Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.1.2018)
54,99 % Vnitřně koláž textů zaobírajících se vlkem v člověku, vnějškově sbírka toho, co se našlo na půdě. Změť nahodilých asociací a parciálních významů, jež s přibývajícím časem sice získává pevnější obrysy, i tak na mě ale celek působil jako kaleidoskop; je zábavné si s ním chvíli hrát, ale když jej odložíte, není důvod se k oné zkušenosti v myšlenkách vracet, co jste předtím nevykoukali, to už nedoženete.
(zadáno: 4.1.2018)
Výtky kolegů chápu, ale vem je čert (tedy ty výtky), mě to prostě bavilo. A z Šárky Vaculíkové mě vyloženě mrazilo, její šílené oči už z hlavy nejspíš nedostanu.
(zadáno: 4.1.2018)
Vtipné a propracované jarmareční divadlo pro čtyři herce a jeden žebřiňák, jež ale vyznělo i na scéně Činoherního klubu.
(zadáno: 4.1.2018)
84,99 % Viděl jsem dosud tři inscenace tohoto textu. Sám o sobě je dobrý, ovšem Jan Horák ho svou interpretací posouvá na zcela novou úroveň, budete-li mít možnost tento malý klenot někdy někde navštívit, rozhodně neváhejte.
(zadáno: 4.1.2018)
Základní problém této inscenace vidím v to, že předloha už dnes nemá sílu oslovit, osamocenost člověka v davu velkoměsta je sice téma nadmíru aktuální, leč způsob jejího líčení se mi zdá poněkud nešťastný. David Prachař tak bojuje pro mě předem prohraný zápas a celek táhnou vzhůru především hudební vsuvky Pavla Fajta a Jakuba Prachaře, z nichž některé si právem vysloužily potlesk na otevřené scéně.
(zadáno: 4.1.2018)
55 % Ano, ve Švandově divadle alkoholu a závislosti na něm rozumějí. Pokud si však divák z představení odnese jen několikanásobný pocit marnosti, není to málo?
(zadáno: 4.1.2018)
Divadelník o divadle. Ano, funguje to, Martin Čičvák ví, o čem píše (akorát tak docela neodhadl, kdy přestat), herečky vědí, o čem hrají, a je to znát. Jenže zasvěcených her z divadelního prostředí už pár existuje a u této nevidím nic nového, kvůli čemu by vyloženě musela vniknout.
(zadáno: 3.1.2018)
Tohle nejde popsat, tohle musíte vidět, mág pantomimy a fyzického divadla čaruje a očarovává publikum, nechte se jím provést rozličnými světy imaginace a lidské zkušenosti.
(zadáno: 3.1.2018)
Alternativci alternativcům, na jedné straně příběh pana R., malého človíčka, jehož ramena však snesou jen omezenou porci tíhy světa, vedle toho pro diváka navštěvujícího scény dané výčtem tvůrců a herců vděčné vsuvky a odbočky, od divadla k metadivadlu a zpět, projekt vtipný, ujetý, šílený i promyšlený.
(zadáno: 3.1.2018)
65 % Oblomovština jako útěk od života, v západní představě do mateřského lůna, prostoru, v němž jsou naplněny všechny potřeby, ve východní tradici pak ke smrti, k zbavení se veškerých tužeb. Starý příběh v současných kulisách, místy příliš doslovný či opakovaný, v zásadě však smysluplný.
(zadáno: 3.1.2018)
Mé rozloučení s tvorbou Miroslava Bambuška. V inscenaci jsem sice viděl většinu toho, co vyzdvihují kolegové, tedy aspoň ve smyslu "Jo, tohle bych si z toho měl odnést.", leč co je to platné, když to vše spolehlivě přehlušil pocit nudy na hraně snesitelnosti.
(zadáno: 3.1.2018)
Intelektuálové hrají pro intelektuály o odtržení intelektuálů od běžného života. Touto inscenací Studio Hrdinů vstoupilo do páté fáze smutku po smrti reflexe reality všedního dne elitami, už zde není popírání, hněv, smlouvání ani deprese, jen smíření s daným stavem - jsme mimo, akceptujeme to a jsme s tím v pohodě. Zcela zbytečná inscenace, byť řemeslně povedená.
(zadáno: 3.1.2018)
64,99 % Kdo by řekl, že mě Yasimna Reza může bavit? Této partě študáků se to povedlo, snad právě díky tomu, že do tohoto textu o tlachání starých dědků (jo, já vím, je to hlubší) vnesli kontrapunkt mládí.
(zadáno: 3.1.2018)
Desetiminutová expozice natažená na hodinu, pak výjev patřící k tomu nejsilnějšímu, co jsem viděl za dost dlouhou dobu, poté dva tři zajímavé zvraty, konečně divadlo... A střih, přechod ke katarzi přes oslí můstek tak absurdní (byť třeba i subjektivně pravdivý), že se z toho na mé repríze odbouraly obě herečky - standardně výjimečně přesvědčivá Vilma Cibulková a Kateřina Kaira Hrachovcová, u níž doteď nevím, zda jsem nevěřil jen jí či i její postavě.
