Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1596)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 7.12.2018)
84,99 % Bigbíťák Rumcajs, pankáč Cipísek a do reggae hozený vodník Volšoveček proti dětskému popíku kněžny a rytíře, v hudební rovině Jindřicha Čížka vyjádřená touha po svobodě versus všeubíjející mainstream. Čtvrtkovy pohádky hladce přecházející v originální příběh Michala Háby a Jany Kuklové. Kouzelně roztomilá výprava Adriany Černé. Přesvědčivé herecké výkony v čele s Lukášem Bouzkem schopným rozdivočet sál plný dětí a pak ho na patnáct sekund zcela utišit. A pak ještě jednou. Tohle je prostě nářez, který si užijí děti i dospělí. Brekeke's not dead!
(zadáno: 7.12.2018)
84,99 % Inscenace, jíž si Kasha Jandáčková definitivně dobyla mé srdce. Na jedné straně zpracování dění kolem teroristických útoků v Paříži, naproti tomu poukázání na nahodilost lidského života. A také na fakt, že mezi černou a bílou se rozkládá nezměrný prostor šedé. Obsazení spíše nezkušených herců umocněné kontrastem zaangažování Jana Meduny zvýšilo autentičnost výpovědi. Bravo!
(zadáno: 7.12.2018)
75 % Inscenaci jsem navštívil podruhé poté, co roli Julie převzala Jaroslava Košková. A musím říct, že až teď je kompletní, klaustrofobické psychodrama o čtyřech lidech, kteří se snaží přežít v dost možná zanikajícím světě, kdy přišli o většinu (i potenciálních) bližních, leč touha vztahovat se k druhému zůstala. A právě nitro postav a dynamika mezi nimi je to, oč se hraje, všichni herci pod vedením Martina Vokouna (už dnes) podávají soustředěné a přesvědčivé výkony, přičemž to, co proudí z jeviště do publika, je univerzální, danou situací jen zdůrazněné.
(zadáno: 7.12.2018)
Tak tento text se Davidu Košťákovi opravdu povedl, jen tak dál. Současný, závažný, s jasným názorem, leč bez laciného moralizování a povýšeneckého pohledu z pozice příslušníka kulturní elity. Přidejme k tomu režii Alžběty Burianové, jež mu dodala odlehčující kontrapunkt, scénu Anny Brotánkové a kostýmy Kateřiny Höferové a Brotánkové a výsledkem je inscenace, která vás pohladí a nakopne zároveň.
(zadáno: 7.12.2018)
Inscenace tematizující neschopnost komunikace na několika propletených úrovních, každá z nich by snad mohla působit chudě či omšele, ale v celku jsou silnější než jejich součet, snaha oslovit druhého, přesáhnout sebe sama, defilé neuralgických bodů naší doby. Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa? Můj svět omezuje dosah mého hlasu... A slyšitelnost hlasů ostatních.
(zadáno: 7.12.2018)
75 % Nádherné divadlo, pohled na dobu Jana Husa očima dneška. Moc rád bych se o této inscenaci rozepsal více, bohužel jsem při hostování ve Venuši ve Švehlovce v důsledku přeplněnosti sálu a nezvládnutí tohoto stavu seděl v tak nepohodlné poloze, že značnou část mé mentální kapacity zaměstnávala snaha vůbec vydržet do konce. Inu, i to se stane.
(zadáno: 7.12.2018)
VIP - Mime Prague  80 %  Tip Jiří Koula
84,99 % Radim Vizváry je prostě čaroděj. Vnější i vnitřní pohled na slávu, na to, co přináší i bere. Hodinové vyprávění bez jediného slova, vtipné i mrazivé. A dojde i na magii!
(zadáno: 7.12.2018)
Touha, milí kolegové, tohle je touha! Touha po absolutnu, tak jako se antická Antigona vzepřela nahodilým zákonům své doby ve prospěch vyššího řádu, Ferenzové/Fričova/Štorkové Antigona hledá skrze dráty nabité elektřinou Pravdu, ostatním postavám a jejich pinožení navzdory, je esencí lidského ducha, který technikou propojil celý svět, dostal nás osobně na Měsíc a zprostředkovaně až za hranici sluneční soustavy... A taky na pokraj několikeré zkázy tady na Zemi.
(zadáno: 7.12.2018)
Další z řady komorních dramat stojících na silném textu a přesvědčivých hereckých výkonech, jež z Řeznické v posledních letech dělají scénu, kam se vyplatí vracet. Konflikt neústupně dravého mládí a usedlého stáří, proměna ideálů v rutinu, hledání odvahy dát v sázku dosažené pro správnou věc, to jsou univerzální témata přesahující prostředí katolické církve, v němž se hra odehrává. A proto se vyplatí na inscenaci zajít.
(zadáno: 6.12.2018)
Vrchol roudnického festivalu. Kateřina Humhalová vzala ústřední postavy (a jejich milostná trápení) z Puškinova Evžena Oněgina, Goetheho Utrpení mladého Werthera a Mussetovy Zpovědi dítěte svého věku, přesadila je do současnosti a jednotlivé linky propletla... A ono to až překvapivě dobře funguje. Navíc se v Humhalové režii představili ostřílení členové souboru, z nichž někteří již studují na DAMU a JAMU, což výsledku dodalo další rozměr (u Elišky Vocelové jsem zíral, jakou uvolněnost a jistotu za ten rok získala).
