Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1598)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.8.2018)
Sečteno a podtrženo, bráno z "hlediska běžného diváka" bych tuto inscenaci určitě nedoporučil, ovšem má-li divadlo provokovat a klást otázky (a můj názor je, že má), tak nahlíženo z širší perspektivy naopak doporučuji ji neminout, protože toto činí měrou značně nadprůměrnou. Více viz blog.
(zadáno: 23.7.2018)
Sečteno a podtrženo, otáčkový Dracula je jednak povedená letní zábava, tvůrci se však zároveň pokusili vypořádat s časovou propastí mezi dobou vzniku předlohy a realitou současného publika. Výsledek může být místy kolísavý a rozpačitý, pro mě osobně to však ve výsledku zážitek spíše umocňuje, inscenace se mi tak do mysli zaryla výrazněji, než kdyby se vše hrálo na jistotu. Více viz blog.
(zadáno: 16.7.2018)
74,99 % Originální přístup režiséra a dramaturga Martina Satoranského k tradičně strukturovanému monodramatu spolu s výkonem Marie-Luisy Purkrábkové důsledně naplňující zvolenou koncepci způsobí, že se namísto obvyklé trojkombinace smích-dojetí-zapomnění budete s viděným muset vypořádat, nějak si to sami pro sebe přebrat. A byť k tomu můžu mít své výhrady, inscenaci rozhodně doporučuji k návštěvě.
(zadáno: 30.4.2018)
Sečteno a podtrženo, pokud jste zaměstnanci, pak Bull doporučuji ke zhlédnutí i kvůli obsahu, bez ohledu na váš pracovní poměr však stojí za návštěvu už proto, že je to prostě dobré divadlo. Více viz blog.
(zadáno: 8.4.2018)
Sečteno a podtrženo, Svatojánská noc je důstojnou nástupnicí Bakchantek - je to inscenace, z níž čiší promyšlenost všech složek, leč přesto je ve výsledku lehce šílená, po celou dobu diváka drží, na první dobrou se dá "tak nějak" pobrat, avšak odejít s pocitem "jo, všechno jasné" je pravděpodobně nemožné. Více viz blog.
(zadáno: 31.3.2018)
Sečteno a podtrženo, na inscenaci Lorca † Bernarda se rozhodně vyplatí zajít už jen kvůli Bernardě, jedná se o pozoruhodně čistou inscenaci Lorcova textu jdoucí bez zbytečných příkras přímo k jeho temnému jádru. A pokud netrpíte jako já utkvělou představou o tom, jaké by mělo divadlo být, třeba si užijete i Lorcu. Více viz blog.
(zadáno: 5.1.2018)
65 % Na rovinu, inscenaci jsem zhlédl před deseti měsíci, poznamenal si procenta a dal ji do složky blogy. Po čase jsem se k ní vrátil a už mi nebylo jasné, proč jsem o ní chtěl napsat blog, přesunul jsem ji proto do složky komentáře. A včera jsem zjistil, že už si z ní vybavím jen scénu Lukáše Kuchinky a na ní Pavla Neškudlu coby představitele titulní role. Nebudu se tvářit, že k ní mám dnes co dalšího říct, prostě nevím, omlouvám se všem angažovaným a Marii Špalové zvlášť. Nicméně bezprostředně po zhlédnutí mě něčím oslovila, proto na ni vyražte a zjistěte, co to bude pro vás.
(zadáno: 4.1.2018)
Výtky kolegů chápu, ale vem je čert (tedy ty výtky), mě to prostě bavilo. A z Šárky Vaculíkové mě vyloženě mrazilo, její šílené oči už z hlavy nejspíš nedostanu.
(zadáno: 4.1.2018)
Myšlenka inscenace je obsažena už v názvu - jakou šanci ukázat, co v něm skutečně je, má superhrdina v malém poklidném městě? Ale superhrdina si umí poradit. One-man show Jana Šípala je nejen zábavná, ale pod kostýmem superhrdiny se schovává odkaz k dosti podstatnému aspektu dnešní doby v té naší zaprděné kotlince, totiž k nespokojenosti plynoucí z kontrastu mezi vnitřní touhou člověka něco zažít, něco dokázat, být součástí něčeho významného, a vnějšími podmínkami, jež jsou právě teď a tady tak nějak šedé, průměrné, nudné.
(zadáno: 4.1.2018)
74,99 % Když si čtu své hodnocení inscenace tohoto textu Divadla v Celetné, říkám si, zda vůbec šlo o stejnou hru. Ale nejspíš ano, to, co pro mě nefungovalo ve Špalkově režii mezi Lukešovou a Jastrabanem, naopak ve Staňkově režii mezi Kauckou a Tylem šlapalo jako pověstné švýcarské hodinky, bravo.
(zadáno: 3.1.2018)
Slovní smršť, jež na základě antického mýtu zkoumá místo ženy (a člověka obecně) v dnešním světě. Intenzivní zážitek, pro jehož plné docenění je nejspíše nutná opakovaná návštěva.
