Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1567)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.10.2015)
75 % viz blog
(zadáno: 16.10.2015)
75% viz blog
(zadáno: 27.9.2015)
84,99% viz blogblog
(zadáno: 26.4.2015)
Vznikne-li z této inscenace záznam (a to by měl), prosím o dvě verze. Jednu standardní, jež zachytí souhru všech složek, druhou zabírající celou dobu obličej Ljuby Krbové, protože odtud prýští čistá divadelní magie.
(zadáno: 25.3.2015)
viz blog
(zadáno: 25.3.2015)
84,99% Sečteno a podtrženo, vyjděte ze svých mramorových paláců, jako moudrý panovník oblečte poutnický šat a vydejte se k prameni čisté divadelnosti. Cesta je to radostná a nyní vám již není skryta, odměnou vám možná bude, že až se vrátíte, uvidíte i svá sídla v novém, jasnějším světle. U mě osobně je výsledkem prozření, Průstřel Rackem mi poskytl klíč, kterým můžu dešifrovat kompletní strukturu Čechovova textu (což se předtím tak docela nepodařilo třem jeho plnohodnotným inscenacím, jež jsem měl v minulosti možnost zhlédnout). Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Inscenace, která mi dlouho unikala, ale nakonec jsem ji ještě stihl. Rozhodně nelituju, dle návodu jsem nechal mozek ve foyer a nechal ji na sebe působit. A dámy a pánové, byla to jízda!
(zadáno: 27.12.2014)
Šťastné spojení vtipu a "citu pro dnešek" Petra Kolečka, pohybové poetičnosti Adély Laštovkové Stodolové a herců, kteří na sebe slyší. V Rubínu mají další inscenaci, kterou se můžou chlubit (a klidně i nehorázně chvástat).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.
(zadáno: 27.12.2014)
Tuto inscenaci soukromě považuji za malý klenot, těžko o tom však přesvědčím někoho jiného, základní problém spočívá v tom, že výtky vznesené na její adresu jsem si interpretoval tak, že zapadají do celkového vyznění (byť si sám myslím, že to tak Ladislav Smoček nemyslel).
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Dvacet pět let naší historie směstnaných do dvou hodin v okouzlujícím balení Jiřího Adámka. Že na jevišti Národního divadla (byť Nové scény) uslyším alikvotní zpěv (v tak zdařilém provedení), toho bych se nenadál. To je ale jen třešnička na dortu napůl depresivní a napůl shovívavě úsměvné reflexe našeho dohánění západu vlastní cestou, na níž jsme poněkud zabloudili.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.
(zadáno: 27.12.2014)
84,99% Dala by se vyzdvihnout už předloha, šlo by chválit herecké výkony... Hlavní hvězdou této inscenace je však souhra scénografa Karla Čapka s režisérem Mikolášem Tycem, tak "rozmanitý minimalismus" se jen tak nevidí, sem by se mohli mnozí chodit učit.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Prostě mužská verze Zakázaného uvolnění, co k tomu více dodat. Snad jen, že "originál" je o něco povedenější.
(zadáno: 27.12.2014)
Inscenace je sice součásti projektu Géniové a podvodníci, hlavním motivem však pro mě byla "tragédie vydřeného nadprůměru" koncentrovaná v postavě Salieriho. Toho Miroslav Donutil ztvárnil pro mě tak působivě, že mi až zde v plné síle vystoupila marnost jeho osudu. Cílevědomý skladatel si buduje pozici, pracuje na sobě, aby přišel nějaký hejsek a levou zadní ho strčil do kapsy, jen tak, mimochodem, aniž by se o to snažil, aniž by mu na tom záleželo.
(zadáno: 27.12.2014)
Tak toto je lahůdka! Pokud jde o formu, odkážu k anotaci (fyzické a výtvarné divadlo s prvky improvizované klauniády), ovšem obsah nabízí více, než by se na první pohled mohlo zdát. Ať už jde o opakování replik "do zblbnutí" názorně ukazující, že omílání frází vede leda k jejich vyprázdnění, či zaměnitelnost postav Havlovy Audience poukazující na to, že jeho "Nejsme jako oni." zabránivší jasnému vypořádání se s minulostí bylo milosrdnou lží, protože hranice mezi "my" a "oni" byla širší a mlhavější, než by si "rozhořčení spravedliví" přáli.
(zadáno: 23.11.2014)
Herecký koncert, jazyková hostina, divadelní orgie... Ne láska prochází žaludkem, ale celý život proudí touto kuchyní, to nejde popsat, to musíte vidět!
(zadáno: 30.6.2014)
Plně se ztotožňuji s hodnocením Jiřího Landy co do kladů i záporů, přispět můžu už jen dojmologií, celou hodinu jsem Janu Jankovskému visel na rtech jak puberťačka rockové hvězdě a mít s sebou plyšáka, tak ho po něm na konci hodím.
(zadáno: 7.4.2014)
75% Napsat o této inscenaci cokoliv relevantního by znamenalo napsat více, než je vhodné. Takže jen bravo, tleskám odvaze, myšlence i realizaci, pro mě osobně šlo o dost možná velmi podstatný krok v objevování divadla a jeho místa ve světě.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Neuvěřitelný zážitek, mladíček jménem David Šír si nasadí hučku a brýle a ejhle, je tu Felix Holzmann. Nejde o parodii ani epigonství, spíše o reinkarnaci. Holzmannův humor žije dál a ač jsem si myslel, že to není zrovna můj šálek čaje, David Šír mě přesvědčil o opaku.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Enron není hra o lidech, ale o systému. Michal Dočekal to pochopil a podařilo se mu divadelními prostředky přiblížit jednotlivé jeho prvky. Pád Enronu (a odkrytí za ním stojících praktik) snad mohl být příležitostí se poučit... Jenže tato událost naopak bledne v porovnání s tím, co mělo přijít a vyústilo v celosvětovou ekonomickou krizi. Lidská hloupost v kombinaci s hamižností zjevně nezná hranic.
(zadáno: 17.3.2014)
Hořce komediální pohled na současné třicátníky, jimž začíná ujíždět partnerský vlak, je v podání Bezručů zážitkem, který rozhodně stojí za vidění.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Devadesátá léta dvacátého století ve vší "kráse", nabytá svoboda, s níž si jedni neuměli poradit a druzí toho zneužili, záplava značek dobývající nové území pro čirý konzum a v principu nevinná a zbytečná revolta mladých, velký mejdan, který zaplatil malý člověk.
(zadáno: 17.3.2014)
Divadelní tornádo, inscenace, jež extrémně zábavnou formou skrze zasazení do možné blízké budoucnosti podává depresivní zprávu o přítomnosti s využitím mnoha odkazů na kulturní dědictví minulosti. To, že jsou tvůrci amatéři, jim umožňuje být plně svoji, ve spojení s profesionály však vznikla zároveň neoddiskutovatelná estetická hodnota. Tohle prostě musíte vidět.