Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1563)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 7.12.2018)
Markéty Bidlasové si vážím jako dramaturgyně, obzvláště pro její působení v rámci Centra východní dramatiky. Jako autorce jí však vůbec nerozumím, minul mě před lety její Her Master's Voice a minula mě nyní i Podzimní hra. Zahráno to bylo solidně, ale zůstává ona vtíravá otázka "Proč?".
(zadáno: 7.12.2018)
64,99 % Kolega Holubec to vystihl přesně, je to inscenace o stalkingu a prázdných životech. A pokud jde o realizaci, tak byť měl být důraz pravděpodobně na Stelle Anity Krausové, více mě zaujal Mister Pfister Jana Jankovského, takového "obdivovatele" byste fakt nechtěli.
(zadáno: 7.12.2018)
Mám poznamenáno hodnocení, takže jsem to viděl. Ovšem čtu si anotaci, obsazení, komentáře kolegů... A nic, naprosto nic, až podle fotek si vybavuji, že "tu inscenaci s pneumatikami a barevnými fošnami" jsem opravdu viděl. Jenže to je bohužel vše, co k tomu mohu napsat, takže přidávám poznamenaná procenta a jdu dál.
(zadáno: 7.12.2018)
Další z řady komorních dramat stojících na silném textu a přesvědčivých hereckých výkonech, jež z Řeznické v posledních letech dělají scénu, kam se vyplatí vracet. Konflikt neústupně dravého mládí a usedlého stáří, proměna ideálů v rutinu, hledání odvahy dát v sázku dosažené pro správnou věc, to jsou univerzální témata přesahující prostředí katolické církve, v němž se hra odehrává. A proto se vyplatí na inscenaci zajít.
(zadáno: 7.12.2018)
Výtrysk vulgárního primitivismu, z něhož by na leckterého diváka mohl jít infarkt... Jenže do Rubínu to skvěle sedí. A navíc to má vtip a švih. A Petra Vančuru.
(zadáno: 7.12.2018)
Tak tohle je přesně to divadlo, které mi moc neříká... A nebude náhoda, že se objevilo právě ve Studiu Hrdinů. Oceňuji formu i nasazení Ivany Uhlířové a Michala Kerna, jenže co obsah? Vnitřního přemítání mám dost ve své hlavě, na jevišti chci vidět výsledek, ne proces.
(zadáno: 7.12.2018)
64,99 % Michal Novák už mi uzmul dvě pointy, ano, je to McDonagh pro regiony, a ano, Tomáš Havlínek rozhodně vynikl. Dodám jen to, že tento McDonaghův text nepovažuji za nejzdařilejší a vlastně se bojím navštívit jeho další inscenace.
(zadáno: 7.12.2018)
75 % Nádherné divadlo, pohled na dobu Jana Husa očima dneška. Moc rád bych se o této inscenaci rozepsal více, bohužel jsem při hostování ve Venuši ve Švehlovce v důsledku přeplněnosti sálu a nezvládnutí tohoto stavu seděl v tak nepohodlné poloze, že značnou část mé mentální kapacity zaměstnávala snaha vůbec vydržet do konce. Inu, i to se stane.
(zadáno: 7.12.2018)
Mohu jen stručně napsat to, co už kolegové pojmenovali obsáhleji, tato inscenace mě prostě neoslovila, pokud z jeviště šla nějaká energie, vytratila se v prvním řadách hlediště. Škoda, protože jinak to bylo minimálně dobré řemeslo.
(zadáno: 7.12.2018)
Vtipná sci-fi z akademického prostředí, bylo vidět, že René Levinský prostředí, o němž píše, zná. Bohužel bylo přes veškerou snahu Jana Friče znát i to, že Levinský neměl čas dopsat konec.
(zadáno: 7.12.2018)
54,99 % Paradoxní situace, na jedné straně souhlasím, že text Martina Hýči má leccos do sebe... Jenže naproti tomu to, co inscenaci podle mě dost chybělo, byl dramaturg, který by vzal motorovou pilu a Hýčův strom seřezal na bonsai, jíž by to v podkroví Palmovky slušelo.
(zadáno: 7.12.2018)
55 % Viděno v DriveHouse, takže pět až deset procent za prostor, jinak mě tato pocitovka příliš neoslovila, atmosféru během představení uznávám, avšak po závěrečném potlesku ve mně zůstala čistá nula.
(zadáno: 7.12.2018)
Inscenace tematizující neschopnost komunikace na několika propletených úrovních, každá z nich by snad mohla působit chudě či omšele, ale v celku jsou silnější než jejich součet, snaha oslovit druhého, přesáhnout sebe sama, defilé neuralgických bodů naší doby. Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa? Můj svět omezuje dosah mého hlasu... A slyšitelnost hlasů ostatních.
