Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1550)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 1.12.2014)
Ač se s kolegou Pařízkem shodnu na procentuálním hodnocení, musím oponovat, mně přišla silnější první část. A také musím poopravit svůj názor na Čechova, není to tak, že ho obecně moc nemusím, nemusím ho "jen" jako dramatika, jako postavu divadelní hry ho naopak můžu.
(zadáno: 1.1.2017)
Miro Gavran napsal chytře vtipnou (byť nepříliš objevnou) hru, herci pod vedením režiséra Jakuba Šmída ji náležitě rozpohybovali (k čemuž jistě přispěla i úprava textu Kristýnou Čepkovou a Šmídem). Životem poučení a cyničtí Tolstí v podání Tomáše Kobra a Diany Šoltýsové versus mladí a naivní Čechovovi Jiřího Böhma a Natálie Řehořové, to vše zabaleno do řady Šmídových nápadů, to rozhodně stojí za návštěvu.
(zadáno: 25.8.2013)
Myslím, že vím, co chtěl touto inscenací Braňo Holiček vyjádřit, věřím též, že jsem rozklíčoval, proč k tomu použil právě těch metod, jichž použil, a obdivně uznávám jejich účinnost a efektivnost. To, že jsem onu hodinu vyloženě protrpěl, je toho paradoxně důkazem, přesto ale do procentuálního hodnocení musím své utrpení promítnout.
(zadáno: 3.1.2016)
74,99 % Ano, je to klauniáda, což je dáno už fyziognomií ústřední dvojice, kterou Štěpán Pácl dále rozvedl. Budete-li mít možnost, určitě tuto inscenaci navštivte, dost možná si neodnesete nějaké hlubší poselství (i když, je to to, o co u absurdního dramatu jde?), ale zajisté se pobavíte.
(zadáno: 7.11.2010)
Nejabsurdnější na hře byla vylidněnost hlediště, sice uváděno na Nové scéně, s jistou mírou tolerance by se ale publikum vešlo i do Kolowratu.

Všechny herecké výkony mě nadchly, stinnou stránkou pro mě ale byla až přílišná dějovost, dalo by se říct, že hru hodnotím níže proto, že mě příliš bavila.
(zadáno: 9.12.2018)
Sečteno a podtrženo, když o tom tak uvažuji, Čekání na Kokota vlastně neříká nic nového, objevného... Ale promlouvá vtipně a energicky a to není málo. Více viz blog.
(zadáno: 3.1.2016)
54,99 % Hořká komedie o touze po slávě a jejím destruktivním vlivu na rodinný život... Téma, které by si snad zasloužilo zpracovávat, ovšem asi ne takto. Inscenace, k níž mám jen jedinou výraznou výtku, tak nějak nevím, proč bych na ni kohokoliv posílal.
(zadáno: 16.1.2013)
34,99% "Má to nějakou zápletku?" "Neboj, ta ještě přijde." "To doufám... Ale zatím to tak nevypadá." (vyslechnutý rozhovor dvou slečen o přestávce)

