Jiří Koula

Pozornosti hodný výkon Roberta Jaškówa byl pro mě bohužel zastíněn "ideologickým zázemím", Viktorie Čermáková se zřejmě snažila najít paralelu mezi dřívějšími a dnešními protesty proti establishmentu, aniž by však z výsledku byla její platnost patrná. A též mi tak docela nesedl ten "undergroundový kabát". Jinak řečeno, možná jde o dobrou inscenaci, ovšem v tom případě nepatřím k cílovému publiku.

44,99% Podivná inscenace, jež sice nabízí jisté estetické kvality, ale přesto není jasné, proč se hraje na divadelním jevišti a ne na setkání anonymních alkoholiků.

35% viz blog

viz blog

44,99% Ložnice letitých manželů, ona na zádech, on na ní "cvičí jak zamlada", zatímco ona nepřítomně sleduje strop a přemýšlí, že by bylo třeba ho vymalovat. Náhle on, aniž by "dosáhl svého", vstává a jde se dívat na fotbal. Chcete-li se vcítit do ní, zkuste Vyhnance, podivně nevzrušivou inscenaci s ještě podivnější (ne)pointou, jež sice má své rozumem ocenitelné kvality, leč právě rozum je tím jediným, co může spojit jeviště s hledištěm.

Tolik slov, tolik odboček, tolik kudrlinek, tolik obrazů, tolik stylizací... Konfety na ušmudlané podlaze ráno po plesové noci, nevidno vzoru, řádu, úmyslu či smyslu. A ve mně? Lhostejnost s apatií v lesbickém objetí zvou mě do trojky.

44,99% Kratochvílův text je sice komplikovaně strukturovaný, leč ve výsledku pochopitelný. S tím se Dodo Gombár nehodlal smířit a zahustil jej prvky, jež podle mě neslouží předloze, ale naopak odvádí pozornost od Kratochvíla ke Gombárovi.

35% Nepříliš zajímavý text dává značný prostor improvizaci, jež se bohužel také nedaří, kombinace nudy a podbízivosti (a parodující reflexe setrvávající však v kontextu parodovaného) opravdu není receptem na úspěch. Přesto se však (na mé repríze) několik podařených momentů našlo.

35% Inscenace navazující na Ambrózii, co spatříme, když vyjdeme z hospody a podíváme se na osudy jejích štamgastů "tam venku"? Inu, bohužel nic zajímavého. Vlastně možná přece jen něco ano, totiž otázku, proč bylo Divadlo Na zábradlí tak zaujato motivem na alkoholu závislých životních ztroskotanců...

Snaha vrátit Divadlo na Vinohradech vinohradskému divákovi (pod nímž si představuju diváka, jenž do něj chodil už před čtyřiceti lety) byla završena inscenací, která mu svou absolutní nevzrušivostí vychází vstříc v tom ohledu, že zcela eliminuje riziko infarktu coby důsledku překvapení v jakémkoliv smyslu.

44,99% Možná by byl můj šok menší, kdybych si dopředu zjistil, že Kočky nemají děj (ano, skutečně jsem tuto "legendu" neznal). V tom, abych se zahojil alespoň na jednotlivých "minipříbězích" mi pak bránil fakt, že jsem účinkujícím v davu často nerozuměl a hudba přehlušovala zpěv (možná opět problém s tím, že jsem texty neznal dopředu?). Zbývá tak choreografie, která pro mě osobně je však velice malou náplastí.

Když nic jiného, Mikulášovy patálie aspoň drží pohromadě, naproti tomu Mikulášovy prázdniny jsou roztříštěné, problém tentokrát nebyl v tom, že by inscenaci v určitém bodě začal docházet dech, nýbrž v tom, že scénky zajímavé se střídaly s těmi úmorně nudnými.

44,99% Po zhlédnutí druhého nastudování této "hry" musím být k autorovi kritičtější než ve svém komentáři u inscence Divadla na Vinohradech, nejen že jde o "domácí úkoly ze semináře dramatické tvorby", přidávám, že zadání bylo patrně "co nejméně východisek roztáhnout do co nejdelšího textu a kašlat na pointu". A Agáta Hanychová opravdu není herečka, což se bohužel projevilo v první "aktovce", jež by "navzdory autorovi" mohla aspirovat možná i na lehký nadprůměr.

