Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1567)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.1.2017)
Činohra, pantomima, fyzické divadlo, loutkohra, předčítání, práce s rekvizitou, emoční cvičení, drastická pohádka s veselou vsuvkou, čeština, němčina... Divadelní eintopf, který se však vyznačuje kompaktní chutí, kupodivu to celé opravdu drží pohromadě. Tohle jinde neuvidíte.
(zadáno: 1.1.2017)
74,99 % Nemám rád grotesky. Tedy aspoň jsem si to myslel, než jsem zhlédl Chaplinovy děti. Tleskám všem čtyřem hercům (tedy třem herečkám a jednomu herci) za to, že mě náramně pobavili (no dobře, tvůrčímu týmu v zákulisí též), a Tereze Terberové pak ještě jednou, protože takovou tvárnost a proměnlivost obličeje i těla aby jeden pohledal.
(zadáno: 1.1.2017)
Viz blog Lukáše Holubce.
(zadáno: 1.1.2017)
Tahle inscenace je téměř výborná, přináší text, který se u nás neuvádí, scéna je působivá, herci hrají po celou dobu s obdivuhodným nasazením, režisérka Ewa Zembok zdařile buduje atmosféru (i když, proč ty hudební vložky?), poselství je jasné a zároveň ne přímočaré. Tak proč nehodnotím výše? Protože je neúměrně dlouhá, když svou prvotinu nezvládl ukočírovat Marius von Mayenburg, mohla tak učinit aspoň dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková, věřím, že by se dal text seškrtat na polovinu, aniž by se ztratila jediná myšlenka.
(zadáno: 1.1.2017)
Občas se to stane, inscenaci jsem zhlédl před dvěma měsíci, poznamenal si procentuální hodnocení bezprostředního dojmu... A nyní, když se k ní chci vyjádřit, už si ji vůbec nevybavím. Nejspíše tedy šlo skutečně o klauzury, kde jsem ocenil akorát hereckou stránku.
(zadáno: 1.1.2017)
65 % Přiznávám, že já režii Josefa Kačmarčíka neinvenční nazvat nemohu. Jeho nápady mě nejprve bavily samy o sobě, aby pro mě v závěru získaly i hlubší smysl. Po herecké stránce pak oceňuji Jakuba Kropáčka, Hana Mikulková mě naopak tak úplně nepřesvědčila právě ve finále.
(zadáno: 1.1.2017)
Miro Gavran napsal chytře vtipnou (byť nepříliš objevnou) hru, herci pod vedením režiséra Jakuba Šmída ji náležitě rozpohybovali (k čemuž jistě přispěla i úprava textu Kristýnou Čepkovou a Šmídem). Životem poučení a cyničtí Tolstí v podání Tomáše Kobra a Diany Šoltýsové versus mladí a naivní Čechovovi Jiřího Böhma a Natálie Řehořové, to vše zabaleno do řady Šmídových nápadů, to rozhodně stojí za návštěvu.
