Jiří Koula

viz blog

35% Nešťastná inscenace, jejíž problémy pramení už z nepovedené dramatizace. Jako divák říkám, že kdyby po hodině oběsili všechny možné podezřelé podle hesla "Zabte je všechny! Bůh už si je nějak přebere.", mé hodnocení by to zvedlo o desítky procent (i proto, že mi bylo zcela lhostejné, kdo je vrah). Naproti tomu obdivuji Petra Mikesku, naučit se takové množství textu je vskutku pozornosti hodný výkon.

Návrh, že by tento text mohl být v OLDstars inscenován, byl původně zmíněn spíše žertem, avšak stalo se, že Martin Satoranský skutečně stanul před výzvou se s ním nějak popasovat. Co s tím? Satoranského odpověď je vyšponovat komiku ad absurdum, nasadit zběsilé tempo a zároveň pečlivě kontrolovat jednotlivé nástupy, aby to vnitřně fungovalo. Výsledek? Vlastně docela pozitivní, je to dostatečně expresivní i krátké na to, aby se divák pobavil a přitom nestihl začít přemýšlet nad tím, jaká je to vlastně blbina.

Nepravděpodobný příběh? Snad. Nemožný příběh? Nikoliv. Přiznávám, že jsem se jím nechal unést jednak pro něj samotný, jednak kvůli výkonu Stanislava Zindulky. A nezatracuju ani Jakuba Zindulku, snad proto, že jinými vyčítané nedostatky jsem si pro sebe dokázal interpretovat "postavotvorně".

viz blog

Kdysi dávno možná délka byla skutečně 1:35x, mně se však dostalo vánočního speciálu 3:15. A bavit se tři hodiny vtipy na témata hetero sex, homo sex, jak říkat penisu, plešatění a povadlé břišní svaly, na to jsem byl příliš střízlivý.

Jediná dramatická linie, která rozhodně měla šanci zaujmout, se v té záplavě testosteronového humoru tentokrát utopila.

"Teď už se tu bavíme jen my tři." (Maroš Kramár ke svým kolegům po jedné z delších než krátkých improvizací)

Vše o ženách v necelých dvou hodinách, mnoho pozitivního nečekejte. Co to vypovídá o ženách? A co to vypovidá o mužích, kteří jsou pro jejich přízeň schopni čehokoliv?

Jen škoda závěru, sice chápu potřebu dát inscenaci nějaké zakončení, ovšem v tomto případě si skutečně nejsem jist, že to bylo nutné a přínosné.

Ano, Veronika Gajerová a Aleš Procházka hrají opravdu výborně, skvělá mi přišla též stylizace Dany Syslové, překvapivě dobrý i Miroslav Vladyka, aní ostatním hercům nemám co vytknout. Jen hra samotná je... řekněme bezelstná.

55% Inscenace, na níž se všichni tvůrci jistě dosyta "vyblbli" a nelze jí upřít určitou atmosféru... Ovšem jaký je důvod ji zhlédnout? Nevím, snad "pro ten pocit".

65 % Nechť je hned v úvodu jasno, inscenace Adama Skaly a Martina Satoranského Všechno, co v nás zkurvili komunisti je nejspíše právě tím divadlem, které bych dělal já, kdybych to uměl. Více viz blog.

Ano, Daniel Krejčík má obdivuhodnou schopnost udusit vás vlastní niterností... No jo, jenže co z toho? Více viz blog.

Ale jo, dobře odvedené řemeslo uznávám, jenže ta hra je v dnešní době notně vyčpělá a ve srovnání s realitou až dětsky naivní, v základních rysech je sice pravdivá dnes stejně jako před padesáti lety, jenže říká asi tolik, že auto jezdí rychle, protože má pod kapotou sílu sta koní. Je to sice pravda, ale zájemce o fungování automobilů neuspokojí.

Myšlenka reprodukovat televizní skeč, aby se vyjevila jeho trapnost, mi nepřišla šťastná, výsledkem je totiž nutnost sledovat trapnou scénu. A využít (ne-li přímo zneužít) k ní Ivanu Uhlířovou je zločin. Jinak ale vcelku dobře zpracovaná nepříliš dobrá hra.

44,99% Ložnice letitých manželů, ona na zádech, on na ní "cvičí jak zamlada", zatímco ona nepřítomně sleduje strop a přemýšlí, že by bylo třeba ho vymalovat. Náhle on, aniž by "dosáhl svého", vstává a jde se dívat na fotbal. Chcete-li se vcítit do ní, zkuste Vyhnance, podivně nevzrušivou inscenaci s ještě podivnější (ne)pointou, jež sice má své rozumem ocenitelné kvality, leč právě rozum je tím jediným, co může spojit jeviště s hledištěm.

Sečteno a podtrženo, Gerta je jen jedna a stojí sama mimo jakékoliv srovnání, takže... Děkuji. Více viz blog.

Jo, takhle má vypadat Tučková převedená na jeviště, byť v Brně pro domácí publikum inscenace jistě vyzní důvěrněji než při hostování v Praze. Na druhou stranu mám pocit, že by se z tématu dalo vytěžit o dost víc.

65 % Krásná ukázka, jak udělat rozhlasovou hru na jevišti. Škoda jen, že je to "drábkovina", míra "ujetosti" postupně přesáhla pro mě snesitelnou úroveň.

64,99% A mně se to celkem líbilo, námět pro steampunkovou poetiku Aqualungu jako stvořený (vlastně bez toho jako), pravdou ale je, že se o nějaké přesvědčivé rozdmýchání minulých plamenů nejedná.

54,99 % Jemně inscenovaná procházka je ve výsledku spíše chůzí od výjevu k výjevu než ucelenou výpravou odněkud někam či za něčím.

Hodnotím s asi ročním odstupem a musím přiznat, že mé vzpomínky na tuto inscenaci skutečně plavou na vodě, ze zákoutí mysli matně lovím pocit, že se mi to vlastně docela líbilo, při urputném soustředění si vybavím sem tam nějaký obraz... Stručně řečeno představení, jež možná pobavilo, ale nezanechalo naprosto žádný dojem.

74,99% Na Ungelt neobvykle živá inscenace, prý díky Janě Strykové, čemuž rád věřím. Text je sice značně předvídatelný a příběh dopadne prostě tak, jak dopadnout musí, protože cokoliv jiného by bylo "trapné a hloupé", přesto jsem se bavil a večer utekl, ani nevím jak.

55 % Rozmělněné Stíny (Eurydiké říká). Zatímco Stíny byly hektickou jízdou bez místa k nadechnutí, Vztek si zvolil pozvolnější tempo. Vyjevení dnešního úpadku skrze historickou dekadentnost je zajímavý (byť ne tak úplně originální) nápad, který rozhodně funguje, jenže ani ten nezakryje během představení se vtírající myšlenku, že Jelinek je lepší si přečíst než vidět na jevišti.

74,99 % Inscenace, u níž jsem si uvědomil, jaký potenciál by mohlo mít spojení nového cirkusu s klasickou činohrou, obsahovala totiž několik tak silných divadelních obrazů, že jejich užití v běžné inscenaci by mi nepochybně přivodilo divácký orgasmus. Bez jasně artikulovaného významu však zůstává zážitek příjemný, leč nikoliv vrcholný.

viz blog