Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 9 10 11 12 13 14 15 16 17 > >>

(zadáno: 19.9.2016)
Musím říct, že mě tahle inscenace bavila, přesvědčivá analýza doby v časově velkorysém pojetí, jež ponechalo dostatek prostoru si vše průběžně vychutnat a promyslet. Chápu, že kdo chodí do divadla na "lidské příběhy", musel být zděšen či znuděn, ale mé analytické já vrnělo blahem.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Tak tohle je lahůdka, Štěpánkův text je sice trefný a myšlenkově podnětný i pravdivý, přesto však předvídatelnější, než bych řekl, že je mi milé. S blížícím se závěrem jsem se začal obávat, jak vyzní předem tušená pointa, jenže i když bylo jasné, co přijde, výkon obou hereček způsobil, že jsem se i tak dojal. A stejně silný byl můj zážitek i při druhém zhlédnutí, když už jsem předem věděl vše. A rád si na tuto inscenaci do Rubínu zajdu i potřetí.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Nedoceněná inscenace. Klimáčkův text pracoval s kontrasty - muži versus ženy, staří s výsledky versus mládí s touhou, zralá rafinovanost versus mladistvá přímočarost. Jan Frič je výborně zvýraznil vedením herců a spolu s Davidem Ouporem je zviditelnili i ve scéně (velkolepá pracovna Maestra versus "forbína", na níž se odehrávaly životy Kláry a Jany). A Julie Goetzová, Eva Josefíková i Rudolf Stärz svým postavám dodali potřebnou pravdivost.
(zadáno: 19.9.2016)
Esence klasiky, vytažený motiv revoltujícího mládí tak, jak to mladí tvůrci cítí, nápadité a bláznivé, divadlo, které jde očividně ze srdce, nadmíru sympatický počin.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % První dvě části (sólo Radima Vizváryho i jeho souhra s Ninou Vangeli) bylo radost sledovat a též ke mně promlouvaly. Třetí experimentální část s účastí neherců už byla o poznání problematičtější, sem tam jsem zahlédl působivý moment, leč jako celek to bylo rozpačité. Ale s tím se asi musí počítat.
(zadáno: 19.9.2016)
Málokde je k vidění tak dokonalá souhra obsahu a formy! Mohlo by se zdát, že je to lichotka, avšak v tomto případě je to trochu problematické, abyste si inscenaci opravdu vychutnali, musíte předem přijmout to, o čem vypráví, což ale pro diváka, který neví, do čeho jde, není zrovna snadné. Doporučuji tedy nejdříve přečíst si knihu a bude-li se vám líbit, vydejte se na inscenaci, budete pravděpodobně nadšeni.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Pěkná podívaná, ale nemůžu si pomoct, divadlo ve stylu "My víme, vy víte, pojďme si s tím, co všichni víme, pohrát." mi nepřijde zajímavé, kdo ví, ten se nic nedozví, kdo neví, ten se ztratí.
(zadáno: 19.9.2016)
Velké divadlo, které mě vlastně i bavilo sledovat, akorát mi z inscenace nevyplynulo, proč tento text inscenovat a proč právě takto (leda by odpověď zněla "právě takto, protože nějak se ten text zakrýt musí").
(zadáno: 19.9.2016)
Přidávám se ke kolegům, na jedné straně působivý a důležitý text, též přesvědčivé herecké výkony, proti tomu režijní manýra Michala Skočovského, která to vše vcelku úspěšně zabila. Proč? Prostě proč?!
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Ondřej Novotný napsal velkolepý ryze český text, bravo, jde to! Ivana Kanhäuserová vytvořila minimalistickou a přesto působivou scénu, tohle prostě umí. Ewa Zembok se blýskla výraznou režijní stylizací, s níž jsem se navíc dokázal potkat, velmi milé překvapení, navíc se v této koncepci dokázali ukotvit i všichni herci. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to celé není tak velké, jak se to tváří být.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Takové to "divadelníci o divadelnících primárně pro divadelníky", tedy inscenace těžící z toho, že víme, že poznáváme, že si dosazujeme... Ale zároveň příjemně ztřeštěná, jak je u Anny Duchaňové zvykem. Inscenace, jež potěší své publikum a větší ambice snad ani nemá.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Jiří M. Valůšek je démon a jeho fyziognomie společně se stylizací němého horroru vytvářejí působivý prostor, který zcela naplňuje svým herectvím. A ač to bude znít neuctivě k ostatním, skoro mě mrzí, že nešlo o monodrama.
(zadáno: 19.9.2016)
O této inscenaci se toho napsalo tolik pochvalného, že jsem nejspíše očekával více, než jsem mohl dostat. I tak mě ale zarazilo, jak nezajímavá mi přišla, převyprávěný Chaplinův život mě přes veškeré zvraty i přesný Rumlův výkon nijak zvlášť nezaujal. Ale soudě dle reakcí publika "jen" nepatřím do cílové skupiny.
