Iveta Novotná

Buranská variace na Hitchcockových 39 stupňů si vystačí s pěti herci a minimalisticku scénografií čítající dvě židle a několik kovových konstrukcí. Mikoláš Tyc a Miroslav Ondra dokázali bravurně přenést poetiku filmů noir na divadlo a propojit ji se současnými prvky. Herci se nebojí improvizovat a dokáží vtipně reagovat na aktuální situaci. 39 stupňů je především skvělou hereckou kreací Michala Isteníka, ale ani ostatní nezůstávají pozadu (Petr Tlustý a Petr Jarčevský). Druhá premiéra sezóny 2013/2014 je důkazem, že M. Tyc jako nový umělecký šéf Buranteatru zapadl do souboru víc než dobře.

95%. Činoherní scéna MdB není plně přizpůsobena pro takto intimní hru. Režisér Tyc si ale s touto "překážkou" poradil nadmíru dobře. To, co by tak nevyznělo z úst hlavního hrdiny, nechal říct chórem a zase naopak. Díky tomu se podařilo naplnit atmosférou celý sál. Celou inscenaci táhne dopředu naprosto fenomenální Vojtěch Blahuta. Je s podivem, že takto talentovaný herec nedostává v MdB tolik prostoru, kolik by si na rozdíl od jiných zasloužil. Tento fakt poukazuje to na to, že mírou častosti na jevišti není talent, ale oblíbenost.

95%. Martin McDonagh je autor s dost specifickou a snadno rozpoznatelnou poetikou plnou hodně černého humoru. Už samotné téma vraždění malých dětí není nic příjemného. Buranská inscenace jakž takž bere ohledy na diváka a není, i když to již znalým může připadat jako nesmysl, tak drastická jako původní hra, což je jedině dobře. Text byl samozřejmě zachován, veškeré odlišnosti se týkají pouze McGonaghem předepsané akce. Inscenace režírujího herce Jiřího Š. Hájka má skvostné obsazení v čele s Michalem Isteníkem, kterému skvěle sekundují Jaroslav Matějka, Lukáš Rieger i hrající režisér Zetel.

Martin Walser, Všemocný pan Krott, Hana Burešová, perfektní obsazení a jemný černý humor... To všechno dělá z první činoherní premiéry MdB událost sezóny 2013/2014 a jednu z nejlepších inscenací, kterou má divadlo na svém repertoáru.

Výborně napsaná adaptace s důrazem na linii kolem postavy Kateřiny. Podmanivá hudba doprovázející inscenaci, včetně zhudebněných básní Johna Keatse. Skvělá hostující Eliška Skálová v roli Kateřiny. Citlivá režie mladé režisérky Gabriely Krečmerové. Nový směr Buranteatru se ukazuje jako správný. (85%)

Nová inscenace Mikoláše Tyce v MdB je velmi zvláštní. V jedné chvíli s úžasem hledíte na to, co se na jevišti odehrává (naprosto brilantní je bitva, která si vystačí s reprodukovanými salvami z děl, několika světelnými změnami a komentářem postav), a v druhé si naopak říkáte, co tohle má být. Kámenem úrazu je totiž obsazení L. Janoty, který jako by si s rolí občas nevěděl rady. Často špatně intonuje, a tím vážnost převrací do komična, které se k tomuto tématu vůbec nehodí. Jinak ale klobouk dolů před režisérem Tycem, že si troufl pro repertoárové divadlo typu MdB zinscenovat obávaného Kleista.

Groteska v kabaretním stylu s výborným "moderátorem" Michalem Isteníkem. I tak lze na Mrtvé duše v režii Hany Burešové nahlížet. Divákům je předvedena plejáda stylizovaných karikatur na minimalistické scéně. V první půli nic nechybí ani nepřebývá, druhá ale poněkud ztrácí na kvalitě. A to díky zobrazení Čičikova snu, který je nadsazený a karikovaný až přespříliš. Jinak je to inscenace velmi povedená a mrazivě vtipná.

Tato verze určitě nebude vyhovovat znalcům předlohy, je totiž o dost jiná. To je ale dobře, protože nelze dělat dvakrát stejnou inscenaci stejně. Toho si byl režisér Morávek velmi dobře vědom a "jeho" Balada je vizuálně i hudebně velmi zajímavá. Inscenaci tento nový drsnější rockovější háv neškodí, ba právě naopak. Jediné, co už bylo trochu přes míru, byly zcizovací efekty. Naštěstí jich tam nebylo tolik.

Skvělá spolupráce mezi choreografem, scénografem, světelným mistrem a herci. Všechno souvisí se vším. Nic nezapadá a nic nevyčuhuje. Magdaléna Tkačíková jako Liška Bystrouška je výborná - herecky i pohybově. Její smrt je nejsilnějším okamžikem inscenace. Podobně jako Skutrovské Svěcení jara má i tato inscenace více možných výkladů a k dokonalému porozumění je třeba ji vidět víckrát.

Inscenace odráží současnou situaci, kdy je nejen pro absolventy uměleckých škol téměř nemožné najít práci v oboru, přijímají tedy práci nehodnou jejich kvalit. Kamila Zetelová jako příšerně přehrávající seriálová herečka, na kterou pomalu přecházejí manýry její postavy. Vojta Blahuta jako hysterický režisér seriálu, který touží dělat divadlo o Varšavském povstání. Michal Isteník coby nezaměstnaný herec toužící dělat to pravé divadlo. Ani zbytek obsazení se nedal zahanbit. Perličkou však byl divadelně ztvárněný trailer na seriál Amazonie.

