Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 9 10 11 12 13 14 15 16 17 > >>

(zadáno: 19.9.2016)
Tento text jsem prvně zhlédl v NoDu, zaujal mě, ale tamější inscenace mě nepřesvědčila. Když jsem se chystal do Ungeltu, obával jsem se, jak si se svou rolí poradí Lucie Štěpánková, o to hlouběji se klaním, protože obstála na výbornou a přehrála své kolegy (byť ne o moc). Navíc Jiří Svoboda svou režií dal textu prostor, který mu náleží, takže jeho sdělení jasně vyznělo. Tuto inscenaci můžu vřele doporučit, má vše, co dobré divadlo potřebuje.
(zadáno: 19.9.2016)
45 % Největším kladem této inscenace je jednoznačně scéna. Škoda jen, že se v ní odehrává Genetův text v monotónně zběsilém tempu, kdy je režisérce jedno, v jaké rovině se příběh zrovna odehrává. A je mi to líto i kvůli herečkám, které podle mě mají na víc, než co v této koncepci mohly předvést.
(zadáno: 19.9.2016)
Výtky Pavla Širmera nemohu potvrdit, mně inscenace přišla skrze vnější projev vnitřně pravdivá, toto zpracování Strindbergovu textu sluší.
(zadáno: 19.9.2016)
44,99 % Inscenace, na níž je vidět, proč tvůrci chtěli, aby vznikla. A mohla by to být opravdu výborná inscenace, akorát by ji musel dělat někdo jiný. Takhle je k vidění bezradné potácení se od nápadu k nápadu, jednotlivé působivé myšlenky, motivy a výjevy se topí v kaši zmatku, až by snad bylo lépe, kdyby onen potenciál nebylo vidět, kontrast mezi "je" a "mohlo by být" je až fyzicky bolestný.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Kus mrazivého severu v Praze, možná až příliš autonomní vesmír, který působí přesvědčivě, ale je obtížně přístupný, protože se nesnaží publiku nic ulehčit, vysvětlit. Byť v něm Tereza Hofová působí vskutku přirozeně (aby ne, praxi má), celek je přesto nepřipravenému divákovi vzdálen.
(zadáno: 19.9.2016)
65 % Inscenace sází na vnitřní věrohodnost charakterů, což díky přesvědčivým hereckým výkonům (v čele s Michalem Isteníkem) vychází. Příchod Jaroslava Matějky v závěru tuto koncepci ale narušuje a byť sám o sobě pobaví, celku zrovna dvakrát neprospěje.
(zadáno: 19.9.2016)
Milan Kňažko je přesvědčivý a zvládne to celé utáhnout. Nic jiného mu taky nezbývá, Radek Balaš je zde v roli režiséra stydlivého, skrývajícího se. Musím říct, že mě to dost bavilo, ale že bych si z toho něco odnesl, to zase ne, byl to takový příjemný večer.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Hana Mathauserová musela být vskutku rozkošná holčička... Počkat, pořád je!
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace se dvěma problematickými prvky. Prvním je samotný Krležův text, postavy většinu času jen postávají a hovoří o tom, co bylo včera či před lety (a Martin Huba se to ani nesnažil maskovat), to se hodí pro román, méně už pro živé umění. Druhým je výkon Dagmar Havlové-Veškrnové, na niž jsem nejdříve nebyl schopen se napojit, nevěřil jsem jí postavu, když se ukázalo, že to s ní není tak, jak se na první pohled zdálo, zaradoval jsem se, třeba to byl záměr... Jenže tohle mé míjení se pokračovalo dál.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace sestává ze tří částí, první mě příjemně naladila, příběh rozehrávající se v daných kulisách byl působivý, z druhé jsem byl vyloženě nadšený, zde opravdu dávalo smysl co, kde a jak se hraje. Pak přišla část třetí, jež se snažila obsáhnout celý prostor tovární haly, jenže mně se v něm děj utopil, přeskakování mezi jednotlivými výjevy se mi neposkládalo v celek.
(zadáno: 19.9.2016)
Šel jsem na trio Mikulášek - Viceníková - Cpin a přesně to jsem dostal (samozřejmě plus herce, kteří odvedli svou práci tak, jak to umějí). Vítězem pro mě je Marek Cpin, dvouúrovňová scéna působivě rozšířila prostor, v němž se mohlo hrát, naopak zbylým dvěma vytýkám, že tento sled scének mohl být o polovinu kratší či delší a vyšlo by to nastejno.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Schwabův text přetékající slovními hříčkami, v nichž se však skrývá hlubší smysl (a zde poklona překladatelům), v němž se pod taktovkou značně umírněného (a o to soustředěnějšího) Michala Háby setkali bardi Pařízkovy Komedie s mladou generací, slavnost jazyka i divadla, radostná událost.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Tak první dvě třetiny jsem byl nadšený i zaražený z toho, jak se Ionescův text podařilo aktualizovat a jak původně zcela absurdní repliky mohou zasazeny do vhodného kontextu nabýt smyslu. Jenže pak přišel závěr a s ním vlastní verze absurdna, v němž jsem se zcela ztratil.
