Jiří Koula

24,99% viz blog

Na jevišti třeskutá řachanda, v hledišti publikum burácející smíchy při každém sprostém slově či Maděričovi v trenkách... Vskutku nevšední zážitek a takto jako celek i ne úplně nezajímavé divadlo.

Inscenovat satirický text jako šaškárnu (nemám potřebu hledat vhodný divadelnější výraz, tento je zcela výstižný) je vskutku originální nápad, problém je, že parodie na druhou prostě nefunguje. Autorovy myšlenky jsou zesměšněny a pohřbeny a nové se nemají kde vzít, výsledkem jsou samoúčelně komické postavy, jež ve vážnějších chvílích zůstávají viset ve vzduchu. Ondřej Zajíc mi dluží (dalších) pár hodin života.

15% V Divadle Na zábradlí šlo prý kdysi o povedenou inscenaci. Kdeže ty (předpředpřed...)loňské sněhy jsou.

15% Nepříliš dobře zahraná špatně napsaná hra. Veškeré (poněkud skromné) naděje, jež první polovina vzbudila, ta druhá převálcovala s elegancí mentálně retardovaného řidiče buldozeru. Skryté kvality Divadla Artur tak nadále zůstávají kvalitně skryté.

viz blog

24,99% Ne, ne, prostě ne. Pokud bych byl nucen ze všech aspektů této inscenace zvolit jeden opravdu pozitivní prvek, bylo by to líčení Václava Šandy. Zbytek byla směsice v lepším případě šedého průměru, v horším pak utrpení - mého, nikoliv postav.

Nejdříve jsem chtěl napsat blog vysvětlující mé hodnocení, ale přiznávám, že na to prostě nemám... Takže stručně, těch dvacet procent je průměr padesáti procent pro umělce a minus deseti procent pro tvůrce snažící se z prdu uhníst kuličku - kulaté to není a navíc to značně zapáchá.

24,99% Tomáš Töpfer by si snad ani nemohl přát lepšího "předskokana".

24,99% Karel Roden přesvědčivý v póze uťápnutého úředníčka, Jana Krausová naopak náhodně přeskakující mezi všemi pózami, které nabízí obecný pojem ženskosti.

"Příběh" samotný je pak sérií gagů posbíraných z béčkových amerických rodinných sitcomů, v nichž je vše kalkulováno pro maximální otřesení bránice diváka, kterému je jedno, že to dohromady nedává ani za mák smyslu.

Já se však zrovna za každou cenu bavit nechtěl, a tak jsem představení protrpěl... Nicméně jsem byl výjimka, takže odložte mozek v šatně a bavte se.

24,99% viz blog

24,99% Sonda do hlubin českého národa? Nebo snad anální sonda do trpělivosti a vkusu diváka? Ne, to zní jako něco vytrženého z viděné inscenace.

Stále nejsem s to pochopit, proč se soubor, v jehož inscenaci se může objevit vtip "v chaosu je krása, říká Mandelbrot", převážně uchyluje k tak neskutečně primitivnímu humoru v tak mučivě zmateném podání.

Nejlepší odpověď, která mě dosud napadla, je "lidi to chtěj". A bojím se, že by to tak opravdu mohlo být (i když jiná napadnuvší mě vysvětlení jsou ještě děsivější).

Ne.
.
.
.
Prostě ne.

Dvacet procent dávám za výborného pana Hánu v roli Saturnina (jenž bohužel nedostal mnoho prostoru). Jinak se první polovina představení dělila na dva časově poměrně vyvážené vzájemně provázané celky. Jedním byla hudebně taneční čísla navozující atmosféru dob, kdy Oldřich Nový sváděl Natašu Gollovou, druhým pak byla jakási pubertální (tento přívlastek volím na základě lascivních prvoplánových vtípků) komedie "Kterak každý, kdo nosí kalhoty, po slečně Barboře toužil".

Jaká byla druhá polovina nevím, neměl jsem motivaci to zjistit.

Výcuc nováckého humoru na prknech divadla... Vlastně věřím, že to leckoho zaujme.

Deset procent Michaele Kuklové za to, že se v tomto "projektu" snaží "kopat za divadlo".

14,99% Divadlo Artur letošní novinkou potvrdilo svou "divadelní vizi" nastavenou loňskými inscenacemi. O děj nejde, hlavní je do dvou hodin vměstnat co nejvíce (převážně notně vyčichlých) vtípků na téma sex a věkové rozdíly (nejlépe v kontextu sexu), došlo i na fekální humor.

Smutným zjištěním pak pro mě bylo, že se "hereckému standardu" tohoto souboru přizpůsobila i Michaela Kuklová, když "vykouzlila" postavu srovnatelnou s "legendárními" výstupy Jany Krausové. To vše (přiznejme, že vskutku početné) publikum odměnilo potleskem, jehož vlažnost by mi téměř kdekoliv jinde přišla trapná.

Deset procent za hudební koláže Miroslava Kořínka... Ty by si sice zasloužily samy o sobě více, ale celku - čistého času dvěma hodinám diváckého pekla - opravdu více dát nemohu. Smekám před všemi herci, kteří se uvolili v tomto počinu účinkovat a splnit tak přání starému pánovi.

14,99% Opravdu vydatný klystérek pro mou diváckou duši... Po čtyřiceti minutách autor vzdává svůj marný boj a improvizace odbourávající zejména samotné účinkující jeho textu definitivně lámou vaz. Následně se dění na jevišti mění (byť za vydatného smíchu většiny obecenstva) v nekrofilní orgie spočívající v laškování s právě zavražděnou hrou, jež je znetvořena téměř k nepoznání.

V dětství jsem nechtěl být kosmonautem ani policajtem, nýbrž folkovým zpěvákem. Od toho jsem ovšem upustil poté, co jsem nahlédl, že nemám hlas, hudební sluch, smysl pro rytmus, mé prsty jsou příliš neohrabané na zvládnutí kytary na dostatečné úrovni, nemám moc co říct a ani s veršováním to není nijak slavné.

Příklad seskupení říkajícího si Divadlo Artur ale ukazuje, že jsem to možná vzdal příliš brzy a z nepodstatných důvodů. Takže zrýmuju kotlík/rohlík a krosna/sosna, podkreslím to melodií na dvě kila s rytmem pionýrák a za rok na koncertě na viděnou.

viz blog

Má Massiniho text své kvality? Určitě, je to dobře odvedené řemeslo. Má je inscenace OLDstars? Bráno čistě divadelně jistě, kdybych posuzoval pouze tuto stránku a vnímal její časoprostor coby ryze fikční svět, dal bych 70 %. Ale sorry, o to v tomto případě fakt nejde, dávat prostor textu, který by mohl mít na titulní straně uvedeno "sepsáno podle notiček izraelského ministerstva propagandy", je prostě velký špatný, za to ta nula. Více viz blog.

Někdy někam jdete a sice spíš ne, ale vlastně jako trochu jo, případně sice ne, ale kdyby třeba to či ono, tak možná snad, nebo aspoň... že jo. A jindy jdete na Kšandu a ne, prostě ne, leda by snad... ne, fakt ne, opravdu ne. Sypal fórky sypal, divák hrůzou sípal. A když Sypal dosypal, divák se šel opít.

viz blog