Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1596)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.1.2016)
75 % Extrémní divadlo zobrazující extrémní podmínky, extrémní divácký zážitek. Druhá část je ve srovnání s první nápaditou a působivou paralelou, jež tvoří pravé poselství celku, nesoulad ve fyzickém prožívání mi však přesto přinesl drobnou rozmrzelost.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Přiznám se, že nechápu zdrženlivost kolegů, zasazení putinovského Ruska do historického kontextu s ukotvením v případu Anny Politkovské je více popis než umělecká fabulace, to, že výsledek vyznívá jako krutá obžaloba bez vyváženosti obhajobou je "problém" na straně pozorovaného spíše než pozorujícího. Též propojení obsahu s formou považuji za zdařilé, celkově jde pro mě o mimořádný projekt, který naplnil své ambice a rozhodně stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Muži jsou muži, testosteron je nerozlučně spjat s agresivitou. Pro její vybití je v přírodě dostatek prostoru, co si s ní však počít v civilizaci? Působivá inscenace, v níž jsou všechna "proč" objevivší se v průběhu mrazivě názorně zodpovězena v závěru.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Dramaturgyně Martina Kinská napsala hru a posadila se zároveň do režisérského křesla, což se projevilo tím, že v této inscenaci chybí režisérské ego, je čistá v tom smyslu, že v ní nenajdete žádné výstřelky sloužící jako prohlášení "Zírejte, co umím." Inscenace je vůbec celá ženská v tom smyslu, že jednotlivé příspěvky slouží celku, totiž výpovědi pětice žen tak či onak spjatých s nacismem. I přes tento pokorný přístup (či díky němu?) je však inscenace bytostně divadelní, ve studiu Švandova divadla se zrodil další malý klenot.
(zadáno: 3.1.2016)
Nezbývá mi než souhlasit s kolegy, krásný text, krásná inscenace, Michal Isteník je parní lokomotiva s uhlákem naplněným po okraj. Akorát bych to neformuloval tak, že takové divadlo má smysl, spíše tato inscenace ukazuje, že divadlo jako takové má smysl.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Kellyho text se stal mým kandidátem na inscenování už při zhlédnutí scénické črty Divadla Letí, umístění do bytového divadla a výkony Moniky Zoubkové, Jany Plouhara i Marka Němce pak vedly k vytvoření inscenace, jež rozhodně stojí za zhlédnutí.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Mé první setkání s letošními činoherci, jímž si mě zcela získali (a to natolik, že nebudu vyzdvihovat Matyáše Řezníčka ani Evu Hacurovou), navíc jde o hru, která má smysl.
(zadáno: 3.1.2016)
Neskutečně procítěná inscenace, Marek Menšík na Hrad! Vlastně ne, jen ať dále hraje divadlo radši na jevišti. Viděno zatím jen dvakrát a pokaždé ukápla nejedna slza, tohle nelze nemilovat. Inscenace je prý určena dětem, ale přijde mi, že je jí pro ně škoda.
(zadáno: 3.1.2016)
75 % Motiv trapně nuceného veselí na rodinném setkání je tak omšelý, že se jeví jako velká odvaha se k němu vracet. Ansámbl Slováckého divadla pod vedením Anny Petrželkové však dokazuje, že i stokrát řečené (a prožité) lze podat zajímavě.
(zadáno: 12.11.2015)
Helena a její chlapci? Erika a svoji chlapci! Národ sobě, chapi v sobě... Když ono je to všechno tak komplikované. A v jednoduchosti je síla, heteronormativní konzervativní bílá síla. Skloňme hlavy v tiché modlitbě k Hlasu Eriky Stárkové, Jiří Böhm je dobrým knězem. Když jsi v tísni, řekni to písní. A jsi-li v jiném stavu (ne v tom, když v tom), tak klidně taky. Jsi osamělý? Tak spolu rozjeďme nějaký projekt. A hlavně, na tohle byste babičku nevzali. Na tohle by babička nevzala vás.
(zadáno: 20.10.2015)
75 % viz blog
(zadáno: 16.10.2015)
75% viz blog
(zadáno: 27.9.2015)
84,99% viz blogblog
(zadáno: 26.4.2015)
Vznikne-li z této inscenace záznam (a to by měl), prosím o dvě verze. Jednu standardní, jež zachytí souhru všech složek, druhou zabírající celou dobu obličej Ljuby Krbové, protože odtud prýští čistá divadelní magie.
(zadáno: 25.3.2015)
viz blog
(zadáno: 25.3.2015)
84,99% Sečteno a podtrženo, vyjděte ze svých mramorových paláců, jako moudrý panovník oblečte poutnický šat a vydejte se k prameni čisté divadelnosti. Cesta je to radostná a nyní vám již není skryta, odměnou vám možná bude, že až se vrátíte, uvidíte i svá sídla v novém, jasnějším světle. U mě osobně je výsledkem prozření, Průstřel Rackem mi poskytl klíč, kterým můžu dešifrovat kompletní strukturu Čechovova textu (což se předtím tak docela nepodařilo třem jeho plnohodnotným inscenacím, jež jsem měl v minulosti možnost zhlédnout). Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2014)
Šťastné spojení vtipu a "citu pro dnešek" Petra Kolečka, pohybové poetičnosti Adély Laštovkové Stodolové a herců, kteří na sebe slyší. V Rubínu mají další inscenaci, kterou se můžou chlubit (a klidně i nehorázně chvástat).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Inscenace, která mi dlouho unikala, ale nakonec jsem ji ještě stihl. Rozhodně nelituju, dle návodu jsem nechal mozek ve foyer a nechal ji na sebe působit. A dámy a pánové, byla to jízda!
(zadáno: 27.12.2014)
75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 27.12.2014)
Tuto inscenaci soukromě považuji za malý klenot, těžko o tom však přesvědčím někoho jiného, základní problém spočívá v tom, že výtky vznesené na její adresu jsem si interpretoval tak, že zapadají do celkového vyznění (byť si sám myslím, že to tak Ladislav Smoček nemyslel).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Dvacet pět let naší historie směstnaných do dvou hodin v okouzlujícím balení Jiřího Adámka. Že na jevišti Národního divadla (byť Nové scény) uslyším alikvotní zpěv (v tak zdařilém provedení), toho bych se nenadál. To je ale jen třešnička na dortu napůl depresivní a napůl shovívavě úsměvné reflexe našeho dohánění západu vlastní cestou, na níž jsme poněkud zabloudili.
(zadáno: 27.12.2014)
84,99% Dala by se vyzdvihnout už předloha, šlo by chválit herecké výkony... Hlavní hvězdou této inscenace je však souhra scénografa Karla Čapka s režisérem Mikolášem Tycem, tak "rozmanitý minimalismus" se jen tak nevidí, sem by se mohli mnozí chodit učit.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Prostě mužská verze Zakázaného uvolnění, co k tomu více dodat. Snad jen, že "originál" je o něco povedenější.