Redakce

Jiří Koula

redakční zkratka: jko

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení (1565)

Filtrování hodnocení:    
   

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>

(zadáno: 16.10.2015)
75% viz blog
(zadáno: 27.9.2015)
84,99% viz blog a blog
(zadáno: 26.4.2015)
Vznikne-li z této inscenace záznam (a to by měl), prosím o dvě verze. Jednu standardní, jež zachytí souhru všech složek, druhou zabírající celou dobu obličej Ljuby Krbové, protože odtud prýští čistá divadelní magie.
(zadáno: 25.3.2015)
viz blog
(zadáno: 25.3.2015)
84,99% Sečteno a podtrženo, vyjděte ze svých mramorových paláců, jako moudrý panovník oblečte poutnický šat a vydejte se k prameni čisté divadelnosti. Cesta je to radostná a nyní vám již není skryta, odměnou vám možná bude, že až se vrátíte, uvidíte i svá sídla v novém, jasnějším světle. U mě osobně je výsledkem prozření, Průstřel Rackem mi poskytl klíč, kterým můžu dešifrovat kompletní strukturu Čechovova textu (což se předtím tak docela nepodařilo třem jeho plnohodnotným inscenacím, jež jsem měl v minulosti možnost zhlédnout). Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2014)
84,99% Dala by se vyzdvihnout už předloha, šlo by chválit herecké výkony... Hlavní hvězdou této inscenace je však souhra scénografa Karla Čapka s režisérem Mikolášem Tycem, tak "rozmanitý minimalismus" se jen tak nevidí, sem by se mohli mnozí chodit učit.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Prostě mužská verze Zakázaného uvolnění, co k tomu více dodat. Snad jen, že "originál" je o něco povedenější.
(zadáno: 27.12.2014)
Inscenace je sice součásti projektu Géniové a podvodníci, hlavním motivem však pro mě byla "tragédie vydřeného nadprůměru" koncentrovaná v postavě Salieriho. Toho Miroslav Donutil ztvárnil pro mě tak působivě, že mi až zde v plné síle vystoupila marnost jeho osudu. Cílevědomý skladatel si buduje pozici, pracuje na sobě, aby přišel nějaký hejsek a levou zadní ho strčil do kapsy, jen tak, mimochodem, aniž by se o to snažil, aniž by mu na tom záleželo.
(zadáno: 27.12.2014)
Tak toto je lahůdka! Pokud jde o formu, odkážu k anotaci (fyzické a výtvarné divadlo s prvky improvizované klauniády), ovšem obsah nabízí více, než by se na první pohled mohlo zdát. Ať už jde o opakování replik "do zblbnutí" názorně ukazující, že omílání frází vede leda k jejich vyprázdnění, či zaměnitelnost postav Havlovy Audience poukazující na to, že jeho "Nejsme jako oni." zabránivší jasnému vypořádání se s minulostí bylo milosrdnou lží, protože hranice mezi "my" a "oni" byla širší a mlhavější, než by si "rozhořčení spravedliví" přáli.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Inscenace, která mi dlouho unikala, ale nakonec jsem ji ještě stihl. Rozhodně nelituju, dle návodu jsem nechal mozek ve foyer a nechal ji na sebe působit. A dámy a pánové, byla to jízda!
(zadáno: 27.12.2014)
Šťastné spojení vtipu a "citu pro dnešek" Petra Kolečka, pohybové poetičnosti Adély Laštovkové Stodolové a herců, kteří na sebe slyší. V Rubínu mají další inscenaci, kterou se můžou chlubit (a klidně i nehorázně chvástat).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.
(zadáno: 27.12.2014)
Tuto inscenaci soukromě považuji za malý klenot, těžko o tom však přesvědčím někoho jiného, základní problém spočívá v tom, že výtky vznesené na její adresu jsem si interpretoval tak, že zapadají do celkového vyznění (byť si sám myslím, že to tak Ladislav Smoček nemyslel).
(zadáno: 27.12.2014)
Krásné, nádherné, znamenité, působivé... Inscenace hravě a srozumitelně vysvětluje demokracii coby (užitečný) nástroj, dokonce sem tam probleskne i myšlenka, že dobrý nástroj neznamená nutně dobrý výsledek (a rozpracování této poznámky se Braňo Holiček věnuje ve svých "dospěláckých" inscenacích).
(zadáno: 27.12.2014)
