Jiří Koula

74,99% Znepokojivá inscenace, jež dle mého nemá jasnou interpretaci, napadají mě tři, z nichž odmítám volit jednu jen proto, že je nejpravděpodobnější. Ovšem i tato nejistota přispívá k celkovému vykreslení jednoho geniálního šílence. Ač tvrzení, že hranice mezi genialitou a šílenstvím je tenká a mlhavá, lze dnes úspěšně označit za klišé, neubírá mu to na pravdivosti a absenci neotřelé myšlenky více než dostatečně kompenzuje charisma Karla Dobrého, s nímž ale drží krok i František Němec a Filip Rajmont.

Inscenace trpí vším, co jsem při pohledu na duo autorka-režisér předpokládal, nadměrné opakování, figurkaření herců, "výkřiky do tmy"... Přesto ale musím přiznat, že to celé pro mě nějakým zvláštním způsobem "fungovalo", viděl jsem zdařilé podobenství o ztrátě výsadního postavení člověka vůči přírodě, jež se z roviny metafyzické iluze přesunulo k děsivým důsledkům činů jedince, který měl sen a nebál se ho použít.

74,99% Komedie z hereckého prostředí mám obecně rád a tahle je nadmíru povedená, jak co do textu, tak provedení, budete-li mít možnost ji zhlédnout, neváhejte.

74,99% Jaroslav Žváček napsal vtipnou hru ze současnosti, jež má navíc vlastní názor, který tak docela nerezonuje s většinovým myšlením. Jan Prušinovský ji úspěšně převedl na jeviště, když v A studiu Rubín vytvořil věrohodně působící mikrokosmos vesnické autobusové zastávky, k čemuž mu jistě pomohli i herci přesvědčivě zabydlení ve svých postavách. Dobrá práce, chlapi.

65% Výborně vystižená atmosféra světa, v němž se zastavil čas, dny plynou jeden za druhým v šedé rutině a jediným rozptýlením je sex, jenž je však také čím dál tím stejný. Nebude náhodou, že tato inscenace vznikla právě v Ústí nad Labem.

Snaha inscenačního týmu o "vysvětlivky" dle mého celku spíše uškodila, zvláště proto, že Orwellův odkaz je aktuální i dnes a ukotvení v bývalém režimu je tak jen "část pravdy". Divadelně jde ale o šťastné spojení Jana Mikuláška s Bezruči.

Dobrá komedie a dobrá "žánrovka", dobře vybudovaná atmosféra třicátých let minulého století "za velkou louží", dobré herecké výkony... Tato inscenace je prostě dobrá, což je na divadelní škále o něco lepší než ve škole... Aneb já se bavil.

Proměna Marie Doležalové ve ztřeštěnou Evu byla tak dokonalá, že mi pár minut trvalo si uvědomit, že to je ona. A Martina Randová by neměla zpívat. Jinak jde ale o podařenou inscenaci, kterou si užijí nejen skalní příznivci Divadla Na Fidlovačce.

74,99% U této inscenace se vyplatí na ni jít a nic předem nevědět, tak to budu ctít. Jen poznamenám, že jsem věděl více, než jsem měl, a přesto byla natolik sugestivní, že jsem začal pochybovat o tom, zda jsou mé informace správné. Minimálně stejně přínosná pak pro mě byla následná diskuse, jež mi poskytla několik myšlenek, k nimž bych se sám nedopracoval. Že jsem dosud o inscenaci nenapsal nic podstatného? Máte pravdu. Ale i tak rozhodně stojí za zhlédnutí.

74,99% První polovina je trefným vykreslením atmosféry jedné doby (aspoň v tom smyslu, že souzní s mou představou), použití Olgy Hepnarové v druhé části je pak podle mě dobrým nápadem, fakt, že prolomit Husákovo ticho dokázala jen tato notně vyšinutá osoba, je sám o sobě výmluvný. A námitka, že totéž by se mohlo stát klidně i dnes? Však jo, sice máme svobodu slova a kdokoliv si může říkat (téměř) cokoliv, ale slov, jež by mohla něco změnit, máme víceméně tolik jako v oné němé éře.

Asi je to čistě můj problém, ale trochu mi vadilo, že se ony "životopisné údaje" a Turingova práce poněkud ztratily v oné chtěné vulgární rozvernosti.

