Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.1.2016)
45 % Markétka Smutná v urputném, leč marném boji s Maestrem Zembok a třemi přisluhovači. Z avizovaného kabaretu se vyklubala cirkusová šaškárna, kde vážnější tóny Fritschova textu rozpačitě postávají kolem manéže hledajíce, s čím by se mohly propojit.
(zadáno: 14.1.2016)
75 % Pohled na "gossip fenomén" (tlachy i pomluvy, souhrnně řeči zbytečné (č)i škodlivé) tak obšírný, že jsem občas ztratil nit. Ovšem i v oněch chvílích jsem obdivoval výkony tanečníků koketujících s akrobacií, nepřetržitý příval nových nápadů, ale i zajímavé variace předchozích, propojení hudební (či obecněji zvukové) složky Ivana Achera s vizuální, choreografie Lenky Vagnerové či jednoduchou, přesto však široké možnosti nabízející scénu Jakuba Kopeckého. A pak je tu Ivo Sedláček, kterého za ztvárnění ústřední postavy musíte milovat. Tohle chcete vidět!
(zadáno: 13.1.2016)
Nemám rád hry, v nichž hraje podstatnou roli alkoholové opojení (byť uznávám, že to Marek Daniel zvládl dobře). A nemám rád inscenace, kde po scéně, jež by mohla být koncem, následuje další (byť zde onen dovětek měl smysl). Naopak mile překvapila Marcela Holubcová a snově taneční kreace jsou zajímavým výpadem alternativního divadla do mainstreamových komedií, zdařilý nápad Martiny Krátké.
(zadáno: 13.1.2016)
Od základů znovu promyšlený Havel v kontextu dneška, sládek jako wannabe manažer, alkohol jako výslechová metoda, rozhovor, jenž se překlopí do fyzické konfrontace, které intelektuál Vaněk podléhá. K tomu smysluplný aktuální dovětek na téma my versus oni, prostý lid versus elity... brblání versus odpovědnost? Bravo, pozornosti hodný počin, škoda jen, že jsem natrefil až na derniéru.
(zadáno: 13.1.2016)
Příjemná šansonová hodina plná písní, jazyků a situací s expresivitou odpovídající žánru, zde se děje vše naplno.
(zadáno: 7.1.2016)
Nevím, pro jaké zatmění mysli jsem dal po prvním zhlédnutí 34,99 %, po druhém už to bylo na dvojnásobek. A derniéra? Škoda, že se inscenace v tomto stavu nedá zafixovat a uvádět další sezónu, kdo u toho nebyl, neuvěří. Děkuji všem zúčastněným na jevišti i v zákulisí, byla to jízda! Více viz blog.
(zadáno: 6.1.2016)
75 % Nazvat tuto inscenaci úletem a nechat ji být znamená ji zásadně nepochopit. Každá scéna totiž má svůj význam vztahující se buď ke skutečným událostem, o nichž se hraje, nebo nějakému aspektu té doby, výsledek je neuvěřitelný, protože tehdejší dění takové bylo. Dianiškův text pak výborně doplňuje režie Anny Petrželkové, jež ve svých inscenacích ukazuje, že se nenechá ničím a nikým omezovat, což občas mívá pro mě dosti rozporuplné výsledky, ale na tomto hřišti je její styl přesně tím, co bylo potřeba.
(zadáno: 6.1.2016)
Mé první setkání s Komorní činohrou a šok, že Diana Šoltýsová i Máša Málková umějí tak přesvědčivě zahrát vážnější polohy (čímž se oběma omlouvám za své předchozí smýšlení o nich). Přestože mě text příliš neoslovil (uznávám ingredience, jež jmenoval Jiří Landa, jen tady podle mě nebyly použity k ukuchtění něčeho většího), sledovat tuto inscenaci byl působivý zážitek.
(zadáno: 6.1.2016)
65 % Agáta Dušková - dramatička: příběh jedné plavby, jejíž účastníci jsou od počátku podezřelí, což vede k slabší předzávěrečné vysvětlující scéně, po níž však následuje triumf imaginace, názorná ukázka, že lidská mysl nezná jiné hranice než ty, jež si sama stvoří. Iveta Dušková - režisérka: divadelními prostředky na malé scéně vykouzlená velká loď se všemi potřebnými prostorami, smysl pro minimalismus - zuřivě vykulená kukadla Sofie Adamové, Agáta Dušková drsňácky žvýkající párátko či zasněný pohled Martina Severýna, toť gesta schopná charakterizovat postavu, mistrovství divadelní zkratky.
