Jiří Koula

74,99 % Ano, hvězdou večera je nepochybně Václav Klemens, jeho číšník by si zasloužil samostatnou inscenaci. Přesto celek nevidím tak černě jako Jiří Landa, zaujal mě jak text, tak jeho realizace, byť by tempo mohlo být svižnější.

Jak to může dopadnout, když Petr Kolečko napíše vánoční pohádku a režie se ujme Jan Frič? Rozhodně budete čekat "těžký úlet". Ten se bohužel nakonec objevil jen ve "vedlejších kategoriích", v základu jde totiž o dosti jednoduchý příběh pro opravdu malého diváka. Největším záporem této inscenace tak pro mě bylo příliš vysoké očekávání.

65 % Divadlo jako prostor pro setkání v extrémní podobě, večer, během něhož se potkáte s lidmi, které byste jinak nepotkali (a vyhovuje vám to), a na vlastní uši přímo od aktérů vyslechnete příběhy, které se snažíte považovat za vzdálené a vás se netýkající. Obávám se však, že tato inscenace trpí stejným problémem jako jiné pokusy o sociálně angažované divadlo, to "správné" publikum na ni prostě nepřijde.

74,99 % Dobře udělaná žánrovka, která mě bavila i překvapila, co víc od detektivní komedie chtít?

64,99 % Zeď jako opora, zeď jako překážka, zeď jako ochrana, zeď jako omezení, na zeď se píšou vzkazy, u zdi se umírá. Mozaika tanečního ztvárnění asociací slova zeď, zajímavá podívaná, jenže... Co z toho?

Dvouhodinová inscenace je docela darda, zkrácení by jí prospělo. Na premiéře místy nebylo slyšet zpěv herců a dost nejistá byla manipulace tučňáků s kufrem, což by byl vítaný komický prvek, kdyby nebylo vidět, že to není záměr.

Kabaretní detektivka je trefné vymezení žánru, inscenace svižná, vtipná, sympaticky ujetá tak, jak to Jiří Ondra umí, přesto poučná a nabízející střízlivý pohled na Karla Havlíčka Borovského jako protiváhu k velkému jménu z hodin literatury.

45 % Je mi líto, ale právě nevyrovnanost hereckých výkonů mě nutila celou dobu přemýšlet, zda jde o vážně míněný pokus o interpretaci Čechovovy hry, nebo o parodii nejtěžšího kalibru. To byl rozhodně unikátní zážitek a mé soukromé drama, obávám se však, že nikoliv záměrně.

viz blog

75 % Vcelku přesvědčivé spojení nového cirkusu, tanečního divadla, hudby a částečně i činohry, jen víc takových inscenací.

74,99 % Inscenace, v níž se Danielu Hrbkovi podařilo závěrečným alternativním zakončením zcela převrátit nejen Moliérovo vyústění, ale i pohled na celé předchozí dění, nádherná ukázka moci, již má divadelní realizace nad textem.

Helena Grégrová to vystihla přesně, tato inscenace je prostě vícenásobně hravá, s lecčím si pohrává, přitom si na nic nehraje. Nehledejte v ní nic hlubšího, prostě na ni vyrazte a bavte se.

54,99 % Divadlo Aqualung přeběhlo od steampunku k "sociální sci-fi". Výsledek? Podivná směsice zábavy a rozpaků orámovaná výborným začátkem a koncem.

44,99 % Velmi příjemné zjištění, že by byl Otmar Brancuzský schopen uhrát monodrama. Jenže co je to platné, když to předvádí na textu, jehož výpovědní hodnota je cele obsažena v anotaci?

75 % Motiv trapně nuceného veselí na rodinném setkání je tak omšelý, že se jeví jako velká odvaha se k němu vracet. Ansámbl Slováckého divadla pod vedením Anny Petrželkové však dokazuje, že i stokrát řečené (a prožité) lze podat zajímavě.

44,99 % Pohled na českou společnost? Snad, ale bohužel skrze brýle mainstreamových médií, od mladých alternativců (no, vlastně od divadla obecně) bych čekal jiný přístup, ten se sice projevil ve formě, jenže ten mdlý obsah opravdu prominout nemůžu.

Mé oproti ostatním vysoké hodnocení je oceněním imitace Jaroslava Duška Jindřichem Kriegelem během úvodní čtvrthodiny, která byla téměř perfektní. Bohužel pak přišla samotná inscenace, jejíž text je výškrabkem ze dna sudu, z něhož popíjejí Paulo Coelho, Don Miguel Ruiz a další hlasatelé pradávné leč prosté moudrosti.

Myslím, že Daniel Špinar nalezl formu adekvátní obsahu. Výsledkem je "laboratorní inscenace", v níž vztahy spíše zkoumáte než prožíváte, odtažitost vnitřních promluv je umocněna "akváriem", v němž se vše odehrává, divák se tak stává nezaujatým pozorovatelem stojícím venku, avšak nahlížejícím přímo do nitra postav. Tento deficit kontaktu však Špinar vyrovnává svojí expresivitou. Pravda, ve výsledku je na divákovi, aby si to vše zpětně propojil, ale neřekl bych, že jde o nesplnitelný úkol.

74,99 % Tak tohle byla jízda, Vosto5 s nasazením odpovídajícím jejich jménu. Ano, úroveň užitého humoru má značný rozptyl, ale přiznávám, že mě neurazily ani primitivnější polohy.

Originální recept na inscenaci podle Anny Duchaňové: Projděte vetešnictví, skupte předměty, jež by jinak skončily na skládce, a pak vymyslete příběh, v němž je všechny využijete. Výsledkem je Sólo pro Bedřicha, což je buď životní příběh jedné rozervané duše, nebo naprostá ptákovina. Moje pravda bude někde mezi.

55 % Působivé obrazy Petra Boháče v kombinaci s pro mě dlouhodobě nečitelnou choreografií Miřenky Čechové, horská dráha s vrcholy nadšení a propady nepochopení, zážitek intenzivní, leč rozporuplný.

65 % Originální text na neoriginální téma, pozornosti hodné výkony Heleny Karochové a Diany Šoltýsové, s nimiž Petr Stach více méně zvládá držet krok. Škoda jen, že jsem si dějové zvraty domýšlel s předstihem a přišel tak o "aha efekt".

Marek Cisovský ztvárňující Adolfa Eichmanna se mi rozhodně objeví ve výroční anketě, Tomáš Vůjtek je mi sympatický tím, že ve svých hrách nestojí ostentativně na ničí straně, nedělí svět na dobré a zlé. Mám pocit, že by si inscenace zasloužila vyšší hodnocení, než jí udílím, ale něco mi na ní zkrátka vadilo, snad ona literárnost, již zmiňuje Lukáš Dubský.

75 % Kellyho text se stal mým kandidátem na inscenování už při zhlédnutí scénické črty Divadla Letí, umístění do bytového divadla a výkony Moniky Zoubkové, Jany Plouhara i Marka Němce pak vedly k vytvoření inscenace, jež rozhodně stojí za zhlédnutí.

Ke komentářům kolegů už opravdu nemám co dodat.