Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1568)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.1.2016)
64,99 % Já nevím, něco na tom textu prostě je, snad ta rozdílnost sester, odkrývání jejich minulosti, uvědomění si promarněných příležitostí, myšlenka letité věrnosti, neobratně nepatřičné námluvy pokročilého věku, snad všechno dohromady, ale ač má inscenace pro někoho až uspávající tempo a není to vyloženě skvost, mě bavila.
(zadáno: 30.12.2018)
74,99 % Sečteno a podtrženo, inscenace Dánská občanská válka 2018-24 rozhodně stojí na zhlédnutí, stejně jako stojí za přečtení Nielsenova předloha. Více viz blog.
(zadáno: 25.8.2013)
Pro mě s výrazným odstupem nejslabší část trilogie a též doklad toho, že "dnes už není o čem". Tedy ono by snad i bylo, jenže autorka i inscenátoři rezignují na hledání systémových příčin problémů jednotlivce.
(zadáno: 25.8.2013)
55% Co se stane, když materiál na vynikající půlhodinovou inscenaci natáhnete na hodinu? Dostanete Jelínkovu Dášeňku.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Podstatné na této inscenaci je, že vychází ze zkušeností herců, z jejich myšlenek, nadějí a starostí, což se velmi kladně projevilo na hereckých výkonech. Škoda však, že se nepodařilo docílit uceleného příběhu, vyznění, poselství, výsledný tvar vypovídá o životě, o všem, tudíž vlastně o ničem.
(zadáno: 27.2.2012)
75% Zajímavě nahlédnutý příběh o Ikarově pádu, jenž kromě faktického naplnění násobně aplikuje i přenesený význam tohoto spojení. Autor si s jednotlivými postavami opravdu vyhrál a režisér Jan Frič do inscenace vnesl několik vskutku vydařených nápadů.

Celkově pak inscenace perfektně zapadá do rubínovské poetiky, za což jistě může i vysoká kompatibilita samotného textu s touto.

Jen řešení jeviště a hlediště je poněkud nešťastné, přesvědčte se, že mezi Vámi a hledištěm budou všichni aspoň o dvacet centimetrů nižší než Vy.
(zadáno: 8.11.2011)
65% Rozervaná inscenace. Zatímco dekompozice souboru charakterových vlastností potřebných pro rychlý úspěch ve vysokém managementu a promítnutí jeho složek do šablonovitých postav funguje, zpřetrhaná kauzalita je spíše než osobitým výpovědním prvkem z nouze ctností, protože být scény řazeny ve správné časové linii, působil by celek poněkud nudně.