(zadáno: 7.12.2018)
84,99 % Bigbíťák Rumcajs, pankáč Cipísek a do reggae hozený vodník Volšoveček proti dětskému popíku kněžny a rytíře, v hudební rovině Jindřicha Čížka vyjádřená touha po svobodě versus všeubíjející mainstream. Čtvrtkovy pohádky hladce přecházející v originální příběh Michala Háby a Jany Kuklové. Kouzelně roztomilá výprava Adriany Černé. Přesvědčivé herecké výkony v čele s Lukášem Bouzkem schopným rozdivočet sál plný dětí a pak ho na patnáct sekund zcela utišit. A pak ještě jednou. Tohle je prostě nářez, který si užijí děti i dospělí. Brekeke's not dead!
(zadáno: 7.12.2018)
Něžné pohlazení, hřejivé jako panák na uvítanou, měkké jako babiččina duchna, výjimečné zastavení v čase a prostoru.
(zadáno: 7.12.2018)
Touha, milí kolegové, tohle je touha! Touha po absolutnu, tak jako se antická Antigona vzepřela nahodilým zákonům své doby ve prospěch vyššího řádu, Ferenzové/Fričova/Štorkové Antigona hledá skrze dráty nabité elektřinou Pravdu, ostatním postavám a jejich pinožení navzdory, je esencí lidského ducha, který technikou propojil celý svět, dostal nás osobně na Měsíc a zprostředkovaně až za hranici sluneční soustavy... A taky na pokraj několikeré zkázy tady na Zemi.
(zadáno: 7.12.2018)
Naprosto unikátní atmosféra!
(zadáno: 6.12.2018)
Vrchol roudnického festivalu. Kateřina Humhalová vzala ústřední postavy (a jejich milostná trápení) z Puškinova Evžena Oněgina, Goetheho Utrpení mladého Werthera a Mussetovy Zpovědi dítěte svého věku, přesadila je do současnosti a jednotlivé linky propletla... A ono to až překvapivě dobře funguje. Navíc se v Humhalové režii představili ostřílení členové souboru, z nichž někteří již studují na DAMU a JAMU, což výsledku dodalo další rozměr (u Elišky Vocelové jsem zíral, jakou uvolněnost a jistotu za ten rok získala).
(zadáno: 6.12.2018)
65 % Nevím, jak inscenace působila v HarOLDu, ovšem v roudnickém dřevníku tato scéna podpořila syrově drsné vyznění, navíc se během mnou viděného představení objevila i velmi zákeřná rekvizita - rozbitá židle - a oceňuji, jak se s ní herci průběžně vypořádávali, i to vlastně pozitivně přispělo k vykreslení mikrosvěta rodiny, o níž se hrálo.
(zadáno: 6.12.2018)
Ano, Daniel Krejčík má obdivuhodnou schopnost udusit vás vlastní niterností... No jo, jenže co z toho? Více viz blog.
(zadáno: 6.12.2018)
74,99 % Maxim Oweyssi a Maria Bláhová přesvědčivě ztělesňují Michala s Věrou - pár žijící jen proto, aby udělal dojem. A to v promyšlené koncepci Ondřeje Kulhavého, který tentokrát usedl do režisérského křesla (no, v rámci OLDstars spíše na režisérskou stoličku), baví mě, jak o inscenaci přemýšlí. Viděno dvakrát a snad bude ještě další šance.
(zadáno: 6.12.2018)
No, můj dojem z inscenace byl o něco pozitivnější než u kolegy Holubce, leč určitý prvek nedotaženosti tam skutečně byl.
(zadáno: 6.12.2018)
Výsledek kolektivního přemítání o tmě kolem nás a v nás. Takové východisko je rizikové, nezřídka bývá výsledek možná osobní, leč pro nezainteresovaného diváka nezajímavý. V tomto případě je opak pravdou, jednotlivé obrazy jsou sice fabulací, leč přesvědčivě vykreslenou i zahranou.
(zadáno: 6.12.2018)
Pokus rozšířit tvorbu OLDstars o pohyb a zpěv. Ze začátku jsem z toho byl v šoku, ale když jsem to rozdýchal, uvědomil jsem si, že bych byl rád, kdyby se tento soubor naznačenému směru věnoval soustavněji. A vlastně bych Slečnu Fifi viděl rád znova.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Tohle pro mě byl především souboj jistoty herců s nejistotou hereček... A za tento zásadní rozpor už nedohlédnu.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>