Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 6.12.2018)
Pokus rozšířit tvorbu OLDstars o pohyb a zpěv. Ze začátku jsem z toho byl v šoku, ale když jsem to rozdýchal, uvědomil jsem si, že bych byl rád, kdyby se tento soubor naznačenému směru věnoval soustavněji. A vlastně bych Slečnu Fifi viděl rád znova.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Tohle pro mě byl především souboj jistoty herců s nejistotou hereček... A za tento zásadní rozpor už nedohlédnu.
(zadáno: 6.12.2018)
Hlavními devizami této inscenace jsou zdatný ústřední pár Samuel Toman - Anežka Šťastná a režijní uchopení Tomáše Staňka. Toto jsou Romeo a Julie dneška, mladí, vtipní i dojemní... Tak proč tak nízké hodnocení? Protože ten text prostě fakt nemám rád, vydávat splašené hormony za velký milostný příběh je vyloženě absurdní.
(zadáno: 6.12.2018)
65 % No, asi to nebyl žádný herecký majstrštyk, ale jako celek mě to prostě bavilo a jsem rád, že jsem si po roudnickém zhlédnutí mohl dát ještě repete v Celetné.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Souboj Martina Satoranského - dramaturga, který se chopil nevhodného textu, s Martinem Satoranským - režisérem, který se z něj pokusil dostat něco jevištně atraktivního, což se mu aspoň v pár obrazech podařilo. A na které straně byli herci? Jak kdo a jak v čem.
(zadáno: 6.12.2018)
Mám pocit, že v textu by se mohl skrývat určitý potenciál. Ovšem pozvolné tempo z této inscenace vytvořilo vysavač divácké energie, největší výkon podalo publikum, jež neusnulo.
(zadáno: 6.12.2018)
Přiznejme si, že tohle se prostě nepovedlo.
(zadáno: 6.12.2018)
Příliš dokonalá inscenace. Více viz blog.
(zadáno: 6.12.2018)
Zvláštní zážitek, pamatuju si, že mě to docela bavilo, ale po pěti měsících si vybavím leda scénu... A to ještě dost matně. Takže sorry, ale více k tomu nemám co říct.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Inscenace, na níž je nejspíše nejzajímavější výchozí myšlenka, již se však nepodařilo přesvědčivě přenést na jeviště. Celkem zdařilé školní cvičení, účel splnilo, život jde dál.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Koukám, že osazenstvo této inscenace zde má velmi silný fanklub... Ale ne, ve srovnání s jinými inscenacemi této hry to byl dost slabý čajíček.
(zadáno: 6.12.2018)
55 % Zvláštní zážitek, na jedné straně děj skvěle zasazený do prostoru bytového divadla, věrohodné herecké výkony, několik zdařilých režijních vychytávek, atmosféra ponorky z nestandardního složení obyvatel jednoho bytu... A přesto mě to celé nějak minulo, aniž bych vlastně věděl proč.
(zadáno: 6.12.2018)
65 % A Bintou tančí, růže rozkvetlá na hnojišti slumu, s trny smrtelně ostrými. Z inscenace ve mě zůstal jen mlhavý pocit, který ale stojí za to.
(zadáno: 6.12.2018)
Největší problém této inscenace pro mě osobně spočívá nejspíše v tom, že tento typ divadla - "kolektivní monolog" - prostě nemusím, ač uznávám, že tématem jde o pro tento soubor mimořádně dobrou volbu textu. A závěrečný efekt? Týýý jo.
(zadáno: 6.12.2018)
74,99 % Moderní loutkařina, spojení loutkohry s činohrou, převážně přesvědčivé herecké výkony, hladké propojení Erbenových balad, suverénní tempo... Jo, na tohle si zajděte, i když si myslíte, že vám loutky nic neříkají. Více viz blog.
(zadáno: 6.12.2018)
65 % Pro mě herecky převážně zdařilá inscenace Wildovy hry s potřebným tahem na branku, kterou však zbytečně degradovaly některé režijní výstřelky. Více viz blog.
(zadáno: 6.12.2018)
64,99 % Walshova komorní hra přetavená v celosouborovku. A ono to docela fungovalo, dobrá práce.
(zadáno: 4.12.2018)
Není pěkné tuto inscenaci označit jako Torpédo pro tebe 2, ale nemohu si pomoci, prostě je to tak. Oproti jedničce však Oskar Bábek napsal Richardu Juanovi Rozkovcovi a Janu Búrikovi rovnocenné role a obsadil je proti typu, což překvapivě docela funguje. Zůstalo rozebírání chlapské duše v tajemných kulisách, jednoduše přímočarý koncept, který se opět podařilo naplnit. Shrnuto, není to sice Torpédo, ale rád jsem to viděl.
(zadáno: 4.12.2018)
Mají-li inscenace Divadla Spektákl něco společného, pak je to rozhodně působivost výtvarné složky. Nejinak je tomu i v této inscenaci, rád přiznávám, že mi scéna Pavly Kamanové učarovala. A to až tak, že se mi při prvním zhlédnutí poněkud ztratil obsah. Až napodruhé mi tak došlo, že se Jan Holec s Davidem Košťákem zaměřili na nitro postav v čele s Krisem Kelvinem Jiřího Štrébla. A tak je to správně, protože ač žánr sci-fi nabízí nepřeberné množství technických vychytávek a vzdálených světů, v centru pozornosti vždy stojí (či by měl stát) člověk, stejný dnes jako za tisíc let.
(zadáno: 4.12.2018)
Hravá režie Ewy Zembok záměrně bořící divadelní iluzi balancuje na hranici únosnosti, avšak vzhledem k tématu je takovéto demaskování vlastně sympatické, Solaris totiž vidí za naše masky, odhaluje podstatu.
(zadáno: 4.12.2018)
75 % Tohle je prostě nářez, vykreslení komunity z drsného prostředí pohrdající zákony vnějšího světa, který je však sám nebere příliš vážně, a o to více ctící zákony vlastní. Škoda jen vzhledem ke zbytku mdlého odkazu na vězení, tato část knihy měla snad v inscenaci zůstat raději zcela zamlčena.
(zadáno: 4.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 4.12.2018)
Znáte ten pocit, když sledujete sen někoho jiného? Když sice víte, že to celé snad někomu dává smysl, že každá jednotlivost asi bude mít svůj význam, ale protože se v tom odráží zkušenost někoho jiného, k níž nemáte přístup, nutně zůstáváte stranou? Tak přesně to pro mě byl Sandman.
(zadáno: 4.12.2018)
Martin Satoranský s Ondřejem Štefaňákem z Wedekinda vypreparovali niternou podstatu, odstřihli ji od vnějškových kulis a přerámovali do retrospektivy z okamžiku Melchiora přibíhajícího na hřbitov, čímž získali univerzálně přesvědčivou výpověď a zbavili se Wedekindovy nevyváženosti. Ze studentského trojlístku Disk - Pidivadlo - OLDstars inscenace předloze nejvzdálenější, leč pro mě nejpůsobivější.
(zadáno: 4.12.2018)
74,99 % Nápad Lukáše Pečenky vyštelovat všechny tři polohy Wedekindova textu - dětskost, školometství a sexualitu - na maximum vytvořil prostor, v rámci nějž mohly postavy fungovat jako lidé bez ohledu na dobu, čímž pro mě obhájil, proč tento text dnes uvádět. Přidejme k tomu změnu závěru s ústupem od deus ex machina k vystačení si s vnitřními zdroji a věrohodné výkony většiny herců a ejhle, vznikla podařená inscenace.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>