Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1598)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.1.2017)
Tak toto je lahůdka, voiceband/kabaret/pásmo scének/výjevů, původně jednorázová akce, jež se naštěstí opakuje, účinkující tematizující sami sebe - profesně i osobně - coby představitele lidstva, divadlo odrážející realitu vnitřně i zvenčí.
(zadáno: 1.1.2017)
74,99 % Nemám rád grotesky. Tedy aspoň jsem si to myslel, než jsem zhlédl Chaplinovy děti. Tleskám všem čtyřem hercům (tedy třem herečkám a jednomu herci) za to, že mě náramně pobavili (no dobře, tvůrčímu týmu v zákulisí též), a Tereze Terberové pak ještě jednou, protože takovou tvárnost a proměnlivost obličeje i těla aby jeden pohledal.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, kdo jó chce, ten si na té inscenaci mouchy najde, což ale nic nemění na tom, že je to pozornosti a doporučení hodný počin. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
74,99 % Sečteno a podtrženo, Podivný případ se psem v Kalichu není slaďák, nad nímž byste uronili Kunderovu druhou slzu, ale poctivá inscenace, která jde vlastní nevyšlapanou cestou. A její krok je pozoruhodně jistý. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
Sečteno a podtrženo, při sledování inscenace Studia Hrdinů se sice můžeme pousmát nad marným snažením Simone Weilové najít své místo, můžeme s ní soucítit jako s konkrétní ženou v konkrétní době na konkrétním místě, oboje jsou však příliš slabé závoje, než aby zakryly, nakolik se nás její příběh (do)týká. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
Sečteno a podtrženo, Pomezí je projekt, za nímž stojí nesmírné úsilí a je to vidět, tolik rozmanitosti a detailů na jednom místě zkrátka jinde neuvidíte a nezažijete, jde o zcela unikátní počin, který stojí za návštěvu už pro svou atmosféru, a byť je pro mě divadlo především studnicí příběhů, přál bych si, aby šlo o vlaštovku, která to jaro udělá. Více viz blog.
(zadáno: 3.12.2016)
Viz blog.
(zadáno: 2.11.2016)
74,99 % Inscenace podle mě rozhodně stojí za návštěvu, neboť na zdánlivě malém prostoru nabízí poměrně komplexní obraz dnešního světa, tedy aspoň těm, kteří jsou ochotni vidět, ty zajímavé tahy štětce jsou totiž vcelku subtilní. Ti, kteří už inscenaci viděli a mají dlouhou chvíli, mohou pokračovat blogem.
(zadáno: 4.10.2016)
74,99 % Sečteno a podtrženo, nedílnou součástí scénických čtení je obvykle i jejich neopakovatelnost, snaha zafixovat to, co se povedlo, by snadno mohla vyústit v nevěrohodnost. Přesto mě však v tomto případě mrzí, šlo-li o jednorázovou akci, a to hlavně kvůli všem těm možným divákům, kteří u toho nebyli. Je-li však ztracena forma, snad se ještě někdy někde objeví obsah, tedy samotný text, protože i přes mou výhradu přílišného zaměření se na Žannu navzdory jeho struktuře si zaslouží být uváděn. Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Sázka na jistotu, tematizovat divadlo samotné je pohodlné, divácky vděčné, nutno ale zároveň přiznat, že v tomto případě i povedené, navíc jako pozitivum vnímám i to, že zde tvůrčí tým nepřehlušuje svou poetikou žádného autora, vystačí si s vlastními zdroji. Když už Na zábradlí na něco vyrazit, tak na Hamlety.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace, která spojenými silami vlídného bezelstného úsměvu Jiřího Böhma a komiksové poetiky sice dobře ilustruje rovinu zápasu jedince a institucionalizované společnosti, ale pro mě se v tom poněkud utopily temné tóny minulosti hlavního hrdiny, ve hře je více rovin, než mi na první pohled vyplynulo.
(zadáno: 19.9.2016)
Velké divadlo na malém prostoru, tleskám Marku Němcovi, Agnieszce Páté-Oldak a Ivanu Acherovi, stejně jako hercům v čele s Davidem Punčochářem. Byť jde spíše o "pocitovku" a se samotným textem by se dalo naložit lépe/zajímavěji, tento důkaz, co vše se vejde do studia Švandova divadla, prostě stojí za pozornost.
