Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1596)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.12.2014)
75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 23.11.2014)
Herecký koncert, jazyková hostina, divadelní orgie... Ne láska prochází žaludkem, ale celý život proudí touto kuchyní, to nejde popsat, to musíte vidět!
(zadáno: 30.6.2014)
Plně se ztotožňuji s hodnocením Jiřího Landy co do kladů i záporů, přispět můžu už jen dojmologií, celou hodinu jsem Janu Jankovskému visel na rtech jak puberťačka rockové hvězdě a mít s sebou plyšáka, tak ho po něm na konci hodím.
(zadáno: 7.4.2014)
75% Napsat o této inscenaci cokoliv relevantního by znamenalo napsat více, než je vhodné. Takže jen bravo, tleskám odvaze, myšlence i realizaci, pro mě osobně šlo o dost možná velmi podstatný krok v objevování divadla a jeho místa ve světě.
(zadáno: 17.3.2014)
Nepravděpodobný příběh? Snad. Nemožný příběh? Nikoliv. Přiznávám, že jsem se jím nechal unést jednak pro něj samotný, jednak kvůli výkonu Stanislava Zindulky. A nezatracuju ani Jakuba Zindulku, snad proto, že jinými vyčítané nedostatky jsem si pro sebe dokázal interpretovat "postavotvorně".
(zadáno: 17.3.2014)
75% Hustokrutopřísnej meganářez! Nevím, na čem tvůrčí tým během přípravy této inscenace ujížděl, ale vidět něco takového v Činoherním klubu je opravdu osvěžující.
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace tak napěchovaná humorem neurážejícím divákův intelekt, že jí rádi odpustíte, že je vlastně o ničem... A nebo o všem, záleží na úhlu pohledu. Nejde však o čistokrevnou komedii, zhusta se objevují i poetické obrazy a vážné tóny, vše promícháno v přirozeně působící celek. Dobře odvedená práce od všech účinkujících i režisérky Martiny Krátké.
(zadáno: 17.3.2014)
Zjevení. Opakovaně jsem četl o tom, že kořeny českého divadla leží v lidové tradici, chyběl mi však přesvědčivý důkaz. A toho se mi konečně dostalo, Vojna v Disku propojuje bezelstně prostou poezii českého venkova s rafinovanou hudbou, choreografií a recitací, čímž vzniklo dílo, v němž spolu koeexistují a zároveň se obohacují přirozená i syntetická složka, slovesný i jevištní substystém. Ač by se dalo nalézt nemálo nedostatků, je i tak Vojna inscenací, kterou by měl vidět každý, kdo se zajímá o divadlo.
(zadáno: 17.3.2014)
Přesně to, co praví anotace, veřejná intimní zpověď, mnoho "aha", "přeéésněéé", "drsnýýý", "uf", "to snad ne"... momentů... Možná až příliš mnoho, ve výsledku totiž tvoří proud, který mě spíše otupil a znemožnil opravdové vcítění se. I tak ale inscenaci doporučuju k návštěvě, protože za to prostě stojí.

Edit: Po zhlédnutí "diskové derniéry" zvyšuji hodnocení o deset procent a být každá repríza takováto, šel bych jistě ještě výše.
(zadáno: 17.3.2014)
Intelektuální hodokvas pracující však primárně s tím, co je umělcům bližší, totiž s emocemi, inscenace, v níž si "to své" může najít téměř každý. Poselství textu je kluzkým úhořem, jenž do samého konce divákovi uniká v kalných vodách hutných dialogů, přičemž cestou obsáhne diskusi na téma "co je to umění". Připočtěte strhující výkon Miroslava Etzlera, s nímž vcelku zdatně drží krok Martin Kraus, a je tu počin, který si dost možná najde místo v úvahách o příští výroční anketě.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Inscenace pohlížející na světy zdravých a hendikepovaných bez obvyklých klišé, takže si může dovolit vyjevit i takové postřehy, jako že postižení z nikoho nečiní automaticky světce (aneb vozíčkář nemusí být nutně dobrý člověk) či že tolerance zdravých má své meze (aneb můžete se snažit ze všech sil pomáhat, ale vaše síly nejsou nevyčerpatelné). Zároveň jsem se opět přesvědčil, že VerTeDance nabízí srozumitelné pohybové divadlo, u něhož nepadne většina mé pozornosti na otázku "co tím sakra chtěli říct".
