Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1568)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.11.2011)
84,99% Pro mě velmi překvapivé zjištění, že Jana Pidrmanová vlastně umí hrát... Kdyby se jí to tak povedlo přenést do "továrnických" projektů.
(zadáno: 3.1.2016)
U této inscenace mám zásadní problém s textem, v němž hlavně ze začátku jednají postavy několikrát extrémně nelogicky jen proto, aby se příběh mohl rozehrát v požadovaném směru. Je mi líto, ale tyto "boty" mi celkově znemožnily si inscenaci užít tak, jak by si zasloužila.
(zadáno: 2.5.2012)
Přiznávám, že mám problém už se samotnou předlohou, Butkovo přenesení tohoto díla na jeviště bylo pro mě bohužel příliš dobré.
(zadáno: 10.4.2011)
U nás pro to nemáme pojem, angličtina tomu říká guilty pleasure. Sám kroutím hlavou nad sedmdesáti procenty, ale dát je prostě musím, ač některé fórky byly opakovány vícekrát, než bych osobně pokládal za vtipné, celkově jsem se dobře bavil, asi byl dnes takový den.
(zadáno: 25.1.2011)
viz blog
(zadáno: 3.1.2016)
54,99 % Přiznám se, že Nabokovovu předlohu neznám, což mi inscenace dala pořádně sežrat, většinu své energie jsem tak věnoval tomu, abych si poskládal příběh. Myslím, že to se mi ve výsledku podařilo, mám ale vážné pochybnosti, že je tohle správná interakce tvůrců s publikem.
(zadáno: 25.8.2013)
Mnohotvárnost vztahu dvou žen v padesáti minutách, ženskost polarizovaná a přesto jednotná, za mě rozhodně stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Rozhodně pozornosti hodný počin, u nějž se ale opět projevil můj problém s Jiřím Adámkem. Zatímco řekněme v první polovině jsem si vedle jeho hrátek s jazykem nacházel ve slyšeném (a viděném) hlubší smysl, v závěru jeviště plně ovládla právě tato jeho hravost, kterou samu o sobě nejsem schopen ocenit.
(zadáno: 17.3.2014)
Viděl jsem, docela se bavil, při odchodu z divadla jsem zvažoval druhou návštěvu... Z čehož jsem se ale vyspal. Nevím přesně, kde se stala chyba, ale mám pocit, že inscenace zdaleka nenaplnila svůj potenciál.
(zadáno: 7.4.2014)
34,99% Soubor Divadla Na zábradlí ustál změnu uměleckého vedení a rozšířen o nové posily pokračuje v jedné ze započatých linií. Jestliže si v Ambrózii hráli herci sto minut na alkoholiky, zde si ještě o poznání déle hrají na debily (koho tento termín uráží, nechť si dosadí politicky korektní ekvivalent). Uznávám přítomnost příběhu, ten ale působí spíše nadbytečně a navíc je až podivuhodně banální. Soudě dle reakcí sálu tato inscenace oplývá jistými kvalitami, pro jejich ocenění mi však očividně chybí ten správný gen.
(zadáno: 3.1.2016)
Jak píše Vladimír Rogalewicz: Přelet nad kukaččím hnízdem bez McMurphyho. Sice uznávám, že jsem opravdu viděl "sondu do schizofrenní absurdity doby z prostředí známé psychiatrické léčebny", jenže mě přestala zajímat i bavit už před přestávkou.
(zadáno: 3.6.2018)
44,99 % Sečteno a podtrženo... První řada, sedmé sedadlo zprava. Pro to byla inscenace vytvořena a z něj třeba i funguje, takže pokud se na ni chystáte, zkuste urvat to nebo nějaké kolem. Více viz blog.
(zadáno: 17.3.2014)
54,99% Neuvěřitelně roztříštěná inscenace, jako by chtěl někdo vyrobit vitráž, rozbil tabuli skla, ale už se nedostal k lepení. Škoda, nemálo střípků bylo zajímavých.
(zadáno: 3.1.2016)
Moci tak na chvíli vypadnout ze života, vzít si totální dovolenou a zkoumat své vnitřní bouře. A ve výsledku snad najít v sobě sílu být s druhými. Myšlenkově i vizuálně povedený projekt, díky mezinárodnímu obsazení přímo poukazující na přesah k "obecnému lidství".
(zadáno: 3.1.2016)
Zajímavé nápady, velmi dobré herecké výkony. Tam proč tak nízké hodnocení? Přijde mi, že čím vážněji dnes tento text zkoušíte brát, tím směšnější je výsledek. A tady se na pilu tlačilo opravdu hodně, ve výsledku tak pro mě šlo o nesmírně zábavnou grotesku, bohužel zjevně nezáměrně.
(zadáno: 17.3.2014)
Dejte do jednoho prostoru děti a seniory a čekejte, co z toho bude. Anotace slibuje nový pohled, ten jsem však nezaregistroval.
(zadáno: 6.12.2018)
55 % Zvláštní zážitek, na jedné straně děj skvěle zasazený do prostoru bytového divadla, věrohodné herecké výkony, několik zdařilých režijních vychytávek, atmosféra ponorky z nestandardního složení obyvatel jednoho bytu... A přesto mě to celé nějak minulo, aniž bych vlastně věděl proč.
(zadáno: 5.1.2016)
64,99 % Nesmírně zvláštní zážitek, vezměte libovolnou scénu a nemohu proti ní prakticky nic namítnout, nemám ani co vytknout žádnému z herců, oceňuji zcivilnění a zesoučasnění, respektuji i "výstřelky", které by někomu mohly připadat nadbytečné. Jenže bráno jako celek jsem neviděl inscenaci, nýbrž volný sled scén, jež se "náhodou" odehrály v chronologicky přijatelném pořadí. A přiznávám, že toto "neustále začínání" bylo pro mě dosti únavné.
(zadáno: 25.2.2012)
(zadáno: 6.1.2016)
Jenda Matoušek se ve svém komentáři ptá, proč tuto hru dnes hrát a pro koho. Má odpověď zní, že má, jenže pro ty, kteří na tuto inscenaci nepřijdou. Má smysl ji inscenovat kvůli všem Géšám (no, spíše Maryšám), kterých je i dnes šest půlek, akorát nežijí v bublině kosmopolitního světa opájejícího se šampaňským bouchnutým na oslavu vítězství emancipačního hnutí. Jenže právě do ní spadají mainstreamové divadelní scény i většina jejich publika, Kladna se to možná týká o něco méně než Prahy, ale tato inscenace není (o)krajová.
(zadáno: 13.11.2012)
Zda bych hodnotil stejně vysoko, kdyby nešlo o Dejvické divadlo? No, pokud by jiný soubor dokázal z tak chudého "co" dostat tak bohaté "jak", pak bez váhání. Ale na Dejvické divadlo to tedy propadák rozhodně je.
(zadáno: 12.8.2012)
44,99% Smát se jednomu vtipu padesátkrát během sto padesáti minut? Tady už nejde o komunikaci herců s diváky, ale spíše o cvičení pro psy pana Pavlova. Osobně tak za největší úspěch považuji, že se mi podařilo neusnout. Nicméně uznávám, že jsem byl v sále dost možná jediný takový, zbytek se smál a nadšeně tleskal všemu, čemu o pár minut dříve, s téměř neutuchajícím elánem.