byť precizní, nezaujmou. Chybí jim originalita, nejsou jednoznačně zapamatovatelné a dechberoucí, postupně nudí. Chybí radost, spontánnost.
Inscenaci nepomáhá ani angličtina, která funguje u tanečních scén, ale ne v momentech, kdy má vyprávět příběh.
Poklonu si zaslouží scéna, M.Salvadori a D.Křížová.
(zadáno: 13.10.2014)
65% (blíž viz blog) (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.3.2022)
75% - Jak blízko k sobě mají láska a strach (ze smrti) a jak snadné je se tím strachem nechat paralyzovat a pokusit se před ním utéct - třeba i nekonvenčními způsoby... Velmi hutný a zajímavý text, velmi dobré herecké výkony v čele s Martinem Donutilem a zejména skvělá výprava - ve spojení klasické scény, kdy scénograf skutečně využívá celé divadlo, a to velmi efektně a nápaditě, i výborných projekcí.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace mladoboleslavského divadla by potřebovala vybrousit a poněkud naostřit: hrany, vtipy, celkové vyznění. Je milá, sympatická, místy vtipná, místy dojemná, ale všemu tomu neustále chybí důraz: výraznější vykreslení charakterů, vztahů mezi postavami i výraznější vyznění mnohých situací. Druhá polovina je vzhledem k příběhu Juliena a Laury plynulejší, uzavřenější a působivější, poněkud neurčité a nedůrazné celkové vyznění ovšem nedokáže plně změnit. Po herecké stránce nejvíc přesvědčila Magdalena Jirounková.
(zadáno: 17.1.2023)
Absurdní komedie B.Setzweina je v podání MDB nejsilnější vždy v úvodních momentech. V prvním monologu udavače Dudka, v němž vyznívá obludnost jeho počínání, v prvním momentu, kdy mu nadšená Lenka sděluje, že jím sledovaný Hrabal je již nějakou dobu po smrti a kdy se mu snaží naznačit i to, že jeho "firma" je již minulostí, i v prvních momentech, kdy do příběhu vstupuje postava Hrabala. Bohužel mimo tyto momenty se nedaří udržet napětí, ani humor na stejné výši. Absurdity, obludnost nadšeného udavače, ani Hrabalova poetika z mého pohledu nejsou dost využité a místy tak i přes příjemnou délku působí inscenace až příliš dlouze a únavně.
(zadáno: 18.10.2021)
Sympatická inscenace s velmi dobrými hereckými výkony Elišky Balzerové i Davida Novotného v hlavních rolích, která přináší silný příběh a společně s ním jak situace humorné, či hořce humorné, tak i dramatické.
(zadáno: 1.10.2020)
45% - Výrazná scénická úprava inscenace, jakkoli je efektní, je současně jejím největším problémem, protože není technicky zvládnutá. Hercům ve stanech velmi často není rozumět, případně nejsou vůbec slyšet a stejně tak je nezvládnutý hudební (ať už mělo jít o zpěv či rap) projev vypravěčky, které rovněž, používá-li mikrofon, není rozumět, a to nikoli kvůli využitému archaickému Jiráskovu jazyku, který se s moderním pojetím inscenace navíc místy tluče. Na inscenaci je navíc nejzajímavější právě ona scénická úprava, jinak je bohužel velmi statická a neživotná.
(zadáno: 30.10.2017)
Nepovedlo se, ač to mělo velký potenciál. Má to několik velice zajímavých a hodně dobrých scén, dobré texty, pár dobrých písniček, z nichž zejména ta ústřední, nesoucí se celým příběhem se povedla. Ostatně pomáhá jí právě i ten nápad, že provází celým příběhem lásky Desdemony a Othella. Nepovedl se ale muzikálový přepis jako takový. Spousta skladeb nepřekvapí, protože je divák zná už z Hamleta a Galilea, Iago jako titulní postava nemá žádný výrazný hit, navíc jeho pasáže jsou nejnudnější a nejzdlouhavější. Jak bývá často v Othellovi nejzajímavější Iago, zde je to přesně naopak, názvu navzdory.
(zadáno: 16.9.2021)
Inscenaci chvíli trvá, než se přes pozvolnější úvod dostane až k hlavnímu příběhu, který Básník vypráví - příběh Hektóra a Achillea a jejich hněvu. Právě v nich je Karel Heřmánek nejpřesvědčivější, když se převtěluje do všech konkrétních (nejen těchto dvou) postav svého vyprávění, tím spíš, čím víc si ve svém hněvu jsou právě jeho dva hlavní hrdinové podobní.
Značné množství zcizovacích prostředků a momentů, kdy vypravěč vystupuje ze svého příběhu, aby jej o to víc přiblížil divákům - i mnohými paralelami s pozdějšími válečnými konflikty - paradoxně někdy diváky z onoho příběhu až příliš vytrhávají. Skvělá hudba!
(zadáno: 30.10.2017)
65% - Hra, ve které provedení a herecké výkony jednoznačně a významně převažují nad textem samotným. Úplný závěr sice v mnoha ohledech vyznění hry pomáhá, alespoň ospravedlňuje to jedno velké klišé, ale v několika momentech na mě dějové zvraty i tak působily prostě neuvěřitelně (zejména zvraty v jeho chování).
