Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1597)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.5.2011)
viz blog
(zadáno: 8.5.2011)
Ovšem musí na to mít člověk zrovna náladu...
(zadáno: 8.5.2011)
Opravdu vtipná komedie s přesahem do vážnějších témat, jež se někdy týkají každého z nás, herecký koncert Jitky Smutné a Jana Hartla s Janou Strykovou v nevelké, leč přesto výrazné a doslova klíčové roli.
(zadáno: 8.5.2011)
(zadáno: 1.5.2011)
Dal bych o deset procent méně, ale protože jsem měl štěstí na alternace a v rolích relativně normálních přátel Sally a Harryho jsem viděl věčné jevištní rozervance Janu Strykovou a Igora Chmelu (a já tak konečně zjistil, že civilnější polohu též zvládnou), musím hodnocení zvednout.
(zadáno: 1.5.2011)
Příběh maloměšťáctví ve velkoměstě, nenaplněných tužeb, siláckých řečí a slabošských činů, postaviček, jež nikdy nenaplní osud člověka.
(zadáno: 25.4.2011)
Původně jsem chtěl dát ještě o deset procent více, ale to už bych trochu blafoval, hra sice nabízí dobře vykreslené a ještě lépe zahrané charaktery (a to včetně Václava Neužila, kde dle mého nesympatie diváků k uchopení postavy pramení do značné míry z faktu, že postava sama je prostě protivná), osobně mě velmi potěšilo, že se k souboru Dejvického divadla přidal Hynek Čermák (jenž se mezi ostatními herci rozhodně neztratil), nějak mi tam ale chyběl hlubší rozměr příběhu, hra zůstala v rovině (byť vydařeného) rozboru mužského světa.
(zadáno: 17.4.2011)
Martin Finger je prostě (doplňte si oblíbený superlativ).
(zadáno: 16.4.2011)
(zadáno: 11.4.2011)
Po Petrolejových lampách další Jařabovina (no dobře, inscenace vznikly v opačném pořadí, než jsem viděl), ovšem zatímco můj názor na Petrolejové lampy byl řekněme ne zcela lichotivý, dramatizaci Klímova textu považuji za zdařilou (a že to rozhodně není dílo po divadlu pomrkávající).

Sice z dané látky opět ušil David Jařab sako podle svého střihu, ale jednak to předloha potřebovala a jednak výsledek Komedii opravdu sluší, způsob využití hlediště se mi dost líbil a celek vnímám jako velmi povedený obraz Sternenhochova šílejícího nitra.
(zadáno: 11.4.2011)
Prostě jsem se opravdu báječně bavil.
(zadáno: 4.4.2011)
La Putyka představuje ochutnávku něčeho, co jinde nenajdete. A mě osobně rozhodně zaujala a pobavila. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o první (byť vydařený) krůček na cestě k dokonalému zážitku, proto nemůžu jít nad osmdesát procent (a své naděje vkládám do UP´END´DOWN).
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 4.4.2011)
Viděl jsem tuto hru poprvé před pěti lety, podruhé před dvěma lety, klidně bych ji mohl vidět znovu... Tak ji alespoň konečně ohodnotím.
(zadáno: 29.3.2011)
Nemůžu to napsat jinak, než že je tato hra kompaktní. Prolínání místa, času, děje i postav tvoří v celku takové divadelní amarouny... A přiznávám, že mi opravdu chutnalo.
(zadáno: 21.3.2011)
Možná silně neobjektivní, ale na dvojici Veronika Freimanová - Zdeněk Žák prostě ujíždím. A pokračování naštěstí nebylo jen odvarem předchozího, Bernard Slade našel a použil nové pohledy na vztah ženy a muže.
(zadáno: 16.3.2011)
O hře samotné asi není co říct, toto stokrát provařené téma je ale v podání Činoherního klubu opravdu chutnou polévkou okořeněnou přesvědčivými výkony. Ivana Chýlková je intrikánka jak má být, Ondřej Sokol, kterého jsem konečně viděl ve větší roli, velmi mile překvapil... A Cecílie Mariky Šoposké je opravdu, ale opravdu rozkošná.
(zadáno: 16.3.2011)
Komedie, u níž se divák rozhodně zasměje. Simona Stašová je přesvědčivá ve všech třech vzájemně značně rozdílných postavách, Petr Nárožný s ní drží krok uvěřitelným vývojem své postavy.
(zadáno: 28.2.2011)
viz blog
(zadáno: 28.2.2011)
viz blog
(zadáno: 23.2.2011)
Hodnotit tuto hru měřítky běžných představení, asi by to bylo o dvacet procent níže. Ovšem zde není možno nevzít v potaz dimenze, jež běžně ignoruju, tohle byl prostě Zážitek.
(zadáno: 23.2.2011)
Duu Veronika Freimanová - Zdeněk Žák to prostě šlape, oběma jsem jejich proměny věřil mnohem více než Ellen Burstyn a Alanu Aldovi ve filmu na motivy této hry a to i přes filmovou výraznější fyzickou proměnu umožněnou "armádou maskérek" a relativně neomezeným časem mezi natáčením jednotlivých časových období.

Za zmínku též stojí přechody mezi scénami realizované pouštěním dobové hudby, opravdu velmi příjemný zážitek, těším se na pokračování.
(zadáno: 8.2.2011)
viz blog