Jiří Koula

24,99% Sonda do hlubin českého národa? Nebo snad anální sonda do trpělivosti a vkusu diváka? Ne, to zní jako něco vytrženého z viděné inscenace.

Stále nejsem s to pochopit, proč se soubor, v jehož inscenaci se může objevit vtip "v chaosu je krása, říká Mandelbrot", převážně uchyluje k tak neskutečně primitivnímu humoru v tak mučivě zmateném podání.

Nejlepší odpověď, která mě dosud napadla, je "lidi to chtěj". A bojím se, že by to tak opravdu mohlo být (i když jiná napadnuvší mě vysvětlení jsou ještě děsivější).

Vím, že když jsem z předpremiéry odcházel, měl jsem pocit sedmdesáti procent... Jen už úplně nevím proč, při zpětné rekonstrukci se dostávám o deset procent níže, Vladimír Kratina byl sice výborný, scénické řešení mě fakt nadchlo, prolínání jednotlivých fragmentů taky oceňuji... Ale nějak tomu chybělo "srdíčko".

54,99 % Divadlo Aqualung přeběhlo od steampunku k "sociální sci-fi". Výsledek? Podivná směsice zábavy a rozpaků orámovaná výborným začátkem a koncem.

74,99 % Inscenace podle mě rozhodně stojí za návštěvu, neboť na zdánlivě malém prostoru nabízí poměrně komplexní obraz dnešního světa, tedy aspoň těm, kteří jsou ochotni vidět, ty zajímavé tahy štětce jsou totiž vcelku subtilní. Ti, kteří už inscenaci viděli a mají dlouhou chvíli, mohou pokračovat blogem.

Hra, od níž jsem si nic nesliboval, o to mileji jsem byl překvapen.

Helena Grégrová to vystihla přesně, tato inscenace je prostě vícenásobně hravá, s lecčím si pohrává, přitom si na nic nehraje. Nehledejte v ní nic hlubšího, prostě na ni vyrazte a bavte se.

85 % Sečteno a podtrženo, Tajemství je kontemplací, zjevením Člověka, pohledem do tisíce kilometrů vzdálené společnosti stejně jako do nitra každého z nás. Více viz blog.

Pro mě nejslabší z Landova trojlístku v Kalichu, hudba sice potěší, ale příběh se snaží vzbudit očekávání něčeho velkého a mystického, toto však zůstává zcela nenaplněno.

Ovšem jak trefně poznamenala jedna má kamarádka, jakou z velkých životních pravd jsme dosud neslyšeli, aby ji bylo možno překvapivě sdělit?

Skvěle to začalo, skvěle to skončilo... Jenže příběh obsahuje tolik zvratů, že se v něm téměř ztratí i dospělý divák, dítě to má jednodušší, prostě přestane věnovat pozornost dění na jevišti a zkusí se zabavit jinak. Přesto je třeba ocenit výpravu a herectví Jakuba Barana i Michala Šturmana, potenciál tu je, možná by stálo za to vrátit se do zkušebny, proškrtat děj, udržet "bláznivou rovinu" a nechtít po loutkové scéně, aby suplovala zájmotvorný prvek ve chvíli, kdy to příběh nezvládá.

74,99% Drama beze slov, jež se mi snad podařilo z drtivé většiny dešifrovat. Je to něco jiného, než co obvykle vyhledávám, o to více oceňuji, že jsem byl opravdu plně zaujat.

Pohled na matky a mateřství, jenž možná není hluboký, objevný či překvapivý... Ale je zábavný a svým způsobem konejšivý jako mateřská náruč, dává pocit bezpečí založený na známosti.

Bez rozpaků sedmdesát procent, podle mě jedna z nejlepších inscenací, jež může Divadlo Na Jezerce nabídnout, na povrchu opravdu vtipná komedie, pod hladinou pak trefná analýza (nejen partnerských) vztahů.