Duch není muzikálem v pravém slova smyslu. Chybí mu výrazná hudební melodie, která by vám uvízla v hlavě. Popravě řečeno, hudebně je to muzikál dosti slabý, avšak má překvapivě několik činoherních pasáží, které jsou herecky velmi dobré. Andrea Březinová jako Oda Mae je nepřekonatelná a její konfrontace s Duchem A. Slaniny jsou tím nejlepším, co může muzikál nabídnout. Po technické stránce zaujmou projekce, které tu plní svůj účel a neslouží jen k tomu, aby se diváci pokochali technickými vymoženostmi divadla. Hodnocení: 60% plus 10% za výkon A. Březinové, které Odu hrála "pouze" jako záskok.

První polovina velmi zdařilá, druhá jakž takž - dokud se neobjevil Mickey Mouse. To už bylo přehnané. Chválím plně funkční a hlavně jednoduchou scénu, která se jediným přetahem (ovládali jej sami herci) změnila z dvorku na pokoj a obráceně. Herecké výkony velmi dobré. Jmenovitě především Magdalena Zimová a Miroslav Táborský. Tři babky/slepice byly nezapomenutelné. Škoda toho konce. Viděno na hostovačce v Městském divadle Brno.

Jedná se o mozaiku lidských osudů, které ovlivnila katastrofická událost. Není to dílo o jednotlivcích, ale vypovídá lidech jako takových. Ukazuje, co jsou schopni pro svou prestiž udělat nehledě na ostatní. Muzikálu sice chybí zapamatovatelná melodie, ale v kombinaci se dodanými ruchy a efekty dokáže vyvolat tísnivý pocit, který z diváků v podstatě dělá účastníky této plavby. Technicky velmi podařené dílo. Chytře vymyšlená scéna. (65%)

Herci podávají dobré výkony a většině ani nedělají problém Shakespearovy verše (přesto na sebe veškerou pozornost strhávají Boleslav Polívka a Michal Isteník). Na jevišti je však poněkud přelidněno. Minimálně ty tři němé postavy by se mohly vyškrtnout, což by přispělo ke konzistenci hry. Po scénografické stránce se inscenace poněkud tříští. Scéna odkazuje na Benátky současné, kostýmy zas na minulé. Škoda, že toto nebylo sjednoceno. Ani tomuto představení se nevyhnul trend projekcí, bez kterého by se dalo snadno obejít. Celkově je Benátský kupec velmi milým překvapením.

Lehká konverzační detektivka využívající klasických postupů k vyvolání strachu. Nebýt docela "zmršené" technické stránky by se to možná i povedlo, ale to těžko soudit. Postavy byly velmi typizované a někteří herci se svých postav zhostili velmi dobře - především Lucie Schneiderová, Jiří Pištěk a Petr Bláha. Naopak obsazení Zdeňka Černína, Bedřicha Výtiska a Zuzany Slavíkové se naopak ukázalo jako zcela chybné.

Viz redakční recenze...

Neskutečně rozvleklé představení. Tříhodinová délka byla naprosto zbytečně přemrštěná a muzikál by určitě bylo možné s klidem zkrátit na hodiny dvě. I přesto lze chválit. Svetlana Janotová se perfektně hodila na roli Alex a byla v ní úžasná, naopak Ivaně Vaňkové role příliš nesedla. Andrea Březinová (Glorie) byla dokonale naivní a roztomilá. Skvělý výkon podávala i celá company. Nejvíc však musím vyzdvihnout práci techniků - stavěčů, kteří během celého představení přestavovali scénu v to i ono. Byli výborně sehraní, precizní a téměř nepozorovatelní.

Inscenace se utápí v přemíře alegorií. Ty samozřejmě mají něco do sebe, ale na můj vkus jich tam bylo opravdu moc. Jedná-li se o téma očistce (navíc založeného na Dantově Božské komedii), očekáváme, že snad k tomu "očištění" dojde. Po skončení představení si však divák může položit otázku, kdo vlastně tím očistou prošel. Inscenaci nahoru táhne naprosto jedinečná scéna Jaroslava Milfajta (varhany s hrajícími schody byla potěcha pro oči) a několik dobře/vtipně vymyšlených situací(za všechny jmenujme alespoň bubnovací domluvu anebo šachovou partii, ve které zaujmou především dětští herci).

I když se to na první pohled nezdá, jedná se o velmi náročnou muzikálovou inscenaci, kterou potápí nezvládnutá režie Petra Gazdíka. Od začátku je téměř všechno špatně. Od pyrotechniky způsobující požár přes místy nepříjemný light design až po vycpaný zelený kostým chudáka monstra, který odkazuje k Borisu Carloffovi a jeho Frankensteinovi. Muzikál se snaží parodovat horory němé éry. To však ve velké míře vyznívá naprázdno. Herci se sice snaží, jak můžou (Viktória Matušovová je jako Inga úchvatná), ale to ani zdaleka nestačí. Jediné, co opravdu funguje na 100%, je scéna Dava Bensona.

Pěkné kostýmy, krásná Webberovská hudba, zajímavá choreografie, nákladná scéna, ale jinak nic víc. Jedná se o velkou ansámblovku a člověk za chvíli ztrácí v přemíře postav. Kočky ani tak nestaví na příběhu nebo hereckých výkonech jako spíš na tom, že je to celosvětově proslulý muzikál. Což byl jistě i jeden z důvodů, proč byly Kočky v Brně uvedeny. Naprosto zbytečná je především dvacetiminutová přestávka u dvouhodinového představení. Tříští představení. Jediné, co mě zaujalo byl výkon Ondřeje Studénky v roli Rozumbrada. Ten mě po rolích v Divadle na Orlí velice mile překvapil.