Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 14 > >>

(zadáno: 5.1.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, Rozlučka 2 je inscenací zábavnou i po čertech pravdivou, pravděpodobně právě proto, že muži jsou nahlíženi z velké části zvenčí, totiž ženským pohledem. Takže šup šup pro lístky, tohle chcete vidět. Více viz blog.
(zadáno: 3.1.2017)
64,99 % Sečteno a podtrženo, pokud jste přečetli tento blog, inscenaci vám mohu doporučit. Jen mi pořád vrtá hlavou, zda je to žádoucí závěr. Více viz blog.
(zadáno: 1.1.2017)
Návrh, že by tento text mohl být v OLDstars inscenován, byl původně zmíněn spíše žertem, avšak stalo se, že Martin Satoranský skutečně stanul před výzvou se s ním nějak popasovat. Co s tím? Satoranského odpověď je vyšponovat komiku ad absurdum, nasadit zběsilé tempo a zároveň pečlivě kontrolovat jednotlivé nástupy, aby to vnitřně fungovalo. Výsledek? Vlastně docela pozitivní, je to dostatečně expresivní i krátké na to, aby se divák pobavil a přitom nestihl začít přemýšlet nad tím, jaká je to vlastně blbina.
(zadáno: 1.1.2017)
Nadmíru šťastné spojení autorky dramatizace a režisérky Věry Herajtové s Divadlem D21. Hravá inscenace, v níž se pozoruhodně těsně propojuje dětský pohled s šedým dospěláctvím a nadpřirozenem, prostor se scénou, scéna s rekvizitami, rekvizity s herci, herectví s muzikálností, neotřelá interpretace ústřední postavy stejně jako řada divadelně realizačních překvapení... Až mi přijde škoda, že tuto krásu je možno zhlédnout jen párkrát kolem Vánoc.
(zadáno: 1.1.2017)
Oceňuji konzistenci dramaturgie Meetfactory, jde o další inscenaci, která mě zcela míjí. Sice má svou atmosféru a jsem schopen v ní sem tam identifikovat komentář k tématu sebevraždy, ovšem nahlíženo jako celek může vyzdvihnout leda fyzickou kondici Kateřiny Dvořákové.
(zadáno: 1.1.2017)
Souhlasím s kolegou Holubcem, že text není žádná pecka. Naproti tomu mě ale inscenace díky herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného pod vedením Martina Satoranského opravdu bavila, takže hodnotím výrazně výše.
(zadáno: 1.1.2017)
Jasně, Tři sestry jsou o touze po lepším životě, o nenaplněných snech a nadějích, to všichni víme... Jenže já to až při této inscenaci konečně i pocítil, děkuji hereckému souboru za výkony, jež mě oslovily, i Tomáši Töpferovi za čistou inscenaci.
(zadáno: 1.1.2017)
75 % Brussig cajk, Zielinski cajk, Hampl megacajk. Na inscenaci lze nahlížet z několika úhlů, fandíte-li fotbalu, užijete si ji doslovně, pokud ne, můžete se i tak náramně pobavit. A pokud jste rozumbradové, můžete se v tom přehrabovat, dumat o tom, co je to za svět, v němž jsou za superstars jedinci, kteří kromě kopání do míče umí už jen dýchat, případně se v úvahách zatoulat k obecnému přínosu "strážců pravidel" i v jiných oblastech.
(zadáno: 1.1.2017)
Co se k této inscenaci dá říct, je to prostě Adámek obcující s jazykem v rozmanitých polohách, pocitovka, kterou nejspíš ani nemá cenu snažit se nějak pochopit. A je to celkem krátké a zábavné.
(zadáno: 1.1.2017)
Připravte si kamení, doznávám, tuhle hru moc nemusím, přijde mi, že aby mi něco dala, musejí se tvůrci hodně snažit, aby zamaskovali, že tak, jak je napsaná, za uvádění nestojí. A přesně to v OLDstars učinili, pro mě "topornou rozvernost" originálu nahradili vlastní hravostí, inscenace je to zábavná a dynamická a vidíte-li ji společensky znaveni po celodenním divadelním maratónu, přijde vám zábavné třeba i to, že se na scéně objeví někdo, kdo by tam vůbec být neměl, do atmosféry tohoto kousku to vlastně výborně zapadlo.
(zadáno: 1.1.2017)
64,99 % Jedna z nejpodivnějších inscenací, jaké jsem kdy viděl, rád bych napsal více, ale mé dojmy zůstávají oblakem hašišového dýmu, opojné a neuchopitelné. Chcete-li vědět více, nezbude vám, než na inscenaci vyrazit, za ten zážitek to fakt stojí.
(zadáno: 1.1.2017)
Souhra vysoce kontrastní dvojice Jan Horák - Lukáš Ruml mě bavila natolik, že mnou samotný Huvarův text vlastně jen tiše proplul, na rozdíl od kolegy Holubce jsem si odnesl právě jen ten pocit "prdele z lapáku".
(zadáno: 1.1.2017)
Text Dey Loher je mozaikou seskládanou ze zpočátku nesouvisejících výjevů a náhledů různých postav, jež by však v závěru měla vypadat jako celek. Inscenace Tomáše Staňka je vizuálně působivá, avšak k onomu závěrečnému propojení a náhledu u mě nedošlo.
(zadáno: 1.1.2017)
Pomona, podivné místo podivného města v podivném světě, realita nebo hra, co je zajímavější, co je skutečnější? Globální ojeb, multidimenzionální periferie, v centru všeho je však stále člověk. Letošní činoherci jsou šikovní a českému divadlu do nového roku přeju, aby spolu Jan Holec a David Košťák vydrželi ještě zajímavý počet inscenací.