(zadáno: 19.9.2016)
Zdařilá inscenace povedeného textu, co když je sebevražda skutečnou možností, svobodným rozhodnutím? Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Obsahově pro mě dosti kontroverzní byť zajímavá inscenace, kterou ale určitě chcete vidět kvůli hereckým výkonům. Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Když jsem tuto inscenaci viděl poprvé, odcházel jsem s pocitem "Ale tak nebylo to špatné.", načež se mi to cestou domů poskládalo a přišel "wow efekt"... A pak jsem rychle zapomněl, v čem spočíval. Při druhém zhlédnutí jsem to měl vlastně dost podobné. A doufám, že na ni zajdu ještě jednou, protože něco na ní prostě je, byť se to stále brání jasnému uchopení.
(zadáno: 19.9.2016)
Michal Novák se ptá, proč se má "seznamovat s vnitřními zmatky jedné mladé umělkyně rozmazlené životem a navíc v posttraumatickém stavu". Inu, právě proto, že jde o konkrétního člověka v konkrétní situaci, přičemž ono ztvárnění je natolik přesvědčivé, že z něj je vidět i to rozmazlení životem i reakce na prodělané trauma. Zde nejde o obecná témata a přesahy, ale právě o ponoření se do situace. A to zde funguje lépe než leckde jinde, tak proto.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Dora Bouzková jako žena v taxíku i blázinci (a zde opravdu působivá), Petr Krušelnický jako metafyzický taxikář, zaměstnanec ústavu, stvořitel divadelního časoprostoru. Ne zcela jasně uchopitelný leč rozhodně pozornosti hodný tvar, projekt, který umně propojuje jednotlivé vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 19.9.2016)
Povedené pásmo Viliama Klimáčka napříč časem fixované prostorem v podání tradičně herecky silné slovenské sekce Divadla v Dlouhé, tohle stojí za návštěvu.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Ondřej Novotný napsal velkolepý ryze český text, bravo, jde to! Ivana Kanhäuserová vytvořila minimalistickou a přesto působivou scénu, tohle prostě umí. Ewa Zembok se blýskla výraznou režijní stylizací, s níž jsem se navíc dokázal potkat, velmi milé překvapení, navíc se v této koncepci dokázali ukotvit i všichni herci. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to celé není tak velké, jak se to tváří být.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Tři Mrożkovy absurdní aktovky v jednom večeru, v němž jsou pánové o něco přesvědčivější než dámy (což může být dáno i tím, že závěrečný text je divácky přístupnější). Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Pro mě jednoznačně (zatím?) nejlepší strašnický site-specific, Ondřej Novotný napsal text, který se sice vyjadřuje k lecčemu, ale drží pohromadě, Michal Hába ho zvládl ukočírovat napříč lokacemi, herci si své role užívají naplno a kontinuálně. Přesto mě zamrzel závěr, přiznání bezvýchodnosti angažovaného divadla ("přesvědčujeme přesvědčené") je sice o krok dále než naivní víra, ale je to laciný bod za upřímnost, který nic neřeší. Sám však nevím, co více by se dalo dělat.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Až mi (opět) bude někdo tvrdit, že nějakou inscenaci nemůžu docenit, protože nemám zkušenosti, o nichž se hrálo, nabídnu mu tuto jako protiargument. Ač se s pány Halpernem a Johnsonem těžko ztotožním, jejich příběh mě díky Goldsteinovu textu i výkonům Petra Kostky a Františka Němce oslovil ve všech smyslech toho slova. Toto je divadlo schopné divákovi nabídnout pohled do cizího soukromého vesmíru, toto je divadlo, jež má smysl.
(zadáno: 19.9.2016)
Milan Kňažko je přesvědčivý a zvládne to celé utáhnout. Nic jiného mu taky nezbývá, Radek Balaš je zde v roli režiséra stydlivého, skrývajícího se. Musím říct, že mě to dost bavilo, ale že bych si z toho něco odnesl, to zase ne, byl to takový příjemný večer.
(zadáno: 19.9.2016)
Musím důrazně nesouhlasit se zbytkem redakce (a mnohými uživateli), já viděl krásnou sice zběsilou, leč zároveň citlivou a smysl textu vystihující inscenaci, čtyři sourozenci chyceni ve svém bizarním světě snažící se jej uchovat, protože byť je pokřivený/úchylný, je alespoň známý, představuje jistotu. Absence posunu, tříštění časových rovin, trvalá přítomnost mrtvých rodičů na scéně i kontrast věku herců a postav, to vše odkazuje ke snaze zakonzervovat minulost, Dodo Gombár využil všech prostředků, aby publiku zprostředkoval náhled do vnitřního světa postav. A povedlo se mu to znamenitě.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Vtipný text, výborná herecká souhra, komedie, kterou si užijete. Více viz blog.