35% Pro mě jeden velký omyl s řídce rozptýlenými světlejšími okamžiky.

44,99% Další "jezerkovská řachanda", jinou verzi jsem neviděl, přesto nemůžu říct, že bych se bavil.

Na mé repríze měl Dalibor Gondík nějaký úraz na dolní polovině těla a k tomu berle, což byl prvek, který bohužel dostal více prostoru než inscenace samotná, podbízivost druhé půle, o níž píše Jiří Landa, se tak "rozjela" už na začátku a šlo spíše o kabaret na téma "Kterak si poradit s berlemi na frontě."

44,99% Chlapci si to očividně náramně užívali a sami sobě byli nejvděčnějšími diváky... Druhá část pro mě osobně k nepřežití nebyla, ovšem čistě proto, že mě alternativní dějiny zaujaly a to tajtrlíkování kolem (tedy umění?) jsem částečně odignoroval.

35% Jedno veliké nepochopení. Autor v předmluvě přiznává, že text je polotovarem, který si mají inscenátoři dodělat, tato je na začátku divákům promítnuta... Tak proč se realizátoři touto výzvou neřídili? Možná příliš souzněli se sdělením hry a práce na inscenaci se tak prolnula s bezvýchodnými životy jejích postav.

Tak jako neocením nápad umělecky ztvárnit nudu tím, že vytvořím nudnou inscenaci, nepovažuji ani za správnou cestu zobrazit pocit existenciálního chaosu bez naděje na záchranné lano skrze chaotickou inscenaci, jež se ničeho nedrží.

Tři divadla musela spojit své síly, aby vzniklo toto? Napadá mě jediná otázka - proč? Autorův záměr ukázat, že pravda o minulém uchovávaná ve vzpomínkách se mění podle toho, kdo ji uchovává, byl rozpuštěn v nesnesitelně dlouhých monolozích zcela neúměrných faktu, že rekonstruovaný příběh je vlastně banální a všední, byť se točí kolem potenciálně zajímavé postavy.

35% Commedia dell'arte přepsaná do mafiánské grotesky, jež si utahuje z principů předlohy i sebe samé? Proč ne, myslím, že by to mohlo fungovat... Pokud by se režie ujal nějaký "progresivní" režisér a k ruce měl komedianty každým coulem. Nic z toho však na Palmovce nehledejte, výsledkem je tak trapná inscenace pohřbívající komiku hry (jejímuž přijetí nepřidá orientace na britské reálie) a snažící se ji nahradit "standardní řachandou". Přesto se pár opravdu povedených vtípků našlo.

44,99% Tolik jinde výborných herců v tak zbytečné inscenaci... Sdělení, že dnes stejně jako před tisíci let závisí osud "obyčejného člověka" na rozmarech mocných, je sice samo o sobě jistě možným nosným tématem inscenace dnešní doby, ovšem způsob, jakým zde bylo přežvýkáno, leda tak odradí i tu hrstku diváků, kteří si od "zlaté kapličky" ještě něco slibují.

35% Kdyby se v první půli páně Donutilovy výstupy seškrtaly na třetinu, byla by výsledkem svižná vtipná komedie. Ovšem po přestávce se inscenace mění v estrádu a "jedou v tom skoro všichni". Chápu ale, že mnou kritizované je přesně důvodem, proč je inscenace stále beznadějně vyprodaná, takže patříte-li do cílové skupiny, nedbejte na mé procentuální hodnocení a směle vyražte, litovat nebudete.

44,99% Udělat z tak testosteronem a estrogenem nasáklé hry tak impotentně frigidní inscenaci, to je úkol hodný ředitele dětského divadla.

Mělo to svoji atmosféru, to ano... Jen mě tak nějak minula.

Obrazy. Barvité a poetické? Ano. Ovšem pořád jen obrazy.