Redakce

Jan Pařízek

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (816)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.2.2019)
V konečném důsledku inscenace dobře ukazuje, že uzavřít se sám do sebe a zanevřít na všechny k ničemu nevede. Což ano, není nijak převratná myšlenka, ale zde je to šikovně podáno a mimo to přináší i další témata jako příliš nucený pozitivismus nebo zbytečně nízká sebedůvěra. Jako celek to pro mě fungovalo dobře, ale některé scény mi přišly přeci jen trochu moc umělé a nepřirozeně navozené, místy i lehce přehrávané. I přesto je to inscenace jenž má co říct a stojí za vidění. Herecky zaujala hlavně A. Talacková, T. Terberová a též V. Javořík.
(zadáno: 22.9.2016)
Bohužel jsem z této hry cítil, že při lepším uchopení by mohla zanechat výrazně lepší dojem. Takto je hlavně první část až příliš nezáživná, druhá to sice vylepší, ale spíše díky samotné zápletce, než z důvodu lepšího zpracování. Prostě hra nemá to správné tempo, aby pořádně vtáhla a více tak zaujala. Nicméně i tak se stále jedná o solidní komedii, která je dobře napsaná, s vtipnou a neotřelou zápletkou i chytrým vyústěním. To není nijak málo. 55%
(zadáno: 12.1.2017)
Několik světlých, zářících momentů v rozlehlé, temné prázdnotě. Toť v souhrnu mé dojmy, pokud bych měl použít nějaké to vesmírné přirovnání. Několikrát jsem se pobavil, ale častěji jsem bohužel buď příliš nechápal smysl nebo jen nebyl probíhajícím dějem nijak zaujat. Určitě je tam vícero vtipných situací, povedených narážek na různé sci-fi kultovní snímky. Skvělý M. Isteník jen svým umem povznese některé scény. Ale přesto mě to jako celek spíše nudilo a prakticky nijak více nezasáhlo. Bohužel. (viděno v divadle v Dlouhé)
(zadáno: 11.1.2017)
Tři herečky, rivalky, jenž se nemají příliš v lásce a zároveň se navzájem svým způsobem uznávají. Okolnostmi svázané proti společnému nepříteli. Moc pěkná výchozí situace, ze které se podařilo rozehrát spoustu bravurních scén a dialogů. Zvláště řekněme první polovina má skvělé tempo a dokáže dobře strhnout. Závěr je pak bohužel již slabší, trochu se tápe, natahuje a chybí přeci jen údernější zakončení. Přesto však za mě stále hodně povedené, určitě i díky výborným výkonům L. Skopalové, V. Žilkové a I. Uhlířové. Takhle dobrou souhru jsem už dlouho neviděl. 75%
(zadáno: 22.11.2017)
Opravdu velmi vydařená satira. Dobře zpracovaná, správně vystavěná a bez slabších míst. Spousta trefných narážek a přirovnání, k tomu svým způsobem též hezky vtipné, ale s výrazným mrazivým podtextem. Nijak se zde neparoduje, ani neshazuje, ba naopak spíše vážně upozorňuje na podceňovanou sílu jednoduché manipulace. Celé je to pak dobře vztaženo k aktuálním problémům a současné situaci. V hlavní roli zde podává přesvědčivý výkon O. Kavan, jenž skvěle pracuje s gesty, pohyby i tónem hlasu. Výrazně tak přispívá k silnému dopadu, jenž tato hra dokáže u diváka zanechat.
(zadáno: 16.5.2017)
Již samotným textem se jedná o dosti silnou a emotivní inscenaci. Výtečným hereckým projevem, především v podání D. Krejčíka, se tento počin povýšil ještě o něco výše a dokáže diváka správně pohltit od začátku do konce. Samotná délka je možná trochu příliš, jsou zde místa kdy je těžší udržet pozornost, nicméně není jich mnoho a zaujetí pro samotný děj u mě vždy jasně zvítězilo. I samotná scéna zaslouží pochvalu, jednoduchá a dobře účinná. Z mého pohledu dosti silný divadelní zážitek. 75%
(zadáno: 10.3.2014)
Velmi slušné komorní psychologické drama, jehož hlavní klad jsou výborné herecké výkony obou představitelů. Samotná hra má trochu slabší rozjezd, první třetina mi přišla dost šroubovaná a měla trochu násilné dialogy pro navození výchozí situace na vymyšlenou zápletku. Naopak po jejím propuknutí přišla série velmi silných scén. Samotný závěr sice nebyl nijak překvapivý či šokující, ale i tak hezky zapadl do načrtnutého schématu. Celkově inscenace, která jistě nikoho nezklame.
Pozn: souhlas s kolegou J. Landou na jedné scéně, která nemá větší logiku či opodstatnění a zbytečně mění vyznění hry.