První polovinu člověk čeká, až se něco začne dít, protože vše je tak nějak statické. No a pak přijde smrtelná nemoc, to málo, co bylo dosud vyjeveno, se škrtá a odehraje se jiný příběh... Až se nabízí otázka, k čemu je vlastně celá první polovina dobrá, leda snad k tomu, aby divák s postavami pobyl o něco déle a snáze se v závěru ždímaly jeho emoce. Ne, takhle opravdu ne.
(zadáno: 25.8.2013)
Problém spočívající v kontrastu témat středního věku a mládí herců už kolegové rozebrali, za sebe můžu jen dodat, že i když se z inscenace jaksi vytratil Woody Allen, pořád jsem se vlastně docela bavil.
(zadáno: 25.1.2011)
viz blog
(zadáno: 5.1.2016)
64,99 % Asi to nemohlo dopadnout jinak, Talebova kniha se zabývá primárně společností, makromechanismy (byť jejich podstata je "kolektivně individuální"), divadlo má však v hledáčku konkrétní jednotlivce. Průnikem jsou historky ve stylu "Chceš-li pobavit boha, pověz mu o svých plánech.", z nichž sice Braňo Holiček vcelku obratně komponuje inscenaci, její vyznění ale důsledkům předlohy může leda z dálky nesměle zamávat.
(zadáno: 7.4.2014)
Inscenace poskytující mi obrazně i doslova tolik prostoru, že jsem se v myšlenkách zatoulal k úvahám, zda by "poslední člověk na Zemi" byl schopný strávit zbytek života při zachování si úrovně, na niž je zvkylý. Měl by potenciální přístup ke všem zdrojům materiálních (palivo, pohonné hmoty, trvanlivé potraviny, léky, nástroje, zbraně) i "vědomostním" (v knihovnách), ale stačilo by to?
(zadáno: 11.3.2011)
viz blog
(zadáno: 25.8.2013)
75% Ano, je to prvotina, ano, Borůvčí je "slabší", přesto jde o zástupce humoru, který je mi velice blízký a který na divadle postrádám.
(zadáno: 17.3.2014)
Intelektuální hodokvas pracující však primárně s tím, co je umělcům bližší, totiž s emocemi, inscenace, v níž si "to své" může najít téměř každý. Poselství textu je kluzkým úhořem, jenž do samého konce divákovi uniká v kalných vodách hutných dialogů, přičemž cestou obsáhne diskusi na téma "co je to umění". Připočtěte strhující výkon Miroslava Etzlera, s nímž vcelku zdatně drží krok Martin Kraus, a je tu počin, který si dost možná najde místo v úvahách o příští výroční anketě.
(zadáno: 16.4.2014)
64,99% viz blog
(zadáno: 5.9.2011)
Pravděpodobně jsem se fatálně minul s poselstvím této inscenace, můžu napsat jen "čekal jsem víc", možná se hrálo něco jiného, ale já viděl cosi, co bych nazval téměř suchopárným dokumentem, práce s prostorem místy velice zajímavá, herecké výkony místy nadprůměrné... Ale to je prostě málo.
(zadáno: 24.5.2012)
Pořád lepší než Afrika... A to je asi tak jediné, co se o tomto (po)kusu dá ve srovnání s ostatními inscenacemi Cimrmanů napsat pozitivního. Nicméně jsem se vlastně dobře bavil, to můžu říct.
(zadáno: 7.12.2011)
Ano, opravdu jde o české Vánoce... Ale že by mě to nějak "dostalo", to nemůžu říct (ani napsat).
(zadáno: 16.9.2010)
Komedie, jež mě opravdu pobavila, navíc všichni herci se svých rolí zhostili naprosto bravurně. Jediné, co tak hře můžu vytknout, je nevelký rozsah (docela mě překvapilo, když místo přestávky přišla děkovačka), přičemž potenciál na delší hru by tu určitě byl.
(zadáno: 7.4.2014)
44,99% Rodinná hudební komedie "pro chudé". Je v ní sice vše, co je k úspěchu potřeba, ale vše je dávkováno v podivně malém množství, výsledkem je "dietní inscenace", jež sice asi vyloženě neurazí, ale zůstane po ní otázka "A to bylo vše?". Doporučil bych ji spíše k (víkendovému) odpolednímu uvádění, aby pak člověk mohl strávit večer něčím "výživnějším". Nízké hodnocení pak odráží tento můj "neukojený hlad" spíše než "pocit nepovedenosti".
(zadáno: 25.8.2013)
64,99% Inscenace, jíž prospívá hlavně rozmanitost předlohy skýtající Aqualungu možnost pokoušet se znova a znova zaujmout... A párkrát i úspěšně.
(zadáno: 19.9.2016)
Příjemné na pohled i na poslech, nejzajímavější mi ale přišel až neimprovizovaný závěr, kdy se členové Zrní zapojili do dění. Improvizované fyzické divadlo je mi asi přece jen příliš vzdálené, než abych je mohl ocenit.
(zadáno: 25.8.2013)
Bráno čistě divadelně bych se dostal na slabších 70%, jenže v tomto případě jde o divadlo, které má opravdu smysl, víc takových projektů a mohli bychom se začít bavit o divadlu sloužícímu občanské společnosti a demokracii.

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>