Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1568)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 19.9.2016)
Anita Krausová coby Riva Krieglová vedoucí osmdesát minut nelítostný boj se zbytkem herců, autorem, režisérkou, scénografkou... Inscenace s pro mě až neúnosným napětím, přičemž mi ale není jasné, že právě tohle byl záměr.
(zadáno: 12.8.2012)
44,99% Inscenace vlastně velmi dobře odpovídá tomu, co bych si představil pod pojmem "studentská alterna" - je to bláznivé, je to hravé, je to "tak trochu jiné"... A přestože je vidět jistá koncepce, celek nedrží pohromadě. Svůj podíl na tom bude mít i složení nastupujícího absolventského ročníku, jež se tomu letošnímu co do "homogenity" nemůže rovnat, s lehkými obavami hledím vstříc dalším inscenacím.
(zadáno: 4.4.2011)
Viděl jsem tuto hru poprvé před pěti lety, podruhé před dvěma lety, klidně bych ji mohl vidět znovu... Tak ji alespoň konečně ohodnotím.
(zadáno: 30.5.2011)
Stručné a silné, přesně jak bych si představoval inscenace ve Viole.
(zadáno: 11.10.2011)
Linda Rybová zpočátku slabší, ale v průběhu představení našla správnou polohu a po příběhem opuštěné póze ctnostné panny se dostavil klid v kritickém koutku mé mysli.

Hynek Čermák stejně jako v Lorně a Tedovi dokazuje, že byl k hraní jednodušších, leč v jádru dobráckých chlapů stvořen, snad by je ani neuměl zahrát na méně než sto procent.

A k tomu jednoduše geniální a geniálně jednoduchá a přesto funkční scéna, mé divácké srdéčko plesá radostí.
(zadáno: 29.7.2014)
65% Konejšivý příběh ze světa, v němž se sice může zlo objevit, leč bude nevyhnutelně odhaleno a potrestáno, zabalený v inscenaci disponující písněmi vskutku evokujícími kraje africké, sympatickými herci (viděno v obsazení Carolina Giacominová a Vojtěch Morava) a působivou výpravou, v níž se ukrývá více, než by se na první pohled mohlo zdát, stejně jako ve Smolíčkovi se i zde nabízí přesah pro vnímavého dospělého diváka, více viz blog.
(zadáno: 27.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 11.10.2011)
S každým dalším hodnocením inscenace Pražského komorního divadla budu více a více zasmušilejší z blížícího se konce této výjimečné scény.

