Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Koukám, že osazenstvo této inscenace zde má velmi silný fanklub... Ale ne, ve srovnání s jinými inscenacemi této hry to byl dost slabý čajíček.
(zadáno: 30.12.2016)
Sečteno a podtrženo, možná je inscenace od Pantheon production podařená, nevím, neviděl jsem ji celou, utekla mi pro mě nejpodstatnější část. Ale z toho, co jsem viděl, mi přišla docela slibná, a jak už jsem psal na začátku, třeba bude mít větší štěstí než já. Více viz blog.
(zadáno: 7.4.2014)
Možná to bude nefér, ale tento komentář nechť patří Ireně Kristekové, neboť ztvárnila postavu z odlišného kulturního kontextu tak působivě, až jsem začal pochybovat, zda ještě vůbec jde o postavu příslušející lidskému druhu. Fascinující, podmanivé, uhrančivé... Bravo!
(zadáno: 18.1.2016)
45 % Markétka Smutná v urputném, leč marném boji s Maestrem Zembok a třemi přisluhovači. Z avizovaného kabaretu se vyklubala cirkusová šaškárna, kde vážnější tóny Fritschova textu rozpačitě postávají kolem manéže hledajíce, s čím by se mohly propojit.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Enron není hra o lidech, ale o systému. Michal Dočekal to pochopil a podařilo se mu divadelními prostředky přiblížit jednotlivé jeho prvky. Pád Enronu (a odkrytí za ním stojících praktik) snad mohl být příležitostí se poučit... Jenže tato událost naopak bledne v porovnání s tím, co mělo přijít a vyústilo v celosvětovou ekonomickou krizi. Lidská hloupost v kombinaci s hamižností zjevně nezná hranic.
(zadáno: 29.6.2014)
65% Dvojí poděkování Vojtovi Moravovi, jednou za to, že pro mě "přečetl" Erbena živěji, než bych já když ne dokázal, tak alespoň zkusil, jednou za to, že se mi skrze rámec, jímž svou interpretaci obalil, nadobro vymanil ze škatulky "přitroublých elfů a Pejsků", když mi coby divákovi nechal nahlédnout jakýsi "spodní proud", rovinu, která mě (velmi mile) překvapila a s níž se rád znovu setkám v nějaké "dospělácké" inscenaci.
(zadáno: 27.12.2014)
Tuto inscenaci jsem viděl před sedmi měsíci a první, co se mi vybaví, je zrcadlo na "stropě". A bohužel to je též téměř jediná vzpomínka, po přečtení ostatních komentářů a prohlédnutí fotek se sice dostavilo pár záblesků, ale když to srovnám s Regulací intimity či My Funny Games, je to až překvapivě málo. Nicméně mám poznamenáno bezprostředních 60%, tak tady jsou, asi mě to tenkrát něčím zaujalo.
(zadáno: 14.1.2013)
viz blog
(zadáno: 21.9.2012)
Inscenace poutavá v okamžicích, kdy víte jistě, o čem se zrovna hraje. Ve chvíli, kdy se ale ztratíte, naplno udeří cizost použitých prostředků, zvolená stylizace bez obsahu sotva zaujme. No a za sebe přiznávám, že jsem párkrát mimo byl.
(zadáno: 17.3.2014)
Proměna Marie Doležalové ve ztřeštěnou Evu byla tak dokonalá, že mi pár minut trvalo si uvědomit, že to je ona. A Martina Randová by neměla zpívat. Jinak jde ale o podařenou inscenaci, kterou si užijí nejen skalní příznivci Divadla Na Fidlovačce.
(zadáno: 27.12.2017)
74,99 % Sečteno a podtrženo, ač to tak napoprvé nevypadalo, při zpětném pohledu se mi Evropa v NoDu jeví jako násobně smysluplná inscenace, přičemž její řekněme vlažné přijetí a brzký skon jen rozšiřují a potvrzují její poselství a potřebnost. Ona samotná i dění kolem ní spolu pozoruhodně korespondovaly a ve výsledku tak šlo o pro mě nesmírně zajímavý i podstatný (meta)divadelní počin. Lásko má, odpočívej v pokoji. Více viz blog.
(zadáno: 3.1.2016)
55 % Též jsem inscenaci zhlédl na plzeňském festivalu, navíc z druhého balkónu. Ano, je možné, že v tak velkém prostoru z tak velké dálky nemohla inscenace vyznít podle plánu, ale úplně přesvědčen o tom nejsem, i v komornějším prostoru bych asi měl problém s nahrazením puškinovské atmosféry pro mě často samoúčelnými nápady SKUTRu (což na druhou stranu není nic pro ničemu, on ani ten Puškin mi moc nevoní).
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace, při níž jsem si uvědomil, jak jsem rád, že nežiju v éře romantismu. Oceňuji kompaktnost celku a stylovou čistotu, toto divadlo ale prostě není pro mě.
(zadáno: 17.3.2014)
Sympatický pokus, za nímž je vidět myšlenka a mnoho práce celého tvůrčího týmu. Bohužel mě osobně navozená atmosféra nějak nevtáhla, a tak podobně jako Pavel Širmer oceňuji zejména preciznost provedení poslední inscenace.
Velice příjemná hra, excelující Helena Dvořáková, kdybych dnes nebyl na derniéře, všem bych doporučil.
(zadáno: 4.12.2018)
Svatý Grál Havelkova divadelního zkoumání, inscenace tak výstižná, že nemohla dojít náležitého uznání, právě její rozpačité přijetí bylo třešničkou na dortu její výpovědi.
(zadáno: 25.8.2013)
Inscenace "tak trochu pro každého", Jan Nebeský tentokrát nabízí širokou paletu obrazů, od těch "jeho", tedy prakticky nedešifrovatelných, přes ty, jež vám dojdou po odchodu z divadla, až po vyloženě "dřevácky přímočaré", doslovné.
(zadáno: 18.12.2010)
Hra sladěná po všech stránkách, jedinou "výtku" mám k Lence Veliké a to, že nebyla tak fantastická jako všichni ostatní, kdyby se nadšení dalo rozdávat, rád bych se podělil, neboť mám na rozdávání...
(zadáno: 3.1.2016)
54,99 % Ač opakovaně zmiňuji myšlenku spojení nového cirkusu s činohrou, stejně jako Risk i tato inscenace ukazuje, že v případě Cirku La Putyka dobrá vůle prostě nestačí.
(zadáno: 1.1.2017)
Občas se to stane, inscenaci jsem zhlédl před dvěma měsíci, poznamenal si procentuální hodnocení bezprostředního dojmu... A nyní, když se k ní chci vyjádřit, už si ji vůbec nevybavím. Nejspíše tedy šlo skutečně o klauzury, kde jsem ocenil akorát hereckou stránku.
(zadáno: 5.9.2011)
Přiznávám, na poetiku Ypsilonky se nějak ne a ne naladit.
(zadáno: 12.8.2012)
Vtipná hříčka, jež má myšlenku, netváří se jako vysoké umění a pobaví i člověka, který o tenisu skoro nic neví a vlastně ani vědět nechce.
(zadáno: 14.5.2013)
Nejlepší je Ferda... Prostě je to tak, rodiče, vemte děti do divadla, děti, vemte do divadla rodiče... A pak si navzájem pogratulujte k výběru.