(zadáno: 6.1.2016)
Pero je mocnější než meč... Tedy pokud sedíte v bezpečí zamčené pracovny s bytelnými dveřmi, tváří v tvář vždy zvítězí facka nad kecy. Ač inscenace vznikla nezávisle na aktuálním dění, toto ji výmluvně potvrzuje, jedny elity viní jiné elity z morálního selhání a pro lid je to stejné žvanění jako cokoliv, co se k němu kdy sneslo ze vzdušných zámků. Ponořme se ke kořenům strachu, co najdeme? Plazí mozek, instinkt, there's no room for jabberwocky. Goetzova směs přebraná na Fričovu směs, možná pořád příliš silná káva? Nechť si ji divák doupraví podle své chuti.
(zadáno: 6.1.2016)
64,99 % Inscenace mající všechny ingredience, jež mám v Komorní činohře rád... Tedy až na text, který byl pro mě zřejmě nečitelnější než pro Jiřího Bábka.
(zadáno: 6.1.2016)
74,99 % Zásadně nesouhlasím s Jiřím Landou, právě příběh dvou lidí, kteří mají své sny a ambice, avšak jejich osudy ve velkoměstě jsou do značné míry určeny rozmary vrtošivého osudu, je svým poselstvím nesmírně důležitý, vypovídá totiž o nás všech. Denně ze všech stran slyšíme, že máme osud ve svých rukou, stačí se nebát a jít za svým (a když selžeme, tak jsme se dost nesnažili). A zde máme protiváhu, dva osudy v jistém smyslu na opačných stranách spektra protipříkladů, přičemž naše životy se mohou nacházet kdekoliv mezi, snaha a úspěch jsou veličiny nezávislejší, než bychom chtěli věřit.
(zadáno: 6.1.2016)
S touto inscenací jsem měl úplně stejný problém jako se Šamanem, autorka a režisérka v jedné osobě se úporně snažila předstírat, že mezi určitými událostmi existuje souvislost stojící za znázornění, jenže ta je spíše než co jiného důsledkem právě oné snahy, když budete hodně chtít, propojíte cokoliv s čímkoliv. Jak řekl jistý Lenin, všechno souvisí se vším. Nicméně v tomto případě oceňuji přece jen větší promyšlenost, je to sice umělý konstrukt, ale pokud ho přijmeme, má své estetické kvality.
(zadáno: 6.1.2016)
Nádherné propojení poslední Havlovy vaňkovky s pohledem mladé generace na "Vaňka", v němž se bolestně zračí, jak to dopadlo s pravdou a láskou, pravda vlaje nad Hradem, láska jistě nebude daleko... A co se děje v podhradí? Tam najdeme zbytek "Vaňkova" hesla.
(zadáno: 6.1.2016)
Nejen činohra, ale i taneční divadlo může tematizovat samo sebe. A to zajímavě a úspěšně. Bohužel však nemůžu říct, že bych vše rozklíčoval, a za "tanec jako tanec" (zvláště ve chvíli, kdy tanec zjevně není jen tanec) procenta nedávám.
(zadáno: 6.1.2016)
Přizpůsobivost zaměstnanců a jejich ochota nechat se ponižovat? Ano, ale to přece není všechno, text nabízí bohatší analýzu korporátního prostředí, dalším podstatným prvkem je fakt, že kolegové by měli na jedné straně spolupracovat v zájmu firmy, jenže pocty čekají na toho, kdo vynikne nad ostatními, což přímo volá po podrazech všeho druhu. Nepopírám, že se tato inscenace Martinu Vokounovi režijně nevydařila, jenže vzhledem k patologičnosti toho, o čem hra pojednává, vlastně ani značná herecká rozháranost a absence jednotícího stylu není mimo, nepřítomný režisér splývá s nepřítomným ředitelem.
(zadáno: 6.1.2016)
64,99 % Po Skromnosti druhý text inscenovaný v Komorní činohře, s nímž si nevím rady. Padesát odstínů mužství, šedého svou neschopností skutečné akce, touha mimo rámec oficiálních hodnot, fungující dynamika mezi postavami a rozvíjející se příběh, který spěje... No právě, k čemu? Čekaje s postavami v bazénu viděného vlastně ani nevím, kterým směrem se obrátit, abych zahlédl Penelopu smyslu.
