Jiří Koula

viz blog

Jeden obraz, jedna myšlenka... Rozpitváno do padesáti minut. Přesto mi to přišlo vcelku zajímavé, což bude možná do značné míry dané tím, že neznám reality show Prostřeno!...

No, dívalo se na to pěkně, většinu obrazů šlo i vcelku dobře interpretovat... Jen se nemohu zbavit dojmu, že stejně důležitým jako něco sdělit bylo pro tvůrce ukázat schopnosti jednotlivých účinkujících. A naopak jsem postrádal snahu dát celku tvar, jednotlivosti by bylo podle mě možné dosti promíchat a výsledek by byl co do vyznění totožný.

viz blog

Přišlo mi, jako by autor měl hlavu plnou myšlenek, jež potřebuje sdělit světu, ale už příliš nedbal na to, aby příběh, do něhož zasadí postavy je předávající divákům, měl za každou cenu vnitřní logiku. Výsledkem je inscenace, která prostě nedrží pohromadě, některé "oslí můstky" byly natolik chatrné, že bych přes ně neposlal ani mravence. Navíc bylo vidět, že Chantal Poullain ani Jiřím Schmitzer nemají text tak docela v krvi, těch zaškobrtnutí bylo na můj vkus přespříliš. Škoda, potenciál by tam byl...

Pavel Širmer už vše napsal za mě.

Jak jen tento kus ohodnotit? První tři aktovky v podání dua Eva Elsnerová - Jakub Špalek jsou vcelku nezáživným pitváním nefunkčních vztahů v různých stádiích, sem tam se důvod k pousmání najde, ale opravdu jen jemnému.

Po přestávce pak následuje novinka, duel Marcely Holubcové a Matouše Rumla... A to je fakt nářez, ať už zápletkou příběhu či hereckými výkony.

No, dám padesát procent a případným návštěvníkům doporučuju přijít až po přestávce.

Opravdu čistý průměr, buď to uvidíte, nebo ne... A ono je to vlastně úplně jedno.

viz blog

Viz Furciferka, lépe bych to nenapsal.

Ne, toto není pohádka pro celou rodinu, je to prostě "jen" dětské představení.

Sice vizuálně je to více než povedené, ale způsob, jakým jsou jednotlivé scény natahovány (a natahovány a natahovány a...), aby z děje s potenciálem čtyřiceti pěti minut vyšla inscenace dvojnásobné délky, může opravdu zaujmout tak akorát děti spíše předškolního věku (a jejich maminky používající slova typu mimísek a kakáníčko).

45% Inscenace, jakých je v Praze k vidění (vele)tucet, typická záměnová komedie vycházející ze snahy o utajení nevěry.

V tomto žánru je obyvklé, že se v rámci "rozběhnutí děje" musí někdo chovat jako "totální vymaštěnec", kterému nedocházejí elementární souvislosti. V Techtle mechtle se to (pro mě bohužel) více či méně týká čtyř postav z pěti a to už je na mě trochu moc.

Ovšem díky dostatečné koncentraci převážně laciného humoru bude Tomáš Töpfer jistě vrnět blahem - Fidlovačka bude praskat ve švech a jeho divák se bude smát.

Těžkopádný úmorný text, geometricky strohá scéna, koketování s operou a formalizovaná gesta evokující čínské divadlo... A do toho přeexponované šaškování a místy dětinská trucovitost Pavly Beretové a Vojtěcha Dyka.

Ačkoliv uznávám, že se panu Pitínskému podařilo notně zaprášenou předlohu přiblížit dnešnímu divákovi a podat svědectví o lásce, jež nikdy neměla šanci dojít naplnění, přesto je u mě výsledkem spousta nudy okořeněné špetkou nemístnosti.

45% Zvolená koncepce umožnila přímou konfrontaci dnešních komunistů s těmi před šedesáti lety, bohužel se zde projevil Filip Rajmont jako zručný řemeslník, když tuto linii perfektně zazdil stylizací do archetypální postavy Kašpárka. Zbylé motivy a témata jsou pak směskou všeho, co jsme mohli vidět jinde uchopené o několik řádů lépe.

"Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a nejasný..." A výpověď této inscenace je na tom dost podobně.