(zadáno: 4.12.2018)
84,99 % Platí vše, co jsem napsal o Bernardě jako součásti inscenace Lorca † Bernarda v Pidivadle s tím, že obnovená premiéra v rámci Komorní činohry měla o několik levelů vyšší energii a hvězdou večera pro mě tentokrát byla Magdalena Jirounková, jejíž Martirio v sobě nesla všechnu bolest světa a prala to do hlediště s intenzitou na hranici snesitelnosti.
(zadáno: 4.12.2018)
Martin Satoranský s Ondřejem Štefaňákem z Wedekinda vypreparovali niternou podstatu, odstřihli ji od vnějškových kulis a přerámovali do retrospektivy z okamžiku Melchiora přibíhajícího na hřbitov, čímž získali univerzálně přesvědčivou výpověď a zbavili se Wedekindovy nevyváženosti. Ze studentského trojlístku Disk - Pidivadlo - OLDstars inscenace předloze nejvzdálenější, leč pro mě nejpůsobivější.
(zadáno: 4.12.2018)
84,99 % Je to ten starý Krysař, jehož jsem miloval. A zároveň je nový, vytuněný. A navíc má Přemysla Pálka, dámy a pánové, ano, tohle je Krysař.
(zadáno: 4.12.2018)
Kolegové už to popsali, tak jako má Ondřej Sokol cit pro Martina McDonagha, rozumí Marek Němec zase Marku O'Rowovi. Přihoďme k tomu, že O'Rowe ví, jak napsat strhující text, a pozornosti hodné výkony Jana Holíka a Ondřeje Rychlého a výsledkem je inscenace, kterou prostě chcete vidět.
(zadáno: 4.12.2018)
75 % Tak toto byla lahůdka, zdařilé převedení předlohy na jeviště skrze osobní výpovědi jednotlivých herců (a vlastně mi je jedno, nakolik šlo o skutečnost a nakolik o fabulaci). Obraz prádelny, v němž každý svlékne k vyprání svůj šat a pod ním je člověk jako takový, výborně koresponduje s myšlenkou inscenace, že bez ohledu na to, ve které subkultuře se zrovna ukotvíme, je primární motivace někam patřit univerzální (což lze zobecnit od subkultur ke kulturám). A horolezecká scéna? Jevištní magie!
(zadáno: 4.12.2018)
75 % Tohle je prostě nářez, vykreslení komunity z drsného prostředí pohrdající zákony vnějšího světa, který je však sám nebere příliš vážně, a o to více ctící zákony vlastní. Škoda jen vzhledem ke zbytku mdlého odkazu na vězení, tato část knihy měla snad v inscenaci zůstat raději zcela zamlčena.
(zadáno: 4.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 4.12.2018)
75 % Z popela chaosu povstal Fénix řádu, inscenace obdivuhodná souzněním formy a obsahu, Sůl nad zlato na konci času, ve světě bez naděje zbývá jen zázrak... Zdařilé to bylo.
(zadáno: 18.6.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, chcete-li vnímat Cloud jako povrchní inscenaci, bránit vám v tom nemohu, je to vaše právo a i tak si ji můžete užít. Rozhodně to však neznamená, že opravdu povrchní je. Pokud kolega Holubec ve svém komentáři píše, že v Divadle D21 není zvykem nejít do hloubky, já dodávám, že tam není zvykem ani divákovi servírovat vše předžvýkané, naopak je tamějším zvykem počítat s jeho aktivním zapojením, přemýšlením a interpretací. Více viz blog.
(zadáno: 1.5.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, v Rubínu zase jednou vznikla inscenace, na niž se budu rád opakovaně vracet a jež právě tomuto prostoru dle mého sluší. A Dagmar Radové (no dobře, hlavně sobě) přeju, ať tento "Rubín s ženskou tváří" pokračuje, Thelma a Selma by mohla být začátkem... krásného přátelství. Více viz blog.
(zadáno: 8.4.2018)
84,99 % Sečteno a podtrženo, Panna Orleánská je plnokrevnou inscenací, jež zahltí všechny vaše smysly a sama má svůj smysl, pro mě jde o jeden z největších zážitků, jichž se mi v Divadle D21 dostalo. Více viz blog.
(zadáno: 4.1.2018)
84,99 % Od předlohy přes dramatizaci a chudou leč bohatě využitou scénu až k hereckým výkonům, v této inscenaci je prostě všechno dobře; ne nutně výjimečné či unikátní, ale rozhodně nadprůměrné. A navíc to všechno dohromady prostě funguje. Hledáte-li inscenaci pro puberťáky či ty z nás dospělejších, kteří nejsou přehnaně dospělí, pak vřele doporučuji, viděl jsem obě premiéry v H2O, viděl jsem reprízy na festivalech v Roudnici nad Labem i v Celetné... A těším se na další setkání.
(zadáno: 4.1.2018)
84,99 % Viděl jsem dosud tři inscenace tohoto textu. Sám o sobě je dobrý, ovšem Jan Horák ho svou interpretací posouvá na zcela novou úroveň, budete-li mít možnost tento malý klenot někdy někde navštívit, rozhodně neváhejte.
(zadáno: 4.1.2018)
Vtipné a propracované jarmareční divadlo pro čtyři herce a jeden žebřiňák, jež ale vyznělo i na scéně Činoherního klubu.