(zadáno: 3.1.2018)
65 % Oblomovština jako útěk od života, v západní představě do mateřského lůna, prostoru, v němž jsou naplněny všechny potřeby, ve východní tradici pak ke smrti, k zbavení se veškerých tužeb. Starý příběh v současných kulisách, místy příliš doslovný či opakovaný, v zásadě však smysluplný.
(zadáno: 3.1.2018)
Alternativci alternativcům, na jedné straně příběh pana R., malého človíčka, jehož ramena však snesou jen omezenou porci tíhy světa, vedle toho pro diváka navštěvujícího scény dané výčtem tvůrců a herců vděčné vsuvky a odbočky, od divadla k metadivadlu a zpět, projekt vtipný, ujetý, šílený i promyšlený.
(zadáno: 29.12.2017)
Sečteno a podtrženo, blog je dopsán a já zůstávám vnitřně rozpolcený. Ano, je to řemeslně po všech stránkách vydařená inscenace, leč skrývá se pod tím vším něco víc než jen sofistikované "vysmívání se náckům"? Nevím, zajděte si na ni a utvořte si vlastní názor. Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, ač to tak napoprvé nevypadalo, při zpětném pohledu se mi Evropa v NoDu jeví jako násobně smysluplná inscenace, přičemž její řekněme vlažné přijetí a brzký skon jen rozšiřují a potvrzují její poselství a potřebnost. Ona samotná i dění kolem ní spolu pozoruhodně korespondovaly a ve výsledku tak šlo o pro mě nesmírně zajímavý i podstatný (meta)divadelní počin. Lásko má, odpočívej v pokoji. Více viz blog.
(zadáno: 11.9.2017)
Vítejte na dystopickém večírku u konce dějin, bazaru volnotržních vztahů racionálních účastníků maximalizujících svůj okamžitý zisk, panoptiku pokřivených charakterů, které si nemají co vyčítat a zaslouží si sebe navzájem. Vezměte si škrabošku, jež skryje vaši nevolnost, a oddejte se bujarému veselí, mocně si přihněte z číše lahodného jedu. Nepřítomný bůh má prst na spoušti, najde se aspoň jeden spravedlivý? Inscenace zábavná i silně znepokojivá nabízející opojení následované morální kocovinou. Umělecky bych hodnotil výše, lidsky níže, budiž kompromis.
(zadáno: 14.8.2017)
Sečteno a podtrženo, Girls jsou inscenací, jež nejspíše nerozšíří vaše obzory ani vám neposkytne látku k rozjímání za dlouhých zimních večerů. Ale zase vás nebude (většinu času) nudit, přijde vám tak nějak mile povědomá a zasmějete se bez toho, abyste měli pocit, že musíte. A to je mi sympatické. Hodně sympatické. Více viz blog.
(zadáno: 4.3.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, 3 sestry jsou pozoruhodnou inscenací, již doporučuji navštívit minimálně jednou kvůli Satoranského režii a Purkrábkové scéně, minimálně dvakrát pak kvůli zhlédnutí všech alternací. A děkuji za možnost nahlédnout, že Čechov skutečně psal komedie. Více viz blog.
(zadáno: 27.1.2017)
Sečteno a podtrženo, odmyslíme-li si onu jednu nešťastnou scénu, jde o přesvědčivou interpretaci působivého textu a jsem rád, že jsem konečně zjistil, že by mě Caryl Curchill mohla zajímat. Více viz blog.
(zadáno: 5.1.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, Rozlučka 2 je inscenací zábavnou i po čertech pravdivou, pravděpodobně právě proto, že muži jsou nahlíženi z velké části zvenčí, totiž ženským pohledem. Takže šup šup pro lístky, tohle chcete vidět. Více viz blog.
(zadáno: 1.1.2017)
Miro Gavran napsal chytře vtipnou (byť nepříliš objevnou) hru, herci pod vedením režiséra Jakuba Šmída ji náležitě rozpohybovali (k čemuž jistě přispěla i úprava textu Kristýnou Čepkovou a Šmídem). Životem poučení a cyničtí Tolstí v podání Tomáše Kobra a Diany Šoltýsové versus mladí a naivní Čechovovi Jiřího Böhma a Natálie Řehořové, to vše zabaleno do řady Šmídových nápadů, to rozhodně stojí za návštěvu.
(zadáno: 1.1.2017)
Viz blog Lukáše Holubce.
(zadáno: 1.1.2017)
Souhlasím s kolegou Holubcem, že text není žádná pecka. Naproti tomu mě ale inscenace díky herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného pod vedením Martina Satoranského opravdu bavila, takže hodnotím výrazně výše.
(zadáno: 1.1.2017)
65 % Přiznávám, že já režii Josefa Kačmarčíka neinvenční nazvat nemohu. Jeho nápady mě nejprve bavily samy o sobě, aby pro mě v závěru získaly i hlubší smysl. Po herecké stránce pak oceňuji Jakuba Kropáčka, Hana Mikulková mě naopak tak úplně nepřesvědčila právě ve finále.
(zadáno: 1.1.2017)
Tak toto je lahůdka, voiceband/kabaret/pásmo scének/výjevů, původně jednorázová akce, jež se naštěstí opakuje, účinkující tematizující sami sebe - profesně i osobně - coby představitele lidstva, divadlo odrážející realitu vnitřně i zvenčí.