(zadáno: 13.1.2014)
Náročnější hra, která klade značný důraz na divákovu pozornost a orientaci v textech. Zároveň ale též dobře pobaví notnou dávkou černého humoru. Autor si bere na paškál ledacos ze současné společnosti: rodinné vztahy, svoboda projevu, ochrana soukromí, posedlost léky a zdravou výživou, snaha o dokonalé tělo a další. Na všechny témata nahlíží originálním způsobem a dobře je reflektuje. Většina dialogů je velmi povedená a zazní i několik pěkných písní. Nicméně hlavní zradou je přílišná délka, kdy spousta zajímavých pasáží ve výsledku začne lehce nudit a nabytá pozornost se pomalu vytrácí. 65%.
(zadáno: 29.5.2017)
Z hlediska hudby a tance nemám žádných výtek, ba právě naopak. Vynikající orchestr Melody Makers a několik opravdu povedených swingových a stepařských čísel. Myslím, že kdo jde na inscenaci hlavně kvůli těmto prvkům, tak nemůže být zklamán. Z hlediska činoherních pasáží, a jejich zapojení do celkového konceptu inscenace, je zde cítit jistá rezerva. Zvláště ve druhé části, jenž měla potenciál zasáhnout v tomto směru výrazně více. Nicméně i tak dokáže zaujmout, zvláště díky velmi dobrému výkonu I. Orozoviče a vedle něj též P. Beretové. Celkově docela pěkná pocta Jiřímu Traxlerovi. 65%
(zadáno: 22.3.2012)
Přiznávám, že tohle pro mě byla trochu silná káva a úplně vše jsem tak nějak nepobral. Chyba byla, že jsem si program přečetl až po představení, jinak bych byl o něco chytřejší. Ale i tak oceňuji zajímavé zpracování i herecké výkony a určitě se našlo hodně myšlenek, které zaujaly a které mi i něco řekly.
Jen menší varování: opravdu si zde zjistěte na co vlastně jdete ať nejste překvapeni formou hry stejně jako postarší pár vedle mě, kterému se to očividně od začátku nelíbilo a po skončení chvatně opouštěl sál...
(zadáno: 15.4.2016)
Životní příběh jedné dívky viděný jak z vnitřního tak vnějšího pohledu. Oba tyto světy nemohou být více odlišné. Jeden krutý, smutný a šílený. Druhý veselý, naivní a pohádkově-romantický. Jejich střet přináší opravdu hodně silné a místy až šokující momenty. A právě v tom je hlavní půvab této inscenace. Díky fantastickému výkonu D. Tonikové, která velmi přesvědčivě zvládla zahrát spoustu různých poloh své postavy, bude zážitek z této hry ještě intenzivnější.
(zadáno: 21.12.2016)
Výrazně nenadchlo, ale ani neurazilo. Příjemně dobrý K. Roden a vedle něj výborná H. Seidlová, která hlavně pěvecky byla nejlepší ze všech účinkujících. Zaujala také Z. Mauréry (byť u ní si myslím, že by to bylo ještě lepší kdyby zpívala v rodné slovenštině). Po hudební stránce slušné a poslouchatelné, nejvíce určitě potěší živý orchestr, který je zde hodně znát a slyšet. Dějově a obsahově nemám příliš výtek, první část je občas možná až příliš popisná, druhá má určitě lepší tempo a je celkově svižnější. V součtu za mě stále milé předvánoční představení s jehož návštěvou se chyba neudělá.
(zadáno: 6.1.2011)
Rozhodně netradiční a jiné, ale pro mě ne špatné. Tedy kdybych musel srovnávat, tak "klasické" pojetí co jsem viděl ve Vinohradském divadle s Danielou Kolářovou se mi líbilo o něco více. Nicméně i toto představení má své silné stránky. Audiovizuální dojem je opravdu působivý. Několikrát mě kombinace hudby a obrazů na scéně vtáhla silně do hry. Uznávám, že z Čapka jako takového to tolik nemá, ale i přesto to u mě fungovalo. K tomu všemu výborná Soňa Červená. Krom ní bych vyzdvihl ještě Pavlu Beretovou a Jan Bidlase.
(zadáno: 12.7.2016)
Vydařená komedie, jež rozhodně nijak nezkazí krásný letní večer. První třetina je sice poněkud nezáživná a i v druhé polovině se objeví scény se zbytečně chaotickými či nudnějšími pasážemi, ale jinak převažují vtipné a svižně působící momenty s povedenými dialogy. Celou hru velmi dobře táhne trojice M. Pechlát, P. Stach a V. Kopta, které patří největší podíl na mém pozitivním zážitku. Z ostatních potom nejvíce zaujala svěží a energická M. Timková. Celkově tedy za mě opravdu příjemné letní představení.
