Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1598)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.1.2016)
Tato inscenace je především nádhernou přehlídkou divadelních možností, jak úsporně a přitom názorně charakterizovat jednotlivé postavy či spřízněné skupiny, v tom Filipu Nuckollsovi tleskám vestoje, díky těmto prostředkům jsem neměl problém se v postavách orientovat, byť herci zastávali současně několik rolí. Potěšil i typický humor Činoheráku. A Markéta Anny Fišerové v závěrečné scéně je snad tím nejerotičtějším, co jsem kdy na jevišti viděl, v kontrastu k "namachrované" Johance nadpozemská transformace.
(zadáno: 3.1.2016)
Dobře udělaný McDonagh, během let jsem změnil svůj kdysi nepříliš lichotivý názor na tuto hru do té míry, že asi nejsem schopen rozlišovat jednotlivé její inscenace, leda by snad tvůrci něco vyloženě zkazili, což se nestalo.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Simona Babčáková ve své životní roli? Rád bych věřil, že nikoliv, že v této inscenaci jen plně odhalila svůj potenciál a další velké příležitosti budou následovat, ale pravdou je, že to nebude mít snadné, laťku si nastavila skutečně vysoko.
(zadáno: 3.1.2016)
Spatřil jsem proroka a jeho jméno je Rainer Maria Rilke! Vezmeme-li v úvahu, že jeho předloha byla vydána roku 1910, tedy před veškerými podstatnými událostmi bouřlivého dvacátého století, potom je mrazivě zarážející, jak pocity hlavního hrdiny korespondují s citovaným dílem Zygmunta Baumana, sociologa našich časů. Ve vývoji techniky je deset let věčnost, ve vývoji člověka je století minutou. Pro plné vstřebání inscenace je však nutné si buďto Rilkeho román předem přečíst, nebo se do Studia Hrdinů vydat aspoň dvakrát.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % To nejlepší z "přibylovské éry" (pravda, neviděl jsem Otec / Matka), komorní současně pojatá inscenace současného textu s hostujícím režisérem a hercem, již byste hledali spíše v Praze (či Brně, Ostravě, Plzni...). Text mě zaujal už při scénickém čtení Divadla Letí, Petr Štindl ho úspěšně převedl v plnohodnotnou inscenaci pevně stojící na hereckých výkonech a textu samotném.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Krásná ukázka, jak udělat rozhlasovou hru na jevišti. Škoda jen, že je to "drábkovina", míra "ujetosti" postupně přesáhla pro mě snesitelnou úroveň.
(zadáno: 3.1.2016)
Musím oponovat Jiřímu Landovi, mě Petr Bláha docela zaujal, tudíž adekvátní projev spíše našel.
(zadáno: 3.1.2016)
Kabaretní detektivka je trefné vymezení žánru, inscenace svižná, vtipná, sympaticky ujetá tak, jak to Jiří Ondra umí, přesto poučná a nabízející střízlivý pohled na Karla Havlíčka Borovského jako protiváhu k velkému jménu z hodin literatury.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Inscenace, v níž se Danielu Hrbkovi podařilo závěrečným alternativním zakončením zcela převrátit nejen Moliérovo vyústění, ale i pohled na celé předchozí dění, nádherná ukázka moci, již má divadelní realizace nad textem.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Opilost navozuje stav ne nepodobný snění, hranice, do nichž jsme uzavřeli své světy, mizí a všechno se zdá být možné. Osobně texty, v nichž hraje podstatnou roli alkohol, moc nemusím, Vyrypajev ho ale užívá jen jako prostředek k uvolnění svých postav, kterých se letošní činoherci zdařile chopili, výsledkem je inscenace, jež rozhodně stojí za vidění, byť si z ní možná nic hlubšího neodnesete (sám autor své myšlenky průběžně ironizuje).
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Mám se snažit nově formulovat to, co již napsali kolegové? Ne, prostě se jděte na tuto inscenaci podívat, stojí za to.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Takový ten pocit, když chcete vyrazit do divadla, ale nemáte chuť na divadlo. Příjemný večer plný písní, básní a výkřiků, zábavný i mrazivý, těžící z muzikálnosti herců Divadla v Dlouhé.
(zadáno: 3.1.2016)
Jiří Landa to napsal dost výstižně, jen se spletl v procentuálním hodnocení, tohle je jasných 70 %.
