Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.8.2013)
75% Nevidět tuto inscenaci, sotva bych věřil, že je Foglarův komiks ilustrovaný Janem Fischerem možno převést na jeviště se zachováním rychlošípáckého vidění světa i "vizuálu". V Příbrami ale dokázali, že to lze, a výsledek je prostě kouzelný.
(zadáno: 26.8.2013)
Stručná historie dvacátého století, kterou prostě musíte vidět!
(zadáno: 26.8.2013)
75% Přidávám se k všeobecnému pění chvály na tuto inscenaci, přeju jí všechny ceny, které získá... Za sebe ale musím říct, že mě neoslovila na nějaké hlubší úrovni, viděl jsem po všech stránkách perfektně zvládnuté řemeslo, nejsem ale s to říci cokoliv navíc.
(zadáno: 25.8.2013)
75% Fascinující studie člověka vracejícího se domů, kde s ním však již nikdo nepočítá. Jan Antonín Pitínský se nezapřel a v druhé části už byl na mě "příliš divoký", celkově však srozumitelnější, než bych čekal. Zajímavý mi též přišel obraz českého venkova jako prostředí, kde se pořád něco děje, jaký to kontrast k ruské dramatice a jejímu unylému bezčasí.
(zadáno: 25.8.2013)
75% Písně a k nim kontrastní fragmenty hry Ubu se baví vytváří "plnokrevný celek" nedovolující divákovi ustrnout v jedné poloze.
(zadáno: 25.8.2013)
75% Ano, je to prvotina, ano, Borůvčí je "slabší", přesto jde o zástupce humoru, který je mi velice blízký a který na divadle postrádám.
(zadáno: 25.8.2013)
75% Možná za to může v komentářích zmíněná podobnost s Eskalátorem, ale mě se tato dramatizace nedramatizovatelného filmu prostě líbila, je to sice dejme tomu "skica", na níž by se dalo odvést ještě mnoho práce, jenže už sama o sobě je zdařilou syntézou Wendersových východisek a obrazu současnosti.
(zadáno: 25.8.2013)
Jiří Havelka je prostě kouzelník, úkol vystavět inscenaci na speciální teorii relativity tak, aby byla zábavná a přístupná širokému publiku, by leckomu zlomil vaz, zde však nezbývá než konstatovat úspěch. A zmínit samozřejmě musím i soumága Dádu Němečka, závěrečný obraz je výtrysk čiré geniality.
(zadáno: 25.8.2013)
Poutavá, zábavná, milá a dojemná inscenace stejným dílem určená malému i velkému divákovi těží z toho, že jde o kolektivní dílo a každý ze zúčastněných si za ní stojí, protože je plně její součástí. Bravo!
(zadáno: 25.8.2013)
Žena jako objekt touhy i toužící subjekt v mnoha polohách, zatím jediné pohybové divadlo, kterému jsem opravdu rozuměl a jež mě plně pohltilo, za sebe říkám "Pokud do Ponce, tak právě na toto." A s přihlédnutím ke komentáři Michala Nováka se zřejmě musím přiznat, že jsem feministka.
(zadáno: 14.5.2013)
84,99% viz blog
(zadáno: 29.4.2013)
75% viz blog
(zadáno: 8.4.2013)
viz blog
(zadáno: 21.3.2013)
Pane Munzare, děkuji.
(zadáno: 18.3.2013)
75% Realita, fikce a fikce na druhou, tři roviny prolínající se v dráždivě neostrých přechodech... Lahůdka.
(zadáno: 20.1.2013)
75% Děkuji za velmi příjemně strávený večer.
(zadáno: 16.1.2013)
75% Nápad "hrát Shakespeara jako tenkrát, ale nebrat se při tom vážně a jen si to pořádně užít" vedl k výrazně nadprůměrné inscenaci, za jejímž úspěchem opět stojí síla Bezručů jako celku. Výsledkem je komedie, u níž vás ani nenapadne klást si hloupé otázky typu "Proč je Kateřina zlá?" či "Je vůbec ospravedlnitelné trápit ženu?" už jen proto, že byste tyto dotazy museli spojovat s Tomášem Dastlíkem, což je přece jen poněkud obtížnější než v případě Jany Strykové či Andrey Elsnerové.