(zadáno: 15.3.2024)
85% - Nesmírně silná inscenace ve formě stand-upu spojující v osobní zpovědi humor, zejména černý, mnohdy hořký a cynický, plný velmi nekorektních poznámek a připomínek (vycházejících z vlastního života a směřujících do vlastních řad) s bolestnými vzpomínkami, či ohlédnutím za prožitými traumaty. Výkon Iris Kristekové je nesmírně sugestivní, místy až eruptivní v první části inscenace, kde se drží především humorné stránky, jakkoli i z té často mrazí, a prokládá ji i pěveckými (velmi zdařilými) výstupy, v dalších momentech pak odpovídajícím způsobem niterný a vždy podmanivý.
(zadáno: 7.3.2023)
75% Příběh Iokasté a rodu Labdakovců glosovaný dnešním pohledem (ženy): Inscenace/scénická báseň, jak ji autoři označují, sice nenabízí výrazně nový výklad, ale velmi trefně poukazuje na to, jak starověké mýty vyprávěli muži: primárně o mužích, ženské postavy se vyskytovaly jako objekty; přičemž svůj výklad mnohdy vtipně, jindy velmi mrazivě propojuje s dnešními reáliemi, situací a skutečnými postavami. Až na závěr přináší jakousi alternativu a možnou katarzi. Přesto baví, zmíněnou problematiku pojmenovává a představuje velmi trefně. Navíc v nápadité, byť jednoduché výpravě a choreografii s výbornými výkony jak Jany Oľhové, tak Petra Konáše.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 7.8.2023)
75% - Výrazná hudební i výtvarná stránka společně s krásným překladem pana Joska a se silnými hereckými výkony, kde vedle Radka Melši a Renáty Matějíčkové zaujmou i Viktor Dvořák či Sára Affašová, společně inscenaci velmi napomáhají v tom, aby bavila a ani na moment nenechala diváky v klidu, ač zpravidla dobře vědí, nebo minimálně tuší, kam směřuje.
(zadáno: 20.4.2023)
25% Jako amatérská dramatická alternativa hodiny dějepisu o přivlastňovaných osobnostech snad, místy. Ale bohužel na profesionální divadelní scéně tahle inscenace nefunguje, zejména z důvodu, že se zvolená a slibovaná forma kabaretu, která je velmi slibná a lákavá ve svém střetu s daným tématem, na scéně v podstatě neobjevuje. Není to kabaret a není to ani dokumentární inscenace. Je to jakési poučné odlehčené pásmo. Forma, která se snad ani nesnaží být humorná a vtipná (pokud ano, v českém prostředí nefunguje), nevyznívá a spíš unavuje. A je to škoda: kvůli hereckým výkonům a veškeré zjevné snaze spojené s její tvorbou zejména.
(zadáno: 31.12.2021)
75%
(zadáno: 16.5.2022)
75% - Stále stejná a zoufale nezajímavá a utahaná Eva Režnarová a příliš početný a k tomu příliš statický sbor místních sedláků, z nichž mnozí působí skutečně jen jako němý sbor, jsou v podstatě jediná zásadní negativa inscenace. Jinak se Pavlu Khekovi velmi dobře a efektně daří v klasické inscenací budovat dusivou atmosféru. Výrazně k tomu napomáhá sólo na cello, a vůbec hudba. Matek Holý, Tomáš Dastlík a Daniel Bambas pak kralují hereckému obsazení, v němž vedle nich zaujmou i Aleš Procházka, Svatopluk Skopal a Jaroslav Satoranský. A pocit hnusu a odporu vůči všem (velmi správně) v průběhu představení vzrůstá a vzrůstá.
(zadáno: 18.10.2021)
Inscenace, která nabízí silný pohled na realitu Německa a jeho občanů v dvacátých až čtyřicátých letech, a znepokojuje vnímáním lidí, kteří si ani celé roky a desetiletí poté, co byly odhaleny všechny hrůzy Hitlerova režimu, nepřipouští vinu za podíl na jeho fungování.
Skvělý herecký výkon Kateřiny Macháčkové, která na scéně vytváří naprosto dokonalou podobu staré Brunhilde, včetně úžasné mimiky, gest i práce s hlasem. A celé představení tak utáhne, aniž by k tomu potřebovala cokoli víc.
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 5.10.2013)
(zadáno: 2.12.2013)
Výprava je výborná, světelný design výrazný a to naprosto na svém místě, projekce a dotáčky, které mají smysl, výborné hudební nastudování, překlad je sice nezvyklý po naposlouchané karlínské verzi, ale dokázal se dostat na tak dobrou úroveň, že člověku to, že je jiný, ani až tak moc nevadí, i když to občas nezní, skvělá práce company, herecké výkony Milana Němce i Ivany Vaňkové, výborná Radka Coufalová (zjevně nově) v roli Emmy a naprosto bezkonkurenční Dušan Vitázek, výkon, který to celé pozvedá ještě mnohem výš.
95%