Jiří Koula

viz blog

No, co taky s tímto textem jiného než ho přetřít na groteskno, že... Snad leda ho uznat jako součást divadelní historie a nechat poklidně ležet v knihovně. Ale kvůli (dvoj)výkonu Kamily Trnkové inscenace za návštěvu stojí.

Kateřina Brožová stylizovaná do Ivy Janžurové? Proč ne... Příjemná komedie, jež neurazí, to lepší z repertoáru Divadla Palace.

Inscenace se snaží kromě románu zapracovat i některá další východní východiska, což u mě vedlo ke smyslové zácpě a příběh samotný mi poněkud unikal... Gejzíry tvrůčí energie, bohužel mnohdy nezkrocené, jednotlivé nápady slouží samy sobě více než celku.

Skutečná lahůdka, pro leckoho možná poněkud chladné až "mechanické", ovšem pro mě je forma geniálním odrazem Levenkühnova nitra, jenž výměnou za úspěch nesměl milovat.

45 % Po zhlédnutí této inscenace si myslím, že by se Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou měli v Divadle Na zábradlí věnovat čistě autorskému divadlu. Ani Pasternakův román jim totiž nezabránil, aby ho vzali jen jako rezervoár situací, na nichž však rozehráli vlastní hru. Důsledkem je, že o Živaga tu vlastně ani moc nejde, což je přístup, který se mi opravdu nelíbí (nejde-li tedy o dílo, které již bylo inscenováno tolikrát, že v "umírněném rozsahu" už s ničím novým přijít nelze).

64,99% Pravda, není to žádný majstrštyk, tato hra ani inscenace se nedostane do čítanek, je to takový "provozní kus". Ale kéž by všechny inscenace dosáhly alespoň takovéto kvality.

65% Sympatický pokus dlouhodobě uvadajícího Divadla Na zábradlí dává šanci hercům této scény ukázat, že "na to mají". Jen ten závěr byl možná až příliš intelektuálský, určitě by se dala najít i stravitelnější poloha, jež by se vymezila oproti předchozím dvěma a vytvořila s nimi přitom konzistentní celek.

Tak tady za mě napsala komentář Atlantis12, hned bych ho podepsal. Jen s tím hodnocením budu přísnější.

Inscenace, kterou si naplno užijete, máte-li povědomí o situaci Činoheráku v době jejího vzniku. Aby nedošlo k mýlce, neříkám, že je inscenace z nouze ctnost, z (několikeré) nouze sice vzešla, ale její svébytná atmosféra obstojí bez omlouvání.

Inscenace snažící se být natolik vtipná tak nevybíravým způsobem, až z toho na mě padl smutek. Vcelku výstižný je výrok pronesený jednou slečnou směrem ke svému příteli, když spolu o přestávce prchali z divadla: "Myslela jsem, že to bude mnohem lepší než Holubová, a jsem velice zklamaná."

65% Na Vinohrady až překvapivě svěží inscenace.

54,99 % Paradoxní situace, na jedné straně souhlasím, že text Martina Hýči má leccos do sebe... Jenže naproti tomu to, co inscenaci podle mě dost chybělo, byl dramaturg, který by vzal motorovou pilu a Hýčův strom seřezal na bonsai, jíž by to v podkroví Palmovky slušelo.

Vtipná sci-fi z akademického prostředí, bylo vidět, že René Levinský prostředí, o němž píše, zná. Bohužel bylo přes veškerou snahu Jana Friče znát i to, že Levinský neměl čas dopsat konec.

viz blog

75% Rozhodně doporučuji tuto inscenaci zařadit na program květnového či červnového večera, nadmíru příjemná poetická hodinka v Celetné za to stojí.

Sečteno a podtrženo, otáčkový Dracula je jednak povedená letní zábava, tvůrci se však zároveň pokusili vypořádat s časovou propastí mezi dobou vzniku předlohy a realitou současného publika. Výsledek může být místy kolísavý a rozpačitý, pro mě osobně to však ve výsledku zážitek spíše umocňuje, inscenace se mi tak do mysli zaryla výrazněji, než kdyby se vše hrálo na jistotu. Více viz blog.

74,99% Tuto inscenaci je velmi snadné odsoudit, jenže já už se při ní dvakrát náramně pobavil, veškerý amatérismus chápu jako přiznaný, nemohu se nad ním tudíž pohoršovat.

Inscenace plná nápadů, jež nepotřebuje vykrádat klasiku či se po ní alespoň drápat na výsluní, zejména proto, že vykrádá divadlo jako takové.

Ovšem tuto loupež za zšeřelého večera tvůrcům velmi rádi odpustíte.

Po druhém zhlédnutí musím zvýšit hodnocení o deset procent.

viz blog

65% Simona Stašová pořád výborná, souhlasím s Pavlem Širmerem, že inscenace kvůli ní stojí za vidění.

Vilma Cibulková hrající (jak) o život v inscenaci, která za to nestojí... Tedy ona by možná i stála, kdyby se textu ujal režisér s jasnou vizí.

Zvolená koncepce inscenaci obrala o možnou sílu monodramatu, otázkou ale je, zda tak neučinil i samotný příběh. Výsledkem je vcelku příjemná podívaná, která sice nenadchne, ale zdaleka ani neurazí.