(zadáno: 19.9.2016)
Michal Novák se ptá, proč se má "seznamovat s vnitřními zmatky jedné mladé umělkyně rozmazlené životem a navíc v posttraumatickém stavu". Inu, právě proto, že jde o konkrétního člověka v konkrétní situaci, přičemž ono ztvárnění je natolik přesvědčivé, že z něj je vidět i to rozmazlení životem i reakce na prodělané trauma. Zde nejde o obecná témata a přesahy, ale právě o ponoření se do situace. A to zde funguje lépe než leckde jinde, tak proto.
(zadáno: 19.9.2016)
Výrazná Nebeského expresivnost jako prostředek plnější a hlubší charakterizace postav funguje, fyzické oddělení prostoru hlavní hrdinky od zbytku světa je (opět) působivé, Lucie Trmíkové i herci Divadla v Dlouhé zvolenou koncepci zdárně naplňují (však už mají trénink). Že z mých slov zaznívá kritické "už zase"? Jo, právě tak na mě inscenace působí, sama o sobě sice povedená, ale ten pocit už viděného tam holt je.
(zadáno: 19.9.2016)
Sázka na jistotu, tematizovat divadlo samotné je pohodlné, divácky vděčné, nutno ale zároveň přiznat, že v tomto případě i povedené, navíc jako pozitivum vnímám i to, že zde tvůrčí tým nepřehlušuje svou poetikou žádného autora, vystačí si s vlastními zdroji. Když už Na zábradlí na něco vyrazit, tak na Hamlety.
(zadáno: 19.9.2016)
Neznám původní verzi, ale to, co jsem viděl na Palmovce, mi přišlo takové plytké, nenáročná situační komika, pod níž jako by ale nebyli skuteční lidé, instantní pravdivost okamžiků namísto pravdivosti charakterů. Proto mě spíše otrávil než dojal závěr, který vytáhl "nejvyšší lidskou kartu", jež mi ale vůbec nevyplynula z předchozího, byl to další izolovaný moment, avšak zcela neúměrný předešlým.
(zadáno: 19.9.2016)
Nádherně divadelně hravá inscenace, která sice nepřináší žádnou hlubší myšlenku (tedy pokud se nechcete nípat v tématu iluze na divadle a ve filmu), ale chcete ji vědět prostě proto, jak je udělaná, čirá radost na jevišti i v hledišti.
(zadáno: 19.9.2016)
No, co taky s tímto textem jiného než ho přetřít na groteskno, že... Snad leda ho uznat jako součást divadelní historie a nechat poklidně ležet v knihovně. Ale kvůli (dvoj)výkonu Kamily Trnkové inscenace za návštěvu stojí.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Že budu z Divadla Kámen odcházet nadšený, to bych si nepomyslel, pokud váháte, zda tuto scénu navštívit, je tato inscenace výborným "vstupním bodem". Na jedné straně zde je zachována Macháčkova poetika, naproti tomu má ale tato inscenace neobvykle bohatý děj a užité prostředky výborně rezonují s atmosférou líčeného světa, to, co mi jindy přijde spíše jako samoúčelná manýra (či svébytný mně cizí pohled na svět/divadlo), tady získává smysl.
(zadáno: 19.9.2016)
Povedené pásmo Viliama Klimáčka napříč časem fixované prostorem v podání tradičně herecky silné slovenské sekce Divadla v Dlouhé, tohle stojí za návštěvu.
(zadáno: 19.9.2016)
Když jsem tuto inscenaci viděl poprvé, odcházel jsem s pocitem "Ale tak nebylo to špatné.", načež se mi to cestou domů poskládalo a přišel "wow efekt"... A pak jsem rychle zapomněl, v čem spočíval. Při druhém zhlédnutí jsem to měl vlastně dost podobné. A doufám, že na ni zajdu ještě jednou, protože něco na ní prostě je, byť se to stále brání jasnému uchopení.
(zadáno: 19.9.2016)
Příjemné na pohled i na poslech, nejzajímavější mi ale přišel až neimprovizovaný závěr, kdy se členové Zrní zapojili do dění. Improvizované fyzické divadlo je mi asi přece jen příliš vzdálené, než abych je mohl ocenit.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace, která spojenými silami vlídného bezelstného úsměvu Jiřího Böhma a komiksové poetiky sice dobře ilustruje rovinu zápasu jedince a institucionalizované společnosti, ale pro mě se v tom poněkud utopily temné tóny minulosti hlavního hrdiny, ve hře je více rovin, než mi na první pohled vyplynulo.
(zadáno: 19.9.2016)
Což o to, bylo to pěkně vymyšlené i realizované, propojení divadla a filmu fungovalo, na mé repríze už (na rozdíl od premiéry) byly vychytány i technické nedostatky, i hercům jsem věřil... Ale celkově mě to příliš nezaujalo, byť by to asi měl být pokus o výpověď více méně mé generace, nemohl jsem se s tím nějak ztotožnit.

Další stránky hodnocení: << < 9 10 11 12 13 14 15 16 17 > >>