Ale jo, nebylo to špatné, dobrých nápadů rozličného druhu inscenace obsahuje požehnaně... Což je ale svým způsobem její slabina, protože se tak rozpadá v pásmo veselých příhod bez silnějšího sjednocujícího prvku.

74,99% Tak předně je Terminus "fucking awesome" hra a přebásnění Ester Žantovskou opět skládám poklonu (stejně jako u inscenace Divadla Letí). Tak silný a co do obsahu i formy podmanivý text snad ani nelze režírovat jinak než se jím nechat vést a v nejlepším případě jej vhodně podpořit. A nutno Markovi Němcovi přiznat, že s některými takovými nápady skutečně přišel, jeho pohled mi přišel veskrze sympatický a to včetně určitých "decentních zlehčení". U jednotlivých herců bych pak viděl rezervy, jež se ale ve vztahu k celkovému dojmu nezdají podstatné.

Skrz naskrz černá komedie o jedné "povedené" rodince snažící se přežít v dnešním světě. Pozornosti hodná hra proměněná v pozornosti hodnou inscenaci.

Silná hra zkoumající otázku kolektivní paměti, či spíše časté kolektivní amnézie. Koho dnes zajímají minulé křivdy? Život jde dál a lid se chce bavit, jak připomenout minulost? Je to možné? A je to vůbec žádoucí?

65% Něžná i proradná, krutá i bezradná... Taková je Salome Vladimíra Marka, bytost uvězněná mezi světy, mezi ženou a puberťačkou, mezi postavou a hercem. Inscenace určená znalcům Vladimíra Marka více než jiným, přesto snad fascinující pro každého.

65% Michal Novák tuší, proč se inscenace jmenuje Jezdci... Já naopak přiznávám, že netuším, co měla většina scén zobrazovat. Ale nepopírám, že to bylo působivé.

Velice krotký Jan Nebeský v kombinaci s výjimečným výkonem Saši Rašilova a standardně velmi dobrými Davidem Prachařem, Lucií Trmíkovou a Jiřím Černým vytvořili pozornosti hodnou inscenaci, jež se z pohledu outsidera vysmívá pozlátku komerčního úspěchu při současném kritickém pohledu na mechanismy, jež k němu vedou. V druhém plánu je možno výsledek vnímat jako reflexi pozice Studia Hrdinů na pražské divadelní scéně.

Pohled na matky a mateřství, jenž možná není hluboký, objevný či překvapivý... Ale je zábavný a svým způsobem konejšivý jako mateřská náruč, dává pocit bezpečí založený na známosti.

74,99% Tuto inscenaci je velmi snadné odsoudit, jenže já už se při ní dvakrát náramně pobavil, veškerý amatérismus chápu jako přiznaný, nemohu se nad ním tudíž pohoršovat.

Po pomalejším nástupu rozehrál Jaroslav Achab Haidler působivé (mono)drama řešící otázku viny na jednom nešťastném místě v jedné nešťastné době. Můžete-li volit mezi špatným a horším, je zločin rozhodnout?

Štěpán Benoni nejen že nevypadl z role během představení, ale setrval v ní i při odchodu ze sálu, kdy na jevišti zájemcům předvedl dříve slíbený důkaz. To však byla jen tečka za jeho výjimečným výkonem. I pro ostatní herce bych našel převážně slova chvály, zvláštní ale je, že přesto pro mě inscenace neútočí na vyšší procenta. Kde se stala chyba? Nevím přesně, snad je text samotný příliš viditelně kalkulovaný na efekt.

74,99% Tři spoluredaktoři ve svých hodnoceních píšou o domyšlení východiska ad absurdum. Jenže na této hře je podstatné právě to, že závěr není tak absurdní, jak bychom si snad přáli, plné podřízení soukromého života korporaci je existující fenomén a rozdíl mezi Barlettovým závěrem a univerzem možného v reálném světě je značně mlhavý, netroufnu si s jistotou tvrdit, že něco by se ještě stát mohlo a něco už ne. Převedení na jeviště formou scénického čtení funguje, lze totiž vnímat jako přiznání, že ač postavy zdánlivě jednají samy za sebe, "notičky jim napsal systém".

74,99% Vtipná a divadelně atraktivní zpráva o tom, že "herec ten tvrdej chleba má".

Přiznávám, že jsem si užíval to hemžení směšných postaviček Gogolova mikrokosmu, jež Bezruči ztvárnili s bravurou sobě vlastní, a vůbec mi nevadilo, že Martin Františák nepřišel s nějakým převratným výkladem.