Jiří Koula

75 % Sečteno a podtrženo, Mayenburgův text považuji za mimořádně povedený, je uvěřitelný jako sled konkrétních interakcí mezi konkrétními postavami, přičemž v něm je obsažen přesah do mnoha sfér lidskosti. A inscenace OLDstars je vesměs povedená, přes konkrétní výhrady ji doporučuji neminout. Více viz blog.

75 % Sečteno a podtrženo, Pán polštářů je inscenací, díky nimž jsem (konečně) docenil McDonaghův text. Budete-li mít možnost ji zhlédnout, velmi doporučuji ji nepropást. Více viz blog.

75 % Sečteno a podtrženo, ve Struktuře vědeckých revolucí postuluje Thomas S. Kuhn, že staré paradigma zcela umírá až se svými zakladateli, kteří s ním spojili svou kariéru. Ač sám autor varuje před zobecňováním této teze mimo pole vědy, přijde mi, že v univerzu ideologií platí totéž. A právě Štěpánkovi Budovatelé říše to ukazují velmi výmluvně, lepší analýzu zániku myšlenky společně s jejími příznivci těžko najdete. Více viz blog.

74,99 % Sečteno a podtrženo, 3 sestry jsou pozoruhodnou inscenací, již doporučuji navštívit minimálně jednou kvůli Satoranského režii a Purkrábkové scéně, minimálně dvakrát pak kvůli zhlédnutí všech alternací. A děkuji za možnost nahlédnout, že Čechov skutečně psal komedie. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, po čtyřech uvedeních v Troníčku se Divadlo La'My chystá s inscenací vydat na cesty. Umělcům přeju, aby šlo o úspěšné turné, a sobě pak, aby se následně vrátili do Prahy. Svolení je pro mě malý skvost s potenciálem zaujmout široké publikum, snoubí se v něm až bulvární lascivnost, poctivá vztahová komika, v níž se může každý najít, a existenciální téma osamělosti člověka a potřeby vztáhnout se k druhému. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud se vám někdy naskytne možnost na tuto inscenaci vyrazit (a těch příležitostí je pohříchu málo), vřele doporučuji ji neminout. A vlastně přitom nesejde na tom, jak se stavíte k předloze. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, bráno jako celek jsou Ostrovní lidé inscenací, jež ve mně vyvolává smíšené pocity, statičnost i dynamičnost, odtažitou strohost i důvěrnou blízkost, pozitiva však převažují. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, odmyslíme-li si onu jednu nešťastnou scénu, jde o přesvědčivou interpretaci působivého textu a jsem rád, že jsem konečně zjistil, že by mě Caryl Curchill mohla zajímat. Více viz blog.

84,99 % Lidi, tohle je tak nádherná inscenace! Od textu skotačícího mezi povrchní coolness a potřebou skutečného kontaktu, silně ironického na několika úrovních a přesto trefného, přes čistý funkční vizuál až po výkony ročníku sestávajícího vesměs z opravdu šikovných mladých hereček a herců. Viděno poprvé a rozhodně ne naposledy.

74,99 % Sečteno a podtrženo, Rozlučka 2 je inscenací zábavnou i po čertech pravdivou, pravděpodobně právě proto, že muži jsou nahlíženi z velké části zvenčí, totiž ženským pohledem. Takže šup šup pro lístky, tohle chcete vidět. Více viz blog.

64,99 % Sečteno a podtrženo, pokud jste přečetli tento blog, inscenaci vám mohu doporučit. Jen mi pořád vrtá hlavou, zda je to žádoucí závěr. Více viz blog.

Návrh, že by tento text mohl být v OLDstars inscenován, byl původně zmíněn spíše žertem, avšak stalo se, že Martin Satoranský skutečně stanul před výzvou se s ním nějak popasovat. Co s tím? Satoranského odpověď je vyšponovat komiku ad absurdum, nasadit zběsilé tempo a zároveň pečlivě kontrolovat jednotlivé nástupy, aby to vnitřně fungovalo. Výsledek? Vlastně docela pozitivní, je to dostatečně expresivní i krátké na to, aby se divák pobavil a přitom nestihl začít přemýšlet nad tím, jaká je to vlastně blbina.

Nadmíru šťastné spojení autorky dramatizace a režisérky Věry Herajtové s Divadlem D21. Hravá inscenace, v níž se pozoruhodně těsně propojuje dětský pohled s šedým dospěláctvím a nadpřirozenem, prostor se scénou, scéna s rekvizitami, rekvizity s herci, herectví s muzikálností, neotřelá interpretace ústřední postavy stejně jako řada divadelně realizačních překvapení... Až mi přijde škoda, že tuto krásu je možno zhlédnout jen párkrát kolem Vánoc.

