Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 58 59 60 61 62 63 >

(zadáno: 6.1.2016)
Mé první setkání s Komorní činohrou a šok, že Diana Šoltýsová i Máša Málková umějí tak přesvědčivě zahrát vážnější polohy (čímž se oběma omlouvám za své předchozí smýšlení o nich). Přestože mě text příliš neoslovil (uznávám ingredience, jež jmenoval Jiří Landa, jen tady podle mě nebyly použity k ukuchtění něčeho většího), sledovat tuto inscenaci byl působivý zážitek.
(zadáno: 11.3.2011)
Rozhodně nemůžu říct, že bych byl celou dobu v naprostém klidu, atmosféra, již tato hra dokázala navodit, je určitě unikátní a na divadle jde o opravdu pozoruhodný počin.

Přesto jsem ale nevykřikoval, nenadskakoval a navíc to, co podle mě mělo být do konce skryté, jsem odhalil při prvním náznaku. To ovšem může být dáno tím, že už jsem viděl příliš mnoho hororů i detektivek.
(zadáno: 19.4.2015)
44,99% Vydatná porce lidově zábavného divadelního vlašáku (za cenu, z níž by Jiřině zrudly trencle).
(zadáno: 10.12.2011)
45% Konečně jsem viděl Terezu Němcovou v roli, která jí opravdu sedla. Pravda, byla to postava služebné, jež za celou inscenaci řekla asi dvě věty a jinak se jen hihňala a někde postávala či pobíhala, ale i té se někdo ujmout musel.

Jinak na to, kolik si na Jezerku přizvali hostů, výsledek dost slabý, ale možná je to jako ve fotbale, jedenáct skvělých hráčů ještě není tým snů, pokud nad nimi nestojí trenér, co je zvládne ukočírovat a nasměrovat k vyššímu cíli než blýsknout se na hřišti.
(zadáno: 17.3.2014)
Byli-li Muži zjednodušeným pohledem na muže, jsou Ženy mentálně retardovaným pohledem na ženy. Poselství, že smyslem života ženy je muž, sice jistě najde své příznivce, pokud ho však přijmete, zároveň přiznáváte, že jediné volební právo, jež žena potřebuje, je právo zvolit si partnera. Měl jsem pocit, že tahle bitva je již dobojována, zdá se ale, že válka nekončí.
(zadáno: 3.1.2016)
54,99 % Nepříliš přesvědčivé, nepříliš zapamatovatelné, postrádal jsem zřetelné napětí, naléhavost.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Velkorysá variace na Ionescovy Židle, svébytná atmosféra, zajímavé proměny Petra Lněničky. Není těch nápadů ale až příliš mnoho? Nezhroutí se nakonec celá konstrukce v divákově mysli vlastní vahou? Ale třeba je správné, že nevím, co si s inscenací počít, ostatně to přece odpovídá předloze.
(zadáno: 3.1.2016)
Jsem rád, že jsem tuto Shakespearovu hru zhlédl, a herectví souboru Dejvického divadla mě baví. V samotné hře se objevují témata předchozích autorových dramat a i teatrologové nemají zcela jasno, kam ji žánrově zařadit, což koresponduje se stylovou rozháraností inscenace. Přesto na mě výsledek působí spíše jako služba divadlu než autonomní tvar snažící se něco sdělit, vyjádřit.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Seškrtat to na dvě a půl hodiny, mohlo z toho být působivé drama s shakespearovskými ingrediencemi rodového předurčení, osudovosti a doteku nadpřirozena. Dodo Gombár se však rozhodl na jeviště převést celou Tučkovou, což se mu sice povedlo, můj osobní problém však je, že mě dílo v celém svém rozsahu nezaujalo (kdyby ano, přečetl bych si knihu).
(zadáno: 16.1.2013)
Dost možná budu za rebela, ale řekl bych, že toto se povedlo. Už první premiéru této sezóny považuju ze relativně zdařilou a tato je dle mého o krůček dále, o stupínek výše. Divadlo Na zábradlí je už pár let v tvůrčí krizi a já mám pocit, že se nyní snaží tento svůj handicap proměnit ve výhodu, z negativních atributů učinit základ poetiky... A co víc, ono to, zdá se, funguje.

