Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 3.1.2016)
65 % Silně režisérské divadlo, v němž jsou herci plátnem, na něž Michal Zetel promítá své momentální nápady a asociace. Osobně nemám "polystylizační" přístup moc rád, protože v něm často kvantita nahrazuje kvalitu, v tomto případě to ale vcelku funguje, autoritářské režijní vedení koresponduje s Krappovým chováním k manželce, střet různorodých přístupů pak odpovídá odlišným pohledům na svět ústředního páru. Přesto mi však některé momenty (nejvýrazněji psychiatři à la Pat a Mat) přišly příliš přes čáru.
(zadáno: 18.3.2013)
54,99% Zajímavější, než jsem čekal... Na druhou stranu, snaha tvářit se po třech letech, že jde o spontánní rozhovor, navíc když se v průběhu několikrát vtipkuje ohledně danosti scénáře, vyznívá mírně řečeno "poněkud rozpačitě".
(zadáno: 16.1.2013)
Rozhodně výrazně stravitelnější než inscenace Stavovského divadla, bez ohledu na ni však žádný důvod k bouřlivému potlesku, výborné nápady se mísí s těmi dle mého opravdu špatnými, přišlo mi, jako by se David Drábek snažil zaujmout jakýkoliv typ diváka, který by se mohl v hledišti byť omylem objevit. Nicméně měřeno většinou to očividně zafungovalo.
(zadáno: 25.2.2012)
Herečky a herec se sice opravdu snaží, ale zakrýt, že vlastně není moc o čem hrát, je u tohoto kusu asi nemožné.
(zadáno: 19.9.2016)
Nádherně divadelně hravá inscenace, která sice nepřináší žádnou hlubší myšlenku (tedy pokud se nechcete nípat v tématu iluze na divadle a ve filmu), ale chcete ji vědět prostě proto, jak je udělaná, čirá radost na jevišti i v hledišti.
(zadáno: 7.4.2014)
75% Napsat o této inscenaci cokoliv relevantního by znamenalo napsat více, než je vhodné. Takže jen bravo, tleskám odvaze, myšlence i realizaci, pro mě osobně šlo o dost možná velmi podstatný krok v objevování divadla a jeho místa ve světě.
(zadáno: 20.10.2011)
65% Historie jednoho vztahu, historie mnoha vztahů. Sympatická črta, která by sice jistě šla rozpracovat do plnokrevné inscenace, nicméně v tomto případě si troufnu tvrdit, že v jednoduchosti je síla.

Hana Vagnerová suverénně obléká jeden charakter za druhým vybírajíc ze zajímavě pestrého šatníku, Jiří Ployhar v kontrastu k ní zraje (či zahnívá) svým poklidným zabedněným způsobem.

