Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.9.2016)
54,99 % Jevištní báseň, již jsem bezprostředně po zhlédnutí (jako celek) nepochopil a nedlouho poté zapomněl. Zůstaly jen útržky vzpomínek, pocit pochybností o tvorbě i žití.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Dora Bouzková jako žena v taxíku i blázinci (a zde opravdu působivá), Petr Krušelnický jako metafyzický taxikář, zaměstnanec ústavu, stvořitel divadelního časoprostoru. Ne zcela jasně uchopitelný leč rozhodně pozornosti hodný tvar, projekt, který umně propojuje jednotlivé vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 19.9.2016)
54,99 % Jemně inscenovaná procházka je ve výsledku spíše chůzí od výjevu k výjevu než ucelenou výpravou odněkud někam či za něčím.
(zadáno: 19.9.2016)
Zcela souhlasím s veškerou chválou na formu, duo SKUTR vybudovalo krásný a působivý divadelní časoprostor, v němž souzní téměř všechny složky... Jediná "drobná" výtka je, že je vlastně úplně jedno, že se v něm zrovna odehrává Vojcek, o Büchnera tu vůbec nejde, stejně tak by se tu mohlo odvíjet deset jiných příběhů obsahujících "šílenství jedince i světa".
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Pro mě jednoznačně (zatím?) nejlepší strašnický site-specific, Ondřej Novotný napsal text, který se sice vyjadřuje k lecčemu, ale drží pohromadě, Michal Hába ho zvládl ukočírovat napříč lokacemi, herci si své role užívají naplno a kontinuálně. Přesto mě zamrzel závěr, přiznání bezvýchodnosti angažovaného divadla ("přesvědčujeme přesvědčené") je sice o krok dále než naivní víra, ale je to laciný bod za upřímnost, který nic neřeší. Sám však nevím, co více by se dalo dělat.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Vizuálně působivá inscenace zaujme i kontrastem tématu a přístupu k němu, z těchto důvodů má rozhodně smysl. Z pohledu dospělého diváka je sice poněkud prostá (leč ne tak jako ryze dětská představení, jde skutečně o rodinnou podívanou), dětské publikum ji ale sledovalo se zájmem.
(zadáno: 19.9.2016)
Na tuto inscenaci jsem se coby fanoušek sci-fi i divadla těšil, ve výsledku však pro mě je poněkud nestravitelná právě tím, že se snaží říct mnohé o obou z těchto oborů zároveň, přijde mi, že by z toho mohly být dvě inscenace každá zvlášť lepší než výsledný celek.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Inscenace, jež má atmosféru a pevně stojí na hereckých výkonech všech zúčastněných, sice neobsáhne předlohu a některé pokusy o začlenění dodatečných informací můžou vyznít rozpačitě, přesto však pro své klady za návštěvu rozhodně stojí.
(zadáno: 19.9.2016)
Dvojice textů vzniklých u příležitosti oslav deseti let Divadla Letí a uvedených formou scénického čtení, tentokrát coby "opravdová inscenace". Pro fanoušky Divadla Letí asi zajímavá událost (i když bych osobně vybral jiné kandidáty), ale přijde mi, že záměr omezené série pěti představení je zdravě sebekritický přístup, Taxistyx Davida Košťáka něco do sebe má, ale na Přízraku Saary Turunen je až moc vidět, že vznikl stylem "Chtějí po mně, abych něco napsala, ale já zrovna nemám co.", a byť je to plně přiznané, omlouvá to možná autorku, ale už ne realizační tým.
(zadáno: 19.9.2016)
Tento text jsem prvně zhlédl v NoDu, zaujal mě, ale tamější inscenace mě nepřesvědčila. Když jsem se chystal do Ungeltu, obával jsem se, jak si se svou rolí poradí Lucie Štěpánková, o to hlouběji se klaním, protože obstála na výbornou a přehrála své kolegy (byť ne o moc). Navíc Jiří Svoboda svou režií dal textu prostor, který mu náleží, takže jeho sdělení jasně vyznělo. Tuto inscenaci můžu vřele doporučit, má vše, co dobré divadlo potřebuje.
(zadáno: 19.9.2016)
45 % Největším kladem této inscenace je jednoznačně scéna. Škoda jen, že se v ní odehrává Genetův text v monotónně zběsilém tempu, kdy je režisérce jedno, v jaké rovině se příběh zrovna odehrává. A je mi to líto i kvůli herečkám, které podle mě mají na víc, než co v této koncepci mohly předvést.
(zadáno: 19.9.2016)
Výtky Pavla Širmera nemohu potvrdit, mně inscenace přišla skrze vnější projev vnitřně pravdivá, toto zpracování Strindbergovu textu sluší.
