Jiří Koula

45% Už pro ten pocit. Jen pro ten pocit. Proč? Proč ne. Leda že by proto. Experimentálně ověřeno, že mě Petrželková Charmsem zvládne zabavit 40 minut. Posledních 15 minut repete Erroru, čekání na Godota (či kohokoliv, kdo by to uměl skončit, když režisérka ne). Ale stěžovat si můžu leda na sebe, věděl jsem, do čeho jdu, a právě do toho jsem šlápl, trest za hřích naděje v něco jiného přijímám. Ale nápadité to bylo, to jo.

Sečteno a podtrženo, našel jsem si v tom, co jsem si v tom našel, ale třeba to bylo myšleno jinak. Každopádně to byla jízda! Více viz blog.

Kvalitní činoherní muzikál, poctivé řemeslo od všech zainteresovaných, přesto ve mně inscenace nezanechala tak hluboký dojem, jak bych očekával.

54,99% U této inscenace máme poznámku "je vhodná pro děti 2. stupně ZŠ". Ano, s tím nelze než souhlasit, jen bych snad slovo "vhodná" nahradil přiléhavějším "určena".

84,99 % Sečteno a podtrženo, Bang je velmi nabušená inscenace, již lze vnímat na různých úrovních, pod prvotním zdáním komedie se skrývá propracovaná analýza doby a mechanismů vyzdvihujících dnes k moci určité typy leckde ve světě i u nás, jež sahají od vztahů v rámci primární rodiny až k mezinárodní situaci. Vše je v inscenaci obsaženo a záleží jen na vás, co z toho si z ní odnesete. Více viz blog.

15% V Divadle Na zábradlí šlo prý kdysi o povedenou inscenaci. Kdeže ty (předpředpřed...)loňské sněhy jsou.

Něžné pohlazení, hřejivé jako panák na uvítanou, měkké jako babiččina duchna, výjimečné zastavení v čase a prostoru.

A to já se přiznám, že si Petr Lněnička mou pozornost "v pohodě" udržel, zprvu banální příběh prostoduchého hlídače parkoviště postupně nabývající obrysů temnějších než noc, již krájí svou baterkou, pro mě odvyprávěl poutavě a přesvědčivě.

Největší problém této inscenace pro mě osobně spočívá nejspíše v tom, že tento typ divadla - "kolektivní monolog" - prostě nemusím, ač uznávám, že tématem jde o pro tento soubor mimořádně dobrou volbu textu. A závěrečný efekt? Týýý jo.

Ano, "laboratoř pocitů". Ale sem tam z toho něco zajímavého vykouklo.

Pavel Širmer už vše napsal za mě.

74,99 % Vtipný text, výborná herecká souhra, komedie, kterou si užijete. Více viz blog.

74,99% Podařená inscenace dávající prostor i hercům, kteří ho na hlavní scéně mnoho nedostávají. Když chcete konat dobro, musíte být dobří? A co je to vlastně to dobro?

84,99 % Platí vše, co jsem napsal o Bernardě jako součásti inscenace Lorca † Bernarda v Pidivadle s tím, že obnovená premiéra v rámci Komorní činohry měla o několik levelů vyšší energii a hvězdou večera pro mě tentokrát byla Magdalena Jirounková, jejíž Martirio v sobě nesla všechnu bolest světa a prala to do hlediště s intenzitou na hranici snesitelnosti.

Po dvojím zrušení představení jsem se konečně dočkal... A musím říct, že jsem byl opravdu velmi mile překvapen, nechci srovnávat s incenací Divadla v Dlouhé, vodítkem budiž totožné procentuální hodnocení.

Tolik radosti, že jí část musely vyplavit slzy, aby se dala unést. Škoda slov, všechno správně, tohle je vánoční zázrak.

Musím důrazně nesouhlasit se zbytkem redakce (a mnohými uživateli), já viděl krásnou sice zběsilou, leč zároveň citlivou a smysl textu vystihující inscenaci, čtyři sourozenci chyceni ve svém bizarním světě snažící se jej uchovat, protože byť je pokřivený/úchylný, je alespoň známý, představuje jistotu. Absence posunu, tříštění časových rovin, trvalá přítomnost mrtvých rodičů na scéně i kontrast věku herců a postav, to vše odkazuje ke snaze zakonzervovat minulost, Dodo Gombár využil všech prostředků, aby publiku zprostředkoval náhled do vnitřního světa postav. A povedlo se mu to znamenitě.

Ve světle viděného považuji rozhodnutí Jiřího Menzela spojit druhou a třetí část za velmi nešťastné (i když přiznávám, že výsledek tohoto jsem viděl jen v podání Divadla Bez zábradlí, kvalita jehož inscenací obecně nepatří k nejvyšší). Příbram ze hry dostala vše, co se dalo, celek perfektně gradoval a má bránice dostala vskutku pořádně zabrat. Nazkoušet tuto inscenaci tak, aby správně vyzněla, muselo být nesmírně obtížné, o to více těší, že se zadařilo.

54,99% První polovina slabých čtyřicet procent, druhá pěkných sedmdesát, komických nápadů plný pytel, škoda jen té jejich recyklace, nemyslím, že by to u této hry bylo opravdu nutné.

84,99 % Bible 2 je prostě boží. Je-li pravda, že smích prodlužuje život, pak děkuji za čas, který jste mi darovali. A pokud ne, pak aspoň za nadmíru vesele strávených sedmdesát pět minut. Více viz blog.

64,99 % Něco na tom je, kdyby nic jiného, inscenace má konzistentní působivou atmosféru. Jenže že bych si z představení odnesl něco více než neurčitý pocit z osudu jednoho člověka z jiných časů, to nemohu říct. Ale třeba to stačí.

Energie Andrey Jeřábkové mě bavila, dokonce mi v tomto případě ani nevadila "přílišná interaktivita". Ale ten text... Myšlenka dobrá, ale chtělo by si to s ní ještě hodně pohrát.

Můj problém s touto inscenací docela výstižně pojmenoval Pavel Širmer: "Aby divák objevil sílu inscenace, musí proniknout do její stísněné atmosféry." Já bohužel zůstal povětšinou mimo a nahlížel ji zvenčí, takže jsem vnímal text, který je sice pravdivý, ale zároveň tak nějak banální či alespoň nepřekvapivý (aneb opět Širmerovými slovy "Ve hře možná nezazní, co bychom již nevěděli"). Jenže právě to, že mě inscenace až tak nevtáhla, můžu sotva vyčítat sobě, zde je míč na straně tvůrců.