Jiří Koula

84,99 % Sečteno a podtrženo, Téměř dokonalá láska je inscenací, za níž se vyplatí si do Českých Budějovic udělat výlet. A doufám, že sama bude naopak objíždět zájezdy a festivaly. Více viz blog.

Jasně, Tři sestry jsou o touze po lepším životě, o nenaplněných snech a nadějích, to všichni víme... Jenže já to až při této inscenaci konečně i pocítil, děkuji hereckému souboru za výkony, jež mě oslovily, i Tomáši Töpferovi za čistou inscenaci.

44,99 % Sečteno a podtrženo, mé nízké hodnocení Temné energie odráží podle mého nevhodný výběr předlohy vzhledem k záměru. Jistě jsou knihy, kterým emancipace osobních realit neuškodí (ostatně některé záměrně nic jiného ani nenabízejí), ovšem řekl bych, že zrovna román Juli Zeh mezi ně nepatří. Pokud je vám ale tvorba MeetFactory blízká, pravděpodobně budete výrazně spokojenější. Více viz blog.

viz blog

Že bude Ivan Trojan coby Teremin bravurní, jsem tak nějak předpokládal, méně už, že s ním budou ostatní zdatně držet krok.

Během dnešního představení se sice objevilo možná až nečekané množství drobných škobrtnutí, ovšem to, jak se s těmito situacemi dokáže ansámbl Dejvického divadla vypořádat, je důvodem, proč (společně s ostatními dojmy ze hry a též samotného tereminvoxu) nemůžu dát nižší než absolutni hodnocení.

74,99% Tak předně je Terminus "fucking awesome" hra a přebásnění Ester Žantovskou opět skládám poklonu (stejně jako u inscenace Divadla Letí). Tak silný a co do obsahu i formy podmanivý text snad ani nelze režírovat jinak než se jím nechat vést a v nejlepším případě jej vhodně podpořit. A nutno Markovi Němcovi přiznat, že s některými takovými nápady skutečně přišel, jeho pohled mi přišel veskrze sympatický a to včetně určitých "decentních zlehčení". U jednotlivých herců bych pak viděl rezervy, jež se ale ve vztahu k celkovému dojmu nezdají podstatné.

84,99% Nádherně přebásněný silný text s výraznými hereckými výkony, mezi nimiž těžko hledat favorita. Tato inscenace by si zasloužila mnohem větší publicitu.

Opravdu dobře napsaná i zahraná komedie plná testosteronu, noční můra každé feministky... Nic míň, ale ani nic víc.

Oceňuji obsazení Jana Potměšila do role otce, kontrast jeho spíše laskavého projevu a činů jeho postavy podle mě výborně odráží dvojí tvář domácích despotů a násilníků. Nevýraznost (či nijakost) (ne)herectví sester Černodrinských pak lze vnímat jako obraz citové degenerace obětí problému, jímž se hra zabývá. Při této interpretaci, jíž se přidržím při procentuálním hodnocení, lze Tetování v Celetné považovat spíše za úspěch. Je ovšem otázkou, zda tento pohled aspoň částečně měli na zřeteli i tvůrci.

viz blog

viz blog

75 % Vcelku přesvědčivé spojení nového cirkusu, tanečního divadla, hudby a částečně i činohry, jen víc takových inscenací.

84,99 % Sečteno a podtrženo, v Rubínu zase jednou vznikla inscenace, na niž se budu rád opakovaně vracet a jež právě tomuto prostoru dle mého sluší. A Dagmar Radové (no dobře, hlavně sobě) přeju, ať tento "Rubín s ženskou tváří" pokračuje, Thelma a Selma by mohla být začátkem... krásného přátelství. Více viz blog.

Tak se alternativci vyblbli... Tedy některé dílčí nápady byly zajímavé, ale... No ne, no.

74,99 % Přiznávám, že tvorba Tygra v tísni mě většinou neoslovuje, ovšem v tomto případě Marie Nováková se Zuzanou Burianovou vytvořily inscenaci, která prostě má smysl. Situace žurnalistů za protektorátu je východiskem umožňujícím zobrazit lidi ve chvíli, kdy se pod tlakem okolností odhalují jejich charaktery. Navíc otázka motivací a postojů novinářů je dnes opět palčivě aktuální, o důvod více na inscenaci vyrazit.

74,99% Za roli Miroslava Tichého by měla Ivana Hloužková sesbírat tolik cen, kolik jich jen zvládne odvézt kamionem. Jinak ale inscenace výrazně koresponduje s tvorbou titulní postavy, což je sice důvod k potlesku celému tvůrčímu týmu, zároveň ale nutně výsledek staví do kategorie "není zdaleka pro každého".

Čechovovy povídky prostě můžu, humor v nich obsažený je vskutku okouzlující. Pro mě o fous lepší než navazující Nějak se to zvrtlo, holt to nejlepší přišlo ve Viole na řadu nejdříve.

55% Řekl bych, že jde o inscenaci regionálního významu, jež nejvíce osloví publikum právě v místě svého vzniku. Jejímu obecnějšímu vyznění a zvláště pak přijetí pražským publikem dost možná může bránit pravda ukrytá v úsloví "sytý hladovému nevěří".

74,99% Já budějovickou verzi neviděl, takže s hodnocením výš půjdu, navíc prostor k razantnějším škrtům též nemůžu potvrdit.

Výsledek kolektivního přemítání o tmě kolem nás a v nás. Takové východisko je rizikové, nezřídka bývá výsledek možná osobní, leč pro nezainteresovaného diváka nezajímavý. V tomto případě je opak pravdou, jednotlivé obrazy jsou sice fabulací, leč přesvědčivě vykreslenou i zahranou.

Jak přenést z jeviště do hlediště komplexnost jednoho člověka? Braňo Holiček ten správný recept našel a loňští absolventi KALD mu jej pomohli realizovat na výbornou.

45% A každé procento jde rovnou za herečkami, které vzhledem k tomu, co musely hrát, udělaly více než maximum. Malé znechucené bůůů si zaslouží autor a mnohem větší Petr Kracik, jehož se v kontextu této inscenace zdráhám označit za režiséra.

Text, který se mi poskládal až po odchodu ze sálu. A dodnes vlastně nevím, zda správně. Ale souhra herců mě bavila, to zase jo.

74,99 % Když si čtu své hodnocení inscenace tohoto textu Divadla v Celetné, říkám si, zda vůbec šlo o stejnou hru. Ale nejspíš ano, to, co pro mě nefungovalo ve Špalkově režii mezi Lukešovou a Jastrabanem, naopak ve Staňkově režii mezi Kauckou a Tylem šlapalo jako pověstné švýcarské hodinky, bravo.

35% Hodina a čtvrt rozjímání o lidskosti jednotlivé, párové i hromadné, přítomné, minulé i budoucí skrze dvě nereálné postavy, v některé z nichž se ale sem tam nejspíše každý pozná. Postmoderna ve svém negativním významu, nezávazné naťukávání čehokoliv, co se zrovna mihlo autorovou myslí, v celku interpretovatelném několika způsoby, přičemž je zcela na každém, který si zvolí, nikomu na tom totiž nezáleží.

Díky svému nevelkému rozsahu však inscenace neunaví, maximálně ve Vás zanechá pocit, že jste tu chvíli mohli strávit lépe.