Jiří Koula

74,99% O trochu slabší závěr trilogie, v němž najdete odpověď na otázku, co se mohlo stát se členy chlapeckých kapel, jež hořely příliš jasně a rychle na to, aby se staly stálicemi. Štěstěna je vrtkavá, ovšem každý má právo na druhou šanci... Umí ji ale využít?

Intermezzo z města, v němž chcípl pes a jehož rytmem je tupé dunění, změna prostředí a ústředního tématu umožnila tvůrcům vrátit se kvalitativně k prvnímu dílu.

24,99 % Reklama prokládaná zoufale banálními příběhy plnými klišé a stereotypů. Proč se kvůli tomu trmácet do divadla a ještě za to platit, když totéž můžu mít doma v televizi jen za cenu proudu?

Kolegové už to popsali, tak jako má Ondřej Sokol cit pro Martina McDonagha, rozumí Marek Němec zase Marku O'Rowovi. Přihoďme k tomu, že O'Rowe ví, jak napsat strhující text, a pozornosti hodné výkony Jana Holíka a Ondřeje Rychlého a výsledkem je inscenace, kterou prostě chcete vidět.

Mně kombinace Chantal Poullain a Jiřího Schmitzera naopak seděla... Hra samotná si ale nečiní ambice na víc než glosovat téma manželství (a partnerství obecně) a pobavit. Jak do mého vědomí přišla, tak z něj odešla.

64,99% Což o to, jde o zajímavě zpracovanou inscenaci, jež staví na nadprůměrných hereckých výkonech prakticky všech zúčastněných.

Škoda jen, že text samotný je tak neskutečně prázdný, k danému tématu (starší pár a mladší milenka) se nesnaží zaujmout postoj ani přinést jakoukoliv jen trochu originální myšlenku.

Ve výsledku je tak největším překvapením zjištění, že v Rokoku z této bezúčelné pitvy všednosti vykřesali cosi, co rozhodně neurazí.

54,99% Inscenace, na níž se podepsala historie jejího vzniku, Braňo Holiček ji měl původně "jen" režírovat, nakonec na něj ale dopadla tíha tvorby. A přiznejme si, že Hrabal není tak úplně jeho téma, výsledek neurazí, jde o jistou reflexi "nymburské kauzy", ale že by to bylo jó hluboké, to nemohu říct.

Člověk od Divadla v Dlouhé čeká vysoký nadstandard... Zde se mu dostane jen Gogolových Hráčů okořeněných pár hudebními čísly. Je to málo? Odpověď závisí na kontextu otázky.

65% Vskutku vtipná hříčka utahující si z dobrodružných románů z dob, kdy muži byli praví muži, ženy pravé ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri... Radost zhlédnout.

64,99% Oproti inscenaci Činoherního klubu výrazně slabší pokus, posun do místních reálií je v principu zajímavý nápad, který však "nějak nevyšel".

viz blog

viz blog

Poslední z mých tří letitých restů. Zatímco Brouk v hlavě a Sluha dvou pánů byly nakonec propadáky, Hrdý Budžes si i po letech drží vysokou úroveň, vtipný text se silnou výpovědí, Barbora Hrzánová jako Helenka Freisteinová nezapomenutelná... A Jarmila Vlčková s Liborem Jeníkem jsou zdatnými oporami při tvorbě atmosféry, rozhodně nejde o one woman show.

Sečteno a podtrženo, kdo jó chce, ten si na té inscenaci mouchy najde, což ale nic nemění na tom, že je to pozornosti a doporučení hodný počin. Více viz blog.

Další šťastné spojení autorské dvojice Jana Fleglová - Matouš Danzer, Divadla Puls a atria CEVRO Institutu. Krutě přímý pohled na odvrácenou stranu Vánoc jako svátků rodinných setkání, který si nebere servítky, leč netrvá za každou cenu na co nejpesimističtějším vyznění, nakonec dojde i na (dočasné) usmíření, byť hlavní impuls leží mimo možnosti postav, v rukou ho má Matka Příroda.

Jan Frič ve vrcholné formě, v této inscenaci najdete přesně tu dokonale vyváženou směs obdivu a posměchu, pro niž jeho režie miluju. Zavzpomínejte na své naivní mládí, zamáčkněte slzu a pak si řekněte "Bože, já byl ale blbej." Ale abych neupřel chválu druhým, velký dík patří autorovi Ondřeji Novotnému (byť by mě zajimalo, zda mu Frič při psaní nestál za zády) a poklonit se je třeba i všem hercům, kteří přesně balancují na oné hraně mezi vážným a nevážným. Pokud jste se kdy toulali po lesích s kytarou, spacákem a pár korunama v kapse, chcete tohle určitě vidět.

45% Jedna z těch inscenací, u nichž musím ocenit nasazení a profesionalitu prakticky celého tvůrčího týmu, zároveň mě ale nenapadá, proč bych ji měl komukoliv doporučit či proč by mě měla zajímat.

55% Hurvínek bez Spejbla? To není malá piha, ale chybějící oko! Jinak to ale bylo milé, s důležitým ponaučením pro děti o vztahu k domácím mazlíčkům, inscenace se jistě obhájí sama.

75 % Nádherné divadlo, pohled na dobu Jana Husa očima dneška. Moc rád bych se o této inscenaci rozepsal více, bohužel jsem při hostování ve Venuši ve Švehlovce v důsledku přeplněnosti sálu a nezvládnutí tohoto stavu seděl v tak nepohodlné poloze, že značnou část mé mentální kapacity zaměstnávala snaha vůbec vydržet do konce. Inu, i to se stane.

45% Slepenec snad všech obecných postřehů na téma herečka-divadlo-televize-bulvár, nijak překvapivý a pro mě od půlky vlastně i nudný. Eva Holubová se sice opravdu snaží, ale fakt, že jde o bezzubou a zbytečnou reflexi, prostě zakrýt nejde, pohádkový závěr pak pro mě do inscenace vnáší spíše trapný podtón.

Perfektně vykreslená atmosféra léta 1968 se vším, co k oné v mnohs ohledech unikátní době patřilo, s vynikajícími hereckými i pěveckými výkony.

Pravda, dynamika inscenace je velmi kolísavá a místy může mít divák i nutkání sledovat hodinky, nicméně v tomto případě to nepovažuji za chybu, ale naopak za zdařilý přenos nálady z jeviště do hlediště.

Viz blog Lukáše Holubce.

74,99 % Jiří M. Valůšek je démon a jeho fyziognomie společně se stylizací němého horroru vytvářejí působivý prostor, který zcela naplňuje svým herectvím. A ač to bude znít neuctivě k ostatním, skoro mě mrzí, že nešlo o monodrama.