Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.12.2014)
Inscenace je sice součásti projektu Géniové a podvodníci, hlavním motivem však pro mě byla "tragédie vydřeného nadprůměru" koncentrovaná v postavě Salieriho. Toho Miroslav Donutil ztvárnil pro mě tak působivě, že mi až zde v plné síle vystoupila marnost jeho osudu. Cílevědomý skladatel si buduje pozici, pracuje na sobě, aby přišel nějaký hejsek a levou zadní ho strčil do kapsy, jen tak, mimochodem, aniž by se o to snažil, aniž by mu na tom záleželo.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Dvacet pět let naší historie směstnaných do dvou hodin v okouzlujícím balení Jiřího Adámka. Že na jevišti Národního divadla (byť Nové scény) uslyším alikvotní zpěv (v tak zdařilém provedení), toho bych se nenadál. To je ale jen třešnička na dortu napůl depresivní a napůl shovívavě úsměvné reflexe našeho dohánění západu vlastní cestou, na níž jsme poněkud zabloudili.
(zadáno: 27.12.2014)
84,99% Dala by se vyzdvihnout už předloha, šlo by chválit herecké výkony... Hlavní hvězdou této inscenace je však souhra scénografa Karla Čapka s režisérem Mikolášem Tycem, tak "rozmanitý minimalismus" se jen tak nevidí, sem by se mohli mnozí chodit učit.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Prostě mužská verze Zakázaného uvolnění, co k tomu více dodat. Snad jen, že "originál" je o něco povedenější.
(zadáno: 23.11.2014)
Herecký koncert, jazyková hostina, divadelní orgie... Ne láska prochází žaludkem, ale celý život proudí touto kuchyní, to nejde popsat, to musíte vidět!
(zadáno: 30.6.2014)
Plně se ztotožňuji s hodnocením Jiřího Landy co do kladů i záporů, přispět můžu už jen dojmologií, celou hodinu jsem Janu Jankovskému visel na rtech jak puberťačka rockové hvězdě a mít s sebou plyšáka, tak ho po něm na konci hodím.
(zadáno: 7.4.2014)
75% Napsat o této inscenaci cokoliv relevantního by znamenalo napsat více, než je vhodné. Takže jen bravo, tleskám odvaze, myšlence i realizaci, pro mě osobně šlo o dost možná velmi podstatný krok v objevování divadla a jeho místa ve světě.
(zadáno: 17.3.2014)
Hořce komediální pohled na současné třicátníky, jimž začíná ujíždět partnerský vlak, je v podání Bezručů zážitkem, který rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 17.3.2014)
Přesně to, co praví anotace, veřejná intimní zpověď, mnoho "aha", "přeéésněéé", "drsnýýý", "uf", "to snad ne"... momentů... Možná až příliš mnoho, ve výsledku totiž tvoří proud, který mě spíše otupil a znemožnil opravdové vcítění se. I tak ale inscenaci doporučuju k návštěvě, protože za to prostě stojí.

Edit: Po zhlédnutí "diskové derniéry" zvyšuji hodnocení o deset procent a být každá repríza takováto, šel bych jistě ještě výše.
(zadáno: 17.3.2014)
Divadelní tornádo, inscenace, jež extrémně zábavnou formou skrze zasazení do možné blízké budoucnosti podává depresivní zprávu o přítomnosti s využitím mnoha odkazů na kulturní dědictví minulosti. To, že jsou tvůrci amatéři, jim umožňuje být plně svoji, ve spojení s profesionály však vznikla zároveň neoddiskutovatelná estetická hodnota. Tohle prostě musíte vidět.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Inscenace pohlížející na světy zdravých a hendikepovaných bez obvyklých klišé, takže si může dovolit vyjevit i takové postřehy, jako že postižení z nikoho nečiní automaticky světce (aneb vozíčkář nemusí být nutně dobrý člověk) či že tolerance zdravých má své meze (aneb můžete se snažit ze všech sil pomáhat, ale vaše síly nejsou nevyčerpatelné). Zároveň jsem se opět přesvědčil, že VerTeDance nabízí srozumitelné pohybové divadlo, u něhož nepadne většina mé pozornosti na otázku "co tím sakra chtěli říct".
