Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1600)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.2.2011)
Deset let stará recenze Michala Nováka je stále aktuální a není k ní vlastně co dodat. Hra je prostě kouzelná, ani jako odpůrce "zábavy pro celou rodinu" nemůžu dát nižší než absolutní hodnocení, i kdyby se snad celkový dojem blížil devadesáti procentům, Tesařův Neckář a lampová zvonkohra to s přehledem dorovnají.
(zadáno: 18.3.2013)
Na mé repríze měl Dalibor Gondík nějaký úraz na dolní polovině těla a k tomu berle, což byl prvek, který bohužel dostal více prostoru než inscenace samotná, podbízivost druhé půle, o níž píše Jiří Landa, se tak "rozjela" už na začátku a šlo spíše o kabaret na téma "Kterak si poradit s berlemi na frontě."
(zadáno: 21.9.2012)
Výběr textů přednášených Carmen Mayerovou mi přišel dost problematický a u posledního jsem se už musel nutit, abych aspoň částečně udržel pozornost.

Ovšem Jak se dělá divadlo v podání Petra Kostky byl absolutní divácký zážitek, který bych si s chutí kdykoliv zopakoval.
(zadáno: 14.1.2013)
Nástupce Donaha!? Ne tak docela, osobně mám problém s muzikály, v nichž jsou hudební čísla jen výplní (nebo činohra výplní mezi hudebními čísly?), v níž se nevypráví příběh, nýbrž se přešlapuje na místě. Téměř nesnesitelnou pak byla píseň kancelářských krys "Došlo kafe, co budeme dělat?".
(zadáno: 1.5.2012)
64,99% Letem světem (tedy dílem) Jacquese Préverta. Sice ve srovnání s kabaretem Divadla v Dlouhé o něco slabší, i tak šlo ale o příjemně strávený večer s duchem člověka, jehož humor mi je blízký.
(zadáno: 9.10.2010)
Kdybych měl zvolit pro hru jedno přídavné jméno, bylo by to nejspíš "příjemná". Je příjemné sledovat ústřední duo, které si hru očividně užívá bez křečovité snahy předstírat věrohodnost. Herci se hraním baví a divák z toho má tak nějak dobrý pocit.
(zadáno: 1.1.2017)
Činohra, pantomima, fyzické divadlo, loutkohra, předčítání, práce s rekvizitou, emoční cvičení, drastická pohádka s veselou vsuvkou, čeština, němčina... Divadelní eintopf, který se však vyznačuje kompaktní chutí, kupodivu to celé opravdu drží pohromadě. Tohle jinde neuvidíte.
(zadáno: 6.12.2018)
54,99 % Inscenace, na níž je nejspíše nejzajímavější výchozí myšlenka, již se však nepodařilo přesvědčivě přenést na jeviště. Celkem zdařilé školní cvičení, účel splnilo, život jde dál.
(zadáno: 25.2.2012)
(zadáno: 19.9.2016)
64,99 % Takové to "divadelníci o divadelnících primárně pro divadelníky", tedy inscenace těžící z toho, že víme, že poznáváme, že si dosazujeme... Ale zároveň příjemně ztřeštěná, jak je u Anny Duchaňové zvykem. Inscenace, jež potěší své publikum a větší ambice snad ani nemá.
(zadáno: 3.1.2016)
Škoda loutkové části, bez té bych se byl býval opravdu obešel.
(zadáno: 25.8.2013)
74,99% Bez mučení přiznávám, že jsem se náramně bavil, nevidět tuto inscenaci, nevěřil bych, že se dá hokejová tématika tak přirozeně spojit s filosofií, nejít o fikci, snad bych se i začal zajímat o sport.
(zadáno: 31.12.2018)
55 % Souboj skvělé Evy Salzmannové s pro mě ne zrovna zajímavým textem, během mé reprízy navíc umocněný selháním techniky v první půlce. Sice se mi tak dostalo jedinečné možnosti nahlédnout, jak důležitá může být zvuková složka inscenace, ovšem celkový dojem tím byl výrazně oslaben, fungující závěr už mě nedokázal správně naladit.