(zadáno: 31.12.2017)
84,99 % Sečteno a podtrženo, Bang je velmi nabušená inscenace, již lze vnímat na různých úrovních, pod prvotním zdáním komedie se skrývá propracovaná analýza doby a mechanismů vyzdvihujících dnes k moci určité typy leckde ve světě i u nás, jež sahají od vztahů v rámci primární rodiny až k mezinárodní situaci. Vše je v inscenaci obsaženo a záleží jen na vás, co z toho si z ní odnesete. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2017)
Sečteno a podtrženo, blog je dopsán a já zůstávám vnitřně rozpolcený. Ano, je to řemeslně po všech stránkách vydařená inscenace, leč skrývá se pod tím vším něco víc než jen sofistikované "vysmívání se náckům"? Nevím, zajděte si na ni a utvořte si vlastní názor. Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, ač to tak napoprvé nevypadalo, při zpětném pohledu se mi Evropa v NoDu jeví jako násobně smysluplná inscenace, přičemž její řekněme vlažné přijetí a brzký skon jen rozšiřují a potvrzují její poselství a potřebnost. Ona samotná i dění kolem ní spolu pozoruhodně korespondovaly a ve výsledku tak šlo o pro mě nesmírně zajímavý i podstatný (meta)divadelní počin. Lásko má, odpočívej v pokoji. Více viz blog.
(zadáno: 22.12.2017)
Sečteno a podtrženo, byla by velká škoda vnímat Osamělost komiksových hrdinů jen coby ptákovinu sloužící k pobavení určitého typu diváka. Tuto funkci sice může též plnit (a to minimálně pro mě dosti zdařile), avšak vody pod touto hladinou jsou výrazně hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Věřím, že jsem se s touto inscenací nesetkal naposledy, rozhodně mi stojí za opakované zhlédnutí. Více viz blog.
(zadáno: 2.11.2017)
75 % Sečteno a podtrženo, Anna Karenina, jež je k vidění v Divadle Kampa, promlouvá tišším hlasem než její sestry na scénách zvučnějších jmen. A právě v tom spočívá její síla, absence vnější oslnivosti nechává vyznít podstatě Tolstého příběhu, na níž se s jeho postavami divák může setkat. Bez ohledu na místo i čas je člověk stále tentýž a nemění se ani jeho základní touhy. Vydejte se proto na Kampu a zažijte pocit vzájemného porozumění, hraje se tam pro vás i o vás. Více viz blog.
(zadáno: 22.10.2017)
Sečteno a podtrženo, spojením smysluplného aktuálního textu a precizní práce kmenové dramaturgyně Marie Špalové, sotva ze školy vyšlého režiséra Adama Svozila a pečlivě vybraných hereček z ne až tak viditelných vod hereckého rybníčku vznikla inscenace, jíž Divadlo Letí výrazně utvrzuje svou pozici na špici progresivního českého divadla a jež rozhodně stojí za (nejednu) návštěvu. Více viz blog.
(zadáno: 9.10.2017)
45 % Sečteno a podtrženo, Macbeth - Too Much Blood je rozhodně promyšlená a dobře udělaná inscenace, soubor Divadla Na zábradlí je skutečně skvěle vycepovaný... Avšak já očividně nespadám do cílového publika. Více viz blog.
(zadáno: 11.9.2017)
Vítejte na dystopickém večírku u konce dějin, bazaru volnotržních vztahů racionálních účastníků maximalizujících svůj okamžitý zisk, panoptiku pokřivených charakterů, které si nemají co vyčítat a zaslouží si sebe navzájem. Vezměte si škrabošku, jež skryje vaši nevolnost, a oddejte se bujarému veselí, mocně si přihněte z číše lahodného jedu. Nepřítomný bůh má prst na spoušti, najde se aspoň jeden spravedlivý? Inscenace zábavná i silně znepokojivá nabízející opojení následované morální kocovinou. Umělecky bych hodnotil výše, lidsky níže, budiž kompromis.
(zadáno: 8.9.2017)
84,99 % Sečteno a podtrženo, Po Fredrikovi od OLDstars považuji za mimořádně zdařilou inscenaci, dvě hodiny čistého času odplynou, ani nebudete vědět kam. A Matyáš Řezníček patří do Národního divadla. A do OLDstars. A vlastně kamkoliv. Nicméně aktuálně si na něj zajděte do HarOLDu, neváhejte, zatím jsou plánované jen tři reprízy od 22. do 24. září. Ale moc bych si přál, aby to nebylo vše, Ivan Lupták hrál Johana čtyři roky, to není špatná meta, což? Více viz blog.
(zadáno: 15.8.2017)
64,99 % Sečteno a podtrženo, Cirkusvobody je autentický, zábavný a zneklidňující, ani po osmi měsících nemám jasno, co bych si z něj měl odnést, jak bych ho měl chápat. Mohu snad podat lepší důkaz, že na něm prostě něco je a vyplatí se na něj zajít? Více viz blog.
(zadáno: 14.8.2017)
Sečteno a podtrženo, Girls jsou inscenací, jež nejspíše nerozšíří vaše obzory ani vám neposkytne látku k rozjímání za dlouhých zimních večerů. Ale zase vás nebude (většinu času) nudit, přijde vám tak nějak mile povědomá a zasmějete se bez toho, abyste měli pocit, že musíte. A to je mi sympatické. Hodně sympatické. Více viz blog.