(zadáno: 1.1.2017)
Dva vojáci v pouštním bunkru, horko, žízeň, strach, paranoia... Vojtěch Bartoš s Markem Mikuláškem hrají přesvědčivě, zbytek tvůrčího týmu též odvádí kvalitní práci, hodnotil bych výše nebýt závěrečného opakování, jež můj dojem neumocnilo, ale naopak rozmělnilo.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, možná je inscenace od Pantheon production podařená, nevím, neviděl jsem ji celou, utekla mi pro mě nejpodstatnější část. Ale z toho, co jsem viděl, mi přišla docela slibná, a jak už jsem psal na začátku, třeba bude mít větší štěstí než já. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
74,99 % Sečteno a podtrženo, Podivný případ se psem v Kalichu není slaďák, nad nímž byste uronili Kunderovu druhou slzu, ale poctivá inscenace, která jde vlastní nevyšlapanou cestou. A její krok je pozoruhodně jistý. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, ač se na první pohled mohou inscenace vystavěné na Dianiškových textech zdát jen jako blbinky pro pobavení (svého specifického publika, nejsou a ani se nesnaží být pro každého), nahlédneme-li pod tuto masku, můžeme spatřit samotné základy lidskosti či konkrétního uspořádání společnosti. A to platí aktuálně hlavně pro Mlčení bobříků. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, kdo jó chce, ten si na té inscenaci mouchy najde, což ale nic nemění na tom, že je to pozornosti a doporučení hodný počin. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, Tygr v tísni vytvořil inscenaci, která jako celek tu ze Studia Hrdinů strčí hravě do kapsy. Už jste ji viděli? Ne? Tak to musíte! Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, uznávám, že za Morčaty stojí kvalitně odvedené řemeslo celého týmu a výsledek je dost možná právě takový, jak si tvůrci přáli. Má-li však tato inscenace své cílové publikum, já do něj holt nepatřím. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
Sečteno a podtrženo, Pomezí je projekt, za nímž stojí nesmírné úsilí a je to vidět, tolik rozmanitosti a detailů na jednom místě zkrátka jinde neuvidíte a nezažijete, jde o zcela unikátní počin, který stojí za návštěvu už pro svou atmosféru, a byť je pro mě divadlo především studnicí příběhů, přál bych si, aby šlo o vlaštovku, která to jaro udělá. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
Sečteno a podtrženo, pokud jsou pro vás Smolíkovi jen soubor jmen a vzpomínka na svébytnou animaci a máte zároveň rádi české rodinné komedie z minulého století (či režimu), pak si tuto inscenaci pravděpodobně užijete. Pokud byste ale chtěli "ty Smolíkovy", pusťte si radši seriál. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
64,99 % Sečteno a podtrženo, když jsem z Nicka odcházel, mísily se ve mně dva pocity, na jedné straně uspokojení z docela dobrého divadla, které bych mohl doporučit, naproti tomu až zarážející absence naplnění závěru anotace. Když si ale toto očekávání odpustíte, pak Nick za návštěvu stojí. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
Sečteno a podtrženo, při sledování inscenace Studia Hrdinů se sice můžeme pousmát nad marným snažením Simone Weilové najít své místo, můžeme s ní soucítit jako s konkrétní ženou v konkrétní době na konkrétním místě, oboje jsou však příliš slabé závoje, než aby zakryly, nakolik se nás její příběh (do)týká. Více viz blog.
(zadáno: 29.12.2016)
84,99 % viz blog
(zadáno: 3.12.2016)
Viz blog.
(zadáno: 8.11.2016)
Přečtěte si blog Lukáše Holubce, k němu už není co dodat.
(zadáno: 2.11.2016)
74,99 % Inscenace podle mě rozhodně stojí za návštěvu, neboť na zdánlivě malém prostoru nabízí poměrně komplexní obraz dnešního světa, tedy aspoň těm, kteří jsou ochotni vidět, ty zajímavé tahy štětce jsou totiž vcelku subtilní. Ti, kteří už inscenaci viděli a mají dlouhou chvíli, mohou pokračovat blogem.
(zadáno: 31.10.2016)
viz blog
(zadáno: 26.10.2016)
30 % hercům, kteří se ve chvílích, kdy měli co hrát, opravdu snažili. Ale proč tenhle text vznikl a proč se ho ve Švandově divadle rozhodli uvést (přičemž hlavní starostí Viktorie Čermákové muselo být natáhnout ho tak, aby výsledek časově obstál jako samostatná inscenace), to asi zůstane jednou z nepochopitelných záhad, které život přináší.
(zadáno: 4.10.2016)
74,99 % Sečteno a podtrženo, nedílnou součástí scénických čtení je obvykle i jejich neopakovatelnost, snaha zafixovat to, co se povedlo, by snadno mohla vyústit v nevěrohodnost. Přesto mě však v tomto případě mrzí, šlo-li o jednorázovou akci, a to hlavně kvůli všem těm možným divákům, kteří u toho nebyli. Je-li však ztracena forma, snad se ještě někdy někde objeví obsah, tedy samotný text, protože i přes mou výhradu přílišného zaměření se na Žannu navzdory jeho struktuře si zaslouží být uváděn. Více viz blog.