(zadáno: 19.9.2016)
44,99 % Inscenace, na níž je vidět, proč tvůrci chtěli, aby vznikla. A mohla by to být opravdu výborná inscenace, akorát by ji musel dělat někdo jiný. Takhle je k vidění bezradné potácení se od nápadu k nápadu, jednotlivé působivé myšlenky, motivy a výjevy se topí v kaši zmatku, až by snad bylo lépe, kdyby onen potenciál nebylo vidět, kontrast mezi "je" a "mohlo by být" je až fyzicky bolestný.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Kus mrazivého severu v Praze, možná až příliš autonomní vesmír, který působí přesvědčivě, ale je obtížně přístupný, protože se nesnaží publiku nic ulehčit, vysvětlit. Byť v něm Tereza Hofová působí vskutku přirozeně (aby ne, praxi má), celek je přesto nepřipravenému divákovi vzdálen.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Inscenace sází na vnitřní věrohodnost charakterů, což díky přesvědčivým hereckým výkonům (v čele s Michalem Isteníkem) vychází. Příchod Jaroslava Matějky v závěru tuto koncepci ale narušuje a byť sám o sobě pobaví, celku zrovna dvakrát neprospěje.
(zadáno: 19.9.2016)
Milan Kňažko je přesvědčivý a zvládne to celé utáhnout. Nic jiného mu taky nezbývá, Radek Balaš je zde v roli režiséra stydlivého, skrývajícího se. Musím říct, že mě to dost bavilo, ale že bych si z toho něco odnesl, to zase ne, byl to takový příjemný večer.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Hana Mathauserová musela být vskutku rozkošná holčička... Počkat, pořád je!
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace se dvěma problematickými prvky. Prvním je samotný Krležův text, postavy většinu času jen postávají a hovoří o tom, co bylo včera či před lety (a Martin Huba se to ani nesnažil maskovat), to se hodí pro román, méně už pro živé umění. Druhým je výkon Dagmar Havlové-Veškrnové, na niž jsem nejdříve nebyl schopen se napojit, nevěřil jsem jí postavu, když se ukázalo, že to s ní není tak, jak se na první pohled zdálo, zaradoval jsem se, třeba to byl záměr... Jenže tohle mé míjení se pokračovalo dál.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace sestává ze tří částí, první mě příjemně naladila, příběh rozehrávající se v daných kulisách byl působivý, z druhé jsem byl vyloženě nadšený, zde opravdu dávalo smysl co, kde a jak se hraje. Pak přišla část třetí, jež se snažila obsáhnout celý prostor tovární haly, jenže mně se v něm děj utopil, přeskakování mezi jednotlivými výjevy se mi neposkládalo v celek.
(zadáno: 19.9.2016)
Šel jsem na trio Mikulášek - Viceníková - Cpin a přesně to jsem dostal (samozřejmě plus herce, kteří odvedli svou práci tak, jak to umějí). Vítězem pro mě je Marek Cpin, dvouúrovňová scéna působivě rozšířila prostor, v němž se mohlo hrát, naopak zbylým dvěma vytýkám, že tento sled scének mohl být o polovinu kratší či delší a vyšlo by to nastejno.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Schwabův text přetékající slovními hříčkami, v nichž se však skrývá hlubší smysl (a zde poklona překladatelům), v němž se pod taktovkou značně umírněného (a o to soustředěnějšího) Michala Háby setkali bardi Pařízkovy Komedie s mladou generací, slavnost jazyka i divadla, radostná událost.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Tak první dvě třetiny jsem byl nadšený i zaražený z toho, jak se Ionescův text podařilo aktualizovat a jak původně zcela absurdní repliky mohou zasazeny do vhodného kontextu nabýt smyslu. Jenže pak přišel závěr a s ním vlastní verze absurdna, v němž jsem se zcela ztratil.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace, jež mě bavila zvenčí. Vojtěch Dyk je rozhodně jiný Mundstock než ten Fuksův, ale to ničemu nevadí, podstatné je, že to je Mundstock Horanského, v daném výkladu mi přišel přesvědčivý. Stejně tak jsem věřil jejich postavy i Gabriele Míčové a Daně Polákové, ovšem vše poněkud izolovaně, vnitřně se mi to nějak neposkládalo.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Až mi (opět) bude někdo tvrdit, že nějakou inscenaci nemůžu docenit, protože nemám zkušenosti, o nichž se hrálo, nabídnu mu tuto jako protiargument. Ač se s pány Halpernem a Johnsonem těžko ztotožním, jejich příběh mě díky Goldsteinovu textu i výkonům Petra Kostky a Františka Němce oslovil ve všech smyslech toho slova. Toto je divadlo schopné divákovi nabídnout pohled do cizího soukromého vesmíru, toto je divadlo, jež má smysl.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Inscenace, v níž je Olga Havlová nejvýrazněji zastoupena právě v titulu, jinde jí takové výsadní místo nenáleželo v životě a nenáleží jí ani v inscenaci. Přesto je však Pavlína Štorková v této roli nepřehlédnutelná a nezapomenutelná. Dalšími klady jsou vyvážený pohled na Václava Havla, práce se scénou, zbylí herci v rozličných rolích... Tohle prostě chcete vidět.