Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1598)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.9.2016)
Na tuto inscenaci jsem se coby fanoušek sci-fi i divadla těšil, ve výsledku však pro mě je poněkud nestravitelná právě tím, že se snaží říct mnohé o obou z těchto oborů zároveň, přijde mi, že by z toho mohly být dvě inscenace každá zvlášť lepší než výsledný celek.
(zadáno: 5.9.2011)
Jedna z inscenací, u nichž značně záleží na tom, zda je hodnotíte hned po zhlédnutí nebo s odstupem. Při odchodu z divadla jsem byl nadšený, půlnoční studiové představení s netradičním uspořádáním jeviště a hlediště, v tu chvíli působivá kompozice pohybu, hudby i slov... Jenže po pár měsících ve mně zůstala jen vzpomínka na onen můj pocit, představení samotné tiše vybledlo a zmizelo.
(zadáno: 6.12.2018)
No, můj dojem z inscenace byl o něco pozitivnější než u kolegy Holubce, leč určitý prvek nedotaženosti tam skutečně byl.
(zadáno: 19.5.2011)
viz blog
(zadáno: 7.12.2018)
74,99 % Téma střetu malého člověka s mocí a těmi, kdo ji zneužívají, bude bohužel vždy aktuální, to se podařilo na jeviště působivě přenést. Oceňuji též scénu Mariany Kuchařové, v inscenacích Divadla Spektákl se výtvarníci střídají, ale snad vždy je to trefa do černého. A pokud jde o herce, tak byť jsem měl v obsazení jiné favority, musím vyzdvihnout Jakuba Koudelu, půlku představení jsem měl problém se srovnat s tím, že je to on, tak přesvědčivé bylo jeho přetělesnění.
(zadáno: 4.1.2018)
Divadelník o divadle. Ano, funguje to, Martin Čičvák ví, o čem píše (akorát tak docela neodhadl, kdy přestat), herečky vědí, o čem hrají, a je to znát. Jenže zasvěcených her z divadelního prostředí už pár existuje a u této nevidím nic nového, kvůli čemu by vyloženě musela vniknout.
(zadáno: 26.8.2013)
55% Z této inscenace si pamatuju dvě věci, jednak že nebyl důvod si z ní cokoliv zapamatovat, jednak že jsem při jejím sledování uronil slzu. Za to druhé posouvám do nadprůměru.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Vizuálně působivá inscenace zaujme i kontrastem tématu a přístupu k němu, z těchto důvodů má rozhodně smysl. Z pohledu dospělého diváka je sice poněkud prostá (leč ne tak jako ryze dětská představení, jde skutečně o rodinnou podívanou), dětské publikum ji ale sledovalo se zájmem.
(zadáno: 11.4.2011)
Po Petrolejových lampách další Jařabovina (no dobře, inscenace vznikly v opačném pořadí, než jsem viděl), ovšem zatímco můj názor na Petrolejové lampy byl řekněme ne zcela lichotivý, dramatizaci Klímova textu považuji za zdařilou (a že to rozhodně není dílo po divadlu pomrkávající).

Sice z dané látky opět ušil David Jařab sako podle svého střihu, ale jednak to předloha potřebovala a jednak výsledek Komedii opravdu sluší, způsob využití hlediště se mi dost líbil a celek vnímám jako velmi povedený obraz Sternenhochova šílejícího nitra.
(zadáno: 8.4.2018)
55 % Sečteno a podtrženo, Utrpení mladého Werthera je svým způsobem zdařilou inscenací, s níž se divák může tak či onak ztotožnit. Mně osobně se z ní ale vytratil Goethe. Více viz blog.
(zadáno: 30.6.2014)
Plně se ztotožňuji s hodnocením Jiřího Landy co do kladů i záporů, přispět můžu už jen dojmologií, celou hodinu jsem Janu Jankovskému visel na rtech jak puberťačka rockové hvězdě a mít s sebou plyšáka, tak ho po něm na konci hodím.
(zadáno: 1.1.2017)
Souhlasím s kolegou Holubcem, že text není žádná pecka. Naproti tomu mě ale inscenace díky herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného pod vedením Martina Satoranského opravdu bavila, takže hodnotím výrazně výše.
(zadáno: 1.1.2017)
Oceňuji konzistenci dramaturgie Meetfactory, jde o další inscenaci, která mě zcela míjí. Sice má svou atmosféru a jsem schopen v ní sem tam identifikovat komentář k tématu sebevraždy, ovšem nahlíženo jako celek může vyzdvihnout leda fyzickou kondici Kateřiny Dvořákové.