No, sice souhlasím, že "klobouk dolů před hereččinou vitalitou a energií", ale přijde mi v první řadě nefér k divákovi nazývat tento kus divadelní hrou, jde spíše o takovou řízenou benefici oblečenou do lehce netradičního hávu. A že to zamýšlení se je vkusné a vůbec ne "klišovité"? Každý máme právo na jiný názor. Při vší úctě k paní Skořepové prostě nemůžu jít s hodnocením nad průměr.

Ne zcela nezajímavé pro děti i dospělé, nicméně scény stavějící vše čistě na tom, že kluci jsou prostě raubíři, mě osobně až nudily. Navíc v závěru inscenaci začal citelně docházet dech.

Podstatná informace - hlediště jsou sedadla při vstupu vpravo, sice se židle nacházejí i po zbytku obvodu pískoviště, s těmi ale tvůrčí tým vůbec nepočítal, herci hrají jako v kukátkovém divadle s hledištěm umístěným u pravé stěny.

A hra samotná? Kdo si chce onu paralelu mezi světem dětí a dospělých najít, ten si ji najde, nicméně jde o kus ze série "dodělej si sám".

54,99% Kombinací začlenění moderních prvků (rámový detektor kovů, automat na kávu) a převzetí textu, jenž nekompromisně odkazuje na dobu svého vzniku, se z inscenace vytratil potenciál nadčasovosti či aktuálnosti a zůstalo jen jakési podivné bezčasí.

Lucie Ferenzová vyměnila Romana Zacha za Ivana Achera ze stejné stáje a výsledek není nepodobný Kolonii - to nejlepší je hudba. Nicméně, v tomto případě text dává alespoň některých hercům možnost prokazatelně hrát.

Klady inscenace jsou samotná předloha a herečky fungující jako (dobrý) tým. A to je vlastně vše, ostatní složky tvořící inscenaci jako by chyběly... Co na to režisér? Že mlčí?

Muzikál je obvykle syntézou zpěvu a činohry. V tomto případě je pro diváka obtížné vnímat tyto složky dohromady, neovládá-li zrovna romštinu. Nezahalen do hudebního hávu je tak příběh ve své nahotě usvědčen z až neuvěřitelné schematičnosti, pointa je navíc v kulturním kontextu majority mírně řečeno nepochopitelná. Ale aspoň za tu hudbu průměr dám.

Kdysi dávno možná délka byla skutečně 1:35x, mně se však dostalo vánočního speciálu 3:15. A bavit se tři hodiny vtipy na témata hetero sex, homo sex, jak říkat penisu, plešatění a povadlé břišní svaly, na to jsem byl příliš střízlivý.

Jediná dramatická linie, která rozhodně měla šanci zaujmout, se v té záplavě testosteronového humoru tentokrát utopila.

"Teď už se tu bavíme jen my tři." (Maroš Kramár ke svým kolegům po jedné z delších než krátkých improvizací)

54,99% viz blog

45% Konečně jsem viděl Terezu Němcovou v roli, která jí opravdu sedla. Pravda, byla to postava služebné, jež za celou inscenaci řekla asi dvě věty a jinak se jen hihňala a někde postávala či pobíhala, ale i té se někdo ujmout musel.

Jinak na to, kolik si na Jezerku přizvali hostů, výsledek dost slabý, ale možná je to jako ve fotbale, jedenáct skvělých hráčů ještě není tým snů, pokud nad nimi nestojí trenér, co je zvládne ukočírovat a nasměrovat k vyššímu cíli než blýsknout se na hřišti.

A mně by se to i líbilo, masopustní rej v kontrastu ke kolektivizaci, přičemž vše spěje k tomu, aby první posloužilo druhému... Na jevišti se tvořila atmosféra, která by měla šanci mě pohltit...

Kdybych neseděl vedle "zájezdu z domova důchodců", jehož osazenstvo skutečně po celou dobu představení bez ohledu na cokoliv žvanilo o tom, jak je to strašně nebaví a že netuší, o co tam jde. V mysli se mi nořily obrazy, jaké by to asi bylo mít dlouhý bič a prostě je z divadla vypráskat.

Tip redakce? Proboha, čím se to liší od Babičky, Prodané nevěsty, Fausta, T.G.M.?