(zadáno: 1.7.2020)
Vcelku příjemná nenáročná konverzační oddychovka. Má to spád, dobře to plyne, nijak neurazí a slušně pobaví. Jen z mého pohledu měl daný námět přeci jen větší potenciál. Až příliš často se zde opakuje schéma: hádka, rozčílení, uražení, odlehčení a usmíření. Když by se to mohlo někam posunout, tak se to většinou shodí, někdy i zbytečně laciným, humorem. I samotné postavy pak nejsou tolik uvěřitelné. V tomto směru z toho nejlépe vychází postava J. Holíka, jenž pro mě byla nejvěrohodnější. Ale samotné herecké výkony všech aktérů, i sladěnost celé trojice, jsou více než dobré. 65%
(zadáno: 10.9.2014)
Originální a netradiční pohled na život Václava Havla. Pro mě opravdu hodně vydařené zpracování, spousta dobrých nápadů a myšlenek. Nijak to nesklouzává k nějakému patosu, zveličování či moralizaci. Jednotlivé písně to pěkně doplňují, mix různých žánrů tomu přidal na pestrosti. Herecké výkony pak na jedničku. Bezesporu výtečný M. König, ale též P. Jeništa a M. Spurná. Inscenace která zaujme snad skoro každého.
(zadáno: 15.4.2015)
Ze začátku nenáročná konverzačka při zkoušení jedné divadelní hry. Ale postupně se to opravdu dobře stupňuje, emoce stoupají a čím dál více splývá hra a realita. Dost mě to pohltilo a vtáhlo, nejsem si vědom žádných slabých míst a samotný závěr měl potřebnou sílu. Velmi dobré herecké výkony od obou protagonistů, přesto o něco lépe hodnotím výbornou J. Pidrmanovou. Celkově určitě hra co stojí za vidění.
(zadáno: 2.11.2017)
Musím přiznat, že s tímto mě P. Zelenka spíše zklamal. Z mého pohledu je hra příliš plochá, dosti předvídatelná a emočně slabá. Jsou tam obsahově silná témata, ale nedokáží zasáhnout neb zde není prostor vybudovat si k nim výraznější vztah. V první části je postava Věry hezky načrtnuta v prvních scénách, ale pak se již skoro nikam neposune. V druhé přichází očekávaná změna, která je ale dějově lehce nelogická a i zde si pak vývoj drží neměnný styl. I přesto však má hra co nabídnout, minimálně několikero povedených vtipů a dialogů a také dobré herectví v podání I. Chýlkové. 55%
(zadáno: 21.8.2013)
Bohužel převažující pocity z této inscenace jsou nuda a nezájem. Většina scén je příliš statická, nemá žádný náboj a jako divák jsem je nezáživně pozoroval aniž by ve mě vyvolávaly jakékoli emoce. Naštěstí se najdou i výjimky. Hlavní klad je zde S. Stašová a B. Polívka, kteří jako jedni z mála hrají opravdu dobře a scény s nimy mají šmrnc a spád. Z ostatních pak potěšil hlavně C. Gőtz, jehož francouz byl bezpochyby povedený. Ale jako celek pro mě spíše zklamání a ukázka toho, jak by se Shakespeare na hradě neměl dělat.
(zadáno: 11.6.2013)
Zdařilé ztvárnění Čapkových povídek. Je zde patrná jejich jistá poetika, humor a zároveň varování před hrozbami, které ani dnes nejsou pouhou minulostí. Hra dobře utíká, nenudí a určitě ani nijak neurazí či nezklame. Zároveň ale nemohu říci, že by mě nějak výrazněji zasáhla, dojala či jinak utkvěla v hlavě. Není zde snad žádný silnější moment, který by mě přiměl o tomto vyprávět a doporučovat ostatním k návštěvě.
(zadáno: 22.6.2015)
Dobře, je to slušný úlet, ale pokud se naladíte na tu správnou vlnu, tak si toto představení můžete pěkně užít. Některé scény byly sice trochu více "mimo mísu", ale jinak přiznávám, že jsem se slušně bavil a zároveň si vychutnával plynulé přechody herců z různých protichůdných poloh. Výtečné výkony především u J. Meduny, H. Dvořákové a V. Lazorčákové. Též pochvala za výborné kostýmy a doprovodnou hudbu. Celkově určitě netradiční, ale povedený kousek.
(zadáno: 12.12.2021)
Moc pěkně zachycena a rozebrána otázka viny a odpuštění. Povedlo se celou tématiku velmi dobře vygradovat a v emočně silné druhé části dovést do krásného vyústění. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nezasáhlo. Pro daný účel skvěle využito prostředí divadla na divadle, funguje to zde na jedničku. Stejně tak i prvek patřičného odlehčení vypjatých scén. To se děje správně nenuceně a nijak to nenarušuje význam a váhu daného tématu. Herecky vynikající hlavně M. Issová a vedle ní též V. Neužil. Nemohu ještě nevyzdvihnout T. Jeřábka, každopádně dobrý výkon podali opravdu všichni. Zanechalo to ve mě rozhodně svoji stopu.