65 % Na rovinu, inscenaci jsem zhlédl před deseti měsíci, poznamenal si procenta a dal ji do složky blogy. Po čase jsem se k ní vrátil a už mi nebylo jasné, proč jsem o ní chtěl napsat blog, přesunul jsem ji proto do složky komentáře. A včera jsem zjistil, že už si z ní vybavím jen scénu Lukáše Kuchinky a na ní Pavla Neškudlu coby představitele titulní role. Nebudu se tvářit, že k ní mám dnes co dalšího říct, prostě nevím, omlouvám se všem angažovaným a Marii Špalové zvlášť. Nicméně bezprostředně po zhlédnutí mě něčím oslovila, proto na ni vyražte a zjistěte, co to bude pro vás.

65% Docela dobře vymyšlené i zahrané... Ale místy tomu "padal řetěz", konstanta rubínovského úspěchu je zřejmě opravdu jedna hodina a její výrazné překročení je zákonitě potrestáno.

Komorní drama jednoho "podařeného" manželského páru. Hana Maciuchová trochu moc tlačila na pilu, ale to hra samotná též, takže to do celku vlastně docela dobře zapadlo.

Zřejmě jsem viděl jinou inscenaci než všichni ostatní, mně totiž osudy jednotlivých postav z pozadí tanečních lekcí vystoupily dosti plasticky. Jen nemůžu říct, že by mě nějak extra zaujaly.

74,99 % Inscenace, v níž se Danielu Hrbkovi podařilo závěrečným alternativním zakončením zcela převrátit nejen Moliérovo vyústění, ale i pohled na celé předchozí dění, nádherná ukázka moci, již má divadelní realizace nad textem.

viz blog

viz blog

64,99% Nebeského tanec na Molièrův nápěv, v němž proti zlu pokrytectví nestojí dobro, ale celý zástup neřestí nejrůznějšího druhu. Inscenace, v níž se divák nemá s kým ztotožnit, prohřešek proti dobrému vkusu či pesimistický leč adekvátní odraz reality? Konzervativní divák stejně jako v případě Krále Leara opět "prská", já však v tomto případě beru Nebeského na milost.

Dvojice textů vzniklých u příležitosti oslav deseti let Divadla Letí a uvedených formou scénického čtení, tentokrát coby "opravdová inscenace". Pro fanoušky Divadla Letí asi zajímavá událost (i když bych osobně vybral jiné kandidáty), ale přijde mi, že záměr omezené série pěti představení je zdravě sebekritický přístup, Taxistyx Davida Košťáka něco do sebe má, ale na Přízraku Saary Turunen je až moc vidět, že vznikl stylem "Chtějí po mně, abych něco napsala, ale já zrovna nemám co.", a byť je to plně přiznané, omlouvá to možná autorku, ale už ne realizační tým.

Divadelní automat je forma, kterou na jevišti hned tak nezažijete, už to je důvod na tuto inscenaci vyrazit. Ten druhý pak je, že zde soubor Vosto5 dokazuje, že prostě umí diváka pobavit.

45% Inscenace, jakých je v Praze k vidění (vele)tucet, typická záměnová komedie vycházející ze snahy o utajení nevěry.

V tomto žánru je obyvklé, že se v rámci "rozběhnutí děje" musí někdo chovat jako "totální vymaštěnec", kterému nedocházejí elementární souvislosti. V Techtle mechtle se to (pro mě bohužel) více či méně týká čtyř postav z pěti a to už je na mě trochu moc.

Ovšem díky dostatečné koncentraci převážně laciného humoru bude Tomáš Töpfer jistě vrnět blahem - Fidlovačka bude praskat ve švech a jeho divák se bude smát.

Na počátku nesouvisející útržky se postupně spojily v reálně nadreálný celek dotýkající se nejvnitřnějších částí lidské duše stejně jako nejobecnějších otázek života, vesmíru a vůbec. Inscenace, která stojí za zhlédnutí, možnost máte 13. a 19. června.

Působivá podívaná? Ale jo, s tím bych i souhlasil. Jenže, není to trochu málo?