Geniální myšlenka v podobě role Petra Hojera, Tomáš Klus je lepší hudebník než herec.
(zadáno: 5.1.2016)
84,99 % Inscenace ukazující to, co nechceme vidět. Je snadné říci "To se mě netýká." a distancovat se tak od čehokoliv nepohodlného, nakolik ale přemýšlíme o tom, jaké má tento přístup důsledky? Můžeme se zaklínat možností svobodné volby, měnit neřest ve ctnost formulkou o respektování soukromí, ale i tak někde hluboko v sobě víme, že tím lžeme především sami sobě. Projekt, jehož smysl přesahuje hranice divadla.
(zadáno: 25.4.2011)
Původně jsem chtěl dát ještě o deset procent více, ale to už bych trochu blafoval, hra sice nabízí dobře vykreslené a ještě lépe zahrané charaktery (a to včetně Václava Neužila, kde dle mého nesympatie diváků k uchopení postavy pramení do značné míry z faktu, že postava sama je prostě protivná), osobně mě velmi potěšilo, že se k souboru Dejvického divadla přidal Hynek Čermák (jenž se mezi ostatními herci rozhodně neztratil), nějak mi tam ale chyběl hlubší rozměr příběhu, hra zůstala v rovině (byť vydařeného) rozboru mužského světa.
(zadáno: 17.3.2014)
Oceňuji úsilí, s nímž Jiří Havelka v prostoru Baráčnické rychty ukočíroval několik desítek účinkujících. Uznávám též, že se mu podařilo navodit autentickou atmosféru způsobem viděným jen zřídka. Jenže též musím říct, že mě do děje nevtáhla, nic jsem si neprožil, zůstal jsem v čistě intelektuální rovině.
(zadáno: 1.1.2017)
65 % Přiznávám, že já režii Josefa Kačmarčíka neinvenční nazvat nemohu. Jeho nápady mě nejprve bavily samy o sobě, aby pro mě v závěru získaly i hlubší smysl. Po herecké stránce pak oceňuji Jakuba Kropáčka, Hana Mikulková mě naopak tak úplně nepřesvědčila právě ve finále.
(zadáno: 31.12.2018)
74,99 % Podařená inscenace, jež přišla ve vhodný čas, navíc disponující Janem Plouharem v hlavní roli, to je prostě ústecký poklad.
(zadáno: 9.1.2013)
Kongeniální pandán Politického kabaretu. Braňo Holiček pokračuje v nekompromisním odhalování a pojmenovávání příčin dnešního neutěšeného stavu této země, navíc přišel na způsob, jak herce postavit před výzvu vypořádat se s pokaždé jinými výchozími podmínkami a dospět k zamýšlenému sdělení. A nutno říct, že "mladá Ypsilonka" se s ní popasovala na výbornou, tudy vede cesta pro tuto scénu.
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 5.1.2016)
Šílená jízda s maximálním nasazením, během níž jsem však duševně stál opodál a lehce nevěřícně ji pozoroval, jako lepší nápad mi přijde inscenovat přímo Masłowské hru, než se snažit o dramatizaci jejího románu.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, Tygr v tísni vytvořil inscenaci, která jako celek tu ze Studia Hrdinů strčí hravě do kapsy. Už jste ji viděli? Ne? Tak to musíte! Více viz blog.
(zadáno: 25.8.2013)
65% Schopnost Karla Dobrého zcela uchvátit publikum je dvousečná zbraň. Na jedné straně je zárukou, že návštěvy této inscenace nejspíše nebudete litovat, naproti tomu však zaujetí vykreslením ústřední postavy snadno překryje vnímání kontextu.
(zadáno: 4.12.2018)
Tomáš Dianiška je plodný a právem ceněný autor, jeho schopnost uchopit výsek reality a vytvořit z něj svébytný vesmír je obdivuhodná. K "all inclusive Dianiškovi" však patří i specifický smysl pro humor, který je pro mě ve svých krajních polohách už za hranou. A přesně to se stalo ve Dnu závislosti, konkrétně na "nejnižší úrovni reality" - drogovém večírku superhvězd. To je však jen nejvýraznější projev podstatného rysu celé inscenace - upřednostnění vtipu před sdělením. Dost možná to je ale čistě můj problém (ano, na party se mnou nebývá zábava), takže zajděte na Štvanici a bavte se.
(zadáno: 19.9.2016)
Povedené pásmo Viliama Klimáčka napříč časem fixované prostorem v podání tradičně herecky silné slovenské sekce Divadla v Dlouhé, tohle stojí za návštěvu.
(zadáno: 5.1.2016)
Soukromý postřeh z reprízy v Divadle v Dlouhé, zatímco Anne Franková dokázala vydržet potichu hodiny a hodiny v kuse, tři puberťačky v řadě za mnou to souvisle nezvládly ani deset minut. Pravda, jí šlo o život a jim nejspíše jen o to odsedět představení do konce, aby pak mohly opsat anotaci do čtenářského deníku, i tak jde ale podle mě o zajímavý základ k porovnávní, dalším tématem může být přístup ke vzdělání, úcta ke starším... A vezmeme-li v úvahu, že Anne v úkrytu trávila "neklidné mládí", dodává to její situaci další rozměr, možná dějinně banální, avšak lidsky podstatný.
(zadáno: 2.5.2012)
34,99% viz blog
(zadáno: 17.3.2014)
Zápas Jiřího Jelínka a Fridricha Dürrenmatta ve volném stylu, jenž nemá přesvědčivého vítěze... A to ani diváka. Pokud však inscenaci budete brát jako švédský stůl nabízející jednotlivé "chuťovky", dost možná odejdete spokojení.
(zadáno: 9.1.2013)
64,99% Asi je to čistě moje smůla, ale po načrtnutí postav a zápletky už jsem jen čekal, až se vyprávěný příběh skrze pořádnou kupu klišé "drsné školy" dostane tam, kam jsem odhadl, že míří. Nadprůměrné výkony obou pánů (Nakolik za to může fakt, že jsou obsazeni do rolí, které s nimi má divák typově tak nějak spojeny?) v kombinaci s ultraminimalistickou a přesto zcela dostačující scénou oceňuji, přesto výsledku vestoje tleskat nemohu.