Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1550)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 8 9 10 11 12 13 14 15 16 > >>

(zadáno: 6.1.2016)
Inscenace, kterou si naplno užijete, máte-li povědomí o situaci Činoheráku v době jejího vzniku. Aby nedošlo k mýlce, neříkám, že je inscenace z nouze ctnost, z (několikeré) nouze sice vzešla, ale její svébytná atmosféra obstojí bez omlouvání.
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace snažící se být natolik vtipná tak nevybíravým způsobem, až z toho na mě padl smutek. Vcelku výstižný je výrok pronesený jednou slečnou směrem ke svému příteli, když spolu o přestávce prchali z divadla: "Myslela jsem, že to bude mnohem lepší než Holubová, a jsem velice zklamaná."
(zadáno: 12.8.2012)
65% Na Vinohrady až překvapivě svěží inscenace.
(zadáno: 7.12.2018)
54,99 % Paradoxní situace, na jedné straně souhlasím, že text Martina Hýči má leccos do sebe... Jenže naproti tomu to, co inscenaci podle mě dost chybělo, byl dramaturg, který by vzal motorovou pilu a Hýčův strom seřezal na bonsai, jíž by to v podkroví Palmovky slušelo.
(zadáno: 7.12.2018)
Vtipná sci-fi z akademického prostředí, bylo vidět, že René Levinský prostředí, o němž píše, zná. Bohužel bylo přes veškerou snahu Jana Friče znát i to, že Levinský neměl čas dopsat konec.
(zadáno: 28.1.2011)
viz blog
(zadáno: 27.12.2014)
75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.
(zadáno: 23.7.2018)
Sečteno a podtrženo, otáčkový Dracula je jednak povedená letní zábava, tvůrci se však zároveň pokusili vypořádat s časovou propastí mezi dobou vzniku předlohy a realitou současného publika. Výsledek může být místy kolísavý a rozpačitý, pro mě osobně to však ve výsledku zážitek spíše umocňuje, inscenace se mi tak do mysli zaryla výrazněji, než kdyby se vše hrálo na jistotu. Více viz blog.
(zadáno: 17.3.2014)
74,99% Tuto inscenaci je velmi snadné odsoudit, jenže já už se při ní dvakrát náramně pobavil, veškerý amatérismus chápu jako přiznaný, nemohu se nad ním tudíž pohoršovat.
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 16.5.2011)
Inscenace plná nápadů, jež nepotřebuje vykrádat klasiku či se po ní alespoň drápat na výsluní, zejména proto, že vykrádá divadlo jako takové.

Ovšem tuto loupež za zšeřelého večera tvůrcům velmi rádi odpustíte.

Po druhém zhlédnutí musím zvýšit hodnocení o deset procent.
(zadáno: 25.3.2015)
viz blog
(zadáno: 16.1.2013)
65% Simona Stašová pořád výborná, souhlasím s Pavlem Širmerem, že inscenace kvůli ní stojí za vidění.
(zadáno: 25.8.2013)
Vilma Cibulková hrající (jak) o život v inscenaci, která za to nestojí... Tedy ona by možná i stála, kdyby se textu ujal režisér s jasnou vizí.
(zadáno: 3.12.2011)
Zvolená koncepce inscenaci obrala o možnou sílu monodramatu, otázkou ale je, zda tak neučinil i samotný příběh. Výsledkem je vcelku příjemná podívaná, která sice nenadchne, ale zdaleka ani neurazí.
(zadáno: 27.1.2017)
Sečteno a podtrženo, odmyslíme-li si onu jednu nešťastnou scénu, jde o přesvědčivou interpretaci působivého textu a jsem rád, že jsem konečně zjistil, že by mě Caryl Curchill mohla zajímat. Více viz blog.
(zadáno: 3.1.2016)
S. d. Ch. napsal neotřelý bytostně divadelní text, Barbara Herz ho oblékla do slušivého operně opulentního kabátku. Jenže co se za tím skrývá? Co si z toho odnést? Na diskusi po představení Barbara Herz hovořila o existenciálním podtónu her tohoto autora. Ano, ten byl přítomen, ale spíše jako naléhavá otázka než co jiného.
(zadáno: 18.3.2013)
75% Realita, fikce a fikce na druhou, tři roviny prolínající se v dráždivě neostrých přechodech... Lahůdka.
(zadáno: 11.10.2011)
Veronika Kubařová si u mě touto inscenací zajistila hlas ve výroční anketě, s povděkem kvituji, že veškeré zmínky o matematice byly podivuhodně smysluplné a nešlo o plkání na téma "jak si obyčejný člověk představuje teoretickou matematiku", plusové body dávám též za symetrii stěny táhnoucí se přes scénu s provokativně asymetrickými dveřmi. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se z tématu dalo vytěžit o poznání více.
(zadáno: 16.1.2013)
Když psal Anton Pavlovič Čechov Dvě sestry, přispěl ke konečné podobě oné hry Jára Cimrman nevinnou otázkou, zda dvě nejsou málo. V případě této inscenace se vnucuje otázka, zda Bernarda Alba musí mít pět dcer, dle mého by stačily tři.
(zadáno: 27.12.2014)
Depresivní, bezútěšné, marné, bezvýchodné. Ale též zajímavé, podnětné, vyzývavé, poutavé. Stejně jako Jirkanovi mi vadilo přetahování realismu s "divadelností", ovšem není nakonec i to součástí poselství? K ostatním konfliktům by to vlastně celkem pasovalo.
(zadáno: 9.1.2013)
Příklad, jak se zajímavá myšlenka coby základ hry může stát zároveň pastí, do níž se lapí. Nejspíše nutným důsledkem zvolené koncepce je, že i banální přímočarý příběh nakyne do časově neúměrných rozměrů. A jak takovou disproporci divák přijme? Přiznejme si, že to do jisté míry může ovlivnit tvůrčí tým, Fidlovačka se ale drží své rutiny a výsledkem je další inscenace, jež si najde "svého diváka" a jiné ambice nemá.
(zadáno: 21.10.2018)
Sečteno a podtrženo, Divadlo X10 se se žánrem site-specific utkává průběžně už čtyři roky. Někdy se zadaří více, jindy méně, v tomto případně jde však jednoznačně o porážku. Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2014)
54,99% Inscenace ze stejného soudku jako Romeo a Julie, hříčka pro fanoušky ústeckého spolku, ovšem vyvážet ji mi přijde lehce nešťastné.
(zadáno: 3.1.2016)
Jiří Landa to napsal dost výstižně, jen se spletl v procentuálním hodnocení, tohle je jasných 70 %.

Další stránky hodnocení: << < 8 9 10 11 12 13 14 15 16 > >>