(zadáno: 6.1.2016)
74,99 % Historie jedné rodiny? Historie neslyšených jednoho národa? Historie ponížených jedné doby? Dost toho patosu, pravdou ale je, že text Vanessy Emde je stejně tak intimní jako obecně platný. A tím, že se ujala i režie, se postarala o jeho náležité vyznění.
(zadáno: 6.1.2016)
74,99 % Starozákonního Joba zkoušel Hospodin, aby prověřil pevnost jeho víry. Jenže kdo a proč zkouší Aťu, tohoto Joba našich dní, jenž zastupuje masu bezejmenných? Tereza Verecká napsala grotesku, Zuzana Burianová jí svou režií přifoukla lidský rozměr (nutno dodat, že s pomocí herců podávajících patřičný výkon), výsledná divákova nejistota, co že to přesně sleduje, je zrcadlem rozpaků z otázky, proč je naše společnost taková, jaká je, komu slouží, kdo ji takovou opravdu chce?
(zadáno: 6.1.2016)
Škoda těch chvil, jež nemají jiný smysl než ukázat, jak jsou postavy směšné a jak to herci umějí ztvárnit. Ale konečně jsem viděl inscenaci textu, jenž se s groteskní polohou Hany Burešové opravdu potkal, a neměl jsem pocit sledování znásilnění zdrogovaného chudáka dominou v masce klauna, kterému herci drží končetiny, aby sebou moc nemrskal.
(zadáno: 6.1.2016)
65 % Když jsem zhlédl inscenaci Frielova textu v koprodukci tří profesionálních divadel, nenašel jsem pro něj příliš lichotivých slov. Až SoLiTEAter Libora Ulovce mi ukázal jeho význam, prolnutí sáhodlouhých monologů a jejich propojení vzájemnými reakcemi postav "mimo záznam" vdechly slovům divadelní život.
(zadáno: 6.1.2016)
84,99 % Co na vědomé rovině potlačíme, to se v nevědomí objeví v sexualizované podobě. Požadavek rovnoprávnosti vedl vedle ekonomického osvobození žen k destrukci polarity mužského a ženského principu, jasného rozdělení tradičních rolí umožňujícího soužití dvou ve svých doménách silných jedinců. Rovnoprávnost při zachování jedinečnosti byla nahrazena rovností, stejností, bezpohlavní uniformitou a ejhle, vyrašila mizogynní pornografie. Králíček je obžalobou určité větve feministického hnutí, ale též ďábelsky imaginativní jízdou.
(zadáno: 6.1.2016)
54,99 % V rovině zasazení fiktivního Kocourkova do prostředí základní školy inscenace docela funguje. Tvůrci však měli ambice ony obecné historky propojit s "tím naším Kocourkovem", jenže tato snaha zůstává spíše než co jiného v rovině úporného chtění, výsledkem je mravenec dětinsky okopávající nohu slonovi, čehož si chobotnatec nejspíše ani nevšimne.
(zadáno: 6.1.2016)
75 % Patrickovu hru bychom mohli číst doslovně jako zprávu o konkrétních osudech konkrétních lidí v konkrétním čase na konkrétním místě. To by ale bylo hloupé, text totiž nabízí zajímavější poselství, totiž že ať žijeme kdekoliv a kdykoliv, vždy máme možnost se rozhodnout, jak se postavit k aktuálnímu dění a jak se do něj zapojit. Každý z nás právě v tomto okamžiku svými rozhodnutími a činy tvoří to, co se jednou bude nazývat dějinami. Pět postav, jež si zvolily různé cesty, pět využitých příležitostí pro pět hereček a herců, radost z divadla na straně tvůrců i publika, bravo.
(zadáno: 6.1.2016)
Komedie z amerického zapadákova? Chyba lávky, to je jen úvodní maska, jež je postupně odložena, aby se vyjevilo mrazivé drama. Režie trochu "ujetější", než je u Jiřího Bábka obvyklé, ovšem tento text přesně takové rozvolnění potřebuje k vytvoření dostatečné komediální protiváhy k tragickému vyznění.