Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>

(zadáno: 8.4.2018)
55 % Sečteno a podtrženo, Utrpení mladého Werthera je svým způsobem zdařilou inscenací, s níž se divák může tak či onak ztotožnit. Mně osobně se z ní ale vytratil Goethe. Více viz blog.
(zadáno: 8.4.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, Panna Orleánská je plnokrevnou inscenací, jež zahltí všechny vaše smysly a sama má svůj smysl, pro mě jde o jeden z největších zážitků, jichž se mi v Divadle D21 dostalo. Více viz blog.
(zadáno: 8.4.2018)
Sečteno a podtrženo, našel jsem si v tom, co jsem si v tom našel, ale třeba to bylo myšleno jinak. Každopádně to byla jízda! Více viz blog.
(zadáno: 31.3.2018)
Sečteno a podtrženo, na inscenaci Lorca † Bernarda se rozhodně vyplatí zajít už jen kvůli Bernardě, jedná se o pozoruhodně čistou inscenaci Lorcova textu jdoucí bez zbytečných příkras přímo k jeho temnému jádru. A pokud netrpíte jako já utkvělou představou o tom, jaké by mělo divadlo být, třeba si užijete i Lorcu. Více viz blog.
(zadáno: 25.1.2018)
Sečteno a podtrženo, skončím, kde jsem začal. Předchozí řádky se vztahovaly k Zábranskému - postavě. Nevím, kdo je David Zábranský - člověk, neznám ho, setkal jsem se s ním jen skrze jeho hru Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, na základě této zkušenosti můžu říct maximálně to, že Zábranský - dramatik mě moc nebaví. Nebo naopak mě pouze baví, inscenace ve Studiu Hrdinů je zábavná, na čemž má rozhodně zásluhu i herec Stanislav Majer a možná režisérka Kamila Polívková, pokud Majera vedla. Co se ale skrývá za touto zábavností? Nevím, já nic nenašel. Více viz blog.
(zadáno: 5.1.2018)
65 % Na rovinu, inscenaci jsem zhlédl před deseti měsíci, poznamenal si procenta a dal ji do složky blogy. Po čase jsem se k ní vrátil a už mi nebylo jasné, proč jsem o ní chtěl napsat blog, přesunul jsem ji proto do složky komentáře. A včera jsem zjistil, že už si z ní vybavím jen scénu Lukáše Kuchinky a na ní Pavla Neškudlu coby představitele titulní role. Nebudu se tvářit, že k ní mám dnes co dalšího říct, prostě nevím, omlouvám se všem angažovaným a Marii Špalové zvlášť. Nicméně bezprostředně po zhlédnutí mě něčím oslovila, proto na ni vyražte a zjistěte, co to bude pro vás.
(zadáno: 4.1.2018)
Myšlenka inscenace je obsažena už v názvu - jakou šanci ukázat, co v něm skutečně je, má superhrdina v malém poklidném městě? Ale superhrdina si umí poradit. One-man show Jana Šípala je nejen zábavná, ale pod kostýmem superhrdiny se schovává odkaz k dosti podstatnému aspektu dnešní doby v té naší zaprděné kotlince, totiž k nespokojenosti plynoucí z kontrastu mezi vnitřní touhou člověka něco zažít, něco dokázat, být součástí něčeho významného, a vnějšími podmínkami, jež jsou právě teď a tady tak nějak šedé, průměrné, nudné.
(zadáno: 4.1.2018)
54,99 % Ne, tento text prostě nemám rád, pro mě příliš mnoho zbytečných slov. Ovšem úvodní scéna s vozíkem (plně realizovatelná asi právě jen na roudnickém festivalu), kulisy cílové destinace a pozornosti hodný výkon Evy Sinkovičové, to jsou kvality, jež mi chvílemi daly na mou nechuť k textu zapomenout. A to není málo.
(zadáno: 4.1.2018)
Pozitiva - text (díky Kryštofu Lepšíkovi za výběr) a potenciál obou hereček (díky Natálii Novákové a Karin Vápeníčkové), typově rozdílné, zajímavý kontrast plně v intencích textu. Negativa - režie ("díky" Kryštofu Lepšíkovi), herečky očividně neměly úplně jasno v tom, co přesně v které scéně hrát. Něco mezi - překlad (opět Kryštof Lepšík), zachování původní lokace s vtípky aktualizovanými pro české prostředí, zvláštní napětí.
(zadáno: 4.1.2018)
Long story short: Nejsem večírkový typ, nebaví mě předstírat aktivní zájem o někoho, koho jsem dosud neviděl a už ho ani nikdy neuvidím (zvlášť když je smyšlený), pointy dvou tří postav, jež jsem vyslechl, mi přišly slabé ve srovnání s délkou čekání na ně. To celé umocněno zmarem nad tím, že skutečnými VIP pro mě byli herci, kteří ale byli schováni za své postavy.
(zadáno: 4.1.2018)
54,99 % Petr Maška sepsal přesně ten text, který nemusím - pokud nevíte, o kom se hraje, dostane se vám útržků, které si stejně tak docela neposkládáte, pokud máte nastudováno, už nepotřebujete takovouto koláž. Inscenace je na to, že jde o "site-specific v prázdných místnostech", vizuálně zajímavá, herci pod vedením režisérky Lucie Ferenzové se snaží, ale u mě uhráli maximálně lepší remízu.
