Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1596)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 19.9.2016)
75 % Nedoceněná inscenace. Klimáčkův text pracoval s kontrasty - muži versus ženy, staří s výsledky versus mládí s touhou, zralá rafinovanost versus mladistvá přímočarost. Jan Frič je výborně zvýraznil vedením herců a spolu s Davidem Ouporem je zviditelnili i ve scéně (velkolepá pracovna Maestra versus "forbína", na níž se odehrávaly životy Kláry a Jany). A Julie Goetzová, Eva Josefíková i Rudolf Stärz svým postavám dodali potřebnou pravdivost.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Schwabův text přetékající slovními hříčkami, v nichž se však skrývá hlubší smysl (a zde poklona překladatelům), v němž se pod taktovkou značně umírněného (a o to soustředěnějšího) Michala Háby setkali bardi Pařízkovy Komedie s mladou generací, slavnost jazyka i divadla, radostná událost.
(zadáno: 12.7.2016)
84,99 % viz blog
(zadáno: 6.6.2016)
Na Noční se vyplatí vyrazit proto, že se "mláďatům" podařilo vystihnout cosi, co se v současné době snaží uchopit režiséři zvučných jmen s herci zvučných jmen na scénách zvučných jmen... A mnohdy s výrazně horšími výsledky. Noční od OLDstars je inscenace aktuální, vtipná a svižná, přesto hluboká a působivá, nabízející navíc minimálně jeden dechberoucí výkon. Více viz blogblog.
(zadáno: 23.5.2016)
Inscenační črta, kterou si nenechte ujít, protože výkon Elizavety Maximové za návštěvu prostě stojí. O textu samotném už to tak docela říct nemůžu, spíše než o svébytnou hru jde o lehce rozepsaný námět, i kdybych to bral jen jako vykreslení charakteru, konkrétní dívky s konkrétním osudem, čekal bych víc.

Tolik původní komentář, po čtvrtém zhlédnutí jej musím poopravit, text je soběstačným pohledem do mysli dívky, jíž život rozdal mizerné karty, což jí však nevzalo chuť hrát.
(zadáno: 4.4.2016)
Od základu znovu promyšlený a posléze domyšlený Kafka v kontextu dneška. Je pohodlné říci, že atmosféra Zámku je nadčasová, mechanismus anonymní moci a nemožnosti se proti ní konkrétně vzbouřit je tu s námi od dob, kdy jsme se začali organizovat do celků složitějších než tlupa či kmen. S tím se však v HaDivadle nesmířili a ukázali, proč (a jak) předlohu číst právě teď. Přidejte k tomu vyrovnané nadprůměrné herecké výkony a invenční režii a je jasné, že tohle chcete vidět.
(zadáno: 7.2.2016)
Diana Toniková se mi zcela jistě objeví v příští výroční anketě, tohle jen tak někde neuvidíte, více viz Óda na Dianu Tonikovou.
(zadáno: 14.1.2016)
75 % Pohled na "gossip fenomén" (tlachy i pomluvy, souhrnně řeči zbytečné (č)i škodlivé) tak obšírný, že jsem občas ztratil nit. Ovšem i v oněch chvílích jsem obdivoval výkony tanečníků koketujících s akrobacií, nepřetržitý příval nových nápadů, ale i zajímavé variace předchozích, propojení hudební (či obecněji zvukové) složky Ivana Achera s vizuální, choreografie Lenky Vagnerové či jednoduchou, přesto však široké možnosti nabízející scénu Jakuba Kopeckého. A pak je tu Ivo Sedláček, kterého za ztvárnění ústřední postavy musíte milovat. Tohle chcete vidět!
(zadáno: 13.1.2016)
Od základů znovu promyšlený Havel v kontextu dneška, sládek jako wannabe manažer, alkohol jako výslechová metoda, rozhovor, jenž se překlopí do fyzické konfrontace, které intelektuál Vaněk podléhá. K tomu smysluplný aktuální dovětek na téma my versus oni, prostý lid versus elity... brblání versus odpovědnost? Bravo, pozornosti hodný počin, škoda jen, že jsem natrefil až na derniéru.