(zadáno: 14.1.2013)
64,99% Půvabná hříčka, kterou si dospělí užijí nejspíše více než děti.
(zadáno: 5.1.2016)
Vánoční lahůdka, síť vtipů zjevných i jemných tak hustá, že snadno některý přehlédnete. Radost ze hry tak intenzivní, že se musíte radovat též. Ale také něžné pohlazení, tiché citlivější tóny. Děkuji.
(zadáno: 17.3.2014)
74,99% Až příliš jasná zpráva o konci světa... Nebo alespoň o současné společnosti. Martina Schlegelová ji sice oděla do atraktivního divadelního kabátku, z ní trčící ostny poťouchlé ironie však (naštěstí) nezakryla.
(zadáno: 12.3.2012)
Hra nesmírně náročná na pozornost diváka, již se ale vyplatí udržet. Je vidět, že režisér je výtvarník, výsledkem je obraz nabízející povícero interpretací souvisejících s pojmem metaobchodu... Každý něco chce, každý něco nabízí, byznysem může být obchod, vztah i niterné handlování se svými touhami, inscenace poskytuje souvislosti mezi těmito rovinami i vodítka, jak je odlišit... Vyměnili byste jeden pytel rýže za jiný?
(zadáno: 21.9.2012)
65% Ano, milá hříčka, dnes už je Braňo Holiček naštěstí dál. I tak však pobavila více, než mnohé "vážně míněné komedie".
(zadáno: 12.3.2012)
65% Zatímco v KAI : ABE 2011 n.l. byla inspirace biblickou tématikou přímočará, zde jsem ji (snad) odhalil jen díky tomu, že si neumím představit jinou interpretaci. Odhlédnu-li však od tohoto škobrtnutí na cestě od autorky ke mně coby divákovi, jde o poměrně zdařilé zamyšlení se nad tím, nakolik jsou naše meze dány objektivní realitou a nakolik jsou vskutku niterně naše.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Divadlo jako prostor pro setkání v extrémní podobě, večer, během něhož se potkáte s lidmi, které byste jinak nepotkali (a vyhovuje vám to), a na vlastní uši přímo od aktérů vyslechnete příběhy, které se snažíte považovat za vzdálené a vás se netýkající. Obávám se však, že tato inscenace trpí stejným problémem jako jiné pokusy o sociálně angažované divadlo, to "správné" publikum na ni prostě nepřijde.
(zadáno: 27.12.2014)
64,99% Když pivovar Ferdinand zasponzoroval Audienci v D21, vyzněla jeho propagace v inscenaci přirozeně, však pivo v ní hraje podstatnou roli a Vaněk se jmenuje Ferdinand. V případě Valdštejna se však vnucuje otázka, zda impulsem k jeho realizaci nebyla reklama samotná. Ale i kdyby ano, je to alespoň vtipná reklama.
(zadáno: 16.1.2013)
64,99% Audiovizuální performer v audiovizuální performanci, sdělení jednoho člověka komunikované mnoha kanály zároveň, pokřivený obraz pokřiveného světa, text Carlose Be je východiskem a přitom zároveň jen malým střípkem výsledné mozaiky.
(zadáno: 6.1.2016)
Pero je mocnější než meč... Tedy pokud sedíte v bezpečí zamčené pracovny s bytelnými dveřmi, tváří v tvář vždy zvítězí facka nad kecy. Ač inscenace vznikla nezávisle na aktuálním dění, toto ji výmluvně potvrzuje, jedny elity viní jiné elity z morálního selhání a pro lid je to stejné žvanění jako cokoliv, co se k němu kdy sneslo ze vzdušných zámků. Ponořme se ke kořenům strachu, co najdeme? Plazí mozek, instinkt, there's no room for jabberwocky. Goetzova směs přebraná na Fričovu směs, možná pořád příliš silná káva? Nechť si ji divák doupraví podle své chuti.
(zadáno: 17.3.2014)
74,99% Mé první setkání s tímto dílem (skutečně, dosud jsem neviděl ani film), snad proto jsem si tuto inscenaci opravdu užil, svůj podíl na tom však jistě mají i Michal Dlouhý s Helenou Lapčíkovou (ale též Roman Štabrňák a Lukáš Král), scéna Adama Pitry a v neposlední řadě i režie Ondřeje Sokola.
(zadáno: 18.2.2020)
Inscenace o nás. Bohužel. Více viz blog.