(zadáno: 4.1.2018)
84,99 % Od předlohy přes dramatizaci a chudou leč bohatě využitou scénu až k hereckým výkonům, v této inscenaci je prostě všechno dobře; ne nutně výjimečné či unikátní, ale rozhodně nadprůměrné. A navíc to všechno dohromady prostě funguje. Hledáte-li inscenaci pro puberťáky či ty z nás dospělejších, kteří nejsou přehnaně dospělí, pak vřele doporučuji, viděl jsem obě premiéry v H2O, viděl jsem reprízy na festivalech v Roudnici nad Labem i v Celetné... A těším se na další setkání.
(zadáno: 4.1.2018)
Oceňuji obohacení Musila o další autory, dobrý nápad, který funguje. Scéna naladí a do ní vhodně zasazenou stylizaci herci precizně dodržují. Jenže se mi i zde přihodilo to, co se mi u inscenací Tygra v tísni stává - časem onen výrazný a vymazlený vizuál přehlušil vše ostatní a já měl pocit, že sleduji živý obraz a ne divadlo, jedna složka vyhrála nad celkem.
(zadáno: 4.1.2018)
74,99 % Když si čtu své hodnocení inscenace tohoto textu Divadla v Celetné, říkám si, zda vůbec šlo o stejnou hru. Ale nejspíš ano, to, co pro mě nefungovalo ve Špalkově režii mezi Lukešovou a Jastrabanem, naopak ve Staňkově režii mezi Kauckou a Tylem šlapalo jako pověstné švýcarské hodinky, bravo.
(zadáno: 4.1.2018)
55 % Tuctová romance okořeněná událostmi jedenáctého září. Bohužel však jde skutečně jen o kulisy, děj by se dal přesadit do jiných a zůstal by stejně nezajímavý. Karolína Vaňková i Kryštof Lepšík sice byli přesvědčiví a bavilo mě je sledovat, ale co naplat, když není o čem hrát, tak prostě není.
(zadáno: 4.1.2018)
54,99 % Vnitřně koláž textů zaobírajících se vlkem v člověku, vnějškově sbírka toho, co se našlo na půdě. Změť nahodilých asociací a parciálních významů, jež s přibývajícím časem sice získává pevnější obrysy, i tak na mě ale celek působil jako kaleidoskop; je zábavné si s ním chvíli hrát, ale když jej odložíte, není důvod se k oné zkušenosti v myšlenkách vracet, co jste předtím nevykoukali, to už nedoženete.
(zadáno: 4.1.2018)
Výtky kolegů chápu, ale vem je čert (tedy ty výtky), mě to prostě bavilo. A z Šárky Vaculíkové mě vyloženě mrazilo, její šílené oči už z hlavy nejspíš nedostanu.
(zadáno: 4.1.2018)
Vtipné a propracované jarmareční divadlo pro čtyři herce a jeden žebřiňák, jež ale vyznělo i na scéně Činoherního klubu.
(zadáno: 4.1.2018)
84,99 % Viděl jsem dosud tři inscenace tohoto textu. Sám o sobě je dobrý, ovšem Jan Horák ho svou interpretací posouvá na zcela novou úroveň, budete-li mít možnost tento malý klenot někdy někde navštívit, rozhodně neváhejte.
(zadáno: 4.1.2018)
Základní problém této inscenace vidím v to, že předloha už dnes nemá sílu oslovit, osamocenost člověka v davu velkoměsta je sice téma nadmíru aktuální, leč způsob jejího líčení se mi zdá poněkud nešťastný. David Prachař tak bojuje pro mě předem prohraný zápas a celek táhnou vzhůru především hudební vsuvky Pavla Fajta a Jakuba Prachaře, z nichž některé si právem vysloužily potlesk na otevřené scéně.
(zadáno: 4.1.2018)
55 % Ano, ve Švandově divadle alkoholu a závislosti na něm rozumějí. Pokud si však divák z představení odnese jen několikanásobný pocit marnosti, není to málo?
(zadáno: 4.1.2018)
Divadelník o divadle. Ano, funguje to, Martin Čičvák ví, o čem píše (akorát tak docela neodhadl, kdy přestat), herečky vědí, o čem hrají, a je to znát. Jenže zasvěcených her z divadelního prostředí už pár existuje a u této nevidím nic nového, kvůli čemu by vyloženě musela vniknout.
(zadáno: 3.1.2018)
Slovní smršť, jež na základě antického mýtu zkoumá místo ženy (a člověka obecně) v dnešním světě. Intenzivní zážitek, pro jehož plné docenění je nejspíše nutná opakovaná návštěva.
(zadáno: 3.1.2018)
Tohle nejde popsat, tohle musíte vidět, mág pantomimy a fyzického divadla čaruje a očarovává publikum, nechte se jím provést rozličnými světy imaginace a lidské zkušenosti.
(zadáno: 3.1.2018)
Alternativci alternativcům, na jedné straně příběh pana R., malého človíčka, jehož ramena však snesou jen omezenou porci tíhy světa, vedle toho pro diváka navštěvujícího scény dané výčtem tvůrců a herců vděčné vsuvky a odbočky, od divadla k metadivadlu a zpět, projekt vtipný, ujetý, šílený i promyšlený.

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>