(zadáno: 6.1.2016)
75 % Mé komentáře k povedenějším inscenacím Komorní činohry vypadají podezřele podobně, jenže tato scéna má jasný recept na úspěch, který je v Irské kletbě výjimečně názorný: výběr silného textu, který je bytostně divadelní a zároveň má smysl, souhra herců schopných přesně vystihnout své postavy a režie Jiřího Bábka, jenž funguje spíše jako dramaturg a herce vede primárně k patřičnému vyznění textu. Ale abych zmínil něco konkrétního, velmi mile mě překvapil Radek Valenta jako drsňák (aspoň navenek). No, tohle je vlastně další rys KoČky, herci přesvědčiví v pro ně nezvyklých polohách.
(zadáno: 6.1.2016)
75 % Patrickovu hru bychom mohli číst doslovně jako zprávu o konkrétních osudech konkrétních lidí v konkrétním čase na konkrétním místě. To by ale bylo hloupé, text totiž nabízí zajímavější poselství, totiž že ať žijeme kdekoliv a kdykoliv, vždy máme možnost se rozhodnout, jak se postavit k aktuálnímu dění a jak se do něj zapojit. Každý z nás právě v tomto okamžiku svými rozhodnutími a činy tvoří to, co se jednou bude nazývat dějinami. Pět postav, jež si zvolily různé cesty, pět využitých příležitostí pro pět hereček a herců, radost z divadla na straně tvůrců i publika, bravo.
(zadáno: 6.1.2016)
Nádherné propojení poslední Havlovy vaňkovky s pohledem mladé generace na "Vaňka", v němž se bolestně zračí, jak to dopadlo s pravdou a láskou, pravda vlaje nad Hradem, láska jistě nebude daleko... A co se děje v podhradí? Tam najdeme zbytek "Vaňkova" hesla.
(zadáno: 6.1.2016)
75 % Nazvat tuto inscenaci úletem a nechat ji být znamená ji zásadně nepochopit. Každá scéna totiž má svůj význam vztahující se buď ke skutečným událostem, o nichž se hraje, nebo nějakému aspektu té doby, výsledek je neuvěřitelný, protože tehdejší dění takové bylo. Dianiškův text pak výborně doplňuje režie Anny Petrželkové, jež ve svých inscenacích ukazuje, že se nenechá ničím a nikým omezovat, což občas mívá pro mě dosti rozporuplné výsledky, ale na tomto hřišti je její styl přesně tím, co bylo potřeba.
(zadáno: 6.1.2016)
84,99 % Co na vědomé rovině potlačíme, to se v nevědomí objeví v sexualizované podobě. Požadavek rovnoprávnosti vedl vedle ekonomického osvobození žen k destrukci polarity mužského a ženského principu, jasného rozdělení tradičních rolí umožňujícího soužití dvou ve svých doménách silných jedinců. Rovnoprávnost při zachování jedinečnosti byla nahrazena rovností, stejností, bezpohlavní uniformitou a ejhle, vyrašila mizogynní pornografie. Králíček je obžalobou určité větve feministického hnutí, ale též ďábelsky imaginativní jízdou.
(zadáno: 5.1.2016)
75 % Působivá sonda do duše moderní ženy. Hodně se napsalo o krizi mužství, emancipace žen muže připravila o mnohá "výsostná území", díky nimž mohli ve vztahu "nosit kalhoty", zároveň se pod praporem rovnoprávnosti apeluje, aby byli citlivější, nakonec přestává být jasné, co to dnes vlastně znamená být mužem a jak toho dosáhnout. Jenže nezapomnělo se v těchto úvahách na ženy? Vymanění se z pout ekonomického područí nám dnes zní jako samozřejmý vývoj, což je ale nebezpečné, protože se tak přehlíží otázka, co to dnes znamená být ženou a jak toho dosáhnout.