(zadáno: 19.9.2016)
Inscenace, jež mě bavila zvenčí. Vojtěch Dyk je rozhodně jiný Mundstock než ten Fuksův, ale to ničemu nevadí, podstatné je, že to je Mundstock Horanského, v daném výkladu mi přišel přesvědčivý. Stejně tak jsem věřil jejich postavy i Gabriele Míčové a Daně Polákové, ovšem vše poněkud izolovaně, vnitřně se mi to nějak neposkládalo.
(zadáno: 19.9.2016)
74,99 % Až mi (opět) bude někdo tvrdit, že nějakou inscenaci nemůžu docenit, protože nemám zkušenosti, o nichž se hrálo, nabídnu mu tuto jako protiargument. Ač se s pány Halpernem a Johnsonem těžko ztotožním, jejich příběh mě díky Goldsteinovu textu i výkonům Petra Kostky a Františka Němce oslovil ve všech smyslech toho slova. Toto je divadlo schopné divákovi nabídnout pohled do cizího soukromého vesmíru, toto je divadlo, jež má smysl.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Inscenace, v níž je Olga Havlová nejvýrazněji zastoupena právě v titulu, jinde jí takové výsadní místo nenáleželo v životě a nenáleží jí ani v inscenaci. Přesto je však Pavlína Štorková v této roli nepřehlédnutelná a nezapomenutelná. Dalšími klady jsou vyvážený pohled na Václava Havla, práce se scénou, zbylí herci v rozličných rolích... Tohle prostě chcete vidět.
(zadáno: 19.9.2016)
Musím říct, že mě tahle inscenace bavila, přesvědčivá analýza doby v časově velkorysém pojetí, jež ponechalo dostatek prostoru si vše průběžně vychutnat a promyslet. Chápu, že kdo chodí do divadla na "lidské příběhy", musel být zděšen či znuděn, ale mé analytické já vrnělo blahem.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Tak tohle je lahůdka, Štěpánkův text je sice trefný a myšlenkově podnětný i pravdivý, přesto však předvídatelnější, než bych řekl, že je mi milé. S blížícím se závěrem jsem se začal obávat, jak vyzní předem tušená pointa, jenže i když bylo jasné, co přijde, výkon obou hereček způsobil, že jsem se i tak dojal. A stejně silný byl můj zážitek i při druhém zhlédnutí, když už jsem předem věděl vše. A rád si na tuto inscenaci do Rubínu zajdu i potřetí.
(zadáno: 19.9.2016)
75 % Nedoceněná inscenace. Klimáčkův text pracoval s kontrasty - muži versus ženy, staří s výsledky versus mládí s touhou, zralá rafinovanost versus mladistvá přímočarost. Jan Frič je výborně zvýraznil vedením herců a spolu s Davidem Ouporem je zviditelnili i ve scéně (velkolepá pracovna Maestra versus "forbína", na níž se odehrávaly životy Kláry a Jany). A Julie Goetzová, Eva Josefíková i Rudolf Stärz svým postavám dodali potřebnou pravdivost.
(zadáno: 19.9.2016)
Esence klasiky, vytažený motiv revoltujícího mládí tak, jak to mladí tvůrci cítí, nápadité a bláznivé, divadlo, které jde očividně ze srdce, nadmíru sympatický počin.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % První dvě části (sólo Radima Vizváryho i jeho souhra s Ninou Vangeli) bylo radost sledovat a též ke mně promlouvaly. Třetí experimentální část s účastí neherců už byla o poznání problematičtější, sem tam jsem zahlédl působivý moment, leč jako celek to bylo rozpačité. Ale s tím se asi musí počítat.
(zadáno: 19.9.2016)
Málokde je k vidění tak dokonalá souhra obsahu a formy! Mohlo by se zdát, že je to lichotka, avšak v tomto případě je to trochu problematické, abyste si inscenaci opravdu vychutnali, musíte předem přijmout to, o čem vypráví, což ale pro diváka, který neví, do čeho jde, není zrovna snadné. Doporučuji tedy nejdříve přečíst si knihu a bude-li se vám líbit, vydejte se na inscenaci, budete pravděpodobně nadšeni.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Pěkná podívaná, ale nemůžu si pomoct, divadlo ve stylu "My víme, vy víte, pojďme si s tím, co všichni víme, pohrát." mi nepřijde zajímavé, kdo ví, ten se nic nedozví, kdo neví, ten se ztratí.
(zadáno: 19.9.2016)
Velké divadlo, které mě vlastně i bavilo sledovat, akorát mi z inscenace nevyplynulo, proč tento text inscenovat a proč právě takto (leda by odpověď zněla "právě takto, protože nějak se ten text zakrýt musí").
(zadáno: 19.9.2016)
Přidávám se ke kolegům, na jedné straně působivý a důležitý text, též přesvědčivé herecké výkony, proti tomu režijní manýra Michala Skočovského, která to vše vcelku úspěšně zabila. Proč? Prostě proč?!

Další stránky hodnocení: << < 9 10 11 12 13 14 15 16 17 > >>