(zadáno: 3.1.2016)
Dobře udělaný McDonagh, během let jsem změnil svůj kdysi nepříliš lichotivý názor na tuto hru do té míry, že asi nejsem schopen rozlišovat jednotlivé její inscenace, leda by snad tvůrci něco vyloženě zkazili, což se nestalo.
(zadáno: 3.1.2016)
Helena Grégrová to vystihla přesně, tato inscenace je prostě vícenásobně hravá, s lecčím si pohrává, přitom si na nic nehraje. Nehledejte v ní nic hlubšího, prostě na ni vyrazte a bavte se.
(zadáno: 3.1.2016)
Výstižná leč místy snad zbytečně přehnaná zpráva o citovém rozpoložení lidí našich časů.
(zadáno: 3.1.2016)
Hodnotím výše než kolegové, protože Vilma Cibulková pro své herectví pravděpodobně upsala duši ďáblu a Lubor Šplíchal mě bude bavit kdykoliv a kdekoliv. A na vše ostatní v tomto případě vykonává pes velkou potřebu.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Tato inscenace způsobila, že jsem hlavní sál Divadla ABC navštívil po 2 letech, 8 měsících a 13 dnech. A čekání se vyplatilo, Harwoodův text zaobírající se otázkami viny a toho, kdo má koho právo soudit a jaké k tomu má motivy, rozhodně stojí za pozornost. Působivá je scéna Jaroslava Milfajta, Vasil Fridrich mile překvapil ve vážné roli důstojníka, jenž má své přesvědčení a pokyny, Jan Vlasák mu je zdatným soupeřem (byť jsem trochu postrádal právě tu noblesu, již zmiňuje Pavel Širmer). Přesto mi přišlo, že celku chyběla jakási vnitřní dynamika, napětí udržující inscenaci v chodu.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Ano, je to klauniáda, což je dáno už fyziognomií ústřední dvojice, kterou Štěpán Pácl dále rozvedl. Budete-li mít možnost, určitě tuto inscenaci navštivte, dost možná si neodnesete nějaké hlubší poselství (i když, je to to, o co u absurdního dramatu jde?), ale zajisté se pobavíte.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Spoiler alert! Pojďte pane, budeme si hrát na čekání na Pičuse. Čas si zkrátíme hledáním ztraceného dokonalého okamžiku, zatímco intoška se srdcařkou vzpomínají na to, kde mohly být, kdyby... ještě jednu pilulku? Ještě jednu návštěvu? Určitě!
(zadáno: 3.1.2016)
Inscenace potvrzující můj názor, že si Pratchetta sice asi nikdy nepřečtu, ale inscenace jeho děl budu vyhledávat, příjemná komedie bez hlubšího přesahu, ideální na oddychový večer.
(zadáno: 3.1.2016)
Marek Cisovský ztvárňující Adolfa Eichmanna se mi rozhodně objeví ve výroční anketě, Tomáš Vůjtek je mi sympatický tím, že ve svých hrách nestojí ostentativně na ničí straně, nedělí svět na dobré a zlé. Mám pocit, že by si inscenace zasloužila vyšší hodnocení, než jí udílím, ale něco mi na ní zkrátka vadilo, snad ona literárnost, již zmiňuje Lukáš Dubský.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Silně režisérské divadlo, v němž jsou herci plátnem, na něž Michal Zetel promítá své momentální nápady a asociace. Osobně nemám "polystylizační" přístup moc rád, protože v něm často kvantita nahrazuje kvalitu, v tomto případě to ale vcelku funguje, autoritářské režijní vedení koresponduje s Krappovým chováním k manželce, střet různorodých přístupů pak odpovídá odlišným pohledům na svět ústředního páru. Přesto mi však některé momenty (nejvýrazněji psychiatři à la Pat a Mat) přišly příliš přes čáru.
(zadáno: 3.1.2016)
Jsem rád, že jsem tuto Shakespearovu hru zhlédl, a herectví souboru Dejvického divadla mě baví. V samotné hře se objevují témata předchozích autorových dramat a i teatrologové nemají zcela jasno, kam ji žánrově zařadit, což koresponduje se stylovou rozháraností inscenace. Přesto na mě výsledek působí spíše jako služba divadlu než autonomní tvar snažící se něco sdělit, vyjádřit.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Velmi příjemné překvapení, ze začátku jsem se zhrozil "groteskního nátěru", kterému se dnes v divadle prakticky nedá vyhnout, jak se ale později ukázalo, v této inscenaci má svůj význam.