(zadáno: 5.1.2016)
75 % Pro mě jednoznačně nejlepší inscenace z trilogie Miky Myllyaha, především díky perfektní herecké souhře všech hereček (viděno s Kristýnou Hlaváčkovou-Bábkovou), kterou bylo radost sledovat samu o sobě. I text mi přijde výrazně zdařilejší než u předchozí Paniky, je vyhrocenější a originálnější, s jasnějším přesahem. Chaos je intenzivní divadlo nelichotivě, avšak výstižně reflektující naši dobu.
(zadáno: 5.1.2016)
Vánoční lahůdka, síť vtipů zjevných i jemných tak hustá, že snadno některý přehlédnete. Radost ze hry tak intenzivní, že se musíte radovat též. Ale také něžné pohlazení, tiché citlivější tóny. Děkuji.
(zadáno: 5.1.2016)
84,99 % Konečná obhajoba Michala Kolesy, nyní už snad tento český kříženec Forresta Gumpa a Malého prince odpočívá v pokoji, byl příliš naivní pro svět, tím spíše pro internetové diskuse.
(zadáno: 5.1.2016)
84,99 % Inscenace ukazující to, co nechceme vidět. Je snadné říci "To se mě netýká." a distancovat se tak od čehokoliv nepohodlného, nakolik ale přemýšlíme o tom, jaké má tento přístup důsledky? Můžeme se zaklínat možností svobodné volby, měnit neřest ve ctnost formulkou o respektování soukromí, ale i tak někde hluboko v sobě víme, že tím lžeme především sami sobě. Projekt, jehož smysl přesahuje hranice divadla.
(zadáno: 5.1.2016)
Jan Frič ve vrcholné formě, v této inscenaci najdete přesně tu dokonale vyváženou směs obdivu a posměchu, pro niž jeho režie miluju. Zavzpomínejte na své naivní mládí, zamáčkněte slzu a pak si řekněte "Bože, já byl ale blbej." Ale abych neupřel chválu druhým, velký dík patří autorovi Ondřeji Novotnému (byť by mě zajimalo, zda mu Frič při psaní nestál za zády) a poklonit se je třeba i všem hercům, kteří přesně balancují na oné hraně mezi vážným a nevážným. Pokud jste se kdy toulali po lesích s kytarou, spacákem a pár korunama v kapse, chcete tohle určitě vidět.
(zadáno: 3.1.2016)
84,99 % Žena, muž a vše mezi nimi, dominance a submisivnost, tíživé erotično, text nutící vás několikrát přehodnotit průběžně se tvořící názor, bravurní herecké výkony... Co víc si přát? Inscenace, kterou byste si neměli nechat ujít.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Vcelku přesvědčivé spojení nového cirkusu, tanečního divadla, hudby a částečně i činohry, jen víc takových inscenací.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Inteligentní, leč vůbec ne intelektuální komedie, promyšleně vystavěná, líčící pasti na divákův úsudek, do nichž se spolehlivě chytíte, aniž byste to měli autorovi za zlé. Přičtěte k tomu zdařilou režii i nadstandardní herecké výkony a je jasné, že tohle chcete vidět. Kdyby všechny komedie byly takovéto, snad bych i připustil, že smyslem divadla může být "jen" diváka pobavit.
(zadáno: 3.1.2016)
Jedna z těch inscenací, jež by měl každý vidět... A pokud možno se nad zhlédnutým důkladně zamyslet. A na základě výsledků změnit svůj život. Může mít však divadlo v dnešní době takový účinek? To už je ale otázka odvádějící pozornost od tématu. Zajděte na inscenaci a uvidíte.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Přiznám se, že nechápu zdrženlivost kolegů, zasazení putinovského Ruska do historického kontextu s ukotvením v případu Anny Politkovské je více popis než umělecká fabulace, to, že výsledek vyznívá jako krutá obžaloba bez vyváženosti obhajobou je "problém" na straně pozorovaného spíše než pozorujícího. Též propojení obsahu s formou považuji za zdařilé, celkově jde pro mě o mimořádný projekt, který naplnil své ambice a rozhodně stojí za zhlédnutí.