Oceňuji konzistenci dramaturgie Meetfactory, jde o další inscenaci, která mě zcela míjí. Sice má svou atmosféru a jsem schopen v ní sem tam identifikovat komentář k tématu sebevraždy, ovšem nahlíženo jako celek může vyzdvihnout leda fyzickou kondici Kateřiny Dvořákové.

Souhlasím s kolegou Holubcem, že text není žádná pecka. Naproti tomu mě ale inscenace díky herectví Kristýny Klimešové a Martina Čarného pod vedením Martina Satoranského opravdu bavila, takže hodnotím výrazně výše.

Jasně, Tři sestry jsou o touze po lepším životě, o nenaplněných snech a nadějích, to všichni víme... Jenže já to až při této inscenaci konečně i pocítil, děkuji hereckému souboru za výkony, jež mě oslovily, i Tomáši Töpferovi za čistou inscenaci.

75 % Brussig cajk, Zielinski cajk, Hampl megacajk. Na inscenaci lze nahlížet z několika úhlů, fandíte-li fotbalu, užijete si ji doslovně, pokud ne, můžete se i tak náramně pobavit. A pokud jste rozumbradové, můžete se v tom přehrabovat, dumat o tom, co je to za svět, v němž jsou za superstars jedinci, kteří kromě kopání do míče umí už jen dýchat, případně se v úvahách zatoulat k obecnému přínosu "strážců pravidel" i v jiných oblastech.

Co se k této inscenaci dá říct, je to prostě Adámek obcující s jazykem v rozmanitých polohách, pocitovka, kterou nejspíš ani nemá cenu snažit se nějak pochopit. A je to celkem krátké a zábavné.

Připravte si kamení, doznávám, tuhle hru moc nemusím, přijde mi, že aby mi něco dala, musejí se tvůrci hodně snažit, aby zamaskovali, že tak, jak je napsaná, za uvádění nestojí. A přesně to v OLDstars učinili, pro mě "topornou rozvernost" originálu nahradili vlastní hravostí, inscenace je to zábavná a dynamická a vidíte-li ji společensky znaveni po celodenním divadelním maratónu, přijde vám zábavné třeba i to, že se na scéně objeví někdo, kdo by tam vůbec být neměl, do atmosféry tohoto kousku to vlastně výborně zapadlo.

64,99 % Jedna z nejpodivnějších inscenací, jaké jsem kdy viděl, rád bych napsal více, ale mé dojmy zůstávají oblakem hašišového dýmu, opojné a neuchopitelné. Chcete-li vědět více, nezbude vám, než na inscenaci vyrazit, za ten zážitek to fakt stojí.

Souhra vysoce kontrastní dvojice Jan Horák - Lukáš Ruml mě bavila natolik, že mnou samotný Huvarův text vlastně jen tiše proplul, na rozdíl od kolegy Holubce jsem si odnesl právě jen ten pocit "prdele z lapáku".

Text Dey Loher je mozaikou seskládanou ze zpočátku nesouvisejících výjevů a náhledů různých postav, jež by však v závěru měla vypadat jako celek. Inscenace Tomáše Staňka je vizuálně působivá, avšak k onomu závěrečnému propojení a náhledu u mě nedošlo.

Pomona, podivné místo podivného města v podivném světě, realita nebo hra, co je zajímavější, co je skutečnější? Globální ojeb, multidimenzionální periferie, v centru všeho je však stále člověk. Letošní činoherci jsou šikovní a českému divadlu do nového roku přeju, aby spolu Jan Holec a David Košťák vydrželi ještě zajímavý počet inscenací.

Inscenace, v níž se mladí herci snaží nějak popasovat se svými rolemi a občas jim to i vychází, jenže co je to platné, když tento Strindbergův text potřebuje jasný režijní výklad, který zcela chybí? Snad je tento počin aspoň ku prospěchu hercům, divákům ho moc doporučit nemůžu.

55 % Kosmoložka a včelař, žena a muž. Text se sice zaštiťuje velkými tématy, ta jsou však jen kulisami, v nichž se odehrává nepříliš zajímavá hra s poselstvím, že na vztah je třeba dvou lidí, kteří na něm budou neustále pracovat, protože každý krok je nejistý a stát se může cokoliv. Celý tvůrčí tým se sice snaží z něj vykřesat živou inscenaci a toto úsilí je hodno obdivu, ovšem i tak ve mně výsledek budí spíše rozpaky.