75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.
(zadáno: 27.12.2014)
75% Dvacet pět let naší historie směstnaných do dvou hodin v okouzlujícím balení Jiřího Adámka. Že na jevišti Národního divadla (byť Nové scény) uslyším alikvotní zpěv (v tak zdařilém provedení), toho bych se nenadál. To je ale jen třešnička na dortu napůl depresivní a napůl shovívavě úsměvné reflexe našeho dohánění západu vlastní cestou, na níž jsme poněkud zabloudili.
(zadáno: 23.11.2014)
Herecký koncert, jazyková hostina, divadelní orgie... Ne láska prochází žaludkem, ale celý život proudí touto kuchyní, to nejde popsat, to musíte vidět!
(zadáno: 30.6.2014)
Plně se ztotožňuji s hodnocením Jiřího Landy co do kladů i záporů, přispět můžu už jen dojmologií, celou hodinu jsem Janu Jankovskému visel na rtech jak puberťačka rockové hvězdě a mít s sebou plyšáka, tak ho po něm na konci hodím.
(zadáno: 7.4.2014)
75% Napsat o této inscenaci cokoliv relevantního by znamenalo napsat více, než je vhodné. Takže jen bravo, tleskám odvaze, myšlence i realizaci, pro mě osobně šlo o dost možná velmi podstatný krok v objevování divadla a jeho místa ve světě.
(zadáno: 17.3.2014)
Inscenace tak napěchovaná humorem neurážejícím divákův intelekt, že jí rádi odpustíte, že je vlastně o ničem... A nebo o všem, záleží na úhlu pohledu. Nejde však o čistokrevnou komedii, zhusta se objevují i poetické obrazy a vážné tóny, vše promícháno v přirozeně působící celek. Dobře odvedená práce od všech účinkujících i režisérky Martiny Krátké.
(zadáno: 17.3.2014)
75% Hustokrutopřísnej meganářez! Nevím, na čem tvůrčí tým během přípravy této inscenace ujížděl, ale vidět něco takového v Činoherním klubu je opravdu osvěžující.
(zadáno: 17.3.2014)
Zjevení. Opakovaně jsem četl o tom, že kořeny českého divadla leží v lidové tradici, chyběl mi však přesvědčivý důkaz. A toho se mi konečně dostalo, Vojna v Disku propojuje bezelstně prostou poezii českého venkova s rafinovanou hudbou, choreografií a recitací, čímž vzniklo dílo, v němž spolu koeexistují a zároveň se obohacují přirozená i syntetická složka, slovesný i jevištní substystém. Ač by se dalo nalézt nemálo nedostatků, je i tak Vojna inscenací, kterou by měl vidět každý, kdo se zajímá o divadlo.
(zadáno: 17.3.2014)
Intelektuální hodokvas pracující však primárně s tím, co je umělcům bližší, totiž s emocemi, inscenace, v níž si "to své" může najít téměř každý. Poselství textu je kluzkým úhořem, jenž do samého konce divákovi uniká v kalných vodách hutných dialogů, přičemž cestou obsáhne diskusi na téma "co je to umění". Připočtěte strhující výkon Miroslava Etzlera, s nímž vcelku zdatně drží krok Martin Kraus, a je tu počin, který si dost možná najde místo v úvahách o příští výroční anketě.
(zadáno: 17.3.2014)
Přesně to, co praví anotace, veřejná intimní zpověď, mnoho "aha", "přeéésněéé", "drsnýýý", "uf", "to snad ne"... momentů... Možná až příliš mnoho, ve výsledku totiž tvoří proud, který mě spíše otupil a znemožnil opravdové vcítění se. I tak ale inscenaci doporučuju k návštěvě, protože za to prostě stojí.

Edit: Po zhlédnutí "diskové derniéry" zvyšuji hodnocení o deset procent a být každá repríza takováto, šel bych jistě ještě výše.
(zadáno: 17.3.2014)
84,99% Inscenace pohlížející na světy zdravých a hendikepovaných bez obvyklých klišé, takže si může dovolit vyjevit i takové postřehy, jako že postižení z nikoho nečiní automaticky světce (aneb vozíčkář nemusí být nutně dobrý člověk) či že tolerance zdravých má své meze (aneb můžete se snažit ze všech sil pomáhat, ale vaše síly nejsou nevyčerpatelné). Zároveň jsem se opět přesvědčil, že VerTeDance nabízí srozumitelné pohybové divadlo, u něhož nepadne většina mé pozornosti na otázku "co tím sakra chtěli říct".

Další stránky hodnocení: << < 3 4 5 6 7 8 9 10 11 > >>