Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1598)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.9.2016)
Zdařilá inscenace povedeného textu, co když je sebevražda skutečnou možností, svobodným rozhodnutím? Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Obsahově pro mě dosti kontroverzní byť zajímavá inscenace, kterou ale určitě chcete vidět kvůli hereckým výkonům. Více viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Když jsem tuto inscenaci viděl poprvé, odcházel jsem s pocitem "Ale tak nebylo to špatné.", načež se mi to cestou domů poskládalo a přišel "wow efekt"... A pak jsem rychle zapomněl, v čem spočíval. Při druhém zhlédnutí jsem to měl vlastně dost podobné. A doufám, že na ni zajdu ještě jednou, protože něco na ní prostě je, byť se to stále brání jasnému uchopení.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Že budu z Divadla Kámen odcházet nadšený, to bych si nepomyslel, pokud váháte, zda tuto scénu navštívit, je tato inscenace výborným "vstupním bodem". Na jedné straně zde je zachována Macháčkova poetika, naproti tomu má ale tato inscenace neobvykle bohatý děj a užité prostředky výborně rezonují s atmosférou líčeného světa, to, co mi jindy přijde spíše jako samoúčelná manýra (či svébytný mně cizí pohled na svět/divadlo), tady získává smysl.
(zadáno: 19.9.2016)
Michal Novák se ptá, proč se má "seznamovat s vnitřními zmatky jedné mladé umělkyně rozmazlené životem a navíc v posttraumatickém stavu". Inu, právě proto, že jde o konkrétního člověka v konkrétní situaci, přičemž ono ztvárnění je natolik přesvědčivé, že z něj je vidět i to rozmazlení životem i reakce na prodělané trauma. Zde nejde o obecná témata a přesahy, ale právě o ponoření se do situace. A to zde funguje lépe než leckde jinde, tak proto.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Dora Bouzková jako žena v taxíku i blázinci (a zde opravdu působivá), Petr Krušelnický jako metafyzický taxikář, zaměstnanec ústavu, stvořitel divadelního časoprostoru. Ne zcela jasně uchopitelný leč rozhodně pozornosti hodný tvar, projekt, který umně propojuje jednotlivé vyjadřovací prostředky.
(zadáno: 19.9.2016)
Povedené pásmo Viliama Klimáčka napříč časem fixované prostorem v podání tradičně herecky silné slovenské sekce Divadla v Dlouhé, tohle stojí za návštěvu.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Pro mě jednoznačně (zatím?) nejlepší strašnický site-specific, Ondřej Novotný napsal text, který se sice vyjadřuje k lecčemu, ale drží pohromadě, Michal Hába ho zvládl ukočírovat napříč lokacemi, herci si své role užívají naplno a kontinuálně. Přesto mě zamrzel závěr, přiznání bezvýchodnosti angažovaného divadla ("přesvědčujeme přesvědčené") je sice o krok dále než naivní víra, ale je to laciný bod za upřímnost, který nic neřeší. Sám však nevím, co více by se dalo dělat.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Ondřej Novotný napsal velkolepý ryze český text, bravo, jde to! Ivana Kanhäuserová vytvořila minimalistickou a přesto působivou scénu, tohle prostě umí. Ewa Zembok se blýskla výraznou režijní stylizací, s níž jsem se navíc dokázal potkat, velmi milé překvapení, navíc se v této koncepci dokázali ukotvit i všichni herci. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to celé není tak velké, jak se to tváří být.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Tři Mrożkovy absurdní aktovky v jednom večeru, v němž jsou pánové o něco přesvědčivější než dámy (což může být dáno i tím, že závěrečný text je divácky přístupnější). Více viz blog.
(zadáno: 1.9.2016)
Souborově, časově i prostorově velkorysé divadlo, nastudovat něco takového jen pro dvoutýdenní šňůru je známka skutečného nadšení, dárek divákům, takže děkuji. A ač se nechci tomuto darovanému koni dívat na zuby, přece jen je trojský a v útrobách schovává pár nepřátel, jejichž vůdcem je to, že ač jde o pěknou podívanou, není mi jasné, proč tenhle kus dnes hrát. Herecky rozhodně velký potlesk pro Terezu Hofovou a Lucii Trmíkovou, o něco opatrnější (kvůli slabšímu rozjezdu) pro Matěje Anděla.
(zadáno: 12.7.2016)
viz blog
(zadáno: 28.4.2016)
65 % To se tak sejdou přiznaně zastydlý puberťák, maskovaný zoufalec, bigotní fotřík, co vyměnil jednu rigiditu za jinou, jež mu dovoluje tvářit se jako liberál, a dospělá žena v inscenaci, jež se hudebním podkresem snaží sugerovat, že tu jde o fakt velké věci. Ne, nejde, ale je to zatraceně dobře zahrané, typově pravdivé a byť poněkud prvoplánově, vyždíme to z vás celou řadu emocí. A to za návštěvu stojí.
