Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1550)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>

(zadáno: 25.8.2013)
Viz můj komentář k inscenaci Ve stanici nelze (jsou to prostě takové veselé skoky), zde dvojnásob platný.
(zadáno: 20.1.2013)
75% Děkuji za velmi příjemně strávený večer.
(zadáno: 5.1.2016)
75 % Pro mě jednoznačně nejlepší inscenace z trilogie Miky Myllyaha, především díky perfektní herecké souhře všech hereček (viděno s Kristýnou Hlaváčkovou-Bábkovou), kterou bylo radost sledovat samu o sobě. I text mi přijde výrazně zdařilejší než u předchozí Paniky, je vyhrocenější a originálnější, s jasnějším přesahem. Chaos je intenzivní divadlo nelichotivě, avšak výstižně reflektující naši dobu.
(zadáno: 19.9.2016)
O této inscenaci se toho napsalo tolik pochvalného, že jsem nejspíše očekával více, než jsem mohl dostat. I tak mě ale zarazilo, jak nezajímavá mi přišla, převyprávěný Chaplinův život mě přes veškeré zvraty i přesný Rumlův výkon nijak zvlášť nezaujal. Ale soudě dle reakcí publika "jen" nepatřím do cílové skupiny.
(zadáno: 1.1.2017)
74,99 % Nemám rád grotesky. Tedy aspoň jsem si to myslel, než jsem zhlédl Chaplinovy děti. Tleskám všem čtyřem hercům (tedy třem herečkám a jednomu herci) za to, že mě náramně pobavili (no dobře, tvůrčímu týmu v zákulisí též), a Tereze Terberové pak ještě jednou, protože takovou tvárnost a proměnlivost obličeje i těla aby jeden pohledal.
(zadáno: 11.10.2011)
Zcela standardní a předvídatelná komedie o záměně, šance pro komediantsví Radka Holuba, jenž si roli jaksepatří užívá, s hereckými výkony, jež v paměti neulpí. Jen Tereza Němcová mě svou nepřesvědčivostí upoutala stejně jako v Mandragoře.
(zadáno: 25.2.2012)
65% Myšlenka syntézy vězení a cirkusové manéže je výborná (a navíc zde není zatížena hromadou balastu jako spojení námluv a pohřební hostiny v Morávkově Ženitbě), soubor Divadla pod Palmovkou dokazuje, že na muzikál "má"... Jenže to nemůže zcela zakrýt fakt, že samotná předloha prostě nemá grády.
(zadáno: 25.8.2013)
V dnešním světě redukujícím sexualitu na fyzický sex je nadmíru osvěžující narazit na přístup zaobírající se i duševní, ne-li přímo duchovní stránkou. Inscenace ale nehraje na jednu strunu, určitou až snovou romantizaci vztahu staví do kontrastu k táborovým reáliím, ke kladům bych připočetl i pro mě pefektní typové obsazení. Proti tomu však musím postavit neurčitou strukturu, není jasné, kdy očekávat konec, který by mohl přijít na několika místech, aniž by to "vypadalo divně".
(zadáno: 6.1.2016)
Komedie o nešťastných lidech, inscenace oplývající všemi přednostmi Komorní činohry, jenže ve výsledku je to "jen pocitovka", Vicenův text nabízí (využité) herecké příležitosti, ale hlubší smysl jsem v něm nenašel.
(zadáno: 27.12.2014)
54,99% Osmdesátiminutová ilustrace jedné myšlenky (že být s někým není snadné, jenže být sám je ještě těžší) rozložená do dvou aktovek. Dlouháni se snaží, ale kde téměř nic není, tam si interpretaci nevybuduju.
(zadáno: 17.3.2014)
Po pomalejším nástupu rozehrál Jaroslav Achab Haidler působivé (mono)drama řešící otázku viny na jednom nešťastném místě v jedné nešťastné době. Můžete-li volit mezi špatným a horším, je zločin rozhodnout?
(zadáno: 16.1.2013)
74,99% Inscenace u mě sice nezapůsobila tak silně jako její někdejší protějšek v Kalichu, Tomáš Petřík s Michalem Malátným si mě nicméně získali.
(zadáno: 5.1.2012)
Muzikál je obvykle syntézou zpěvu a činohry. V tomto případě je pro diváka obtížné vnímat tyto složky dohromady, neovládá-li zrovna romštinu. Nezahalen do hudebního hávu je tak příběh ve své nahotě usvědčen z až neuvěřitelné schematičnosti, pointa je navíc v kulturním kontextu majority mírně řečeno nepochopitelná. Ale aspoň za tu hudbu průměr dám.
