Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 55 56 57 58 59 60 61 62 63 > >>

(zadáno: 10.4.2011)
U nás pro to nemáme pojem, angličtina tomu říká guilty pleasure. Sám kroutím hlavou nad sedmdesáti procenty, ale dát je prostě musím, ač některé fórky byly opakovány vícekrát, než bych osobně pokládal za vtipné, celkově jsem se dobře bavil, asi byl dnes takový den.
(zadáno: 8.4.2011)
Jitka Smutná v první polovině spíše než Matku z Krvavé svatby připomínala Maminu ze Superčlověka a nepomohl tomu ani hudebni doprovod, v němž se mísily jižanské rytmy s čímsi na způsob českých lidovek. Též "strhující drama milenců" bylo hráno patrně tak jemně, že jsem je nepostřehl.

Druhá polovina se to sice snažila zachránit, ovšem zcela vymazat první dojem nedokázala.
(zadáno: 8.4.2011)
Představení, které mě chytlo, vypralo, vyždímalo a pověsilo doschnout v sušárně zpytování principů tvorby vlastního úsudku.
(zadáno: 6.4.2011)
viz blog
(zadáno: 6.4.2011)
Inscenace, jež by čistě dle obsahu měla být politickým thrillerem, je na dnešní poměry příliš naivní a přímočará. Na druhou stranu, nejde o žádnou velkou hru ostřílených politiků, ale o intriky jedinců, kteří se k moci derou v době války z pozice síly své a případných spojenců.

Výkony Petra Buchty a Jana Hartla navíc zvládly celou dobu přesvědčivě poutat moji pozornost, z divadla jsem odcházel sice ne nadšený, ale určitě (u)spokojený.
(zadáno: 6.4.2011)
Živelnost Nataši Burger v kontrastu s neskutečně klidným a přirozeným projevem Jaroslava Duška tvoří bohaté naplnění hry, jež je sama o sobě docela svěžím pohledem na stokrát proprané a vyždímané téma stereotypnosti letitého manželství a pohybuje se v širokém prostoru mezi komedií a intimním tragičnem. No prostě tip jak vyšitý.
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 4.4.2011)
(zadáno: 4.4.2011)
Viděno 21.11.2010. Martin Pechlát prostě má na to uchopit divákovu pozornost a udržet si ji, jak dlouho se mu jen zachce. U Gabriely Míčové už jsem ten pocit tak docela neměl.
(zadáno: 4.4.2011)
Viděl jsem tuto hru poprvé před pěti lety, podruhé před dvěma lety, klidně bych ji mohl vidět znovu... Tak ji alespoň konečně ohodnotím.
(zadáno: 4.4.2011)
La Putyka představuje ochutnávku něčeho, co jinde nenajdete. A mě osobně rozhodně zaujala a pobavila. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že jde o první (byť vydařený) krůček na cestě k dokonalému zážitku, proto nemůžu jít nad osmdesát procent (a své naděje vkládám do UP´END´DOWN).
(zadáno: 4.4.2011)
viz blog
(zadáno: 29.3.2011)
Nemůžu to napsat jinak, než že je tato hra kompaktní. Prolínání místa, času, děje i postav tvoří v celku takové divadelní amarouny... A přiznávám, že mi opravdu chutnalo.
(zadáno: 23.3.2011)
Představení má vzestupný průběh, takže se k těm sedmdesáti procentům nakonec s vyplazeným jazykem vydrápalo, ale na to, co jsem očekával, jsem poměrně zklamán.

Ne že by snad bylo co konkrétního vytknout (snad až na podivně nejisté koketování s modernizací), jen nějak není co chválit a první půlhodinu jsem sem tam i přemýšlel, proč já tam vlastně sedím.
(zadáno: 21.3.2011)
Možná silně neobjektivní, ale na dvojici Veronika Freimanová - Zdeněk Žák prostě ujíždím. A pokračování naštěstí nebylo jen odvarem předchozího, Bernard Slade našel a použil nové pohledy na vztah ženy a muže.
(zadáno: 16.3.2011)
O hře samotné asi není co říct, toto stokrát provařené téma je ale v podání Činoherního klubu opravdu chutnou polévkou okořeněnou přesvědčivými výkony. Ivana Chýlková je intrikánka jak má být, Ondřej Sokol, kterého jsem konečně viděl ve větší roli, velmi mile překvapil... A Cecílie Mariky Šoposké je opravdu, ale opravdu rozkošná.
(zadáno: 16.3.2011)
Komedie, u níž se divák rozhodně zasměje. Simona Stašová je přesvědčivá ve všech třech vzájemně značně rozdílných postavách, Petr Nárožný s ní drží krok uvěřitelným vývojem své postavy.

Další stránky hodnocení: << < 55 56 57 58 59 60 61 62 63 > >>