(zadáno: 26.10.2016)
30 % hercům, kteří se ve chvílích, kdy měli co hrát, opravdu snažili. Ale proč tenhle text vznikl a proč se ho ve Švandově divadle rozhodli uvést (přičemž hlavní starostí Viktorie Čermákové muselo být natáhnout ho tak, aby výsledek časově obstál jako samostatná inscenace), to asi zůstane jednou z nepochopitelných záhad, které život přináší.
(zadáno: 25.8.2013)
Inscenace adorující neumětelství snažící se navíc tvrdit, že znakem pravého přátelství je uchovávat někoho v bludu. Ačkoliv uznávám pozornosti hodný výkon Jaroslavy Kretschmerové, ad absurdum dovedený koncept milosrdné lži shledávám nadmíru iritujícím.
(zadáno: 3.1.2016)
Na to, že se k tvorbě Davida Drábka stavím řekněme rezervovaně, docela milé překvapení, když už se tato hra musela objevit na jevišti, je vlastně štěstí, že se jí ujal právě tento režisér. Zásadní otázkou však je, proč tuto hru dnes vůbec inscenovat, potřeboval snad Drábek hřiště, na němž by se mohl vyblbnout, aniž by tím ublížil textu?
(zadáno: 3.1.2016)
55 % Invence Davida Drábka v plné síle se všemi klady i zápory. Můj sen je vidět inscenaci, jež by vznikla dvoufázově, nejdříve by ji vytvořil Drábek podle svého a pak by nastoupil jiný režisér, který by odstranil všechny nápady, jichž se Drábek nedokázal vzdát, přestože odbíhají příliš daleko od "jádra" (možnost, že by tuto roli zastoupil dramaturg v první fázi, už asi vzdávám, tak silná osobnost v Česku zřejmě není).
(zadáno: 28.9.2021)
LaBute umí provokovat a tímto textem to jen potvrzuje. Jako výplň hraná na náhodných místech během roudnického festivalu působila výsledná miniinscenace dosti přesvědčivě, věřím, že bude fungovat i na baru v Celetné v rámci Festivalu studentských divadel. Přesto mi tento formát přijde trochu škoda, zvládl bych i více.
(zadáno: 19.10.2011)
Na jednu stranu nemožno srovnávat s filmem, fidlovačkovské manýry stylu "vtip per do diváka tak dlouho, dokud se směje" tu probleskují, výsledek byl nicméně vcelku milým překvapením.
(zadáno: 12.9.2021)
Inscenace, jež mi otevřela prostor příliš osobní na to, abych cokoliv dodával... Snad jen, že ji doporučuji prakticky komukoliv, možná z různých důvodů, ale prostě jo.
(zadáno: 25.2.2012)
24,99% viz blog
(zadáno: 4.6.2011)
Smíšek Ludmila Molínová, komediantka Sandra Pogodová, kouzelně "vygumovaná" Martina Randová, rozkošně nevinná Zuzana Vejvodová a jen zdánlivě přísná Zora Jandová, slušná porce zábavy, geniální dotáčky... A misty i přesah do vážnější pózy, bouřlivý potlesk na konci byl zasloužený.
(zadáno: 27.7.2020)
Je to prča. A taky je to megachytré a megadivadelní. Více viz blog.
(zadáno: 25.2.2012)
Hodnocení silně subjektivní, ale bavil jsem se a za kombinaci sci-fi a divadla nemůžu jít níže.
(zadáno: 25.8.2013)
65% Přiznávám, že si už nepamatuju jak a proč, ale před půl rokem mě tato inscenace "dostala". Od té doby však ve vzpomínkách zůstal víceméně jen skvělý výkon Jaroslava Satoranského.