Sezóna Nepřizpůsobiví? se zabývá "lidmi na okraji", je to depresivní pohled na neutěšený svět a kdo ví o depresivní neutěšenosti více než právě současné Divadlo Na zábradlí? Opatrně se těším na zbytek sezóny.
(zadáno: 4.1.2018)
Základní problém této inscenace vidím v to, že předloha už dnes nemá sílu oslovit, osamocenost člověka v davu velkoměsta je sice téma nadmíru aktuální, leč způsob jejího líčení se mi zdá poněkud nešťastný. David Prachař tak bojuje pro mě předem prohraný zápas a celek táhnou vzhůru především hudební vsuvky Pavla Fajta a Jakuba Prachaře, z nichž některé si právem vysloužily potlesk na otevřené scéně.
(zadáno: 1.5.2011)
Příběh maloměšťáctví ve velkoměstě, nenaplněných tužeb, siláckých řečí a slabošských činů, postaviček, jež nikdy nenaplní osud člověka.
(zadáno: 2.5.2012)
55% Přesvědčivé podobenství o tom, kam vede "absolutistická demokracie". Herci se snaží, každá postava je originál, dohromady jim to "šlape", dokonce i projev Veroniky Žilkové mi přišel trefný vzhledem k její postavě. Jenže k čemu je to všechno dobré, když to i tak byly dvě hodiny nudy?
(zadáno: 16.1.2013)
75% Nápad "hrát Shakespeara jako tenkrát, ale nebrat se při tom vážně a jen si to pořádně užít" vedl k výrazně nadprůměrné inscenaci, za jejímž úspěchem opět stojí síla Bezručů jako celku. Výsledkem je komedie, u níž vás ani nenapadne klást si hloupé otázky typu "Proč je Kateřina zlá?" či "Je vůbec ospravedlnitelné trápit ženu?" už jen proto, že byste tyto dotazy museli spojovat s Tomášem Dastlíkem, což je přece jen poněkud obtížnější než v případě Jany Strykové či Andrey Elsnerové.
(zadáno: 14.1.2013)
25% viz blog
(zadáno: 21.1.2012)
Hercům jsem až asi na tři věty (a monolog v italštině) rozuměl... Ovšem čemu nerozumím, to je režijní záměr pana Čičváka, těch proč mi v hlavě bzučí příliš mnoho.
(zadáno: 26.8.2013)
Pavel Juráček jako člověk, který neustál tlak doby... Z inscenace jsem však získal dojem, že nešlo ani tak o "Tu dobu" jako osobnost samotného Juráčka, jehož "bohémská povaha" by nejspíše byla v konfliktu s "dobovými společenskými a kulturními okolnostmi" i dnes, případně kdykoliv jindy. Mikuláškova "artistní fazóna" pak na mě dlouhodobě působí "jen" jako zesilovač ostatních faktorů, v tomto případě se tak opět o výrazný úspěch nejedná.
(zadáno: 27.1.2011)
Odlehčené více, než bych si přál (ale to se dá u MDP čekat), s velmi milým překvapením na závěr - Vasil Fridrich zvládá i vážnou pózu a musím říct, že vůbec ne špatně.

Jedinou postavou, která si po celou dobu drží velmi solidní úroveň, je matka v podání Dany Batulkové.
(zadáno: 14.6.2020)
Až někdo sepíše deset hříchů divadelního publika, jistě jedním z prvních bude, že divák přichází na představení s určitým očekáváním a pak je nespokojen s tím, že je tvůrci nenaplnili, čímž sám sebe připravuje o možnost získat něco jiného, s čím ani nepočítal. Já se tohoto hříchu v tomto případě vyvaruji závěrečným konstantováním, že jsem sice vyrazil na Raskolnikova se Soňou, ale dostal jsem Marmeladova s Porfirijem Petrovičem. A dva za dva, to je pořád dobrý kšeft. Více viz blog.
(zadáno: 17.3.2014)
54,99% Další inscenace, v níž se projevila má neschopnost porozumět pohybovému divadlu... Opět tak docela nevím, co jsem vlastně viděl (a slyšel).
(zadáno: 2.5.2012)
Hlediště sice zdaleka nebylo vyprodané, na závěrečném potlesku to ale příliš poznat nebylo. V divadle se podle mě podařilo navodit správnou atmosféru, k čemuž jistě dopomohl i samotný sklepní prostor. Martin Myšička výborný, ale i mezi ostatními bych těžko hledal opravdu slabý článek.
(zadáno: 15.5.2011)
Jiří Hána správně okouzlující, Jiří Štěpnička správně sakrastický, Kateřina Lojdová správně půvabná a prostinká, Dana Syslová správně aristokratická a společenská... Přesto mám pocit, že Wilde prostě potřebuje velkou scénu.
(zadáno: 23.9.2012)
54,99% Připadal jsem si jako v Ypsilonce - hudebně nadaný soubor, promyšlený humor ledabyle promíchaný s vtípky na první dobrou (a vše dávkováno podle mustru čím lacinější, tím opakovanější), Martin Zbrožek "v roli" Jany Synkové, rozvleklost kontrastující s prostotou příběhu... A pocit, že bavit se z poloviny tak dobře jako herci, byl by to opravdu báječný večer. Body navíc za téma a Petra Halíčka.

Další stránky hodnocení: << < 58 59 60 61 62 63 >