Agnes zdatně nese prapor hledání nových postupů a forem, nemůžu si ale pomoci, k vrcholným inscenacím tohoto souboru jí něco chybí.
(zadáno: 5.1.2016)
Sociálně angažovaná stand-up komedie? Proč ne, dnes už je všechno možné, příště může přijít na řadu šoa, rwandská genocida či etnické čistky v bývalé Jugoslávii, případně "národně uvědomělé konečné řešení uprchlické krize" (je libo nebozez a letenku ke Středozemnímu moři?), ať jsme aktuální. Ale nakonec je možná nejdůležitějším sdělením této inscenace přiznání si, že jakékoliv téma je dnes možno širšímu publiku předat jen jako součást zábavy, masmédia to nevysloveně praktikují už řadu let. Jo a Tigran Hovakimyan je sympaťák.
(zadáno: 3.1.2016)
64,99 % Čistý obchod, prototyp kvalitního komerčního divadla, zakoupil jsem lístek a za své peníze dostal adekvátní plnění. Bohužel tato transakce skončila děkovačkou a ze sálu jsem si neodnesl jediný důvod, proč bych se měl k uplynulým třem hodinám vracet. Shafferův text sice nepochybně obsahuje přesahy volající po soukromém zpracování, v Čičvákově inscenaci jsou však překryty "spektakulárností" (jež ale sama o sobě stojí za návštěvu).
(zadáno: 27.12.2014)
Inscenace je sice součásti projektu Géniové a podvodníci, hlavním motivem však pro mě byla "tragédie vydřeného nadprůměru" koncentrovaná v postavě Salieriho. Toho Miroslav Donutil ztvárnil pro mě tak působivě, že mi až zde v plné síle vystoupila marnost jeho osudu. Cílevědomý skladatel si buduje pozici, pracuje na sobě, aby přišel nějaký hejsek a levou zadní ho strčil do kapsy, jen tak, mimochodem, aniž by se o to snažil, aniž by mu na tom záleželo.
(zadáno: 17.3.2014)
74,99% Komedie z hereckého prostředí mám obecně rád a tahle je nadmíru povedená, jak co do textu, tak provedení, budete-li mít možnost ji zhlédnout, neváhejte.
(zadáno: 4.12.2018)
Lenka Vagnerová prostě umí, to není nic nového. Stejně jako to, že má zdatné tanečnice. Funguje též propojení s hudbou i hudebníky. Přesto nejsem z celku tak nadšený jako ostatní, sice jsem viděl strhující energii, ale nestrhla mě, snad šlo o projev mé nechuti redukovat člověka na elementární násilí, snad byla Vagnerová v naplnění svého záměru až příliš dobrá.
(zadáno: 18.2.2011)
viz blog
(zadáno: 3.1.2016)
Přiznám se, že nechápu, proč by někdo takovou hru chtěl napsat, proč by ji někdo chtěl inscenovat a proč by ji někdo chtěl navštívit. Průměrné hodnocení za technickou stránku a dobře odvedené řemeslo, jinak z mé strany jedno velké nepochopení.
(zadáno: 3.1.2016)
Jak již napsal Michal Novák, ani nepoznáte, že nejde o Mikuláškovu režii. Továrna Divadla Na zábradlí tentokráte jako vstupní surovinu použila historky z nemocničního prostředí, nad výrobou sice dohlížel Rastislav Ballek, ale dělníci (tedy herci) v čele s dramaturgyní Dorou Viceníkovou prostě odvedli svou práci, jak jsou zvyklí (a jak to umějí). Ve výsledku tak vaše obliba této konkrétní inscenace bude záležet hlavně na vašem vztahu k poetice tohoto divadla.
(zadáno: 17.3.2014)
Jan Frič pokračuje v budování své pozice, kdy dává okázale najevo, že se nebere tak docela vážně, neváhá vybudovat něco, co nakonec shodí jako domeček z karet, alespoň tak na mě působil závěr této inscenace.
(zadáno: 7.4.2014)
Škoda utahaného závěru, v němž zřejmě mělo být naplno ukázáno, co jsou ti Andořané zač, to mi však již dostatečně vyplynulo z předchozího. Jinak jde o působivý pohled na malost člověka a falešný nacionalismus vedoucí k záhubě nevinného jedince... A nakonec i zkáze "ctihodných občanů".
(zadáno: 27.12.2014)
Ale jo, klaunérie opravdu žije a herečkám to "šlape", přesto ve mně ale inscenace zanechala hlavně pocit, že tento žánr má své limity, nebeských bran se sice může dotknout tématem, leč k diváckému ráji mě nedovede.
(zadáno: 27.12.2014)
44,99% Fyzické divadlo v plné palbě, racionálno vykázáno do předsálí, emoce zvány. Viděl jsem hluboký prožitek obou hereček i práci, kterou muselo dát toto stvořit, leč zůstal jsem neosloven.
(zadáno: 2.11.2017)
75 % Sečteno a podtrženo, Anna Karenina, jež je k vidění v Divadle Kampa, promlouvá tišším hlasem než její sestry na scénách zvučnějších jmen. A právě v tom spočívá její síla, absence vnější oslnivosti nechává vyznít podstatě Tolstého příběhu, na níž se s jeho postavami divák může setkat. Bez ohledu na místo i čas je člověk stále tentýž a nemění se ani jeho základní touhy. Vydejte se proto na Kampu a zažijte pocit vzájemného porozumění, hraje se tam pro vás i o vás. Více viz blog.
(zadáno: 17.3.2014)
54,99% Vysvlečení Anny Kareniny z reálií carského Ruska odhalilo v plné nahotě banalitu její fabule. Nahrazení těchto sbírkou "atrakcí" pak sice vypadá "cool", dokonce na oné holé kostře vykvétají parciální významy, celek mi však nenabídl alternativní výpověď dostatečně obhajující či vysvětlující Špinarův záměr.
(zadáno: 7.12.2018)
Touha, milí kolegové, tohle je touha! Touha po absolutnu, tak jako se antická Antigona vzepřela nahodilým zákonům své doby ve prospěch vyššího řádu, Ferenzové/Fričova/Štorkové Antigona hledá skrze dráty nabité elektřinou Pravdu, ostatním postavám a jejich pinožení navzdory, je esencí lidského ducha, který technikou propojil celý svět, dostal nás osobně na Měsíc a zprostředkovaně až za hranici sluneční soustavy... A taky na pokraj několikeré zkázy tady na Zemi.