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace tak napěchovaná humorem neurážejícím divákův intelekt, že jí rádi odpustíte, že je vlastně o ničem... A nebo o všem, záleží na úhlu pohledu. Nejde však o čistokrevnou komedii, zhusta se objevují i poetické obrazy a vážné tóny, vše promícháno v přirozeně působící celek. Dobře odvedená práce od všech účinkujících i režisérky Martiny Krátké.
(zadáno: 17.3.2014)
Nepravděpodobný příběh? Snad. Nemožný příběh? Nikoliv. Přiznávám, že jsem se jím nechal unést jednak pro něj samotný, jednak kvůli výkonu Stanislava Zindulky. A nezatracuju ani Jakuba Zindulku, snad proto, že jinými vyčítané nedostatky jsem si pro sebe dokázal interpretovat "postavotvorně".
(zadáno: 17.3.2014)
75% Hustokrutopřísnej meganářez! Nevím, na čem tvůrčí tým během přípravy této inscenace ujížděl, ale vidět něco takového v Činoherním klubu je opravdu osvěžující.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Enron není hra o lidech, ale o systému. Michal Dočekal to pochopil a podařilo se mu divadelními prostředky přiblížit jednotlivé jeho prvky. Pád Enronu (a odkrytí za ním stojících praktik) snad mohl být příležitostí se poučit... Jenže tato událost naopak bledne v porovnání s tím, co mělo přijít a vyústilo v celosvětovou ekonomickou krizi. Lidská hloupost v kombinaci s hamižností zjevně nezná hranic.
(zadáno: 17.3.2014)
Intelektuální hodokvas pracující však primárně s tím, co je umělcům bližší, totiž s emocemi, inscenace, v níž si "to své" může najít téměř každý. Poselství textu je kluzkým úhořem, jenž do samého konce divákovi uniká v kalných vodách hutných dialogů, přičemž cestou obsáhne diskusi na téma "co je to umění". Připočtěte strhující výkon Miroslava Etzlera, s nímž vcelku zdatně drží krok Martin Kraus, a je tu počin, který si dost možná najde místo v úvahách o příští výroční anketě.
(zadáno: 17.3.2014)
Zjevení. Opakovaně jsem četl o tom, že kořeny českého divadla leží v lidové tradici, chyběl mi však přesvědčivý důkaz. A toho se mi konečně dostalo, Vojna v Disku propojuje bezelstně prostou poezii českého venkova s rafinovanou hudbou, choreografií a recitací, čímž vzniklo dílo, v němž spolu koeexistují a zároveň se obohacují přirozená i syntetická složka, slovesný i jevištní substystém. Ač by se dalo nalézt nemálo nedostatků, je i tak Vojna inscenací, kterou by měl vidět každý, kdo se zajímá o divadlo.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Neuvěřitelný zážitek, mladíček jménem David Šír si nasadí hučku a brýle a ejhle, je tu Felix Holzmann. Nejde o parodii ani epigonství, spíše o reinkarnaci. Holzmannův humor žije dál a ač jsem si myslel, že to není zrovna můj šálek čaje, David Šír mě přesvědčil o opaku.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Devadesátá léta dvacátého století ve vší "kráse", nabytá svoboda, s níž si jedni neuměli poradit a druzí toho zneužili, záplava značek dobývající nové území pro čirý konzum a v principu nevinná a zbytečná revolta mladých, velký mejdan, který zaplatil malý člověk.
(zadáno: 4.11.2013)
84,99% viz blog
(zadáno: 7.9.2013)
75% Naprosto unikátní projekt, pro jehož plné vstřebání by byla třeba opakovaná návštěva, ideálně tak tři večery po sobě.

Ač mě osobně mrzí upozadění mystična ve prospěch světské stránky, stejně věřím, že se za pár let probudím, vzpomenu si a poděkuji si, že jsem byl při tom.
(zadáno: 6.9.2013)
84,99% viz blog
(zadáno: 26.8.2013)
Fungující paralela mezi Mayovým příběhem a událostmi našich časů s poselstvím, že se dnes už sotva můžeme uchýlit k romanticky ostrému dělení na dobro a zlo. Jo a taky skvěle zahraná značně zábavná inscenace (kde však humor nezastíní poselství).