(zadáno: 16.1.2013)
84,99% A Bezruči opět bodují, na rozdíl od Jana Pařízka si myslím, že tuto hru může stejně dobře ocenit ten, kdo kratky zobak má, jako ten, kdo jej nemá. Já coby nezasvěcený naopak tím více chválím náhled do havířské mentality, spojení party "obyčejných chlapů" proti komunistickému ouřadovi či řediteli má zase obecnější přesah. Jen linie s Jaroslavem Hutkou mi přišla zbytečně zdlouhavá.
(zadáno: 16.1.2013)
Čechovovy povídky prostě můžu, humor v nich obsažený je vskutku okouzlující. Pro mě o fous lepší než navazující Nějak se to zvrtlo, holt to nejlepší přišlo ve Viole na řadu nejdříve.
(zadáno: 16.1.2013)
75% Základem je dobře napsaná hra o události, jež stojí za zviditelnění. Zpracování text ctí, dokumentární odtažitost závěru evokovala předchozího nájemce Komedie, celku tleskám, pokud takto bude Company.cz pokračovat, má šanci se obhájit vůči všem škarohlídům. Jen mě mrzí, že režie důsledněji nezapracovala na fyzických (ne)proměnách všech postav, zatímco Eva Vrbková jako Rachel/Mariana opravdu fyzicky zestárne pod tíhou nelehkého života, Jan Hofman coby Abram v USA odstíněný od všeho zůstává malým chlapcem... To je opravdu skvělý nápad, jenže co ostatní? Na ně už takto nahlížet nelze.
(zadáno: 16.1.2013)
75% Pokus, jenž zůstal tak trochu napůl cesty (no, možná ve třech čtvrtinách), problém ale dle mého spočívá v samotném textu (či jeho překladu?), hrátky s jazykem jsou nedůsledné, srovnám-li to třeba se Zpovědí masochisty, je zde vidět nenaplněná snaha. A též si nejsem jistý, zda by mi druhé zhlédnutí přineslo něco nového, text se sice tváří mnohovrstevnatě, mám ale pocit, že jsem jej stíhal sledovat v plné šíři, ona komplikovanost je dle mého do značné míry skutečně jen iluzí. Ovšem za jedno zhlédnutí inscenace stoprocentně stojí.
(zadáno: 14.1.2013)
Petr Kolečko je bůh... nebo ďábel... nebo něco mezi tím. Hru napsal letošním absolventům KČD na tělo a ti si to náramně užívají, takhle má vypadat komedie.
(zadáno: 14.1.2013)
Pane jo, nikdy by mě nenapadlo, že mě Emily Brontëová může tak bavit. Sylvie Krupanská s Tomášem Dastlíkem si získali výjimečné místo v mém diváckém srdci.
(zadáno: 14.1.2013)
Ve světle viděného považuji rozhodnutí Jiřího Menzela spojit druhou a třetí část za velmi nešťastné (i když přiznávám, že výsledek tohoto jsem viděl jen v podání Divadla Bez zábradlí, kvalita jehož inscenací obecně nepatří k nejvyšší). Příbram ze hry dostala vše, co se dalo, celek perfektně gradoval a má bránice dostala vskutku pořádně zabrat. Nazkoušet tuto inscenaci tak, aby správně vyzněla, muselo být nesmírně obtížné, o to více těší, že se zadařilo.
(zadáno: 14.1.2013)
Anna Petrželková pochopila Taboriho text balancující na hraně směšného a hrůzného, za což se jí dostalo nepochopení diváků (či aspoň zbytku redakce). Z této hry by dle mého prostě mrazit nemělo, sám autor prvky k tomuto vedoucí poeticky opisuje či rovnou shazuje. To pravé mrazení by měl divák pocítit až po odchodu z divadla ve chvíli, kdy si uvědomí, čemu že se to vlastně smál a jak snadné to bylo.