(zadáno: 7.12.2018)
84,99 % Bigbíťák Rumcajs, pankáč Cipísek a do reggae hozený vodník Volšoveček proti dětskému popíku kněžny a rytíře, v hudební rovině Jindřicha Čížka vyjádřená touha po svobodě versus všeubíjející mainstream. Čtvrtkovy pohádky hladce přecházející v originální příběh Michala Háby a Jany Kuklové. Kouzelně roztomilá výprava Adriany Černé. Přesvědčivé herecké výkony v čele s Lukášem Bouzkem schopným rozdivočet sál plný dětí a pak ho na patnáct sekund zcela utišit. A pak ještě jednou. Tohle je prostě nářez, který si užijí děti i dospělí. Brekeke's not dead!
(zadáno: 16.1.2013)
54,99% Komplikovaný text, který bez předchozí přípravy a znalosti toho, o kom a o čem se hraje, snad ani nelze vstřebat. A proti tomu Karel Dobrý, Pan Herec. Za to, že můj dojem nebyl silnější, si nejspíše můžu sám, realizační tým se ovšem nepokusil vyjít mi naproti. Snad někdy příště...
(zadáno: 15.8.2017)
64,99 % Sečteno a podtrženo, Cirkusvobody je autentický, zábavný a zneklidňující, ani po osmi měsících nemám jasno, co bych si z něj měl odnést, jak bych ho měl chápat. Mohu snad podat lepší důkaz, že na něm prostě něco je a vyplatí se na něj zajít? Více viz blog.
(zadáno: 17.3.2014)
64,99% Agitačně plakátová stylizace mě bavila, záměrně potlačený názor tvůrců však u mě vyústil v absenci potřeby si vytvářet svůj vlastní.
(zadáno: 7.12.2018)
Inscenace tematizující neschopnost komunikace na několika propletených úrovních, každá z nich by snad mohla působit chudě či omšele, ale v celku jsou silnější než jejich součet, snaha oslovit druhého, přesáhnout sebe sama, defilé neuralgických bodů naší doby. Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa? Můj svět omezuje dosah mého hlasu... A slyšitelnost hlasů ostatních.
(zadáno: 17.5.2012)
65% Což o to, hra je to zajímavá, inscenace však zdaleka nevyužívá její plný potenciál, místy bylo dle mého přílišné upřednostňování komediální linie na škodu, text má svá silná místa, při nichž by mohlo diváka zamrazit... Zdá se však, že tuto možnost tvůrci záměrně celkem úspěšně ignorovali.
(zadáno: 27.12.2014)
Schován za zády Michala Nováka ho kryju v jeho cestě proti davu, sám bych své pocity z této inscenace nepopsal lépe, nemám žádné výtky, jen mě to celé prostě ničím nezaujalo.
(zadáno: 18.6.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, chcete-li vnímat Cloud jako povrchní inscenaci, bránit vám v tom nemohu, je to vaše právo a i tak si ji můžete užít. Rozhodně to však neznamená, že opravdu povrchní je. Pokud kolega Holubec ve svém komentáři píše, že v Divadle D21 není zvykem nejít do hloubky, já dodávám, že tam není zvykem ani divákovi servírovat vše předžvýkané, naopak je tamějším zvykem počítat s jeho aktivním zapojením, přemýšlením a interpretací. Více viz blog.
(zadáno: 7.12.2018)
55 % Viděno v DriveHouse, takže pět až deset procent za prostor, jinak mě tato pocitovka příliš neoslovila, atmosféru během představení uznávám, avšak po závěrečném potlesku ve mně zůstala čistá nula.
(zadáno: 8.5.2011)
Nemálo dobrých nápadů, jež však jako celek působí poněkud rozpačitě, stále váhám, zda se myšlenky z jeviště do hlediště přenášely navzdory formě nebo díky ní...
(zadáno: 28.4.2016)
65 % To se tak sejdou přiznaně zastydlý puberťák, maskovaný zoufalec, bigotní fotřík, co vyměnil jednu rigiditu za jinou, jež mu dovoluje tvářit se jako liberál, a dospělá žena v inscenaci, jež se hudebním podkresem snaží sugerovat, že tu jde o fakt velké věci. Ne, nejde, ale je to zatraceně dobře zahrané, typově pravdivé a byť poněkud prvoplánově, vyždíme to z vás celou řadu emocí. A to za návštěvu stojí.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Šamberkovy hry se moc neuvádějí a není se co divit, chce to hodně úsilí, aby se na nich dala vystavět inscenace, jež by stála za uvedení. Éra Kubánkova v Pidivadle posloužila především hercům jako hřiště pro vyzkoušení si vyhraněných typů, čehož se zhostili s chutí a úspěšně. Uvědomění si (vícenásobné) naivity textu a její přiznání až zdůraznění pak vedly ke tvaru, který si užilo i publikum.

Další stránky hodnocení: << < 4 5 6 7 8 9 10 11 12 > >>