(zadáno: 1.1.2017)
Inscenace, v níž se mladí herci snaží nějak popasovat se svými rolemi a občas jim to i vychází, jenže co je to platné, když tento Strindbergův text potřebuje jasný režijní výklad, který zcela chybí? Snad je tento počin aspoň ku prospěchu hercům, divákům ho moc doporučit nemůžu.
(zadáno: 1.1.2017)
55 % Kosmoložka a včelař, žena a muž. Text se sice zaštiťuje velkými tématy, ta jsou však jen kulisami, v nichž se odehrává nepříliš zajímavá hra s poselstvím, že na vztah je třeba dvou lidí, kteří na něm budou neustále pracovat, protože každý krok je nejistý a stát se může cokoliv. Celý tvůrčí tým se sice snaží z něj vykřesat živou inscenaci a toto úsilí je hodno obdivu, ovšem i tak ve mně výsledek budí spíše rozpaky.
(zadáno: 1.1.2017)
Letošní "alterna" je opravdu, ale opravdu alternativní. U této inscenace oceňuji práci s loutkou, některé výjevy jsou prostě nádherné, naproti tomu anotace tvrdí, že jde o pokus o adaptaci předem odsouzený k neúspěchu, což potvrzuji, dost nerad bych se snažil na základě viděného rekonstruovat aspoň v hrubých rysech předlohu.
(zadáno: 1.1.2017)
Tak tohle je první "dianiškovka", která mě minula. Sice ji rozumově můžu přijmout jako sondu do mysli člověka na pervitinu, ale abych si ji i užil, musel bych se nejspíš sám sjet. Sice to bude hodně nefér, ale když to srovnám s co do tématu podobným filmem Strach a hnus v Las Vegas, z toho jsem nadšený i za střízliva. Ale ano, tvrzení, že Dianiška není Gilliam, není zrovna dvakrát objevné.
(zadáno: 1.1.2017)
Inscenovaný koncert s jasným poselstvím, který sice funguje, ale imho trpí dvěma standardními problémy, jednak je jako politické gesto naivně přímočarý, hlavně ale uvádění ve VILE Štvanice znamená přesvědčovat přesvědčené, ve výsledku tak jde o poplácávání se po zádech v hloučku těch, kteří spolu mluví.
(zadáno: 1.1.2017)
Tak toto je lahůdka, voiceband/kabaret/pásmo scének/výjevů, původně jednorázová akce, jež se naštěstí opakuje, účinkující tematizující sami sebe - profesně i osobně - coby představitele lidstva, divadlo odrážející realitu vnitřně i zvenčí.
(zadáno: 1.1.2017)
Přikláním se k hodnocení (a vlastně i pohledu) Jendy Matouška. Inscenace v první části až na hraně únosnosti rozvleklá a spíše předstírající, že o něčem hlubokém vypovídá, než aby tak skutečně činila, vizuálně a hudebně působivá, v druhé půli konečně pár zajímavých scén. Herecky vyzdvihnu Jacoba Erftemeijera nejspíše hlavně za to, že není součástí onoho "úmorného orloje hnusu", který ostatní herce paralyzuje. Krysař Kláry Cibulkové je zajímavě vystavený, "autistická" stylizace má svůj smysl a herečka se jí zdatně drží, jenže na dvě hodiny mi to přišlo málo.
(zadáno: 1.1.2017)
64,99 % Přiznávám, fotbal mi nic neříká, naštěstí Knoflíčkův příběh nabízí víc. Přiznávám, Divadlo D21 mám rád, naneštěstí mám pocit, že tvůrci tak docela nevěděli, jak onen příběh "divadelně ukočírovat", což v je druhé půli dost vidět. Přesto jsou přítomny ingredience, kvůli nimž do "Déčka" chodím, hravost v nápadech i provedení a muzikálnost (jmenovitě se klaním Kristýně Podzimkové, která se kvůli této inscenaci naučila hrát na cimbál). Pokud fandíte fotbalu či dokonce přímo Slávii, asi budete nadšeni, ale i nám, kteří jsme imunní vůči kouzlu kulatého nesmyslu, má inscenace co nabídnout.
(zadáno: 1.1.2017)
55 % Velmi jsem se těšil, až Činoherní studio tuto inscenaci do Celetné přiveze. Bohužel oproti prvnímu dílu tradičnější pojetí sice možná znamená, že byl děj přehlednější, ale hlavně mě to osobně mnohem méně bavilo, navíc z toho "činoherácké úlety" občas poněkud trapně trčely.
(zadáno: 1.1.2017)
Činohra, pantomima, fyzické divadlo, loutkohra, předčítání, práce s rekvizitou, emoční cvičení, drastická pohádka s veselou vsuvkou, čeština, němčina... Divadelní eintopf, který se však vyznačuje kompaktní chutí, kupodivu to celé opravdu drží pohromadě. Tohle jinde neuvidíte.
(zadáno: 1.1.2017)
74,99 % Nemám rád grotesky. Tedy aspoň jsem si to myslel, než jsem zhlédl Chaplinovy děti. Tleskám všem čtyřem hercům (tedy třem herečkám a jednomu herci) za to, že mě náramně pobavili (no dobře, tvůrčímu týmu v zákulisí též), a Tereze Terberové pak ještě jednou, protože takovou tvárnost a proměnlivost obličeje i těla aby jeden pohledal.

Další stránky hodnocení: << < 6 7 8 9 10 11 12 13 14 > >>