Taková stručná mladší verze Posledních ze žhavých milenců (přičemž to myslím jako kompliment).
(zadáno: 27.12.2014)
Hravě působivé zobrazení nezdravého vztahu matky a dcery. Přiznávám ale, že od VerTeDance jsem zvyklý na víc.
(zadáno: 16.1.2013)
64,99% Tomáš Kobr se mi za svůj fantastický výkon nejspíše dostane do letošní (tedy loňské) ankety, obstál i Filip Čapka v hlavní roli. Z inscenace jako celku jsem však poněkud rozpačitý, viděl jsem oproti premiéře téměř o půl hodiny kratší verzi a přesto mám pocit, že by se ještě škrtat dalo a ne málo.
(zadáno: 28.9.2021)
Jan Horák je pro mě "nepravděpodobný showman", který mě fakt baví... Pokud se drží příběhu. Toto na mě bylo už příliš rozvolněné, více show než divadlo.
(zadáno: 4.1.2018)
Vtipné a propracované jarmareční divadlo pro čtyři herce a jeden žebřiňák, jež ale vyznělo i na scéně Činoherního klubu.
(zadáno: 18.6.2014)
Kombinace mimořádně přesvědčivého a vyzrálého výkonu Diany Šoltýsové a (alespoň pro mě) mimořádně nezajímavého textu, kvůli prvnímu však inscenace rozhodně stojí za návštěvu.
(zadáno: 19.9.2016)
Neznám původní verzi, ale to, co jsem viděl na Palmovce, mi přišlo takové plytké, nenáročná situační komika, pod níž jako by ale nebyli skuteční lidé, instantní pravdivost okamžiků namísto pravdivosti charakterů. Proto mě spíše otrávil než dojal závěr, který vytáhl "nejvyšší lidskou kartu", jež mi ale vůbec nevyplynula z předchozího, byl to další izolovaný moment, avšak zcela neúměrný předešlým.
(zadáno: 5.1.2016)
Inscenace byla uvedena v rámci tematické sezóny "Umělec: vizionář nebo parazit?". Toto zasazení je příhodné, protože onu otázku opravdu vyvolává, akorát se netýká Ladislava Fukse, ale autora a režiséra Jana Kačeny. S povděkem kvituji vybudovanou atmosféru, veškeré pokusy o výpověď v jakémkoliv smyslu mi však vyzněly řekněme rozporuplně.
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Bartlettův text v úpravě, která ho nechá vyznít, k tomu přesvědčivý Ondřej Kulhavý coby majitel takového zvláštního byznysu. Více viz blog.
(zadáno: 31.12.2018)
65 % Obstojná inscenace mimořádného textu, vlastně mě mrzí, že byla uváděna tak krátce.
(zadáno: 3.1.2018)
Desetiminutová expozice natažená na hodinu, pak výjev patřící k tomu nejsilnějšímu, co jsem viděl za dost dlouhou dobu, poté dva tři zajímavé zvraty, konečně divadlo... A střih, přechod ke katarzi přes oslí můstek tak absurdní (byť třeba i subjektivně pravdivý), že se z toho na mé repríze odbouraly obě herečky - standardně výjimečně přesvědčivá Vilma Cibulková a Kateřina Kaira Hrachovcová, u níž doteď nevím, zda jsem nevěřil jen jí či i její postavě.
(zadáno: 18.6.2014)
34,99% Inscenace, jejíž smysl je zřejmě určen téměř výhradně financováním z fondu Evropské unie pro zapojení mládeže do umění... Tento je jednoznačně naplněn, ale najít jiné pozitivum se mi příliš nedaří (snad kromě snahy uchopit aktuální téma, kterému se divadlo spíše vyhýbá), nejasné vymezení obsahu, stejně mlhavá představa cílového diváka, nevyrovnané tempo inscenace (zřejmě podřízené tomu, aby se předvedla omladina)... Ne, takhle ne.
(zadáno: 14.8.2017)
Sečteno a podtrženo, Girls jsou inscenací, jež nejspíše nerozšíří vaše obzory ani vám neposkytne látku k rozjímání za dlouhých zimních večerů. Ale zase vás nebude (většinu času) nudit, přijde vám tak nějak mile povědomá a zasmějete se bez toho, abyste měli pocit, že musíte. A to je mi sympatické. Hodně sympatické. Více viz blog.
(zadáno: 21.9.2012)
84,99% Viděl jsem až obnovenou premiéru a musím říct, že jsem byl nadšen, jde o jednu z inscenací, které člověku vracejí víru, že má smysl chodit do divadla (a že těch s opačným efektem je opravdu dost). Ondřej Sokol rozumí McDonaghovi, to je známo, nyní mám nutkání přidat i Mameta. Překvapením večera pak pro mě bylo zjištění, že Michal Suchánek umí zahrát vážnou roli (byť v drsné komedii).
(zadáno: 4.4.2011)
Viděno 21.11.2010. Martin Pechlát prostě má na to uchopit divákovu pozornost a udržet si ji, jak dlouho se mu jen zachce. U Gabriely Míčové už jsem ten pocit tak docela neměl.
(zadáno: 30.12.2011)
Ne.
.
.
.
Prostě ne.
(zadáno: 7.9.2013)
75% Naprosto unikátní projekt, pro jehož plné vstřebání by byla třeba opakovaná návštěva, ideálně tak tři večery po sobě.

Ač mě osobně mrzí upozadění mystična ve prospěch světské stránky, stejně věřím, že se za pár let probudím, vzpomenu si a poděkuji si, že jsem byl při tom.
(zadáno: 21.9.2012)
Mělo to svoji atmosféru, to ano... Jen mě tak nějak minula.