(zadáno: 17.3.2014)
75% Neuvěřitelný zážitek, mladíček jménem David Šír si nasadí hučku a brýle a ejhle, je tu Felix Holzmann. Nejde o parodii ani epigonství, spíše o reinkarnaci. Holzmannův humor žije dál a ač jsem si myslel, že to není zrovna můj šálek čaje, David Šír mě přesvědčil o opaku.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Enron není hra o lidech, ale o systému. Michal Dočekal to pochopil a podařilo se mu divadelními prostředky přiblížit jednotlivé jeho prvky. Pád Enronu (a odkrytí za ním stojících praktik) snad mohl být příležitostí se poučit... Jenže tato událost naopak bledne v porovnání s tím, co mělo přijít a vyústilo v celosvětovou ekonomickou krizi. Lidská hloupost v kombinaci s hamižností zjevně nezná hranic.
(zadáno: 17.3.2014)
Hořce komediální pohled na současné třicátníky, jimž začíná ujíždět partnerský vlak, je v podání Bezručů zážitkem, který rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Devadesátá léta dvacátého století ve vší "kráse", nabytá svoboda, s níž si jedni neuměli poradit a druzí toho zneužili, záplava značek dobývající nové území pro čirý konzum a v principu nevinná a zbytečná revolta mladých, velký mejdan, který zaplatil malý člověk.
(zadáno: 17.3.2014)
Divadelní tornádo, inscenace, jež extrémně zábavnou formou skrze zasazení do možné blízké budoucnosti podává depresivní zprávu o přítomnosti s využitím mnoha odkazů na kulturní dědictví minulosti. To, že jsou tvůrci amatéři, jim umožňuje být plně svoji, ve spojení s profesionály však vznikla zároveň neoddiskutovatelná estetická hodnota. Tohle prostě musíte vidět.
(zadáno: 4.11.2013)
84,99% viz blog
(zadáno: 7.9.2013)
75% Naprosto unikátní projekt, pro jehož plné vstřebání by byla třeba opakovaná návštěva, ideálně tak tři večery po sobě.

Ač mě osobně mrzí upozadění mystična ve prospěch světské stránky, stejně věřím, že se za pár let probudím, vzpomenu si a poděkuji si, že jsem byl při tom.
(zadáno: 6.9.2013)
84,99% viz blog
(zadáno: 26.8.2013)
75% Přidávám se k všeobecnému pění chvály na tuto inscenaci, přeju jí všechny ceny, které získá... Za sebe ale musím říct, že mě neoslovila na nějaké hlubší úrovni, viděl jsem po všech stránkách perfektně zvládnuté řemeslo, nejsem ale s to říci cokoliv navíc.
(zadáno: 26.8.2013)
Fungující paralela mezi Mayovým příběhem a událostmi našich časů s poselstvím, že se dnes už sotva můžeme uchýlit k romanticky ostrému dělení na dobro a zlo. Jo a taky skvěle zahraná značně zábavná inscenace (kde však humor nezastíní poselství).
(zadáno: 26.8.2013)
75% Nevidět tuto inscenaci, sotva bych věřil, že je Foglarův komiks ilustrovaný Janem Fischerem možno převést na jeviště se zachováním rychlošípáckého vidění světa i "vizuálu". V Příbrami ale dokázali, že to lze, a výsledek je prostě kouzelný.
(zadáno: 26.8.2013)
Stručná historie dvacátého století, kterou prostě musíte vidět!
(zadáno: 25.8.2013)
75% Písně a k nim kontrastní fragmenty hry Ubu se baví vytváří "plnokrevný celek" nedovolující divákovi ustrnout v jedné poloze.