Jiří Koula

viz blog

Herci v pro ně netradičních polohách výborní, ovšem když zprůměruju svůj dojem z první a druhé půlky, vychází mi padesát procent. Při vší úctě ke kultu této hry, být první polovina na úrovni druhé, pravděpodobně bych o přestávce vážně uvažoval o odchodu.

Odlehčené více, než bych si přál (ale to se dá u MDP čekat), s velmi milým překvapením na závěr - Vasil Fridrich zvládá i vážnou pózu a musím říct, že vůbec ne špatně.

Jedinou postavou, která si po celou dobu drží velmi solidní úroveň, je matka v podání Dany Batulkové.

viz blog

viz blog

viz blog

viz blog

Kvůli Simoně Stašové bych si neodpustil hodnotit níže. Ovšem kvůli hře samotné rozhodně nemůžu dát vyšší hodnocení.

Představení stojí a padá s postavou královny Alžběty. Ta byla sice Lucií Juřičkovou zahraná skvělě, ale postavě samotné jsem vůbec nevěřil, to prostě nebyla anglická královna.

Celkově bych herecké výkony hodnotil značně výše, ovšem vykreslení Alžběty, scéna a kostýmy to bohužel u mě táhnou dost dolů.

Ten text je peklo, pro mě to byla opravdu dlouhá cesta, ať už se tvůrčí tým snažil sebevíc mi to ulehčit.

Přínos této inscenace spatřuji primárně v tom, že si David Zábranský přiznal, že je lyrickým básníkem.

Pokus přetavit krátkou povídku v na její možnosti příliš dlouhou inscenaci. Režisérka Katharina Schmitt se scénografem Pavlem Svobodou se snaží, nasazení Zuzany Stivínové je obdivuhodné... Ale prostě to nestačí.

44,99 % Obvykle u inscenací textů Elfride Jelinek píšu něco jako "Tohle bych si rád přečetl.", ovšem v tomto případě nemohu říct ani to. Jasně, rozpolcenost mezi soukromým a veřejným životem, schopnost "vodit" si publikum a užívat si tak slávy navzdory všemu... Jako je to tam, jenže přesazení do českých reálií prostě nefunguje, zdejší lid svým zasloužilým umělcům odpustí naprosto cokoliv, takže o čem se to vlastně hraje?

Tak se alternativci vyblbli... Tedy některé dílčí nápady byly zajímavé, ale... No ne, no.

35 % Přiznávám, tohle jsem prostě vůbec nepochopil, nenaladil se, nic to ve mně nevyvolalo... Jen se na to docela dobře koukalo. Scénická úvaha? Hm, tak jo.

44,99 % Viděl jsem příbramskou inscenaci a fungovalo to, text mi přišel zdařilý, proto jsem vyrazil na Komorní Fidlovačku. Ovšem Mikoláš Tyc DiPietra prostě zabil, což je svým způsobem pozoruhodný výkon.

Přiznejme si, že tohle se prostě nepovedlo.

Koncept Petry Tejnorové byl určitě odvážný a originální (ostatně při inscenování Churchill něco takového potřebujete)... Ale pro mě prostě nezafungoval.

44,99 % Tak toto byl takový úlet, že se ani nebudu snažit tvářit, že jsem to pochopil. Ostatně spojení čtyřlístku Bárta - Vanišová - Krušelnický - Samec už mi mohlo předem napovědět, že to nebude divadlo pro mě.

Této inscenaci imho velice prospělo její strhání Martinem C. Putnou po zhlédnutí dvaceti minut, po nichž premiéru přerušil déšť. To na její obhajobu zmobilizovalo kulturní frontu, přičemž více než kvalita inscenace se řešilo, jak si to Putna mohl dovolit (a jak to mohly DN zveřejnit). No, já to viděl celé a lituji, že při mé repríze bylo sucho. Proč? Protože vrchol inscenace přišel právě po těch dvaceti minutách a pak jsem hodinu a půl čekal na konec. Uznávám, že se občas objevil záblesk něčeho zajímavého, ale jinak to pro mě byla aktualizace bez hlubšího smyslu, paralela na první dobrou.

Zhlédl jsem neplánovanou derniéru. Negativa už popsali jiní, takže budiž kontrapunkt, jsem rád, že jsem to ještě stihl, protože přes všechny nedostatky mě fascinuje, jak prorocký byl v textu Jan Kačer, pokud jde o přijetí této své tvorby. To, co by bylo lze jinak označit za klišé, tak skrze (ne)přijetí inscenace publikem získalo smutné, ale i dojemné potvrzení.

44,99 % K vidění světa Vojtěcha Bárty si už pár let marně hledám cestu. V tomto případě je možná pes zakopaný v mé neznalosti předlohy, ale byť byla kreace Terezy Hofové ztvárňující ujetou holku, jež se před světem utekla ke sbírání léčivých bylin, působivá, což bylo podpořeno několika scénickými prvky, výsledek mě prostě minul. A vlastně nemám ani chuť si román Anny Bolavé zpětně přečíst.

Ano, toto byla skutečně série bezdůvodných aktů, z nichž první byl, že jsem na tuto inscenaci vůbec vyrazil. I když, z divadla jsem odcházel s nejasným pocitem, že za tím vším něco je, jen to zrovna neumím uchopit, proto dávám vyšší hodnocení než kolegové. Bohužel tento dojem vyprchal dříve, než jsem stihl si ho konkretizovat.

Sečteno a podtrženo, Divadlo X10 se se žánrem site-specific utkává průběžně už čtyři roky. Někdy se zadaří více, jindy méně, v tomto případně jde však jednoznačně o porážku. Více viz blog.

Karel Roden hrající Karla Rodena hrajícího komedii aneb vše, co jste od něj mohli vidět v inscenacích Studia DVA, tentokrát v netradičních kulisách a roli, která se k takovému projevu dle mého prostě nehodí. A někde za tím inscenace, která by i měla co nabídnout, leč ve výhledu mi většinu času překážel Karel Roden.