(zadáno: 13.4.2016)
65 % viz blog
(zadáno: 4.4.2016)
74,99 % Intenzivní divadlo, při němž Lucie Roznětínská prokazuje improvizační zdatnost, když drobné "kiksy" zpracovává tak obratně, že byste řekli, že to je nacvičené. K tomu celou dobu udržuje kontakt se všemi diváky, což je sice pro nás plaché introverty, kteří se rádi schováváme v davu setmělého sálu, nápor na stydlivost, přesto jde o zážitek, který za to rozhodně stojí.
(zadáno: 4.4.2016)
Původně rozhlasovou hru Agnieszky Osiecké považuji za to, čím se tváří být, totiž lidové mudrování jedné kosmetičky během zkrášlovací procedury své klientky, monolog, který semele vše a ve výsledku je tak nějak o ničem (navíc s tradicionalistickými antifeministickými podtóny katolického Polska minulého století). Jenže tohle jsem si uvědomil až dlouho po odchodu z divadla, do té doby jsem byl pod vlivem hypnotizujícího výkonu Barbory Mošnové, jež má dar proměnit banální slova v zajímavé dění.
(zadáno: 3.4.2016)
viz blog
(zadáno: 21.3.2016)
Divácký psychický voyeurismus level 10! Zpovídací inscenace, v níž si každý z herců volí nejen, co řekne, ale do značné míry i formu sdělení. Proto se ani nebudu vyjadřovat konkrétně, nehodnotil bych herce jako herce, ale herce jako lidi, či lépe to, jak je vnímám a co to ve mně evokuje. Silný zážitek, byť ne nutně divadelní.
(zadáno: 18.1.2016)
65 % Až si tato inscenace "sedne", mohla by se stát poutním místem diváků bažících po mladém a smysluplném divadle, Mittererův text je dobrý základ. Ovšem už na premiéře byly k vidění malé herecké perly: cizinka Very Hejkové, anorektička Anny Pastorkové, cizinka Very Hejkové, gangsta syn Nikki Böjtösové, cizinka Very Hejkové, call-woman Kristíny Mihalové, cizinka Very Hejkové, moderátorka Kláry Miklasové, cizinka Very Hejkové, úchylný i znuděný Jan Maxmiliana Hrušky, cizinka Very Hejkové, ale i nesmělý nácek Michala Matušky a hlavně cizinka Very Hejkové, pro to se vyplatí do Pidivadla vyrazit.
(zadáno: 13.1.2016)
Příjemná šansonová hodina plná písní, jazyků a situací s expresivitou odpovídající žánru, zde se děje vše naplno.
(zadáno: 7.1.2016)
Nevím, pro jaké zatmění mysli jsem dal po prvním zhlédnutí 34,99 %, po druhém už to bylo na dvojnásobek. A derniéra? Škoda, že se inscenace v tomto stavu nedá zafixovat a uvádět další sezónu, kdo u toho nebyl, neuvěří. Děkuji všem zúčastněným na jevišti i v zákulisí, byla to jízda! Více viz blog.
(zadáno: 6.1.2016)
Jenda Matoušek se ve svém komentáři ptá, proč tuto hru dnes hrát a pro koho. Má odpověď zní, že má, jenže pro ty, kteří na tuto inscenaci nepřijdou. Má smysl ji inscenovat kvůli všem Géšám (no, spíše Maryšám), kterých je i dnes šest půlek, akorát nežijí v bublině kosmopolitního světa opájejícího se šampaňským bouchnutým na oslavu vítězství emancipačního hnutí. Jenže právě do ní spadají mainstreamové divadelní scény i většina jejich publika, Kladna se to možná týká o něco méně než Prahy, ale tato inscenace není (o)krajová.
(zadáno: 6.1.2016)
Škoda těch chvil, jež nemají jiný smysl než ukázat, jak jsou postavy směšné a jak to herci umějí ztvárnit. Ale konečně jsem viděl inscenaci textu, jenž se s groteskní polohou Hany Burešové opravdu potkal, a neměl jsem pocit sledování znásilnění zdrogovaného chudáka dominou v masce klauna, kterému herci drží končetiny, aby sebou moc nemrskal.
(zadáno: 6.1.2016)
74,99 % Starozákonního Joba zkoušel Hospodin, aby prověřil pevnost jeho víry. Jenže kdo a proč zkouší Aťu, tohoto Joba našich dní, jenž zastupuje masu bezejmenných? Tereza Verecká napsala grotesku, Zuzana Burianová jí svou režií přifoukla lidský rozměr (nutno dodat, že s pomocí herců podávajících patřičný výkon), výsledná divákova nejistota, co že to přesně sleduje, je zrcadlem rozpaků z otázky, proč je naše společnost taková, jaká je, komu slouží, kdo ji takovou opravdu chce?
(zadáno: 6.1.2016)
Nejen činohra, ale i taneční divadlo může tematizovat samo sebe. A to zajímavě a úspěšně. Bohužel však nemůžu říct, že bych vše rozklíčoval, a za "tanec jako tanec" (zvláště ve chvíli, kdy tanec zjevně není jen tanec) procenta nedávám.