Jiří Koula

Biblický motiv zasazený do sídliště dvacátého prvního století? Kéž by. Hra samotná se snaží obsáhnout příliš mnoho témat, režie se snaží experimentovat, výsledkem je ale roztěkaná inscenace bez silnějšího nápadu, na průměr ji u mě vytáhly jen velmi přesvědčivé herecké výkony všech zúčastněných.

55% Inscenace, kterou si za týden nebudu pamatovat, na druhou stranu nemám nutkavý pocit zapomenout, takže vlastně úspěch.

Na tuto inscenaci plnou mých oblíbených hereček a herců jsem se opravdu těšil. Bohužel se však hra samotná zpronevěřuje jednomu ze základních principů "záměnové komedie", vystavět komiku jedné z hlavních postav na motivu "Celý život nepiju, ale zrovna dnes se ožeru jako prase." je poněkud laciné.

Pro mě je hvězdou večera Jan Hájek, jeho Stanley budí hrůzu, leč není "padouch".

Lucii Žáčkové nejspíše nějaké to ocenění opravdu neunikne a fakt, že stále nevím, jak se k postavě Blanche postavit, jen dokazuje, jak přesvědčivě a konzistentně ji ztvárnila.

Vedle těchto herců pak v mých očích hraje Marika Procházková druhé housle, vzhledem k tomu, že je to i úloha Stelly ve hře, jde patrně o známku toho, že inscenace prostě diváka pohltí a vyplivne až po odchodu z divadla, tady se nehraje, tady se žije.

viz blog

Perfektně vykreslená atmosféra léta 1968 se vším, co k oné v mnohs ohledech unikátní době patřilo, s vynikajícími hereckými i pěveckými výkony.

Pravda, dynamika inscenace je velmi kolísavá a místy může mít divák i nutkání sledovat hodinky, nicméně v tomto případě to nepovažuji za chybu, ale naopak za zdařilý přenos nálady z jeviště do hlediště.

65% Rozervaná inscenace. Zatímco dekompozice souboru charakterových vlastností potřebných pro rychlý úspěch ve vysokém managementu a promítnutí jeho složek do šablonovitých postav funguje, zpřetrhaná kauzalita je spíše než osobitým výpovědním prvkem z nouze ctností, protože být scény řazeny ve správné časové linii, působil by celek poněkud nudně.

Geniální myšlenka v podobě role Petra Hojera, Tomáš Klus je lepší hudebník než herec.

Vcelku příjemné překvapení, pravda, hra je, řekněme, nekomplikovaná, ale manýry opakujících se vtípků jsou omezeny na jediný a ani ten není reprízován po celou dobu, herci tvoří řetěz bez slabých článků... Jen si vzhledem k tématu hry neodpustím uštěpačnou poznámku - při premiéře před devíti lety tato inscenace svým obsazením odpovídala přece jen poněkud více než dnes.

54,99% viz blog

74,99% Inscenace ukazující, že soubor Divadla Na zábradlí v sobě skrývá potenciál pro vyjádření širokého spektra emocí a postojů. Škoda, že repertoár z poslední doby na tyto možnosti převážně zvysoka... Však víte.

64,99% Vidím, že je zde uvedena délka 2:15, včera ale byla 3:05... A bylo to moc. Nevím, co přibylo, ale zejména druhá polovina byla opravdu rozvleklá, k závěru se inscenace proplížila.

Ač mohu po faktické stránce souhlasit s recenzi Pavla Širmera, z diváckého hlediska to nebyla žádná sláva, ano, skvěle zahrané, téma zdařile rozpitvané, ovšem nemohu se ubránit pocitu, že by se totéž dalo vyjádřit v hodinové črtě rubínovského střihu, aniž by se vytratilo cokoliv podstatného.

Drama o ženě, jež nikdy nedostala šanci... Klobouk dolů před Veronikou Divišovou, její bezprostřední přirozenost je naprosto odzbrojující.

Zajímavé pro mě bylo i zjištění, že Veronika Žilková zvládne obstojně "utáhnout" vážnou hlavní roli, o to smutnější mi připadá její účinkování v Morávkově Cyranovi.

74,99% Poněkud (leč ne přehnaně) ztřeštěná komedie plná zmatku a kamufláží, kde však divák neztratí nit, s vyrovnanými hereckými výkony, radost pohledět.

54,99% Ač se to může zdát nefér k ostatním hercům, inscenace v mých očích stojí na výkonu Jiřího Langmajera.

Samotný text je pak takový zakřiknutý, přestávka přišla jako blesk z čistého nebe a v zakončení také těžko nalézt uspokojení.

55% viz blog

viz blog

54,99% První polovina slabých čtyřicet procent, druhá pěkných sedmdesát, komických nápadů plný pytel, škoda jen té jejich recyklace, nemyslím, že by to u této hry bylo opravdu nutné.

75% Herecký koncert Ivy Janžurové a Františka Němce, Saša Rašilov "nestíhal" primárně pojetím své postavy, ale to může být jen můj problém, že bych čekal jiný projev.

Roman Štabrňák je vskutku kabrňák a Bára Poláková je žena (a muž a žába) mnoha tváří. Viděno poprvé a doufám, že ne naposled.

Vše o ženách v necelých dvou hodinách, mnoho pozitivního nečekejte. Co to vypovídá o ženách? A co to vypovidá o mužích, kteří jsou pro jejich přízeň schopni čehokoliv?

Jen škoda závěru, sice chápu potřebu dát inscenaci nějaké zakončení, ovšem v tomto případě si skutečně nejsem jist, že to bylo nutné a přínosné.

84,99% viz blog

Můžu strhnout deset procent za knír Jiřího Langmajera? Ne, to by nebylo fér.

Vezmu-li v úvahu délku a počet dětí v sále, tak té interakce vlastně nebylo nijak moc. Problém bych hledal primárně v tom, že inscenace sama vhodných míst obsahuje spíše poskrovnu. Navíc tato mají jasně dáno, jaká reakce je třeba, moment, kdy Lukáš Jurek čekal na jeden správný výkřik ignoruje přitom pět nesprávných, výslednému dojmu též příliš neprospěl.

65% Historie jednoho vztahu, historie mnoha vztahů. Sympatická črta, která by sice jistě šla rozpracovat do plnokrevné inscenace, nicméně v tomto případě si troufnu tvrdit, že v jednoduchosti je síla.

Hana Vagnerová suverénně obléká jeden charakter za druhým vybírajíc ze zajímavě pestrého šatníku, Jiří Ployhar v kontrastu k ní zraje (či zahnívá) svým poklidným zabedněným způsobem.

Taková stručná mladší verze Posledních ze žhavých milenců (přičemž to myslím jako kompliment).